Komunikace

Čteme s dětmi

19. října 2022

Osobní příklad je v oblasti rozvoje budoucího čtenářství jedním z nejcennějších faktorů

Problematice čtení a čtenářství je v současné době věnována značná pozornost. A není divu, ukazuje se, že je pro spokojený život klíčová. Ještě naši praprarodiče považovali čas trávený s knihou za ztracený, má babička musela číst potají, aby ji děda neviděl a neposlal ji dělat něco užitečného. Žijeme v době, kdy už jsou přínosy čtení jednoznačně prokázané.

Čtení tříbí mysl, podporuje a rozvíjí myšlení a logické uvažování. Rozšiřuje obzory lidského vědění, takže díky tomu můžeme informace a události posuzovat v širších souvislostech. Je prokázána souvislost mezi čtenářstvím a školní úspěšností dětí, a to i v matematice. Čtení nás kultivuje, neboť se setkáváme s mnoha různými událostmi a „nanečisto“ prožíváme různé situace, díky kterým si osvojujeme hodnoty a postoje. Čtení navozuje psychickou pohodu, napomáhá relaxaci, díky čtení se můžeme přenést do jiných světů a časů.

Čtení rozvíjí řeč. V knihách je používána odlišná slovní zásoba a stavba vět než v běžném životě, díky čemuž si rozšiřujeme vlastní slovní zásobu a osvojujeme si jiný jazykový kód, než jakým mluvíme doma. V tomto ohledu nemůže vyprávění nahradit předčítání, protože při vyprávění využíváme jazyk pro nás běžný. Při předčítání se však setkáváme s jazykem sofistikovanějším, s novými, méně používanými slovy, složitější syntaxí.

Předčítání prohlubuje vzájemné vztahy mezi dítětem a dospělým, vytváří se silné citové pouto a dítěti se společné chvilky trávené nad knihou hluboce zapisují do zásobárny okamžiků štěstí, z nichž pak celoživotně čerpáme. Přesto i mezi současnými dětmi v mateřských školách se jich najde dost takových, kterým rodiče doma nečtou.

Společné předčítání u dětí rozvíjí tzv. předčtenářské dovednosti – dovednosti, bez kterých se dítě nemůže naučit číst a psát. Mezi tyto tzv. klíčové dovednosti patří dovednost porozumět řeči a aktivně ji používat. K tomu dítě potřebuje mít bohatou slovní zásobu. Dále potřebuje mít rozvinuté zrakové a sluchové vnímání, které mu umožní rozlišovat zvukové jednotky řeči (slabiky, hlásky) a odlišovat tvary písmen. Také chápe souvislost mezi grafémy a fonémy (písmeno odpovídá hlásce) a má povědomí o písmu a jeho funkci. Dále je důležitá rozvinutá jemná i hrubá motorika, grafomotorika, koordinace oka a ruky a vyhraněná lateralita. To vše dítěti umožní ovládat psací náčiní, zbytečně se při psaní nenamáhat a zvládat napodobit požadované vzory. Většina z výše uvedeného se rozvíjí velice přirozeně a není třeba to nijak „nacvičovat“. Stačí dostatečně podnětné prostředí – společné předčítání, dostatek knih a časopisů, ke kterým má dítě přístup, případně materiál, jehož pomocí dítě může zkoušet své první písařské pokusy – třeba jen čáranice, které jsou v jeho očích dopisem mamince. Na druhou stranu dovednosti související zejména s percepčně-motorickými a jazykovými funkcemi je vhodné cíleně podporovat, např. pomocí her a pro dítě zajímavých činností.

Při společném předčítání se rozvíjí soustředění a pozornost dítěte. Dítě se učí zaměřit se na jeden podnět a nenechat se rozptylovat okolím. Rozvíjí se jeho představivost, což se mu v budoucnu bude hodit při řešení problémů. A nesmím zapomenout na paměť, neboť při předčítání si dítě neustále ukládá a následně vybavuje informace.

