Lidé jsou překvapeni, že má neslyšící žena doktorát z patologie

Doktorka Sara Blick-Nitko přibližuje, jak vyrůstala, kdy a proč ji zaujala věda i jakou roli na její profesní cestě sehrál balet. Dozvíte se, jak vypadá její typický den, které služby v rámci přístupnosti využívala při studiu a jak nyní komunikuje na poradách se slyšícím kolegiem. Představuje také programy pro neslyšící, kterých se účastnila v roli studující mentee, mentorky i lektorky.

Paní doktorko, pověděla byste nám o svém dětství a vyrůstání?

Jsem první neslyšící člen rodiny a vyrůstala jsem v malé vesnici na severu státu New York. Mám staršího bratra a dvě mladší sestry. Moje sestry jsou také neslyšící. Rodiče nevěděli, že neslyším až do mých 18 měsíců. Navštěvovala jsem mainstreamovou základní školu, která měla program pro neslyšící a byla asi 30 minut od domova. Rozhodla jsem se pak pro střední školu blíže k domovu, kde jsem byla jedinou neslyšící studující. V důsledku toho jsem měla v dětství jen pár neslyšících přátel.

Absolvovala jsem mnoho let na logopedii, abych mohla komunikovat se slyšícími lidmi. I když moje řeč není dokonalá, někdy funguje – někteří lidé mi rozumějí a někteří ne. Také se hodně spoléhám na odezírání, což může být náročné, ale je to můj hlavní způsob komunikace při interakci se slyšícími lidmi. Mám sluchadla, ale nosím je jen zřídka: používám je pouze k poslechu hudby nebo sledování filmů.

Kdy jste se rozhodla, že se chcete stát vědkyní? Jak jste si vybrala obory, které budete studovat?

Zájem o vědu jsem v sobě objevila poprvé na střední škole, když jsem začala chodit na chemii – předmět, který mě opravdu bavil, a to hlavně díky vyučujícímu. Od té doby jsem věděla, že se na vysoké škole chci věnovat vědě, i když jsem si nebyla jistá, který konkrétní obor zvolit. Během vysokoškolského studia jsem absolvovala kurzy infekčních nemocí a imunologie a právě díky těmto předmětům jsem si uvědomila svou vášeň pro patologii. Rozhodla jsem se pokračovat v oboru patologie v rámci doktorského studia, protože mě vždy fascinovalo lidské tělo a způsoby, jakými nás imunitní systém dokáže – nebo někdy nedokáže – ochránit před infekcemi a nemocemi.

Sara Blick-Nitko

Měla jste k dispozici nějaké služby pro zajištění přístupnosti?

Můj školní prospěch na základní škole víc odpovídal úrovni mého slyšícího spolužactva, takže jsem byla zařazena do běžných tříd a měla omezený kontakt s ostatními neslyšícími studujícími. Během celé školní docházky mi pomáhali tlumočníci a tlumočnice amerického znakového jazyka (ASL). Když jsem přešla na střední školu ve svém rodném městě, měla jsem tlumočení po celý den. Rozhodla jsem se nenosit ve škole sluchadla, protože okolní hluk na mě působil rušivě. Naopak se cítím soustředěnější a uvolněnější bez zvukových podnětů. Využila jsem také službu zapisování, která mi pomáhala zaznamenávat důležité informace během výuky. Na vysoké škole jsem i nadále využívala tlumočení spolu se službami titulků a podporou při psaní poznámek. Uvědomila jsem si však, že ne všichni, kdo tlumočí – zejména v odborných oborech – mají specializované znalosti potřebné k přesnému zprostředkování složitého materiálu. Preferuji proto spolupráci s těmi, kdo jsou obeznámeni s vědeckou terminologií a pojmy, což se ukázalo jako obzvláště důležité během mého doktorandského studia.

Zabýváte se studiem zranitelnosti rakovinných buněk. Mohla byste vysvětlit, co to přesně znamená?

Náš výzkum se zaměřuje na pochopení toho, jak může změna metabolismu v rakovinných buňkách zvýšit jejich zranitelnost v důsledku různých léčebných postupů. Testujeme celou řadu léků tak, že je aplikujeme na rakovinné buněčné linie a hodnotíme, jak účinně vyvolávají buněčnou smrt. Tyto léky cílí na různé metabolické dráhy, což nám umožňuje sledovat, jak mohou konkrétní změny v buněčném metabolismu ovlivnit přežití rakovinných buněk. Studiem široké škály léků na různých rakovinných buněčných liniích se snažíme identifikovat nejúčinnější terapeutické strategie. Já se zaměřuji především na buněčné linie rakoviny prsu, přičemž pracuji na několika projektech zaměřených na hledání léků, které jsou obzvláště účinné při zacílení a ničení konkrétních typů buněk rakoviny prsu.

