Paměť českých neslyšících

Projekt Paměti národa určitě znáte. Jedná se o jednu z největších sbírek vzpomínek pamětníků 20. století v Evropě. Provozuje jej nezisková organizace Post Bellum. V současnosti, kdy není jednoduché získat kvalitní zdroje informací, útočí na nás lživé zprávy, umělá inteligence nabízí lákavá shrnutí, která ale kolikrát obsahují chyby, jsou více než kdy dřív potřeba právě databáze tohoto typu. Volně přístupné a zdarma pro všechny, nabízející výpovědi lidí, kteří byli sami svědky významných událostí minulého století. A nemělo by rozhodně chybět vyprávění neslyšících. Proto vznikla kategorie projektu Paměť českých neslyšících, kde najdete zajímavé příběhy neslyšících žen a mužů, kteří sdílejí, jak se jim tehdy žilo.

U příležitosti letošního výročí 25 let od založení Paměti národa a organizace Post Bellum si na následujících řádcích připomeneme několik příběhů z Paměti českých neslyšících. Pokud vás zaujmou, můžete se podívat na celé videorozhovory u jednotlivých medailonků na pametnaroda.cz. Organizace také ke svým čtvrtstoletým narozeninám pořádá Festival Paměti národa dne 16. září od 16 hodin ve Valdštejnské zahradě. Více informací o akci včetně programu pro děti naleznete zde.

Nejstarším neslyšícím člověkem, jehož příběh je v databázi zaznamenán, je Hedvika Mikulášová, rodným jménem Páleníčková, narozena roku 1925. Sluch ztratila ve dvou letech po spalničkách. V šesti letech nastoupila do Výmolova ústavu pro hluchoněmé v Radlicích, kde tehdy panoval přísný zákaz používání znakového jazyka, takže děti a později dospívající trpěli nedostatkem informací. Následně se vyučila švadlenou. Ve vyprávění vzpomíná na nacistický zákaz svícení po osmé hodině během druhé světové války. I trolejbusy nesměly mít rozsvícená světla, což mělo za následek tragickou nehodu, při které trolejbus srazil neslyšící dívku, protože jej nemohla kvůli vypnutým světlům vidět a na rozdíl od většiny obyvatelstva ani slyšet. Tatínek paní Hedviky byl za nacistické okupace z politických důvodů vězněn. Když nastal mír, paní Hedvika se seznámila s úspěšným fotbalovým reprezentantem Bohumilem, který byl také neslyšící a založili spolu rodinu.

Hedvika Mikulášová, roz. Páleničková - s rodiči

Ve třicátých letech se narodilo hned pět neslyšících, jejichž vyprávění máme k dispozici: Klaudie Podlešáková, Olga Masníková, Alena Mervartová, Otílie Jiříčková a Svatopluk Žamboch. Klaudie Podlešáková, rozená Kulhánková, přestala slyšet v dětství po prodělaném zánětu mozkových blan a zánětu středního ucha. Navštěvovala Pražský ústav pro hluchoněmé na Smíchově. Následně znovu vážně onemocněla, tentokrát žloutenkou a záškrtem. Po dlouhé léčbě nastoupila stejně jako paní Hedvika do školy pro hluchoněmé v Radlicích, kterou však v roce 1943 zabrali nacisti a škola byla přestěhována do Bohnic. Rodiče měli ale o Klaudii strach, vzali si ji zpátky domů a přechodně musela chodit do školy pro slyšící, kde nebylo přizpůsobení pro komunikaci. V roce 1945 se ráda do radlické školy vrátila. Později se stala krejčovou a začala pracovat pro firmu, kde absolvovala stáž. V roce 1960 se vdala a narodil se jí syn. Pro paní Klaudii byly vždy důležité kluby pro neslyšící, ráda sportovala a zúčastnila se hned několika spartakiád neslyšících.

