Weblicko.cz nabízí nejen pohádky v českém znakovém jazyce

Jak jsou vizuálně vyprávěné příběhy důležité pro děti se ztrátou sluchu? Jak je mohou využít jejich slyšící rodiče? Co znamená výraz storytelling? Na tyto a mnohé další otázky odpovídala koordinátorka webu Weblicko.cz Anna Pangrácová.

Na webových stránkách Weblicko.cz působíte jako koordinátorka. Kdy web vznikl, k čemu slouží a jak ho mohou využít rodiče neslyšících dětí?

Weblíčko hodně čerpá z původního projektu, který vznikl pod Českou komorou tlumočníků znakového jazyka s názvem WEBlik. Ten je v současné době již bohužel nefunkční. Weblíčko je vlastně takové dítě WEBliku a funguje od konce roku 2020. Naším cílem je rozvíjet znakovou zásobu českého znakového (dále ČZJ) jazyka nejen u neslyšících dětí a mládeže a obohacovat je o uměleckou stránku v jejich přirozeném a často zároveň mateřském jazyce skrze pět uměleckých žánrů. Webové stránky nejsou určené jen pro neslyšící děti, ale mohou být i pojítkem mezi slyšícím rodičem a neslyšícím dítětem. Lze je využívat i jako výukovou pomůcku ve školách pro neslyšící, při výuce ČZJ pro veřejnost, ale i pro jeho výzkum. Všechny videonahrávky jsou přístupné i ostatním dětem a rodičům, kteří mají ČZJ rádi nebo by ho chtěli více poznat. Neslyšící rodiče mohou díky našim překladům do ČZJ lépe porozumět již napsaným pohádkám a následně je hladce převyprávět svým dětem. Z našich videí mohou čerpat zkušenosti i tlumočníci ČZJ a využít je ve své tlumočnické praxi.

Koordinátorka Weblíčka Anna Pangrácová

Na Weblíčku najdou rodiče pro své děti nejen básničky, pohádky i bajky na videích ve znakovém jazyce, ale také mezi slyšícími méně známé útvary jako “storytelling” a “Visual Vernacular”. Můžete nám vysvětlit, co tyto pojmy znamenají?

Storytelling je anglický název pro vyprávění příběhů, který se ustálil i v Česku. Stručně řečeno jde o znovuobjevení hluboce zakořeněné tradice vyprávění. Jde o jednu z uměleckých forem vyprávění, kde vypravěč líčí své zážitky nebo sdílí svými slovy zážitky, vzpomínky či události jiné osoby. Tyto příběhy mají za cíl nejen pobavit, ale také vychovávat, nutit k zamyšlení a sloužit také k zachování kultury. Visual Vernacular (zkr. VV) je specifický druh umění, který je vlastní neslyšícím. V něm se nepoužívají ustálené znaky ani se neznakují celé věty jako v běžné komunikaci. Jde o umělecké, a hlavně vizuální ztvárnění obrazu, který vidí vypravěč. Přitom jsou využity typické prostředky pro toto umění, například měnící se perspektiva prostoru, využití pohybu v prostoru, střídání rolí, mimika, zpomalení či zrychlení děje, obrazového příběhu a podobně. Kupříkladu vypravěč vidí a představí si tužku, vezme na sebe roli tužky, ukazuje, co tužka dělá, a přitom nevyužívá žádných ustálených znaků. Vysvětlení našich žánrů najdete ve videích, jak v ČZJ, tak v češtině formou titulků, na webu Weblíčko.

Čím vším mohou být tyto umělecké útvary pro děti užitečné? Jak mohou přispět k rozvoji jejich jazyka, případně jiných dovedností?

Kromě toho, co jsme už zmínily, bych doplnila, že neslyšící děti (nebo obecně těžce sluchově postižené děti) automaticky více vnímají svět skrz zrak a potřebují ke svému jazykovému, rozumovému či myšlenkovému vývoji co nejvíce vizuálních vjemů. Ty získají podle mě skrze jejich přirozený a mateřský jazyk, kterým je právě znakový. I kognitivní a vyjadřovací schopnosti, kreativita, komunikace či znaková zásoba těchto dětí se může plnohodnotně rozvíjet právě díky sledování našich videí a povídání si o nich se svými blízkými a okolím.

Podle čeho vybíráte pohádkové příběhy do vašich videí?

V rámci úspěšného projektu HitHit jsme mohli zorganizovat konkurz na zpracování uměleckých děl ve vybraných žánrech a sešla se nám různorodá směs vlastních i klasických pohádek, storytellingu i VV. Postupně je tedy zpracováváme s vybranými vypravěči a zveřejňujeme na našem webu. Ale i my v týmu připravujeme díla, která jsou aktuální nebo hodně známá, ale ještě u nich neexistuje překlad ČZJ. Čerpáme i z moderní literatury, a když se nám podaří získat souhlas od nakladatelství, s radostí přeložíme nějaké originální dílo.

Leták Weblíčko

Plakát Weblíčko

Pro jakou věkovou kategorii dětí je Weblíčko nejvhodnější?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. Každé dítě je jiné, některé děti jsou již od narození v každodenním kontaktu s českým znakovým jazykem jakožto svým prvním jazykem. Povětšinou tedy porozumí našim videím více než jiné děti. Nicméně naše zveřejněné příběhy jsou opravdu pro každého, kdo alespoň trochu český znakový jazyk ovládá!

