Psychologické vyšetření není pro dítě nepříjemné. Jde spíše o soubor zajímavých úkolů

Většina rodičů má alespoň částečný přehled o tom, co jejich dítě baví, na co je šikovné, a naopak, k čemu má odpor nebo v čem nevyniká. Přesto může být těžké převést tyto zkušenosti v konkrétní radu, když přijde čas rozhodnout se, jakou školu pro dítě vybrat. Dobrá věc je vědět, že rodiče na to nemusí být sami, protože existují profesionálové, kteří dětem pomohou. O tom, že speciálně pedagogická centra a pedagogicko-psychologické poradny mohou být sjednocujícím článkem mezi rodinou, školou, odborníky a dítětem, si povídáme s psycholožkou Lucií Kociánovou.

Jak mohou rodiče pomoci svému dítěti vybrat školu, která ho správně nasměruje či alespoň dobře vybaví pro budoucí profesi?

Rozhodování o dalším vzdělávání dítěte a celkově o jeho profesním směřování by nemělo být záležitostí pouze přelomu osmé a deváté třídy základní školy. Již od mateřské školy rodiče u svého dítěte vnímají, co jej baví, čemu rádo věnuje čas, v čem je úspěšné, a to jsou vodítka, kterých je třeba se držet při výběru oboru vzdělávání.

Kdo kromě mě může ještě dítěti pomoci v rozhodování?

Rodiče jsou samozřejmě těmi, kdo rozhodují, nicméně je nutné myslet na to, že výběr školy či profese bude snazší, pokud získají co nejširší pohled na vědomosti, dovednosti a osobnostní dispozice svého dítěte. Z tohoto důvodu je vhodné se nebát obrátit na třídního učitele, výchovného poradce. U některých škol funguje také školní poradenské pracoviště, kde je možné poradit se školním psychologem či školním speciálním pedagogem, protože tito lidé jsou v denním kontaktu s dítětem. Znají ho ve výkonových situacích, dokážou posoudit, jak se pohybuje v kolektivu vrstevníků, mohou rodičům pomoci posoudit, jaké jsou jeho silné a slabé stránky, jaká je jeho frustrační odolnost. V neposlední řadě je také vhodné využít služeb školských poradenských pracovišť, pedagogicko-psychologické poradny (PPP) či speciálně pedagogického centra (SPC), které mohou na základě komplexního vyšetření (psychologického a speciálně pedagogického) podat rodiči ucelený obraz o úrovni schopností a dovedností dítěte a také, pokud je to potřebné, navrhnout vhodnou míru podpory.

Co když má moje dítě zdravotní postižení? Nechci ho při výběru povolání „brzdit“, ale zároveň se bojím, aby nepřecenilo své síly. Jak mezi tím najít rovnováhu?

Pro rodiče dítěte se zdravotním postižením či omezením je cesta k vysněnému povolání v lecčemž podobná jako pro rodiče se zdravým dítětem, ale je poněkud delší a nabídka oborů může být méně pestrá. Je nutné pečlivě zvažovat nejen to, zda bude dítě s daným handicapem na školu přijato, ale také to, zda bude moci plnohodnotně vykonávat případnou praxi, jak bude uplatnitelné po absolvování oboru. Ne vždy jsou shodná zdravotní omezení oboru a následné profese – jeden klient například absolvoval obor obrábění, ale bylo pro něj náročné najít si zaměstnání, jelikož často neprošel pracovně-lékařskou prohlídkou.

Co tedy rodičům doporučujete?

V prvé řadě je nutné ujistit se, zda pro vybraný obor je dítě zdravotně způsobilé. Laicky řečeno, zda nebude jeho handicap překážkou pro jeho přijetí na školu. Tuto informaci rodiče získají v nařízení vlády č. 211/2010 Sb. o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. Zde je uveden přehled všech oborů (je vždy nutné orientovat se dle kódů, které jsou pro každý obor jedinečné) včetně zdravotních omezení, které jsou překážkou pro jejich studium a vykonávání.