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Začíná kontrolou rakovinných buněčných linií. Asi dvakrát týdně vyměňuji kultivační médium – které buňkám dodává živiny – a připravuji nové kultivační misky. Obvykle provádím jeden až dva screeningové experimenty týdně, při nichž na buňkách testujeme různé léky, abychom vyhodnotili jejich účinnost měřením buněčné smrti. Každý den může vypadat trochu jinak. Někdy pracuji z domova a soustředím se na analýzu dat z těchto experimentů. V pondělky míváme poradu, kde se tým schází, aby zhodnotil a prodiskutoval naše data a pokrok. Především během schůzek se slyšícími kolegy a kolegyněmi spolupracuji s malou skupinou tlumočníků, kteří jsou obeznámeni s mým výzkumem. Obvykle se spoléhám na stejné dvě až čtyři osoby, co tlumočí, což má významný vliv – již rozumějí mé práci a terminologii, takže nemusím opakovaně vysvětlovat své projekty. Tato konzistence mi umožňuje zůstat soustředěná a pracovat efektivněji.

Co se vám na vašem povolání líbí nejvíc?

Mám velkou vášeň pro výzkum a objevování zejména proto, že mi to umožňuje intenzivně se věnovat praktické práci a samostatnému uvažování. Velkou radost mi přináší práce rukama a možnost mít své projekty pod kontrolou od začátku až do konce. Moje profese mi k tomu poskytuje ideální prostředí, dává mi prostor pro zkoumání, řešení problémů a smysluplný přínos.

Na svém profilu na LinkedIn uvádíte, že vaší vášní je „prosazování zlepšování podmínek pro komunitu neslyšících, boj za jazykovou rovnost a zajištění přístupnosti pro všechny.“ Jakým způsobem se této misi věnujete?

Neustále vyhledávám příležitosti, jak vzdělávat ostatní v tom, co obnáší práce s neslyšícími pracujícími. Když si všimnu potenciálních výzev v komunikaci nebo přístupu, zaujmu proaktivní přístup, abych je pomohla vyřešit. Mnoho slyšících lidí předpokládá, že práce s neslyšícími je komplikovaná, ale ve skutečnosti to vyžaduje pouze otevřenou mysl, flexibilitu a ochotu se přizpůsobit. Na mé univerzitě jsem pomohla založit koalici neslyšících osob zaměřenou na vzdělávání slyšících vedoucích - konkrétně na téma osvědčených postupů při práci s neslyšícími profesionály a profesionálkami. Předtím se mnoho rozhodnutí ovlivňujících neslyšící osoby přijímalo bez zastoupení neslyšících, což může vést k nechtěné újmě a neefektivním výsledkům. Je zásadní, aby byly do těchto rozhovorů zahrnuty hlasy neslyšících. Tím se zajistí, že jsou rozhodnutí informovanější, inkluzivnější a spravedlivější.

Přednášela jste na téma „Práce s neslyšící odbornou komunitou: etika, institucionální konflikty a profesní interakce“. Mohla byste s námi sdílet několik klíčových myšlenek?

Zaměřila jsem se na měnící se roli tlumočníků a tlumočnic při práci s neslyšícími odborníky a odbornicemi. V minulosti tlumočníci a tlumočnice často přistupovali k neslyšícím lidem z pohledu jejich znevýhodnění a vnímali je automaticky jako lidi, kteří potřebují pomoc. Tento způsob uvažování je však zastaralý a nepřesný. Je pravda, že v minulosti čelili neslyšící lidé při přístupu ke vzdělání značným překážkám a byli často odsunuti na okraj společnosti nebo podceňováni. Došlo však k významnému pokroku. Neslyšící lidé jsou plnohodnotnými pracujícími – jsme vzdělaní, proškolení a plně způsobilí ve svých oborech. Někdy mohou tlumočníci předpokládat, že vědí, co je nejlepší nebo jak tlumočit, aniž by plně zohlednili preference a odborné znalosti neslyšícího člověka. Ve skutečnosti mají neslyšící lidé expertízu na své vlastní potřeby v oblasti přístupnosti a v tomto procesu by jim mělo být aktivně nasloucháno. Dnes stále více neslyšících absolvuje vysokoškolské studium, včetně magisterských a doktorských programů, a významně přispívá v různých profesních oborech. Vzhledem k tomu, že se neslyšící odborníci a odbornice neustále rozvíjejí, je stejně důležité, aby i tlumočníci a tlumočnice rozšiřovali své dovednosti, aby dokázali tyto měnící se požadavky naplňovat.

