Nedostatečná slovní zásoba není překážkou. Svět dětské fantazie je obrovský

Barbora Vacková v dětství objevila v rodinné knihovně slovník znakového jazyka. Knížka v ní probudila zájem, a tak si zkoušela znaky doma předvádět před zrcadlem. Nyní je učitelkou v mateřské škole pro neslyšící děti a má spoustu nápadů, jak jim přiblížit svět příběhů a knížek, které je budou inspirovat a rozvíjet na cestě za tím, co je zajímá či baví.

Barboro, můžete nám představit předškolní zařízení, kde učíte? Jakým dětem je určeno a jaké způsoby komunikace používáte?

Naše mateřská škola je v současné době rozdělena do čtyř tříd. Máme třídu pro děti s vadami sluchu s bilingválním programem, třídu pro děti s vadami řeči, třídu s orálním programem a třídu běžného typu pro děti zaměstnanců MŠMT. Učím ve třídě pro děti s vadami sluchu s bilingválním programem, která je určena pro děti s těžkou vadu sluchu, jež může i nemusí být kompenzovaná sluchadly nebo kochleárním implantátem.

Kolik máte dětí ve třídě?

Třída je složena z věkově heterogenní skupiny 9 dětí. Úzce spolupracujeme se školním logopedem. Individuální logopedická péče pro každé dítě je zajištěna dvakrát týdně a jednou týdně provádí logoped skupinovou logopedii ve třídě. Výchovně vzdělávací proces je veden formou bilingválního vzdělávání, které společně vytvářím se svou asistentkou Lucií Trávníčkovou. Lucie zastává roli neslyšícího pedagoga, jakožto reprezentant sociokulturního prostředí Neslyšících. Komunikuje s dětmi v českém znakovém jazyce. Já jsem naopak komunikačním vzorem sociokulturního prostředí slyšící populace. Komunikuji s dětmi komunikačními systémy sluchově postižených vycházejícími z českého jazyka, tedy mluvenou řečí, znakovanou češtinou, prstovou abecedou a vizualizací mluvené češtiny.

Jakým vzdělávacím aktivitám se s dětmi věnujete?

Velkou část výchovně vzdělávací akcí organizujeme s kolegyněmi pro celou mateřskou školu. Pro předškolní děti pořádáme jednou týdně odpolední kroužek Předškolák. Ten má za cíl připravit děti na nástup do první třídy. Ve škole pravidelně navštěvujeme canisterapii a keramickou dílnu. Ve školní kapli v adventním čase nacvičujeme s dětmi vystoupení ve formě básniček, písniček, krátkých divadelních výstupů a tanečků. V příznivém počasí využíváme hojně školní zahradu. Během horkého dopoledne nám zahrada nabízí osvěžení v podobě malého brouzdaliště a na podzim zas příležitost ke sběru přírodnin. Případně trávíme čas na zahradě Kinských. Školní zahrada je ideálním místem pro Slavnostní rozloučení s předškoláky a jejich rodiči. Tento rok jsme tak strávili v přátelském duchu sportovní odpoledne s malým pohoštěním. Mimo školu jezdíme na výlety, navštěvujeme divadla, muzea, zoo a Městskou knihovnu v Praze.

Věnujete se také rozvoji předčtenářských dovedností? Jaké programy vytváříte?

Předčtenářským dovednostem se hodně věnujeme a zařazujeme je do různých činností. Čtení s porozuměním je velké téma ve slyšící i neslyšící společnosti. Nedostatečné předčtenářské dovednosti vytváří problém ve čtenářské gramotnosti, vedou i ke čtení bez porozumění a obecně tedy k negativnímu vztahu ke knihám a ztížené schopnosti vyhledávání informací. Nedostatečná čtenářská vybavenost může značně ovlivnit celý život jedince. V mateřské škole vytváříme bohatý program na rozvoj předčtenářských dovedností. Při volné hře nabízíme dětem leporela, encyklopedie, a časopisy související s probíraným tématem. Každá třída má svou knihovničku, která je přístupná všem dětem. Nabízíme vkládačky s dřevěnými písmeny, písmena na magnetickou tabuli, grafomotorické listy, pohádkové omalovánky aj.

Během ranního kruhu a při řízené činnosti děti poznávají svá jména na kartičkách, skládají jména z lega, víček, kamínků. Píšeme tvary a písmena podle vzoru do pískovničky, pracujeme s grafomotorickými listy, vyrábíme ruční papíry a leporela, trénujeme daktyl. Pracujeme s psaným textem, hledáme stejná slova, doplňujeme písmena, spojujeme slova atd.