Když si děláme pravidelně čas na čtení s dětmi, nejenže si užíváme společného času, ale příjemnou a přirozenou formou připravujeme dítě na vstup do školy. A nejen do školy, připravujeme jej, aby si dokázalo poradit i v dospělosti – získat si informace, pracovat s nimi, vyhodnocovat je, porovnávat, využívat je ke svému prospěchu. Bez čtení už to dnes zkrátka nejde a dávno nestačí, že se člověk naučí písmena, musí umět číst s porozuměním.

Jak s dětmi číst?

Mnozí rodiče říkají, že dětem nečtou, protože to děti nebaví. Než v dětech však můžeme možná hledat chybu v nás, dospělých. Dítě má totiž obdivuhodnou vlastnost „vypnout“, pokud mu činnost nic nepřináší. Schválně si zkusme pustit úryvek třeba rozhovoru v rozhlase o tématu, kterému nerozumíme, případně v jazyce, jenž ovládáme velmi málo. Jak dlouho to vydržíme? Mozek se bude po chvíli bránit a jednoduše vypne. Přestaneme dávat pozor. Vyžaduje veliké duševní úsilí soustředit se na mluvené slovo. Proto i pro předčítání existuje několik zásad, kterých je dobré se držet.

V prvé řadě by nemělo jít o čtení dítěti, ale o čtení s dítětem. Možná to zní jako slovíčkaření, ale je v tom velký rozdíl. Dítě pozná, zda nás čtení baví a užíváme si to, nebo zda plníme nějakou povinnost. Náš osobní příklad je v oblasti rozvoje budoucího čtenářství jedním z nejcennějších faktorů – když nás dítě vidí s knížkou, když sami čteme a když čtení nepovažujeme za ztrátu času.

Pro čtení volíme klidný čas, kdy nespěcháme. Zároveň ale počítejme s tím, že je dobré reagovat na momentální zájem dítěte a přinese-li knihu, tak pokud to lze, odložme naši práci na později. Toto jsou cenné chvíle, které nemůže nic nahradit. Snažme se vytvořit si „čtenářské rituály“. Jde o chvíle, které si dítě spojuje s četbou. Většinou to bývá před spaním, ale klidně s knížkou můžeme den začínat. Kniha může být pravidelnou výplní doby čekání u lékaře, cesty vlakem či pobytu u vody. Může být pravidelným dárkem při jakékoli příležitosti, a to nejen vlastním dětem, ale i pro kamarády dítěte.

Je dobré, když doma či ve škole máme koutek, kde mají děti volný přístup ke knihám a kde je to pohodlné. Někdy se rodiče bojí umožnit dětem volný přístup ke knihám s tím, že je poničí. Už dávno nežijeme v době, kdy cena jedné knihy se rovnala ceně menšího domu. I když v sobě máme úctu ke knihám a dětem ji vštěpujeme, přeci jen jde o „spotřební zboží“. Benefity, které dítě získá tím, že může s knihou volně manipulovat, převýší případné ztráty.

Nejprve se společně s knihou seznamme. Prohlédněme si obal knihy, ilustrace, povídejme si, o čem asi bude. Co asi hrdina zažije? Jakému problému bude čelit? Probuďme v sobě i dětech zvědavost.