Jak mohou Weblíčko využít rodiče, kteří neovládají znakový jazyk, nebo znají jen jeho základy? Některá videa jsou titulkovaná a jiná ne.

Ano, je to tak. Díky titulkovaným videím si rodiče, kteří neovládají znakový jazyk, mohou rozvíjet svoji znakovou zásobu společně s neslyšícím dítětem. Po zhlédnutí videa si také mohou o příběhu povídat a vyprávět. Právě proto jsme titulky k některým videím přidali, ve spolupráci se studenty z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy z ÚJKN, za což jim tímto moc děkujeme! Není však zatím v našich silách a časových možnostech titulkovat všechna videa. Do budoucna plánujeme, že by některá byla také nadabovaná.

Veronika pracuje na grafice Weblíčka

Na co dalšího se na Weblíčku mohou děti těšit do budoucna?

Máme za sebou velmi úspěšný první workskop pro menší neslyšící děti, kde si vyzkoušely tři vybrané žánry (pohádka, VV a básnička) v ČZJ. Poté ve skupinkách společně s externími lektory nacvičily a natočily příběh ve vybraném žánru. Tato díla jsme pak odvysílali pro děti a jejich rodiče. Nyní je najdete na Weblíčku. Plánujeme uspořádat více podobných aktivit. Rádi bychom také na podzim konečně po období covidu zahájili propagaci Weblíčka prostřednictvím návštěv ve školách a v organizacích pro neslyšící, protože cítíme, že povědomí o jeho využití je u veřejnosti stále malé. Nápadů máme nespočet, ale všichni pracujeme na malé úvazky, takže vše hezky pomalu a postupně (úsměv).

Když si vzpomenete na své dětství. Kdo vám vyprávěl nebo četl první pohádkové příběhy a v jakém jazyce?

Z raného dětství si toho už moc nepamatuji, ale na zachovaných rodinných videokazetách máme záběry, kde se sestrou Májou sedíme v posteli nebo na gauči a před spaním očima hltáme poutavé převyprávění pohádky od táty. Ke komunikaci s námi používal totální komunikaci a vyprávěl nám klasické české pohádky. Když jsme byly větší, začal nám vyprávět nádherné vlastní vymyšlené pohádky O Marušce a Aničce a kouzelné myšce, kde zpravidla bylo tématem to, co jsme společně jako rodina zažili třeba ten samý den. Nebo když jsme něco provedly, táta tu situaci či příhodu vždy zakomponoval do některé z pohádek. Jak to v pohádkách bývá, vždy to dobře dopadlo, protože holkám z nesnází pokaždé pomohla kouzelná myška. Ony si z toho odnesly ponaučení do života a my samozřejmě také (úsměv). I když jsme věděly, že příběhy jsou o nás, moc nás bavily a každý večer jsme se na ně těšily.

Vzpomínáte si na svoje první čtenářské krůčky? Jaké byly vaše oblíbené knížky?

Z vyprávění rodičů vím, že jsme se sestrou začaly číst již mezi čtvrtým až pátým rokem jednoduché komiksy a časopisy pro předškoláky – například jednoduché příběhy z Mateřídoušky, Krtečka, příběhy ze Čtyřlístku a podobně. Ale potom mě čtení knížek moc nebavilo. Chytlo mě až kolem devíti let, a to jsem klidně četla své oblíbené knížky několikrát dokola. Například si pamatuji, že jsem ráda četla knížky od Betty MacDonaldové – třeba Paní Láryfáry. Jednou z mých nejoblíbenějších je kniha Uprostřed hlubokých lesů a mezi indiány od Laury Ingallsové-Wilderové. Tu bych si znovu ráda přečetla klidně hned (smích). Pro můj a sestřin rozvoj čtenářské gramotnosti bylo mimořádně důležité, že jsme se domluvily s rodiči v českém znakovém jazyce. Mohly jsme se jich pak zeptat, když nám nebylo v knížce něco jasné nebo si od nich nechat vysvětlit významy slov v knížkách, které jsme četly. Později jsme již významy slov zjišťovaly samy nebo je časem pochopily.

Z workshopu pro děti

Liší se tehdejší možnosti, jak vyprávět příběhy neslyšícím dětem, od těch současných? V čem případně vidíte největší rozdíly?

Ano, určitě se liší. V dnešní době je k dispozici více dostupných materiálů a zdrojů než kdy předtím. Nastal obrovský pokrok v technologiích a děti mohou sledovat převyprávěné příběhy v ČZJ jak na našem Weblíčku či podobných stránkách, tak v televizi. Ale abych řekla pravdu, stále je to málo. Ráda bych na závěr zdůraznila, že nic nenahradí osobní kontakt rodiče s dítětem při vyprávění, kdy si mohou také povídat, hrát a trávit tak drahocenný čas společně.

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z. s.

Fotografie: archiv weblicko.cz

Odkazy na Weblíčko:

Internetová stránka: www.weblicko.cz

https://www.facebook.com/weblicko

https://www.instagram.com/weblicko/