Můžete přiblížit, co to konkrétně znamená v praxi?

Pokud tlumočníci a tlumočnice přijímají zakázky bez náležité přípravy nebo odborných znalostí, může to vést k nedorozuměním a nechtěné újmě. V těchto situacích mohou nepřesnosti v tlumočení vrhat špatné světlo na neslyšícího, i když problém spočívá spíše v tlumočení než v dané osobě. Například v mé práci v oblasti biologie rakoviny a farmakologie je nezbytné, aby tlumočník rozuměl odborné terminologii a dokázal přesně zprostředkovat složité pojmy. Bez této odbornosti může tlumočení zkreslit mé znalosti, což může vést ostatní k nesprávnému zpochybnění mé kompetence.

Přednesla jste také příspěvek „Moje zkušenosti jakožto neslyšící ženy ve vědě“. Mohla byste se s námi podělit o to, jaká pro vás tato cesta byla?

Jako neslyšící žena ve vědě jsem často podceňována nebo vnímána jako někdo, kdo do této oblasti nepatří. Když lidem řeknu, že mám doktorát z patologie, je znát jejich překvapení – často předpokládají, že pocházím ze zcela jiného prostředí, například z umělecké sféry. Jsem však schopná a sebevědomá vědkyně a prostřednictvím své práce a odborných znalostí tyto předpoklady často vyvracím. Lidé jsou často obzvláště překvapeni tím, jak efektivně provádím praktické vědecké úkoly, což odráží kvalitní výcvik, který jsem absolvovala. Kromě svého akademického vzdělání jsem se deset let věnovala baletu a tanci na špičkách (en pointe), přičemž jsem zvládala náročný školní rozvrh. Tato zkušenost mi pomohla rozvinout disciplínu, organizaci a silné schopnosti time managementu – vlastnosti, které i dnes podporují můj úspěch ve vědě.

Co je podle vás potřeba, aby se překonaly bariéry pro neslyšící studující?

Mnohé z výzev, kterým čelíme, nejsou dané přirozenými omezeními, ale spíše vyplývají z toho, že slyšící lidé plně nerozumí tomu, jak efektivně spolupracovat s neslyšícími. S vhodnými úpravami a zajištěnou přístupností lze tyto překážky výrazně snížit nebo odstranit. V mnoha případech jsou překážky vytvářeny systémy a očekáváními v rámci slyšícího světa. Když si slyšící kolegové a kolegyně udělají čas na to, aby se dozvěděli, co potřebujeme, mohou být ve svém přístupu cílevědomější a inkluzivnější. Například schůzky na poslední chvíli může být obtížné navštívit, protože zajistit tlumočení za krátkou dobu často není možné. Ti, kdo si jsou toho vědomi, mohou významně přispět k hladkému průběhu spolupráce tím, že plánují s předstihem a jasně komunikují. Jakmile jsou tyto postupy zavedeny, spolupráce bývá hladká a produktivní. Mnoho slyšících lidí navíc neví, jak komunikovat s neslyšícími, ale existuje spousta účinných možností – například ruční psaní, psaní na klávesnici nebo používání telefonů či tabulek. Flexibilita a ochota přizpůsobit se významně přispívají k vytváření úspěšných a inkluzivních interakcí.

Mohla byste nám povědět o programu Future of Deaf Scientists?

Tento program v Lékařském centru Univerzity v Rochesteru je navržen tak, aby seznámil neslyšící a nedoslýchavé studující středních škol s kariérami v oblasti vědy, medicíny a výzkumu, se zvláštním důrazem na onkologii a biomedicínu. Jeho cílem je poskytnout studujícím včasný kontakt s praxí prostřednictvím praktických zkušeností, mentorství a příležitostí stáží - a pomoci jim tak rozvíjet zájem a sebevědomí v oborech STEM a zároveň je propojit s lidmi z neslyšící odborné veřejnosti, kteří jim mohou sloužit jako vzory.