Mějme na paměti, že nemusíme číst celý text najednou, bez přerušování. U mladších dětí, dětí s kratší dobou soustředění či dětí se sluchovými vadami plně postačí společné listování, ukazování obrázků, jejich pojmenování, krátké popisy toho, co se v knize děje. Postupně můžeme předčítat krátké úryvky. Čtení souvislejších textů ponechme na dobu, kdy se už dítě delší dobu soustředí, a mysleme na to, že dlouho je pro něj klíčový obrázek. Je proto dobré, aby čtený text byl doprovázen rozsáhlými ilustracemi. Ty pomohou dětem porozumět tomu, co jim předčítáme, doplnit informace, které jsou jinak ukryty v jemu zatím neznámých slovech. Během čtení si s dětmi můžeme o textu povídat, přerušujme souvislý tok předčítání. Dítě může s námi diskutovat, hodnotit, sdílet své prožitky, postřehy. Můžeme sami text komentovat a ukazovat, jak nad ním přemýšlíme. Trpělivě odpovídejme na spontánní otázky dětí, a i se jich sami ptejme. A až příběh či knihu dočteme, povídejme si o ní spolu chvíli. Co se nám líbilo, co nás zaujalo, co by bylo lepší, kdyby se stalo jinak. A co si přečteme příště.

Zavřením knihy to nekončí

K předčítání s dětmi rozhodně patří prožitek, který umocníme tím, že se vžijeme do role postav. Děti jsou vděční posluchači a ocení i naše nedokonalé pokusy spojené se změnou hlasu či tempem řeči. Želva bude hovořit pomalým rozvážným hlasem, zatímco zajíc rychlým. Medvěd promluví hlubokým basem a myška pisklavým vysokým hláskem. Nebojme se přidávat další zvukové prvky – zaťukat, když hrdina klepe na dveře, napodobit zvuk koní, když cválá k hradu.

Prožitek umocní také nadstavba v podobě společné hry či kresebných a výtvarných činností inspirovaných příběhem. Můžeme si příběh zahrát jako loutkové či maňáskové divadlo. Můžeme si jej pustit na videu (třeba u večerníčkových pohádek, které vyšly knižně). Zkrátka zavřením knihy to nekončí, příběh a prožitek z něj by v nás měl zůstávat a mělo by docházet k přenosu do praktického života, můžeme-li to takto říct.

Pro podporu čtenářství a rozvoj čtenářských dovedností je také vhodné společně s dětmi od jejich útlého věku docházet do knihovny. Současná knihovna je velice dobře vybavena nejen tituly současné tvorby pro děti, se kterou knihovnice rády poradí, ale i zázemím, kde s dětmi můžeme trávit čas. Není to jen o tom přijít-vybrat-odejít, ale knihovna se může stát místem, kde trávíme volný čas. Můžeme si zde číst, kreslit, vyrábět, můžeme se účastnit akcí, které knihovny pořádají. A mnohé knihovny dokonce domů půjčují hry a hračky. Každá návštěva se tak může stát pro dítě příjemným zážitkem a být základem jeho vlastních čtenářských rituálů.

Jak vybírat knihy

V prvé řadě je třeba brát v úvahu věk a zájem dítěte. Tomu by měla kniha odpovídat především. Někdy máme tendenci dětem předkládat knihy, které jsme měli rádi jako děti. Doba se ale mění a s ní i dětské zkušenosti a zájmy. Proto mnohdy knihy z našeho dětství naše děti neoslovují. S volbou knihy nám může pomoci knihkupec, knihovník či můžeme čerpat informace z webů zaměřených na čtenářství dětí či se orientovat podle každoročně udělovaných literárních cen. Soustřeďme se při výběru knih na témata, která děti zajímají. Správně zvolená kniha odpovídá znalostem a zkušenostem dětí, a to včetně použité slovní zásoby. Příběh by měl být pro děti srozumitelný, čitelný, měly by v něm být jasně vymezeny vztahy, problém i jeho řešení. V předškolním věku je silná potřeba identifikace s hrdinou, proto volíme příběhy, které jsou dětem blízké, kdy hrdinové mají podobné problémy. Dítě se díky tomu může s postavou lépe ztotožnit. Významná je také vizuální složka knihy. Na kvalitu ilustrace v dětské literatuře by měl být kladen velký důraz, neboť rozvíjí estetické vnímání dítěte. Ilustrace by tedy neměly být kýčovité, podbízivé. Je také vhodné, pokud má dítě na výběr knihy různých žánrů – pohádky, příběhy, říkadla, básně, encyklopedie a knihy naučné.

