Facebook YouTube Instagram

Přál bych si, aby mé děti četly rády

28. prosince 2022

S Janem Semerádem si povídáme o lásce ke čtení a ke sportu

Dobrý den, Honzo. Můžete našim čtenářům prozradit něco o sobě a své rodině?

V naší rodině jsem jediný neslyšící. Ve dvou letech jsem dostal sluchadla, a protože se mi sluch postupně zhoršoval, po maturitě jsem je vyměnil za kochleární implantát. Do mateřské školy jsem chodil na střídačku mezi slyšící a neslyšící děti – do běžné mateřské školy a zároveň do Pipanu (Bilingvální mateřská škola v Praze – pozn. redakce). Pokračoval jsem na základní škole mezi slyšícími dětmi a následovalo osmileté gymnázium. Zde jsem chvíli váhal, zda se nepřesunout mezi neslyšící žáky, ale nakonec jsem dokončil maturitu na gymnáziu.


Honza jako žák bilingvní mateřské školy PIPANHonza jako žák bilingvní mateřské školy PIPAN (2. zleva)

Po maturitě jste studoval biologii na Masarykově univerzitě v Brně. Proč právě tam?

V době, kdy jsem začínal studovat, byly podmínky pro studium neslyšících žáků nejlepší v Brně, a to díky středisku Teiresiás, které bylo proti ostatním univerzitám hodně napřed. V dnešní době se již možnosti na dalších univerzitách vyrovnávají. Druhým důvodem bylo vyzkoušet si život bez rodičů. Ale během čtyř let v Brně jsem zjistil, že dále se ve svém oboru již nechci vzdělávat, maximálně ve směru učitelství, a tak mě cesta zavedla do Olomouce. Studoval jsem zde na Univerzitě Palackého, obor Aplikovaná tělesná výchova, ale bohužel z osobních a jiných důvodů se mi nepovedlo studium dokončit. V září se stěhuji zpět do Prahy, odkud pocházím a kde na mě čeká nová práce. Nicméně možná se později ke studiu vrátím.

Do školy jste chodil mezi slyšící žáky, přesto jste ve světě Neslyšících známou postavou.

Ano. Nejvíce asi proto, že běhám orientační běh a jsem v reprezentaci neslyšících. Letos jsem se účastnil i deaflympiády v Brazílii a příští rok mě čeká Mistrovství Evropy pravděpodobně ve Švédsku. Také vedu skautský oddíl neslyšících Potkani. Oddíl je v Praze, ale děti pocházejí z celé republiky. I já v něm jako devítiletý kluk začínal, začal se více setkávat s neslyšícími a naučil jsem se lépe znakovat.

Co rád děláte ve volném čase?

Běh a skaut zabírají asi nejvíce mého volného času. Ale mám rád také koukání na filmy, čtení knížek a spoustu dalších aktivit.

Honza (2. zprava) oslavuje bronz z orientačního běhu na 24. deaflympiádě (smíšená štafeta)Honza (2. zprava) oslavuje bronz z orientačního běhu na 24. deaflympiádě (smíšená štafeta)

Máte nějaké oblíbené autory?

Těžko říct. Relativně rád mám Stephena Kinga a hororové knihy. Nejraději sci-fi sérii Duna a Hvězdné války. Klasikou, ke které se rád vracím, jsou díla Jaroslava Foglara nebo Karla Maye. Už jsem přečetl hodně knížek, tak je těžké vybrat tu nejoblíbenější. Primárně čtu science fiction, také vyspělé fantasy typu Hra o trůny. Mám rád hlubší a složitější knížky. Vracím se také k detektivkám nebo běžné beletrii. Samozřejmě mě zajímají i články na internetu, které se týkají aktivit v mém životě. Mám docela velký záběr, čtu to, co mě zaujme. Jsem schopen přečíst knihu za dva dny a pak musím hledat další.

Jste rychlý čtenář! Podle čeho si knihy vybíráte?

Musí mě zaujmout úvodní popisek a často dám na doporučení kamarádů nebo čtenářské hodnocení na internetových databázích.

Jaké byly vaše čtenářské začátky?