Co je cílem akademické skupiny neslyšících na Univerzitě v Rochesteru?

Skupina neslyšících akademických pracovníků a pracovnic se zaměřuje na osoby, které jsou ve své akademické dráze již dále: postdoktorandi a začínající vědci a vědkyně. Cílem je podporovat je při rozvíjení samostatného výzkumu, pedagogických dovedností a profesního postupu v akademickém prostředí. Neslyšící akademici a akademičky mohou v této skupině komunikovat se svým neslyšícím kolegiem. Společně tyto programy vytvářejí cestu, která začíná inspirací a pokračuje pokročilým vzděláváním, s konečným cílem zvýšit zastoupení neslyšících osob ve vědeckém výzkumu a akademické kariéře.

Přiblížila byste nám fungování programu Deaf Scientists Pipeline?

Byl to strukturovaný program se sídlem v Rochesteru, který podporoval neslyšící a nedoslýchavé osoby v různých fázích vědeckého vzdělávání – od střední školy a bakalářského studia až po doktorské a postdoktorandské výzkumy. Poskytoval mentorství, výzkumné příležitosti, finanční podporu, přístup k tlumočníkům a profesní rozvoj. Programy byly navrženy tak, aby pomohly neslyšícím stážistům a stážistkám překonávat specifické překážky, kterým čelíme v oborech STEM, a zároveň budovaly komunitu neslyšících vědců.

Jaká pro vás byla role studentky - mentee a role mentorky v rámci programu?

Coby studentce mi program nabídl mentorství, zdroje a praktické zkušenosti s výzkumem, které mi pomohly rozvinout mé dovednosti a posílit sebevědomí. Jako mentorka jsem mohla vést mladší neslyšící stážisty a stážistky a ukázat jim, jak může vypadat kariéra ve vědě. A v roli lektorky a vedoucí programu jsem pomáhala navrhovat učební plán a zajišťovat, aby byl program pro neslyšící přístupný a podporující. Díky zapojení na všech třech úrovních jsem získala jedinečný pohled na výzvy a úspěchy, které neslyšící vědci a vědkyně zažívají.

Proč byl program zrušen a existují nějaké alternativy? Jsou nějaké příležitosti otevřené i pro případné zájemce a zájemkyně z ČR?

Program byl v roce 2025 zrušen poté, co Národní institut zdraví (NIH) ukončil federální granty, které tyto programy financovaly. Podporovaly výzkumné mentorství, stipendia a služby pro usnadňující přístupnost, jako je tlumočení. Bohužel bez tohoto financování již strukturovaný systém podpory pro neslyšící nemohl pokračovat (konkrétně programy U-RISE, Bridges to the Doctorate a Rochester Postdoc Partnership). Jiné programy jako například Stáže pro budoucí neslyšící vědce a vědkyně (Future Deaf Scientists Internship) ve Wilmot Cancer Institute stále poskytují mentorství a seznámení se STEM obory pro studující středních škol. Na univerzitní úrovni iniciativy jako Deaf Scholars Program a konference jako Roc Conference for Deaf/HH Scientists vytvářejí příležitosti pro networking, mentorství a profesní rozvoj. Organizace typu Deaf Hub také poskytují zdroje a kontakty pro neslyšící ve výzkumu. I když původní program skončil, stále existují způsoby, jak budovat komunitu a najít mentorství v oboru STEM. Nejsem si jistá, zda se mohou zapojit i lidé mimo USA, ale v každém případě neustále hledáme neslyšící mentory a mentorky v oblasti vědy a mohli bychom se pokusit to nějak zařídit.

Jaké jsou vaše profesní plány do budoucna?

Moje cesta nebyla úplně přímočará, takže je těžké přesně předpovědět, co mi budoucnost přinese! Prozatím mám v plánu zůstat v oblasti vysoce výkonného screeningu a pokračovat v práci na mé instituci, kde mohu společně s dalšími vědci, vědkyněmi a klinickými lékaři a lékařkami přispívat k řadě výzkumných projektů. Také chci zůstat v prostředí neslyšících a Rochester je ve Spojených státech domovem největší komunity neslyšících na obyvatele. Rochester je známý tím, že je přátelský k neslyšícím!

Připravila a z angličtiny přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s., a psychoterapeutka. Redakčně kráceno.

Fotografie: archiv respondentky (portrétní snímek), ostatní fotografie Erich Camping, Shutterstock.com