Pravidelně čteme dětem pohádky a následně si je zdramatizujeme. K tomu využíváme velké množství rekvizit a kostýmů, abychom co nejvíce dětem přiblížili děj. Učíme se jednoduché básničky, říkáme si hádanky, věnujeme se hudebně dramatickým činnostem apod.

Do týdenních tematických plánů jsme zařadily téma „Moje kniha“. Děti přinášejí do školky svou oblíbenou knížku. Knížky si společně prohlížíme, povídáme si o nich, čteme z nich, učíme se, jak se k nim máme chovat. Navštěvujeme knihkupectví a knihovny.

Řídíte se nějakou metodikou?

Při práci čerpám inspiraci z metodiky Trénink jazykových schopností dle D. B. Elkonina, (autorkami pro českou verzi metodiky jsou M. Nováková Schöffelová a M. Mikulajová). Pracuji i s metodikou Trénink jazykových schopností dle D. B. Elkonina u dětí se sluchovým postižením a knižním titulem „Když dítě vidí, co má slyšet“ (od autorek I. Novákové, M. Novákové Schöffelové a M. Mikulajové).

Jakou roli v rozvoji předčtenářských dovedností u dětí hrají pohádkové příběhy? 

V předškolním věku hraje hra a pohádka velmi důležitou roli. Dítě je schopné udržet pozornost a postupně vnímat i delší dějovou linii. Začíná se samo zamýšlet nad příběhem, rozvíjí se u něj kritické myšlení, intelekt, paměť, slovní zásoba, fantazie a estetické vnímání a citové prožívání. Opakování stejných pohádek, dává dětem jistotu, co přijde, co bude následovat.

Magičností a polidšťováním zvířat se pohádka přibližuje fantazii dítěte. Klasické pohádky, kde dobro vítězí nad zlem ukazuje dětem, že se problémy dají řešit různými způsoby, že občas si člověk musí poradit sám, ale zase jindy nám pomohou například kouzelné bytosti. Jednotlivé charaktery postav prezentují pozitivní a negativní vlastností lidí. Pohádky představují dětem hodnoty základních mezilidských vztahů a ukazují optimistický pohled na věc. Pohádka má důležitý výchovný význam.

Svou roli hrají i masky

Jak pohádky přibližujete neslyšícím dětem? Využíváte třeba čtení s tlumočením?

Snažíme se dětem číst pohádky před spaním nebo je zařazujeme do dopoledního programu. Konkrétní pohádky pečlivě vybíráme, důležitou roli pro nás hraje množství postav a jejich charakteristika. Důvodem je, aby se dítě snadno zorientovalo v příběhu. Dalším důležitým kritériem pro výběr pohádky je dostatek ilustračního materiálu, které jsme schopné najít nebo si vyrobit. Nejraději volím zvířecí kumulativní pohádky, kde se k ději a jednotlivým frázím neustále přidává další děj (např. Velká řepa, Kohoutek a slepička, Boudo, budko...). Pohádku vypráví ve znakovém jazyce má kolegyně, já příběh překládám do mluveného jazyka a zároveň ukazuji ilustrace.

Co když děti ještě nemají dostatečnou slovní zásobu ani v češtině, ani ve znakovém jazyce?

Nedostatečná slovní zásoba není překážkou. Svět dětské fantazie je obrovský a prostředí pohádek je místo, kde se cítí dobře. Příběh se snažíme zpřístupnit v co největší míře každému dítěti. Z toho důvodu využíváme velkém množství ilustrací, které předkládáme v průběhu vyprávění. I zde se snažíme volit jednoduché a jasné obrázky. Já osobně jsem si moc oblíbila ilustrace od malířky Patricie Koubské, velmi ráda pracuji s titulem Povídám, povídám pohádku – Pracovní sešit pro rozvoj vyjadřovacích dovedností předškoláků (Markéta Mlčochová; Patricie Koubská). Dalším skvělým způsobem, jak dětem přiblížit děj, je zapojení co nejvíce smyslů prostřednictvím dramatizace. Práce s kostýmy, manipulace s reálnými předměty, soustavné sledování dějové linie, posloupnost, čekání až přijde na řadu „má role“, krátké dialogy, to vše přibližuje a zkvalitňuje orientaci v příběhu.

Čtení v knihovně

Vaše škola se nachází poblíž smíchovské pobočky Městské knihovny Praha, kterou s dětmi pravidelně navštěvujete. Jak tato spolupráce vznikla?  