Klaudie Podlešáková - 1955 spartakiáda neslyšících

I Olga Masníková, rozená Čálková, přestala slyšet po zánětu středního ucha a nastoupila do Pražského soukromého ústavu pro hluchoněmé v Holečkově ulici. V hlavě jí v dobrém utkvěly řádové sestry, které znakování tolerovaly na rozdíl od některých učitelů, kteří vyžadovali po dětech placení pokut, pokud je při znakování přistihli. Paní Olga navštěvovala mnoho let kurzy tance slavné neslyšící baletky Mobi Urbanové, o které jsme psali zde. Tam si ji „vyhlédl” i její budoucí manžel Boris Masník, který s bratry založil první české studio animovaného filmu, Bratři v triku. Paní Olga nejdřív pracovala ve Vítkovických železárnách a poté se padesát let věnovala tlumočnické a administrativní práci pro Svaz invalidů, který dnes nese název neslyšících a nedoslýchavých.

Škola paní Masníkové

Na smíchovský ústav pro hluchoněmé a ústav pro hluchoněmé v Radlicích i Mobi Urbanovou vzpomíná také Alena Mervartová, rozená Krejčová. Vyučila se švadlenou a tomuto povolání se také věnovala, ale pracovala mimo jiné jako dělnice a uklízečka. Vdala se a později rozvedla. Má dvě neslyšící dcery.

Alena Mervartová, rozená Krejčová

Otílie Jiříčková ohluchla podobně jako dosud jmenované pamětnice v dětství následkem nemoci. V pěti letech začala žít v ústavu pro hluchoněmé V Plzni na Borech a domů jezdila o víkendech. I V plzeňském ústavu byl tlak na odezírání, ale paní Otílie má raději znakový jazyk. Rovněž se vyučila švadlenou a vdala se za neslyšícího písmomalíře Stanislava. Spolu přivedli na svět dva slyšící syny. Ještě v roce 2023 se paní Otílie podle svých slov potkávala s neslyšícími ženami v klubu žen a navštěvovala Spolek neslyšících Plzeň.

Otílie Jiříčková na oslavě Mezinárodního dne neslyšících

Svatopluk Žamboch byl významnou osobností komunity neslyšících. Moravský rodák, který po zánětu mozkových blan ohluchl ve dvou letech, navštěvoval základní školu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí. Stal se čalouníkem a zámečníkem. Odmalička rád sportoval. Reprezentoval dokonce republiku ve fotbale v letech 1956 až 1959. V roce 1991 založil spolu s dalšími neslyšícími významnou organizaci Česká unie neslyšících (ČUN) v Brně. Od roku 2014 nese kavárna ČUN jeho jméno: Kavárna u Žambocha, kterou spoluzaložil. Podle dostupných zpráv zemřel v roce 2024.

Svatopluk Žamboch v dětství

Poválečnou generaci reprezentují Hana Jonášová a Miroslav Hanzlíček. Hana Jonášová, se ve svých zážitcích také vrací k řádovým sestrám ve škole pro sluchově postižené v Holečkově ulici. Cenila si jejich péče, kterou zažila asi rok a půl, ale v roce 1955 je komunisté ze školy vyhnali. Miroslav Hanzlíček se narodil neslyšícím rodičům, od kterých se od narození učil znakový jazyk. Jeho tatínek byl pokladníkem Spolku neslyšících Plzeň a později jeho předsedou. Pan Miroslav šel v otcových šlépějích a stal se předsedou spolku neslyšících Plzeň v roce 2012, jímž je dle webu organizace dodnes.

Hana Jonášová v ústavu pro neslyšící v pražské Holečkově ulici

Nejmladší pamětnicí je Ivana Findejsová, narozená v roce 1961 neslyšícím rodičům. Má neslyšícího manžela a syna. V rozhovoru se mimo jiné věnuje tématům překážek pro neslyšící v zaměstnání. Jejím přáním je, aby se slyšící naučili aspoň trochu znakovat.

Ivana Findejsová v dětství

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.; a psychoterapeutka.

Zdroj: archiv Paměti národa, helpnet.cz - Zemřel Svatopluk Žamboch

Fotografie: archiv Paměti národa - děkujeme za svolení s publikováním