Rodina funguje a kamarádi jsou zlatí

Komunitní spolek Šalvějka založily Marie Basovníková, Andrea Kalců a Anna Cíchová Hronová. Jeho členy jsou rodiny, které tvoří především neslyšící rodiče s dětmi. Ty mohou v prostoru Šalvějky navštěvovat dětský klub, využít programy na podporu jazyka, účastnit se dílniček, příměstských táborů a komunitních slavností a poznávat tak svět prostřednictvím českého znakového jazyka. Nabídka aktivit spolku za 5 let jeho existence velmi narostla. Spoluzakladatelka Majka Basovníková mi pomohla nahlédnout do zákulisí tohoto pulzujícího společenství i do její vlastní rodiny.

S jakým cílem byla Šalvějka založena? Představíte nám její nejužší tým?

Náš tým tvoří různorodá trojice. Já jsem neslyšící, mám dvě neslyšící děti a chtěla jsem pro ně nějakou školku. Ajka je nedoslýchavá a má děti, které chodí do alternativního vzdělávání, a sama chodila do Waldorfské školy. Slyšící Anička, ta měla zkušenost s lesní mateřskou školou. Tak se zrodil nápad založit i takovou možnost pro neslyšící děti. Že chci něco podobného vytvořit, jsem se rozhodla už v roce 2019. Vím, že existují státní školky, kde je možnost přírody, lesního vyžití, ale ty jsou pro slyšící děti. A já chtěla mít tuto možnost i pro neslyšící. Asi rok jsme s tou myšlenkou zkoušeli seznamovat rodiče. Dělali jsme pouze slavnosti. Pak jsme se rozhodly, že otevřeme dětský lesní klub.

Jaké aktivity v Šalvějce nabízíte?

Jako první jsme měli tábor a různé slavnosti. Po roce jsme založili dopolední dětský lesní klub. Poslední dobou používáme název lesoparkový klub, protože jsme v parku na Vyšehradě. Nabídli jsme i semináře a přednášky, abychom o tématu vzdělali rodiče. Dále jsme zkusili projekt knihovnička, jehož prvním cílem bylo, hrát si se čtením. Měli jsme už program čtenářské gramotnosti, takže jsme na něj knihovničkou navázali. Byli jsme s dětmi venku a vyprávěli si. Nechtěli jsme, aby na nás děti jen koukaly a vsakovaly to, co jim my předáváme, ale aby se zapojovaly. Poté jsme zavedli odpolední kroužky, například přírodovědy, kam jsme pozvali například neslyšící bioložku Máju Pangrácovou. Vyprávěla dětem o mravencích a motýlech. Pak moje první dcera, která chodila také do Šalvějky, musela nastoupit do základní školy. Věděla jsem, že ji potřebuji podpořit v jazykovém vzdělání. Přišli jsme tedy s nabídkou projektu, který nazýváme Jazyková podpora. Ten je u rodičů velmi úspěšný. Takže za 7 let od doby, co nápad otevřít Šalvějku vznikl, už máme projektů opravdu hodně. Zapomněla jsem na minidivadlo, které vede Ajka, a kroužek matematiky, založený na metodě výuky podle profesora Hejného. Máme i terapeutický workshop a workshop hravé ruce, kde si děti hrají s možností využití znakového jazyka. Dopolední klub vedou tři neslyšící průvodkyně.

Divadélko O 3 pradlenách

To už je opravdu široká nabídka. Kdo vás financuje nebo finančně podporuje?

Jsme závislí na členských příspěvcích. Máme různé druhy členství, které se liší mírou zapojení členských rodin. My jsme otevření všem, a na jiné akce slyšící rodiče chodí, ale do dopoledního klubu ještě ne. Přesto jsou vítaní, budeme za to rádi. Překážkou je, že už máme maximální počet dětí. Větší kapacitu nemáme. Příspěvky nám umožňují zaplatit průvodce i nájem prostoru. Průběžně podáváme žádosti o projekty, granty a dotace. Máme také skupinu pravidelných dárců a podporovatelů. A všem jsme za jejich podporu velmi vděčné.

Mluvila jste o prostorách Šalvějky. Jaké aktivity se odehrávají venku a jaké uvnitř?

