Nestačí integrace, je potřeba pracovat na inkluzi a pomoci žákům se sluchovým postižením

Christian Örn vede mateřskou školku a základní školu v obci Hässleholm v jižní části Švédska. Nedávno nás přijel navštívit, abychom mohli vzájemně sdílet zkušenosti a inspirovat se dobrou praxí. Při té příležitosti jsme pro vás také zrealizovali tento rozhovor, ve kterém Christian shrnuje situaci ve Švédsku a svoje profesní zkušenosti.

Švédsko se v roce 1981 stalo první zemí na světě, která akceptovala potřebu bilingvnosti neslyšících osob. Ve stejném roce byl také uznán švédský znakový jazyk jako národní jazyk. O dva roky později zmínilo Švédsko jako první země na světě národní znakový jazyk v učebním plánu a roku 1994 vstoupily poprvé v platnost osnovy se švédským znakovým jazykem jako samostatným vyučovacím předmětem.

V čem dalším může být podle vás Švédsko inspirací pro ostatní země?

V každém okrese ve Švédsku existuje skupina zaměstnanců, kteří mají na starost péči o neslyšící. V naší obci je 6 specializovaných pedagogů, kteří podporují školky a školy v regionu tím, že pomáhají žákům, učitelům a vedoucím škol vytvořit dobré vzdělávací prostředí. Když se rodina dozví, že jejich dítě neslyší, dostane se jim podpory od vyškolených a specializovaných pedagogů, psychologů a dalších odborníků. Sluchová kapacita dítěte je pečlivě měřena specialisty, kteří se snaží najít to nejlepší sluchadlo a kompenzovat ztrátu sluchu. Mohou také pomoci najít jakoukoliv další asistenci v případě potřeby. Co se týče znakového jazyka, je těžké najít tlumočníky znakového jazyka a běžná populace neumí znakový jazyk, ale na druhou stranu se i v běžných školkách pro slyšící používají znaky.

Co se vám osvědčilo při práci s dětmi se ztrátou sluchu?

Podle mě je důležité věřit v dané dítě. Dítě se sluchovým postižením není tím postižením definované. Zároveň je potřeba, aby se s handicapem smířilo, spřátelilo se se sluchadly a se svým znakovým jazykem. Díváme se na tyto děti, tak jak jsou, s jejich silnými stránkami, výzvami, možnostmi rozvoje a právy. Snažíme se jim pomoci objevit svoji vizuální sílu a hrdost na svoje znalosti ve znakovém jazyce. Je to krásný jazyk a fantastický dar pro jejich budoucnost. Naším primárním úkolem je poskytnout jim dobré vzdělání a víru, že jsou si schopni vytvořit dobrý život pro sebe i pro ostatní.

Jaké oblasti ve vašem vzdělávacím a sociálním systému by se podle vás měly naopak pro děti se sluchovou vadou zlepšit?

Máme toho ještě hodně před sebou. Zejména v běžných školách chybí znalosti a povědomí o ztrátě sluchu a jejích důsledcích. Pokud nejste jako učitel informovaný, chybí vám znalosti, tak nevidíte rozdíl mezi integrací a inkluzí u žáka se sluchovým postižením. Žák může být umístěn v běžné třídě, učit se v ní a pracovat, ale pokud nemá pocit, že je ve třídě přijímán, je jen integrován a nejedná se o inkluzi. V takovém případě, i když se učitel snaží a dělá, jak nejlépe umí, nechápe, co všechno dítě se ztrátou sluchu může ve třídě potřebovat a v jistém smyslu pak dítě samo „kompenzuje” svoji ztrátu sluchu bez potřebných opatření, které by pomohly. To dítěti ubírá mnoho energie, takže jí má méně na učení.

Budova školky Silvia a základní školy Syrsan

Jak funguje systém školství ve Švédsku? Jaké typy škol existují?

Ve Švédsku máme pět speciálních škol, kde je hlavním komunikačním prostředkem švédský znakový jazyk, v němž je vyučována většina předmětů. Mají tam ovšem i předměty, kde se používá řeč a vyučuje se kromě švédštiny i angličtina. Nevyučuje se tam například hudební výchova, ale obdobný předmět zaměřený na rytmus.

Existují rovněž tři další školy, které se specializují na výuku mluvené švédštiny s pomocí různého technického vybavení a přizpůsobením pro potřeby dětí se ztrátou sluchu. Já jsem ředitelem v jednom z těchto tří zařízení, což je mateřská škola Silvia a základní škola Syrsan s desetiletou školní docházkou. Jedná se o typ školky a školy pro děti se sluchovým postižením, které jsou někde na pomezí běžných a speciálních škol. Dokud nebyla naše škola založena, existovaly pro děti se ztrátou sluchu jen dvě varianty: běžné školy a speciální školy.

V čem konkrétně je vaše škola na pomezí mezi speciálními a běžnými školami?

Vyučujeme primárně v mluveném švédském jazyce, ale už od první třídy mají děti předmět švédského znakového jazyka. Máme stejné osnovy jako v běžných školách, ale školní prostředí je maximálně přizpůsobeno pro zvýšení srozumitelnosti řeči a vizuální podporu. Naši učitelé jsou převážně slyšící, několik má ale také kompenzovanou vadu sluchu. Všichni ovládají základy švédského znakového jazyka, někteří komunikují plynně, jiní se stále učí. Všichni také disponují znalostmi z oblasti kochleární implantace a lingvistického rozvoje.