Pro nejmenší čtenáře, děti s odlišným mateřským jazykem a děti neslyšící jsou jako první knihy vhodné knihy beztextové. Jedná se o knihy, kde nositelem informace je pouze obraz. Jednotlivé obrázky můžeme ukazovat a popisovat. Zvláštní kategorii představují tzv. wimmelbuchy. Jsou to knihy plné obrázkových příběhů, které si s dítětem můžeme vyprávět. Jde o knihy např. ze série Jaro, Léto, Podzim, Zima autorky Bernerové. Vhodné jsou také různé interaktivní knihy – s odklápěcími okénky, pohyblivými částmi, zvukovými efekty, hmatovými prvky apod. Tyto přídavky pomáhají zapojovat do čtení další smysly, což je u dětí se sluchovou vadou velmi žádoucí. Určitě bychom měli sáhnout po říkadlech, která podporují rozvoj jazyka a vnímání rytmu, a při předčítání je rytmizovat. V současné době vychází dostatek nových říkadel, dětem blízkým, např. v nakladatelství Meander.

Pro kategorii čtenářů – prohlížečů jsou dále vhodné knihy, kde se již sice text vyskytuje, ale je součástí ilustrace, která je sama o sobě významově nosná. Do této kategorie patří knihy např. Petra Horáčka. Jde o krátké příběhy, kterým dítě dokáže rozumět i bez textu. Text je natolik krátký a výstižný, že dítě zpravidla vydrží celou dobu předčítání. Poté postupně zařazujeme knihy, kde je text delší. Vždy by však mělo jít o ucelený příběh, nečteme ještě na pokračování. Knihy na pokračování jsou vhodné přibližně od 4 let věku, ale samozřejmě existují individuální zvláštnosti a pravidlo neplatí absolutně. Pro poslech knih na pokračování platí, že dítě už musí mít určitou úroveň rozvoje paměti, aby mu příběh na pokračování stále dával smysl. U mladších dětí je vhodné před předčítáním vždy připomenout, o čem jsme četli. A pak již přicházejí na řadu příběhy na pokračování či dlouhé pohádky. Je poměrně běžné, že dítě v určitém období vyžaduje stále tutéž knihu. Pro děti je to důležité a respektujme to, i když pro nás, dospělé, to může být náročné.

Pro začínající čtenáře by bylo vhodné, aby si již knihy vybírali sami podle svého zájmu, i když to někdy neodpovídá našemu vkusu. A důležitá věc, čtěme je s dětmi i v době, kdy se učí, či se naučily číst! Ze začátku totiž jejich čtenářský výkon může bránit jejich vlastnímu čtenářskému zážitku a společné předčítání je pro ně stále důležité. Se začínajícími čtenáři se můžeme třeba při předčítání střídat po větách či odstavcích. A stále si o společném zážitku povídat.

Čtením s dětmi zkrátka dláždíme cestu nejen společnému vztahu, ale také jejich úspěšnému vzdělávání. Pokud jsou děti od nejútlejšího věku obklopované knihami a čtení je přirozenou součástí jejich dne, je to pro ně vše jednodušší. Proto čtěme s dětmi…

PhDr. Eva Koželuhová, Ph.D., absolventka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, obor pedagogika předškolního věku a doktorské studium v oboru pedagogika. V současné době působí jako odborný asistent na Katedře preprimární a primární pedagogiky na PedF UK a na Katedře pedagogiky PedF Západočeské univerzity v Plzni. Je zapojena do několika výzkumných projektů. Odborně se věnuje otázkám rozvoje čtenářské pregramotnosti, didaktice předškolní výchovy a vzdělávání a pedagogické diagnostice. Vyučuje předškolní pedagogiku v bakalářském a magisterském studijním programu. Při své práci zúročuje své mnohaleté zkušenosti z působení na pozici učitelky mateřské školy.