Inkluzivní a speciální vzdělávání v pobaltských a severských státech (2. díl)

V prvním díle výtahu z lotyšské studie o vzdělávání dětí se speciálními potřebami jsme si představili typické aspekty problematiky v severských a pobaltských zemích.

Pojďme se podívat blíže na situaci v jednotlivých státech - autorky se zaměřily na Dánsko, Estonsko, Litvu, Norsko, Finsko a Švédsko. Jednu výzvu mají všechny země společnou: nedostatek kvalifikovaných a specializovaných odborníků (pedagogů, asistentů pedagoga, někde také psychologů, speciálních pedagogů a logopedů), kteří mají vzdělání a kompetence k práci s dětmi se speciálními potřebami. To může být součástí problému, proč se u některých dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nedaří je naplnit, když jsou vzdělávané v mainstreamových školách.

Dánsko: segregační poplatek

Dánský zákon o všeobecném vzdělávání stanovuje, že každé dítě, jehož vývoj vyžaduje

zvláštní pozornost nebo podporu, má nárok na speciální vzdělávání a odpovídající pedagogickou podporu. Kromě inkluzivního vzdělávání bylo v Dánsku v roce 2023 stále aktivních 121 speciálních škol. Dánské obce zavedly model, v rámci nějž platí mainstreamové školy tzv. segregační poplatek za každé dítě se speciálními potřebami, kterému je odepřen přístup k mainstreamovému vzdělávání a je směrováno do speciální vzdělávací instituce.

Cíl dánské vlády snížit podíl dětí vzdělávaných ve speciálních školství z 5,6 procenta v roce 2010 na 4 procenta v roce 2015 však ještě v roce 2022 nebyl dosažen. Naopak počet dětí vzdělávaných ve speciálních školách narostl. Školy čelí dilematu, že by si přáli mít co nejvíce žactva se speciálními potřebami, ale nemají dostatek speciálně vyškoleného týmu. Financování se odvíjí od počtu žactva a potřebných školení pro pedagogický tým.

Estonsko: přizpůsobení individuálním potřebám nikoliv plán dle diagnózy

„Míra inkluzivního vzdělávání se v zemi postupně zlepšuje a podíl žáků zapsaných do mainstreamových tříd a vzdělávacích institucí, kteří dostávají zvýšenou a speciální podporu, neustále roste. V roce 2023 navštěvovalo mainstreamové vzdělávací instituce 72,8 % dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,” uvádějí autorky výsledky studie z roku 2024 (Liba Intervie, Latova).

V zemi existuje regionální síť takzvaných Rajaleidja center, které fungují pod záštitou Agentury pro vzdělávání a mládež, a poskytují pedagogicko-psychologickou podporu a odborné poradenství. Jejich doporučení, pokud s nimi souhlasí i rodiče, jsou pro vzdělávací instituce závazné.

„Estonsko nemá systém pro klasifikaci programů speciálního vzdělávání. Řídí se zásadou, že podpora potřebná pro dítě se určuje na základě jeho individuálních potřeb, a nikoli na základě postižení nebo lékařské diagnózy,“ uvádí se s odkazem na příslušný zákon. Vznikly ale standardy v rámci základního vzdělání pro osoby s mentálním postižením. V případě těžkého postižení nebo chronického onemocnění je možné domácí vzdělávání. Zákonní zástupci žactva se speciálními potřebami mohou požádat o osvědčení o úspěšném dokončení základního vzdělání, pokud dítě ,nepropadlo´ve více než dvou předmětech.

Systém se potýká s nedostatkem vyškolených odborníků (psychologů, logopedů a speciálních pedagogů), a školy proto najímají zaměstnance, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci. 

Většina zařízení speciálního vzdělávání je financována státem. Mainstreamové i speciální školy získávají od roku 2018 finanční podporu na uhrazení služeb speciálních pedagogů, logopedů a psychologů pro žactvo se speciálními potřebami. Péče pro děti s těžkým postižením je v některých případech hrazena státem do 18 let věku včetně například nákladů na dopravu.

Litva: interinstitucionální koordinátoři a mobilní tým

„Od roku 2024 mají všechny předškolní a mainstreamové vzdělávací instituce povinnost přijmout děti se speciálními potřebami, pokud jejich zákonní zástupci po konzultaci s odborníky shledali příslušnou vzdělávací instituci jako nejvhodnější,” přibližují autorky situaci v Litvě s tím, že ale nadále existují i speciální školy a speciální třídy v mainstreamových školách.

V roce 2019 byla v Litvě založena Státní vzdělávací agentura, spadající pod Ministerstvo vzdělávání, vědy a sportu, která poskytuje metodologickou, poradní a koordinační podporu. V rámci litevských obcí fungují od roku 2017 také tzv. interinstitucionální koordinátoři, jejichž úkolem je identifikovat potřeby dětí a mládeže a koordinovat pro ně vzdělávání, sociální podporu a zdravotní služby.