Hřiště školky Silvia a základní školy Syrsan

Který typ školy volí rodiče neslyšících dětí nejčastěji?

Většina studentů ve Švédsku navštěvuje běžné školy. Jen asi 15 % neslyšících žáků (s kompenzovaným sluchem i bez kompenzace) navštěvuje specializované školy a ty tři školy na pomezí, kam patří i naše zařízení. V běžných školách pro slyšící hraje hlavní roli pro úspěšnou integraci dobré technické vybavení a přístup ke specializovanému pedagogovi, který se zaměřuje na řešení problémů týkajících se sluchového postižení. Samozřejmě je také důležité, aby bylo školní prostředí bezpečné, stabilní a přátelské. Pro žáky se sluchovým postižením je někdy obtížné zapadnout mezi slyšící žáky. Často se snaží skrýt skutečnost, že mají sluchové postižení, což může mít za následek špatný školní prospěch a ovlivňovat ​vztahy s vrstevníky.

U studentů se sluchovým postižením je menší pravděpodobnost, že půjdou na vysokou školu, protože existuje nedostatek odborných pedagogů, osobní asistence a technického vybavení. To vše ztěžuje vysokoškolské studium. Děti a mladí lidé se sluchovým postižením také potřebují podporu při řešení jakýchkoli emočních problémů vzniklých v souvislosti se sluchovým postižením.

Podle čeho si rodiče vybírají, zda dají dítě do školy běžné, speciální nebo do toho třetího typu na pomezí?

Pedagogové informují rodiče o tom, jaké různé typy vzdělávání jsou pro jejich děti k dispozici. Pravidelně se pořádají edukativní kurzy i kurzy znakového jazyka pro rodinu a další příbuzné. Rozdíly jsou především v tom, jaký jazyk je používán v komunikaci jako primární. Pokud chcete převážně znakový jazyk, nejlepším zařízením pro vaše dítě bude speciální škola. Pokud chcete více řeči, jsme pro vás lepší my v Silvii a Syrsanu. Záleží na situaci rodiny. Slyšící rodiče volí častěji naši školku. Zároveň je také možné školu změnit. Pokud rodiče zjistí, že jejich dítě potřebuje větší přizpůsobení pro sluchově postižené, může přejít z běžné školy k nám. Nebo se ukáže, že je pro dítě těžké sledovat mluvený jazyk a nastoupí do speciální školy se švédským znakovým jazykem.

Návštěva královny Silvie Švédské (uprostřed s květinami), po níž je školka Silvia pojmenována

Jaká existuje finanční podpora státu pro mateřské a základní školy na tlumočníky, pomůcky atd.?

Naše základní škola získává finance převážně od obce a část peněz také od státu. Mateřská škola získává peníze pouze od naší obce a dalších obcí. Abychom získali peníze od státu pro základní školu, je potřeba nabízet místa žákům i z jiných obcí.

Jaké využíváte při výuce technologie?

Naše škola je postavena velmi specifickým způsobem, aby se zajistilo, že žáci získají při výuce maximální podporu. Co se týče akustiky, stěny tříd obsahují extra izolaci a podlahy jsou měkčí, aby se předešlo tomu, že by se zvuk odrážel nebo vytvářel ozvěnu. Při výuce používáme různé typy bezdrátových mikrofonů a zvuk je tak přenášen přímo do sluchadel studentů. Naše učebny mají různé typy a značky mikrofonů, abychom zajistili, že tu vždy bude typ mikrofonu, který bude vyhovovat nejrůznějším sluchovým potřebám. Používáme speciální typ osvětlení, které minimalizuje stíny, což našim studentům usnadňuje odezírání. Dalším příkladem uzpůsobení jsou červená výstražná světla pro případ požárního poplachu. Pokud je nějaká akce, kam přijdou i rodiče, máme vždy zajištěného tlumočníka. V každé třídě je maximálně 14 žáků, v mateřské školce 12. Od studentů očekáváme, že získají stejné znalosti a dovednosti jako studenti navštěvující školu pro slyšící. Co se týče běžných škol, tak i tam se více zabíhá využití technologií.

Na návštěvě v knihovně Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených (IC) v pražských Stodůlkách, ředitel Christian Örn (uprostřed) s kolegyněmi ze Švédska, vlevo zaměstnankyně IC a CDS Tamtam

Jak jste se dostal ke své profesi?

Ve škole pracuji už 30 let, z toho 15 let na pozici ředitele. Byla to šťastná náhoda. Jako mladý učitel jsem dostal příležitost začít učit v nově založené škole pro sluchově postižené studenty v Hässleholmu v jižní části Švédska a už jsem tam zůstal.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Co vás na vaší práci baví, naplňuje?

Při práci s lidmi nikdy přesně dopředu nevíte, co vás čeká (smích). Vždy zahájím šálkem kávy, a pak to začne. Schůzky, diskuze, administrativa…

Nejvíc mě baví elán, který vzniká, když se všichni spojujeme tváří v tvář výzvám. Ta příležitost něco změnit. A dar vidět naše studenty vstupovat do dalšího života, do společnosti, doufaje, že budou mít dobrý život – se ztrátou sluchu i jí navzdory.

Připravila a z angličtiny přeložila: Lucie Brandtlová, Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Fotografie: Shutterstock.com, archiv Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s., archiv mateřské školky Silvia a základní školy Syrsan