To je náročná otázka, protože to už bylo hodně dávno. Podle rodičů jsem asi v pěti letech začínal číst ze slabikáře a svou první knížku jsem sám přečetl v šesti letech. Byl to Harry Potter. Když vyšel první díl, začínal jsem číst a v podstatě mě pak tato série provázela celým dospíváním a čtením.

S kým jste se učil číst a jak?

S mamkou. Používali jsme mluvenou češtinu, odezírání a znakový jazyk dohromady. Hodně mi četla a vytvářeli jsme si obrázkový deník. V něm byla slova, která jsem neznal a postupně jsem se je učil. Deník byl hodně přínosný, pracovali jsme s ním nejvíce. Taky používala konverzační hry s medvídky, kteří představovali mě, mamku a tátu. Hrála s nimi v podstatě divadlo se smyšlenými příběhy nebo se situacemi z reálného života. Díky tomu jsem se učil nová slova, jejich význam, použití nebo ohebnost. Tyto hry a čtení mi pomáhaly také s učením se slovosledu nebo běžné gramatiky.

Pokud by rodiče dětem chtěli také takový obrázkový deník vytvořit, jak by měl vypadat?

Vždy, když se dítě naučí nějaké nové slovo, mělo by být přidáno do tohoto deníku a také by jej rodiče měli začít více aktivně využívat v běžné konverzaci. Do deníku nalepíte nebo nakreslíte obrázek nového slova. Přidáte popisek a situace, kdy se s tím slovem můžeme setkat. Můžete přidat i obrázek dítěte s popiskem „Honza dělal to a to“. Potom si v deníku můžete s dítětem společně číst a procházet jej.

Jak jste se učil číst ve škole?

Já už byl na prvním stupni hodně napřed, takže v podstatě jsem se s ostatními už ani číst neučil. Naopak jsem spolužákům předčítal, protože oni číst neuměli. Paní učitelka mě nechala číst si knížku dle vlastní volby nebo mi dala za úkol něco si přečíst a pak jsem musel povyprávět, o čem to bylo.

Čím to, že jste byl tak vášnivý čtenář? Chodil jste do knihovny?

Občas jsem úplně nezapadal do kolektivu a knížky byly mým únikem od reality. Byl jsem schopen si celý den číst knížku a nic jiného nedělat. Na základní a střední škole jsem pravidelně navštěvoval knihovnu. Přečetl jsem i knížku denně. Jednou za čtrnáct dní jsem šel do knihovny a vrátil jsem se s batohem plným knih. Četl jsem hodně rychle, a navíc skoro všude. Mamka mě v tomto dost podporovala, až na výjimky, kdy jsem si například četl tajně v noci pod peřinou s baterkou.

Přenášíte svou lásku ke čtení také do svých dalších aktivit? Třeba při práci se skauty?

Při přípravě programu musíme zohledňovat, že neslyšící děti mají problémy se čtením. Proto se texty snažíme podávat v jednodušší formě nebo je rovnou znakujeme, záleží na dovednostech dětí. Dříve nebylo výjimkou, že děti opravdu nezvládaly číst, ale teď je to lepší. Nedokážu však říct, zda jsme změnili přístup my jako vedoucí nebo je to samotnými dětmi. Rovněž s dětmi píšeme kroniku – snažíme se, aby ji psaly děti. Starší to obvykle zvládají, mladším je potřeba občas některá slova hláskovat, protože je umějí ve znaku, znají jejich význam, ale nevědí, jak se napíší v češtině. To se stává běžně. Poslední dva roky se snažíme vždy na tábor přivézt pár knížek a máme tam knihovničku, v níž si děti mohou půjčovat obrázkové knížky, knížky o skautu nebo jiných zajímavých tématech. Některé děti si opravdu chodí naše knížky půjčovat a prohlížejí si je. Míváme také divadla nebo scénky. Buď je připravují vedoucí, například jako úvod do nějaké příběhové hry, anebo je dostanou za úkol děti.

Nejvíce volného času zabírá Honzovi skauting a běhNejvíce volného času zabírá Honzovi skauting a běh

Vraťme se ještě ke školním létům. Měl jste v českém jazyce při výuce nějaké úlevy?