Šalvějka už vystřídala hodně míst, nyní jsme už na třetím, kamenném. Šalvějce se podařilo získat a vybudovat krásné zázemí v Táborské bráně na Vyšehradě, v ulici V Pevnosti. Nahoře máme pronajaty dvě malinké místnosti, je to v podkroví. V jedné místnosti děti spí a odpočívají a v druhé jedí. Snažíme se být co nejvíce venku – v létě celou dobu a až při odpočinku po obědě jsme uvnitř. Ale teď je zima, podmínky tedy musíme upravit. Právě na znakový jazyk jsou ruce potřeba. Když je zima a děti mají rukavice, kolikrát i palčáky, nedomluví se. Potřebujeme hrát a popovídat si chvilku i uvnitř.

Morana (2024)

Jakou roli hrají v Šalvějce takzvané rituály? Oč jde?

Chceme dát dětem rytmus, aby věděly, co mohou očekávat. Například ráno začínáme kruhem. V něm společně zpíváme – třeba o počasí nebo o situaci, co se děje. Navzájem se pozdravíme jménem, abychom si uvědomili, kdo tam je. Jiné rituály se týkají denního času nebo ročního období. Pokud má někdo narozeniny, dáváme mu korunku a zpíváme písničku. Před obědem děkujeme přírodě, že můžeme jíst její dary. Rituál se dělá, aby si dítě uvědomilo, že není samo, a myslelo na druhé. Inspiraci i průběh rituálů nacházíme především ve waldorfské pedagogice. Dopolední klub máme jednou týdně, takže pro děti je občas náročné zas na rituál navázat, protože přes týden chodí do jiných školek – do integrace nebo do státní školky pro neslyšící a tam je jiný režim než u nás. Musí si znovu navyknout. Cítím, že je to škoda, ale aspoň tímto způsobem dáváme dětem pochopení a prožitek světa plnohodnotně v jejich mateřském jazyce.

Výstava brouků

Máte také programy pro celou rodinu, že?

Ano, například slavnosti. Rodiče třeba nejsou zvyklí na některé tradice, neznají tolik českou historii – masopust, vynášení Morany, svátek svatého Martina apod. Proto se snažíme dát zážitek kromě dětí i rodičům. Cítím, že je naším hlavním cílem dát možnost informovat a každou slavnost přizpůsobit povaze sdíleného prožitku rodičů a dětí.

V rodinách jsou tedy slyšící i neslyšící členové?

Přesně tak, máme děti neslyšící, děti s kochleárním implantátem a děti CODA. V Šalvějce se komunikuje primárně znakovým jazykem. Ze začátku jsme se snažili o bilingvální metodu a byl tam neslyšící i slyšící průvodce a zároveň se mluvilo i znakovalo, ale zjistili jsme, že to není úplně vyhovující pro všechny společné děti. Proto dnes máme vše ve znakovém jazyce. Pouze během slavností nebo při veřejných akcích objednáváme tlumočníka, aby byl program přístupný i slyšícím rodičům nebo širší veřejnosti.

V rodinách jsou tedy slyšící i neslyšící členové?

Přesně tak, máme děti neslyšící, děti s kochleárním implantátem a děti CODA. V Šalvějce se komunikuje primárně znakovým jazykem. Ze začátku jsme se snažili o bilingvální metodu a byl tam neslyšící i slyšící průvodce a zároveň se mluvilo i znakovalo, ale zjistili jsme, že to není úplně vyhovující pro všechny společné děti. Proto dnes máme vše ve znakovém jazyce. Pouze během slavností nebo při veřejných akcích objednáváme tlumočníka, aby byl program přístupný i slyšícím rodičům nebo širší veřejnosti.

Z dopoledního programu

Šalvějku navštěvují obě vaše dcery. Jak se jim tam líbí? Co jim klub přináší?

Starší dcera Natálie už chodí do školy. Ale v Šalvějce navštěvuje ještě workshopy a jazykovou podporu. Mladší Valinka chodí do dopoledního klubu a má ještě druhou školku, PIPAN. Kombinuje obě školky a mají to tak všechny děti, co chodí do klubu. A co jim přináší?