Dále, v případě, že u vybraného oboru není zmíněno dané zdravotní omezení, je vhodné se navíc obrátit v předstihu na odborného lékaře dítěte (u dětí se sluchovým postižením se nejčastěji jedná o foniatra) a prokonzultovat s ním volbu oboru. V praxi se mnohdy stává, že rodiče s dítětem vyberou obor, následně vyplní přihlášku a k jejich nemilému překvapení jim odborný lékař nepotvrdí zdravotní způsobilost ke vzdělávání.

Posledním krokem je prozkoumat, jaké jsou možnosti pracovního uplatnění oboru, zejména v jakých typech pracovních prostředí bude moci dítě práci vykonávat. Například u dítěte se sluchovým postižením často upozorňujeme rodiče, že pokud daný obor dítě predisponuje k tomu, že bude zaměstnání vykonávat v hlučném prostředí nebo bude vyžadována práce ve výškách, může být sluchové postižením překážkou pro přijetí na danou pozici.

Znamená to, že mu zaměstnání nedoporučí posudkový lékař při pracovní prohlídce?

„Stopku“ v zaměstnání nemusí dát pouze posudkový lékař v rámci pracovně-lékařské prohlídky, ale dítě třeba samo zjistí, že jeho handicap mu výrazně znesnadňuje vykonávání zvolené práce. Jeden klient se sluchovým postižením například úspěšně zakončil obor podnikání a management, nastoupil do soukromé firmy a ačkoli jeho prospěch na škole byl výborný, byl schopen dobře plnit nároky své práce, v zaměstnaní byl neúspěšný, jelikož firma preferovala řešení pracovních problémů formou brainstormingu – skupinové diskuze nad problémem. Klient kvůli sluchovému postižení nebyl schopen vnímat všechny informace přesně, reagoval s latencemi, případně se do diskuzí vůbec nezapojoval a následně byl hodnocen jako laxní, ledabylý a povrchní. Z tohoto důvodu je žádoucí nejen pečlivě zkoumat podmínky střední školy, ale také faktory budoucího pracovního prostředí. Často rodiče odkazuji na firmy v okolí, kde je možné doptat se na uplatnitelnost absolventa oboru se zdravotním omezením.

Jak může ve výběru školy pomoci speciálně pedagogické centrum?

SPC stejně jako PPP mohou být výrazným pomocníkem při výběru dalšího vzdělávání, především v případě, pokud je dítě v jejich péči dlouhodobě. Role SPC a PPP je nezastupitelná zejména v tom, že mohou být sjednocujícím článkem mezi rodinou, školou, odborníky a dítětem. Mohou rodiči pomoci při kompletaci obrazu jejich dítěte. V jejich kompetenci je provádění podrobnějších vyšetření, které ilustrují rozložení schopností, vědomostí a dovedností dítěte ve vztahu ke vzdělávání. Navíc tím, že část jejich práce je terénní, jsou mnohdy v kontaktu nejen se školou dítěte, ale také mohou znát i prostředí budoucí střední školy. Mohou tedy dopomoci rodiči získat reálnější pohled na vybraný obor, lépe odhadnout šance dítěte na úspěšné přijetí, absolvování oboru a následné uplatnění v zaměstnání. V případě dítěte s handicapem PPP či SPC automaticky vypracovávají doporučení k úpravě přijímacího řízení, aby byl minimalizován dopad zdravotního postižení dítěte na jeho výkon a šance na přijetí byla maximálně srovnatelná se zdravými vrstevníky. Je již na rodičích, zda doporučení k přihlášce na střední školu přiloží či ne. Po přijetí na střední školu spolupráce s SPC/PPP dále pokračuje, pokud není ukončena ze strany rodiče, formou nastavení vhodných podpůrných opatření.

Jaké jsou vaše zkušenosti v oblasti kariérového poradenství dětem se sluchovým postižením a jejich rodičům?