Existují zde také specializovaná vzdělávací centra, která jsou často vytvořena ze speciálních škol s cílem poskytovat metodologickou a konzultační podporu dalším vzdělávacím institucím včetně zapůjčení pomůcek. Pro každého žáka a studenta se speciálními vzdělávacími potřebami vypracuje vzdělávací instituce individuální plán vzdělávání. Mají také možnost dopravy do vzdělávací instituce s pomocí speciálně upravených vozidel.

Speciální škola Vilnius Sila založila mobilní tým, který vyjíždí na konzultace do dalších vzdělávacích institucí.

Za určitých podmínek je možná také speciální pedagogická podpora pro domácí vzdělávání (6 hodin individuálního doučování týdně).

Financování od roku 2020 funguje na základě počtu studentů ve třídách. Peníze

jsou přerozdělovány obcím jako prostředníkům financování. Za údržbu speciálních škol jsou odpovědné právě místní samosprávy, které mohou rozdělit dodatečné finance právě na zmenšení rozdílů ve vzdělávání plynoucí z různých druhů znevýhodnění. Objevují se obavy, že mechanismus financování nepřispívá k inkluzi, jelikož většina finančních prostředků (94 % případů) se používá na odměňování učitelů.

Norsko: vzdělávání na míru a status norského znakového jazyka

Zákon o vzdělávání stanovuje rovnost, inkluzi a adaptaci jako základní principy výukového systému: „Všechny děti mají stejný nárok na 10 let povinného bezplatné vzdělávání, které zahrnuje věkové období od šesti do šestnácti let.“

Většina žáků se speciálními vzdělávacími potřebami má možnost studovat v mainstreamově vzdělávacích institucích. Termín „speciální vzdělávání“ byl v Norsku od roku 2023 nahrazen termínem „vzdělávání na míru“, který zdůrazňuje flexibilní přístup a je otevřen všem dětem, nejen dětem se speciálními potřebami. V každé obci je také zřízena pedagogicko-psychologická služba, která provádí evaluaci potřeb žactva. Státní speciální edukační centra poskytují konzultační, školící a metodologickou podporu v regionech.

Od začátku školního roku 2014 do konce školního roku 2024 se zvýšil podíl žáků, kteří získávají speciální vzdělávání v běžných třídách z 32 % na 51 %: „Čím větší škola, tím je pravděpodobnější, že se žáci speciálními vzdělávacími potřebami budou učit mimo mainstreamové třídy. V menších školách se však častěji praktikují individuální přístupy.“

Role odborníka v oblasti speciálního vzdělávání není jasně definována, a proto mohou vznikat nejasnosti ohledně toho, kde začíná a končí kompetence dané profese: „Odborníci se obávají, že v současné době přibližně polovina studentů, která by potřebovala podporu ve speciálním vzdělávání, ji dostává pod vedením nedostatečně kvalifikovaných specialistů.“

Neslyšící a nedoslýchavé děti a mládež mají ze zákona právo na vzdělávání v

norském znakovém jazyce a také na jeho studium. Navíc má norský znakový jazyk má status oficiálního jazyka a na rozdíl od situace v mnoha jiných zemích není považován za součást speciálního vzdělávání. Řada škol používá technické pomůcky, jako jsou mikrofony a zesilovače zvuku ve třídách (sound amplifiers).

Obce mají povinnost poskytovat podpůrné služby žactvu s cílem realizace rovných příležitostí ve vzdělání. Jen v některých případech je poskytnuta doprava do školy zdarma. Systém je založený na decentralizaci a odpovědnost za rozdělení financí mají regionální úřady.

Finsko: podpora má přijít co nejdřív

Finské vzdělávání je založeno na inkluzivním přístupu podloženým zákony: „(...) Vyžaduje, aby žáci dostávali podporu zejména v nejbližším vzdělávacím zařízení a ve třídách mainstreamového vzdělávání. Žákům by měly být bezplatně poskytovány asistenční pomůcky a tlumočnické a asistenční služby dle jejich potřeb. Podpora by neměla souviset s diagnózou žactva, ale s jejich individuálními vzdělávacími potřebami.”

Segregační přístup v rámci vzdělávání dětí se speciálními potřebami ale v praxi stále přetrvává. Síť šesti vzdělávacích institucí Valteri poskytuje různé podpůrné služby pro děti a mládež se speciálními potřebami (školy a rehabilitace), speciální vzdělávací instituce poskytují poradenství místní samosprávě a dalším vzdělávacím institucím. Tato síť zaměstnává přibližně 550 odborných pracovníků a nabízených služeb využívá přibližně 2 500 dětí z přibližně 70 % finských obcí.