Je to rozdílné u obou dcer. Ta starší miluje život v lese, chůzi, lezení po skalách, po lesním terénu. Druhá je více emotivní a má ráda kontakt. Tím, že do klubu dochází neslyšící nebo CODA děti a znakují, dávám Valince plnohodnotnou komunikaci, protože může komunikovat znakovým jazykem. I průvodkyně jsou neslyšící, tak když se objeví nějaká nepříjemná situace, lze to hned vyřešit a to přirozeně. Takže výhodou pro obě dcery je komunikace. Další výhoda, kterou cítím, je to, že lesní školka jim dává lepší možnost vnímat svět a pochopit ho – jak funguje Země, jak se střídají roční období. Tím, že zde společně zpíváme ve znakovém jazyce, se také rozvíjí. Vidím ji, jak si už sama znakuje, co jsme zpívali, a produkuje písničky.

Maruško, jste velmi aktivní. Jak zvládáte všechny své role – maminka, průvodkyně v Šalvějce, pečovatelka o domácnost a další, které máte? Pomáhá vám někdo?

Moje rodina mi hodně pomáhá. Na všem se domluvíme, aby nám to časově sedělo. Můj přítel si třeba vezme ten den na starost vaření a já mohu večer díky tomu pracovat. Můj týdenní rozvrh vypadá různě. Pomáhají babičky, kamarádi. Domluvíme se, že vyzvednou děti a někam je doprovodí. Příští týden naopak. Rodina funguje a kamarádi jsou zlatí. Šalvějka je má hlavní práce, ale mám jich více. Pracuji také ve Weblíčku (v České unii neslyšících) a nedávno jsem nastoupila do České televize jako editorka Zpráv v českém znakovém jazyce. Mám i různé zakázky, třeba překládám pro muzea, je to pestré.

Marie Basovníková na pohádkové akci na Vyšehradě (Zlaté tolary)

Vystudovala jste tři školy – střední i vysokou školu se zaměřením na pedagogiku a další na lingvistiku. Jste zároveň učitelkou i maminkou. Nemají s tím dcerky někdy problém?

Snažím se to oddělit. Doma se musím přepnout na to, že jsem opravdu máma svých dcer. Máme jiná pravidla, ale snažím se dodržovat stejnou filozofii doma i ve školce. I doma se snažíme o udržování některých rituálů a tradic. V klubu jsem průvodkyně, takže musím připomenout dceři, že jsem tam i pro ostatní děti. Občas je to opravdu boj, protože dcera se tam třeba vzteká nebo by chtěla utěšit, protože se jí něco stalo. Vysvětlím jí, že ji mohu pochovat, ale na chvíli.

Podle jakých pravidel vychováváte dcery? Jste spíš přísnější, nebo volnější?

Pořád hledáme cestu. Přítel měl ze začátku jinou výchovu a museli jsme si o tom promluvit, protože já to cítím jinak než on. Například dceři chtěl hned něco zakázat, rovnou to nesmíš, to nedělej. Ale já jsem spíš pro vysvětlení, komunikaci a nastavení hranic. Potom jsme si to vysvětlili a nyní máme oba stejná pravidla.

logo Šalvějky

Potřebovali byste pro Šalvějku něco, co vám chybí a pomohlo by to jejímu provozu?

Jak jsem už říkala, Šalvějka se několikrát stěhovala. Takže hledáme svoje stálé místo, prostor, který je blízko u lesa, kde by byla možnost aktivit přímo v lese. Nyní jsme na Vyšehradě, kde to určitě dobře funguje, třeba co se týče kroužků, ale je tam park. Musíme dodržovat hranice a pravidla, takže bychom si přáli vlastní zázemí blízko divoké přírody. Předtím jsme spolupracovali s mateřskou školou Hvězdy v lese, kde stále pořádáme tábory. Tímto bych jim chtěla moc poděkovat. A kdyby někdo věděl o vhodném prostoru pro nás, ať se nám ozve.

Video z klubu Šalvějka (v prostorách LMŠ Hvězdy v lese) najdete zde:

https://www.youtube.com/watch?v=d7CnIlLVCBw

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv Marie Basovníkové a klubu Šalvějka

Video: Kamil Panský (Sazachi VIDEO)