Úzká spolupráce s Městskou knihovnou na Smíchově je již dlouholetou tradicí naší mateřské školy. S paní knihovnicí Dagmar Křížovou spolupracovala mateřská škola dávno před mým nástupem, dá se tedy říct, že jsem převzala „žezlo“ od svých kolegů. Na začátku roku se s paní Křížkovou domlouváme na termínech jednotlivých návštěv a na pohádkách, které se budou v knihovně číst. Do knihovny chodíme společně s logopedickými třídami. Vybíráme pohádky podle ročních období a tematických okruhů. Ve vánočním období čteme Vánoční příběh, když probíráme téma bydlení, připravíme se pohádku Tři prasátka apod.

Jak čtení v knihovně probíhá?

V Městské knihovně se nachází dětské oddělení, které disponuje dostatkem místa a klidu na čtení. Paní knihovnice čte dětem pohádku, já ji překládám do znakového jazyka a kolegyně ukazují obrázky. Nakonec si zopakujeme, jaké postavy hrály v pohádce, rozdělíme role dětem a pohádku si zdramatizujeme. Paní Křížová má na každou pohádku připravené moc hezké masky. Na závěr děti dostanou od paní Křížkové jako malý dárek pohádku v podobě omalovánky. Zbylý čas věnujeme volnému pohybu ve čtenářském koutku. Děti si mohou libovolně prohlížet knížky. Prostor je uzpůsobený pro malé i velké čtenáře, děti si můžou s knihou lehnout nebo se posadit ke stolečku. Knihovna nabízí velké spektrum nejrůznějších encyklopedií, leporel pohádkových knížek apod. Pravidelnými návštěvami si děti upevňují čtenářské návyky, už ví, kam kniha patří, jak se chovat v knihovně a ke knihám.

Čtení v knihovně

Co byste poradila rodičům, kteří chtějí vést své předškolní neslyšící dítě doma ke čtení? Jak si společně číst? Jakou literaturu vybrat? 

Rodičům bych ráda poradila, aby šli příkladem a čtení se stalo přirozenou součástí jejich domácností. Předčtenářská gramotnost začíná doma, protože první zkušenost, kterou dítě získá, je, když vidí rodiče číst. Tak nabývá dítě primárně přirozený a kladný vztah ke knihám.

Založte si doma knihovnu, vytvořte si čtenářský koutek, kupujte dětem časopisy, choďte spolu do knihkupectví a knihoven a udělejte si pravidelnou chvilku na čtení před spaním. Tímto krásným rituálem prohlubujete vzájemné vztahy, rozvíjíte jeho fantazii, paměť, vzbuzujete v něm zvídavost a kritické myšlení. Vy jako vypravěč si s příběhem můžete pohrát, ušít jej na míru malému posluchači. Prodloužit chvilku napětí nebo naopak převyprávět příběh s humorem. Zapojte děti do vyprávění, ukazujte si postavy, začarujte se navzájem, vyměňte si role a vy se staňte posluchačem. Konkrétní literaturu si netroufám doporučit. Výběr je individuální, trh nabízí velké množství titulů. Zpočátku bych volila leporela a jednoduché obrázkové knihy s krátkými a dynamickými pohádkami s jednoduchým dějem. S přibývajícím věkem pak vybírat delší a obsahově složitější pohádky.

Knížky, které děti baví

Četli jste si ve školce knížku, která děti vyloženě nadchla?

Dětem se moc líbí pohádka Polámal se mraveneček. K vyprávění používáme krásné ilustrace od Zdeňka Milera. I tuto pohádku dramatizujeme a děti se na divadlo vždycky moc těší. Vzhledem k velkému úspěchu pohádky jsem ušila kostýmy a vyrobily jsme i rekvizity z kartonu. Divadelní role jsou ihned rozdělené. Děti se nejvíc těší na závěr pohádky, kdy všichni radostí křičí a objímají se, že se mraveneček uzdravil. To je vždycky velká sláva (smích). Nakonec si pohádku zazpíváme s paní logopedkou, která nám písničku zahraje na kytaru.

Rekvizity z kartonu

Jaké knížky jste měla v dětství ráda vy?

Krtečka, Vílu Amálku. Ale má nejoblíbenější knížka byla Kvak a Žbluňk jsou kamarádi od Arnolda Lobela.

Bc. Barbora Vacková působí 6. rokem v pražské mateřské škole Holečkova pro děti se sluchovým postižením (SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené, Holečkova). Od dětství se věnovala kresbě a kreativním činnostem, takže si vybrala studium na střední umělecké škole. Po maturitě ji to táhlo k dětem, světu Neslyšících a znakovému jazyku a rozhodla se pro speciální pedagogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského. Se znakovým jazykem se poprvé setkala doma, kde v rodinné knihovně objevila tehdejší „Slovník znakové řeči“ (D. Gabrielová, J. Paur, J. Zeman). Ráda v něm listovala, prohlížela si fotografie znaků a předváděla je před zrcadlem.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv Bc. Barbory Vackové