V češtině jsem nikdy nemíval problémy. Později na gymnáziu, kdy jsme se začali učit různá slohová cvičení a náročnější gramatické jevy, to nikoho z nás nebavilo. Já si rád četl, ale učit se, co je součástí eseje, co je součástí vyprávění… To mě tolik nezajímalo. Každopádně úlevy jsem neměl. Až na výjimky jsem s ostatními psal i diktáty, jen občas jsem k nim dostal něco navíc. Úlevy jsem měl v hodinách angličtiny. Byl jsem omluven z poslechu, protože anglická a česká výslovnost je hodně odlišná a tu jsem nezvládal. Na střední škole jsem měl také jednou týdně individuální výuku. Učitelka byla skvělá. Díky ní jsem odmaturoval z angličtiny.

Co literatura a čtenářský deník?

S literaturou ani čtenářským deníkem jsem nikdy neměl problém. Samozřejmě podobně jako ostatní žáky mě nezajímaly všechny knížky. Ze seznamu povinné četby jsem si vybral ty knihy, které mě zaujaly a přečetl je. Ostatní šly obloukem mimo mě, takže jsem nečetl vše, co bych měl. Třeba poezie mě nebavila vůbec, takže v jejím případě jsem trochu švindloval a našel si čtenářský deník na internetu.

Učil jste se ještě nějaké jiné jazyky?

Učil jsem se ještě německy, ale v prvním ročníku nám učitelka vážně onemocněla a další půl rok se nám vyučující střídali jak na běžícím pásu. To mi němčinu dost znechutilo, takže německy umím jen základy. Hrubé základy umím i z mezinárodního znakového jazyka.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby se děti snadněji naučily číst s porozuměním?

Rozhodně je podporovat ve čtení, alespoň jednoduchých obrázkových knížek nebo komiksů.

Máte pocit, že vám knížky něco daly „do života“?

Určitě velkou fantazii a velkou slovní zásobu. Zároveň jsem ale uzavřenější sám do sebe, utíkám do světa knížek. Zpětně vzato jsem možná kvůli tomu měl i méně kamarádů, většinou jsem dával přednost dospělým než vrstevníkům, jelikož jsme každý přemýšleli jinak.

Zažil jste s knížkami nějakou veselou příhodu?

Když jsem začal studovat v Brně, nechtělo se mi s sebou pořád tahat tuny knih. A tak jsem si koupil čtečku. Dvakrát. A dvakrát jsem ji ztratil. Zapomněl jsem je ve vlaku, protože měly stejnou barvu jako sedačka v prvním případě a stoleček ve druhém případě. Takže jsem je přehlédl. Od té doby jsem na čtečky zanevřel a čtu si na mobilu, je to praktičtější.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že pokud byste si mohl vybrat nadpřirozenou schopnost, bylo by to čtení myšlenek. Pročpak?

Mám pocit, že někdy moc složitě přemýšlím, a tak by mě zajímalo, jak přemýšlejí ostatní lidé, abych se jim mohl lépe přizpůsobit a abychom si dobře rozuměli.

Kdyby k vám přišlo dítě a zeptalo se vás, proč by mělo číst, co byste mu odpověděl?

Díky knížkám si můžeš odpočinout a nemusíš tolik přemýšlet. Můžeš na chvilku utéct z reality, objevit nový svět a dostat se do světa fantazie. A mít fantazii a představivost je báječné! Je fakt, že mě mrzí současná situace, kdy děti málo čtou. Myslím si, že na to má vliv také současné vzdělávání, jelikož děti jsou nuceny číst něco, co je nebaví. Já bych chtěl, aby moje děti četly a ideálně zábavnou formou, samy od sebe, jako jsem to dělal já.



Připravila: Mgr. Veronika Kovalová, pracovnice Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Centra pro dětský sluch Tamtam, o. p. s., v Ostravě

Fotografie: archiv Jana Semeráda

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Ministerstvo zdravotnictví České republiky Včasná pomoc dětem Nadace Sirius Úřad vlády České republiky Nadace Jistota Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.