Pracuji jako psycholog ve Speciálně pedagogickém centru při SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené v Olomouci, což znamená, že vyšetření profesní orientace je rovněž součástí mé náplně práce. Pokud rodič dítěte podá žádost o tuto službu a podepíše informovaný souhlas s jejím poskytnutím, absolvujeme společnou schůzku, kde probereme představy o budoucnosti dítěte. V rámci poradenské služby si vyžádám písemné podklady od školy, kterou dítě navštěvuje (tzv. zpráva o žákovi – vyjádření pedagogických pracovníků školy, kteří jsou v kontaktu s dítětem, zhodnocení školních vědomostí a dovedností, úrovně kognitivních schopností, emočně-behaviorální složky, sociálních dovedností a volních vlastností). Rodiče mi dále předají aktuální zprávy z odborných vyšetření (logoped, foniatr, psychiatr, klinický psycholog) a následně se scházíme s dítětem při realizaci psychologického vyšetření, kdy spolu plníme několik úkolů a rovněž konzultujeme jeho preference.

Co pro dítě obnáší zmíněné psychologické vyšetření? Jaké metody používáte?

Mnoho rodičů má z tohoto vyšetření obavy, nejedná se však o nic nepříjemného. Naopak psychologické metody jsou pro dítě často spíše souborem zajímavých úkolů, díky nimž se o sobě může dozvědět mnoho zajímavých informací. Nemám jednotný soubor metod, jež využívám na profesní orientaci, sestavuji je spíše s ohledem na úroveň schopností dítěte, míru a druh jeho zdravotního postižení, délku poskytované péče (jak dlouho se již s dítětem znám) a také dle náročnosti dalšího vzdělávání – zda směřuje spíše na učební obor, maturitní, má vysokoškolské ambice apod. Vždy je základem test kognitivních schopností (intelekt, pozornost, paměť), který nastíní, jak dítě zpracovává informace, jak s nimi zachází, jak dokáže řešit problémy, jaké zdroje využívá, které smyslové orgány preferuje, jak kvalitní a časově náročný je proces učení. Následně přidávám dle potřeby metody k posouzení osobnosti dítěte, techniky k získání informací o jeho emočně-sociální složce, specifických zájmech, hodnotách a nadáních.

Jak dlouho vyšetření trvá?

Celkově zhruba 3 hodiny a často se provádí v kombinaci se speciálně pedagogickým vyšetřením. Speciální pedagog doplní mé vyšetření o zhodnocení úrovně školních vědomostí a dovedností, definuje dopady zdravotního postižení v oblasti vzdělávání (např. specifičnost chyb). Se souhlasem zákonného zástupce prokonzultujeme výstupy vyšetření a návrhy na další vzdělávání s pedagogy dítěte (obvykle výchovný poradce a třídní učitel). Následně se scházíme s rodiči a dítětem a sdělujeme mu své závěry, diskutujeme nad možnými obory a poté již vyhledáváme konkrétní školy. Toto vyšetření provádíme obvykle na konci 8. ročníku základní školy, případně na začátku 9. ročníku. Pokud se jedná o základní školu pro děti se zdravotním postižením, které mají desetiletou školní docházku, pak na konci 9. ročníku či na začátku 10. ročníku základní školy, aby měl rodič s dítětem prostor navštívit vybrané školy v rámci Dnů otevřených dveří, jelikož osobní zkušenosti jsou vždy k nezaplacení. Pokud se vše zadaří, rodič s dítětem se rozhodnou pro dvě školy, kam by chtěli podat přihlášku. Já nebo speciální pedagog kontaktujeme dané školy, většinou zkonzultujeme míru podpory klienta, jeho vzdělávací potřeby a možnosti, které škola v tomto ohledu nabízí, aby byl zajištěn pro dítě vyhovující přístup jak při přijímacím řízení, tak při dalším vzdělávání.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv Lucie Kociánové, ilustrační fotografie Shutterstock.com a Canva.com