Základní vzdělání poskytují také dvě soukromé a pět tzv. národních reformních škol, které nabízí inovativní a inkluzivní přístup. Děti s těžkým postižením nebo vážnými zdravotními problémy mají také možnost studovat po delší časový úsek, a to jak v rámci mainstreamových škol, tak v rámci speciálních vzdělávacích institucí.

Od roku 2010 byly ve finském vzdělávacím systému zavedeny významné reformy s cílem zavést ve větší míře inkluzivní přístup ke vzdělávání na základě třístupňového modelu podpory. Prvním stupněm je tzv. obecná pomoc (pro žactvo, které má mírné potíže nebo dočasně zaostává: individuální doučování), posílená pomoc (pro žactvo, které potřebuje ještě více zaměřenou podporu na základě diagnostiky a individuálního plánu) a zvláštní podpora (pro žactvo s dlouhodobými specifickými poruchami učení nebo vývoje). Systém vychází z myšlenky, že je více efektivní a méně finančně náročné poskytnout podporu danému dítěti co nejdříve, než aby se později řešily následky z prodlení.

Od zavedení reformy se počet studentů dostávajících speciální podporu navýšil, stále však existuje nedostatek kvalifikovaných učitelů pro předškolní a speciální vzdělávání. Cílem reformy je také to, aby nebylo potřeba doučování a podpory se žactvu dostávalo přímo během vyučování.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají mimo jiné nárok ve vzdělávacích institucích internátního typu na jídlo zdarma a na dopravu domů. Speciální pedagogové musejí mít magisterské vzdělání a ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, kde pracují na různých pracovištích, ve Finsku pracují většinu týdne na jedné škole a jsou tam proto více k dispozici na denní bázi. Stejně jako ostatní země se i finský systém potýká s nedostatkem speciálních pedagogů. 25% financí vzdělávacího systému pochází od státu a zbytek od obcí. Financování je ročně vypočítáváno na základě vyúčtovaných nákladů vzdělávacích institucí a odvíjí se také od počtu dětí ve věku mezi 6 a 15 lety v dané místní samosprávě. Mohou vznikat rozdíly v míře inkluze mezi samosprávami, které nemají stejné finanční prostředky.

Švédsko: akční plán na podporu speciálních potřeb dítěte a bilingvální dovednosti

Přestože je švédský vzdělávací systém založen na inkluzivním přístupu, existují zde

též speciální školy pro děti s těžkým mentálním nebo tělesným postižením. V poslední době se objevují řešení zdůrazňující význam segregace, a to v těch případech, kdy to lépe vyhovuje vývoji daného dítěte. Švédsko má pět státních regionálních speciálních škol a každá zaměřená na jinou cílovou skupinu: „Žáci se sluchovým postižením mají přístup do jedné veřejné střední školy, zatímco žáci s těžkým tělesným postižením mají přístup do čtyř veřejných středních škol.” Další tři státní specializované školy pro děti s celé země jsou zamýšlené pro žactvo s kombinovaným postižením (například sluchové nebo zrakové a zároveň mentální postižení).

A jak se liší výukové cíle žáků ve speciálních a mainstreamových školách pro neslyšící? „Vzdělávací cíle žáků se sluchovým postižením ve speciálních i veřejných středních školách musí být rovnocenné cílům stanoveným mainstreamovými školami v příslušném vzdělávacím ročníku. Kromě mainstreamových vzdělávacích cílů však mají tito žáci také specifické cíle v oblasti jazykového vzdělávání, zejména ve švédštině a angličtině. Speciální školy, které poskytují vzdělávání žákům se sluchovým postižením, mají povinnost připravit je na dvojjazyčnou komunikaci. To znamená, že žáci musí být po ukončení studia schopni rozumět švédskému znakovému jazyku; umět číst a psát ve švédštině; vyjadřovat myšlenky a nápady ve znakovém jazyce; písemně komunikovat v angličtině.“

Švédský vzdělávací systém je považován za jeden z nejvíce decentralizovaných na světě, což umožňuje více cílit na individuální přístup k danému studentstvu. Příkladem je tzv. akční plán na podporu speciálních potřeb dítěte, který sestavují učitelé společne s dítětem, jeho rodiči a dalšími zainteresovanými odborníky.

Financování škol se odvíjí od počtu žactva a je přiřazováno od obcí, které dostávají grant od státu. Obce poskytují finance za specializované odborníky, stravu a dopravu do školy, které jsou pro žactvo zdarma.

Autorka studie: Elina Upsy Berlin. Editorka: Inese Grumolte-Lerhe

Zdroj: Leaflet-Berlin, E., 2025. Special education system in the Baltic States and Nordic countries.

Synthesis message. Riga: Analytical Service of the Saeima of the Republic of Latvia. Str 1-44.

Výtah připravila a z anglického překladu přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených. z.s.

Ilustrační foto: Shuttestock.com