Projekt ukázal, že děti mohou rozumět emocím už ve školce

Jak podpořit děti v tom, aby lépe rozuměly svým emocím a zvládaly stres? Odpověď nabízí socio-emoční učení. Jeho nová metodika se rok testovala v pilotním projektu organizace SOFA a Nadace Albatros ve třech mateřských školách různého typu. Výsledky ukazují, že metodika s názvem „Poznáváme sebe a druhé“ má v praxi přínosy pro děti i pedagogy.

Do pilotáže se zapojily učitelky ze tří mateřských škol. Pro práci s metodikou absolvovaly školení a množství průběžných konzultací. Měly k dispozici metodickou průvodkyni, která jim pomáhala se zaváděním nových aktivit do práce s dětmi, včetně 1–2 osobních návštěv ve školách.

Zavedení socio-emočního učení přineslo už během prvního pololetí podle učitelek viditelné pozitivní změny. Ty se projevily zejména v rozvoji emoční inteligence a schopnosti dětí zvládat emoce, lepší regulaci chování, včetně většího sebeovládání u dětí s náročnějším chováním, posilování sebedůvěry a schopnosti říct si o pomoc a větší otevřenosti a sdílení mezi dětmi i ve vztahu s učitelkou.

Děti se snažily výtvarně vyjádřit svůj strach

„Vidíme, že děti dokážou lépe pojmenovat i vyjádřit, co cítí, a projevují větší empatii nejen k sobě navzájem, ale jsou vnímavější i k emocím nás dospělých,“ říká Tereza Hrzánová, učitelka mateřské školy se speciálními třídami DUHA.

Podobnou zkušenost popsala také Hana Žižková, pedagožka ze zapojené školky Dubínek. Přínos metodiky jednoznačně ocenila: „Naše zkušenost jakožto lesní školky je skvělá. Celou metodiku zvládne každý proškolený dospělák, který má zájem s dětmi vědomě pracovat. Prvky lze zařadit za jakéhokoli počasí, v jakoukoli dobu a všude – i při cestě… Některé prvky nám zůstaly, s dětmi si třeba dodnes posíláme srdíčka. Dáváme palečky nahoru, dolů. Šíří se to celou skupinou a děti oceňují nás i samy sebe.“

Změny se neprojevily jen u žáků, ale i v práci učitelek – ty více přizpůsobovaly aktivity aktuálnímu rozpoložení dětí a citlivěji reagovaly na dění ve třídě.

Pro většinu zapojených pedagožek představovala práce s metodikou nový přístup k výuce. Přesto ji hodnotí velmi pozitivně. Oceňují zejména její srozumitelnost, konkrétní aktivity i flexibilitu. Metodiku vnímají spíše jako zdroj inspirace než jako soubor striktních pravidel. Velmi dobře se osvědčily pohybové aktivity nebo vizuální pomůcky, jako jsou karty či plakáty. Zároveň se ukázalo, že některé aktivity je potřeba upravovat podle věku dětí nebo dynamiky konkrétní skupiny.

Emoční pexeso a karty od SOFA

Klíčová je odborná podpora a sdílení mezi učitelkami

Důležitou roli v zavádění metodiky hrála průběžná metodická podpora – školení, konzultace i sdílení zkušeností mezi pedagogy. „Metodické provázení ze strany SOFA pomohlo učitelkám překonat počáteční obavy a posílilo jejich jistotu a motivaci při práci s novým přístupem,” komentuje expertka SOFA Monika Kubásková.

K využití metodiky povzbudila kolegy i Alexandra Piskáčková ze třetí zapojené školy MŠ Terronská. „Za mě je možnost účastnit se tohoto projektu pohlazením po duši... Nikdo z kolegů by se neměl bát, že je to další práce navíc. Metodika je zpracovaná z praxe.“

Otázka dalšího rozvoje a šíření ověřených přístupů byla i jedním z důležitých témat pilotního projektu. „Zkušenosti z pilotáže ukázaly, že cílená práce s emocemi může zásadně proměnit každodenní fungování mateřských škol. Právě proto jsme projekt podpořili – rozvoj socio‑emočních dovedností vnímáme jako klíčovou prevenci budoucích vzdělávacích nerovností už v raném věku. Je důležité, aby ověřené přístupy nezůstaly jen u pilotních škol, a proto oceňujeme, že bude metodika dál rozvíjena a šířena prostřednictvím Akademie SOFA,“ uvádí ředitelka Nadace Albatros Jindra Marešová.

Navazující metodiky socio-emočního učení pro ZŠ

Socio-emoční učení jako součást školní připravenosti

Socio-emoční učení tak podle výsledků pilotáže představuje perspektivní cestu, jak ve vzdělávání systematicky podporovat odolnost, vztahy a duševní pohodu dětí už od nejranějšího věku.

„Cílená podpora socio-emočního učení pomáhá dětem úspěšně zvládnout přestup do základní školy a překonat stres a nejistoty s tím spojené. To je obzvlášť důležité v době, kdy dochází ke zpřísnění odkladů povinné školní docházky,“ připomněla předsedkyně SOFA Lenka Felcmanová.

Zdůraznila také význam propojení školy a rodiny a na samotný závěr panelové diskuze připojila pár slov pro rodiče, kteří se podobně jako většina z nás patrně ve škole neučili, jak zvládat stres. „Téměř všichni rodiče chtějí, aby jejich dítě ve škole uspělo, ale pořád si v sobě neseme nějaké vzorce z minulosti o tom, co to je školní úspěšnost. Snažíme se děti na školu připravit, ale někdy nedoceňujeme význam předškolního vzdělávání. Vnímáme to tak, že škola začíná 1. třídou, ale socializace a vrůstání do společnosti začíná už v mateřské škole, tam je prostor pro to, rozumět sobě a být sám se sebou, úplně největší... Možná největší oříšek je zkušenost, kterou si sami rodiče nesou ze školy – ta dříve emocím a vlastním prožitkům příliš nepřála. Je důležité rodiče pořád ujišťovat o tom, že když budou s dětmi mluvit o tom, jak se cítí v některých situacích oni a ukážou jim, jak oni zdravě zvládají stres, vysvětlí dětem, kde si mohou říct o pomoc a budou citlivě otevírat tato témata, že to dětem skutečně pomůže. V adaptaci pro přechod na vyšší stupeň vzdělání i v tom, zvládat nároky spojené s výkonem.“

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: autorka a materiály SOFA