Vady percepční

Antibiotika téměř vymýtila některé dříve velmi časté příčiny hluchot, mezi kterými je třeba připomenout především spálu. Překotné zavádění nových antibiotik po 2. světové válce však naopak řadu percepčních poruch způsobilo, protože určitou dobu trvalo, než se zjistilo, že některá antibiotika jsou ototoxické látky (jedovaté pro sluchové smyslové buňky). Ototoxická jsou téměř všechna antibiotika tzv. "mycinové" řady - gentamycin, kanamycin, strptomycin, viomycin, neomycin. Ototoxická je však i řada průmyslových chemických látek - např. soli rtuti, olova, arzénové sloučeniny, organická rozpouštědla, anilín, ale i salyciláty. Zhoubný vliv ototoxických antibiotik na Cortiho orgán je způsoben tím, že jejich hladina v kapalinách hlemýždě klesá pomaleji než jejich hladina v krvi.

Aby byla antibiotika schopna likvidovat bakterie, musíme udržovat jejich koncentraci v krvi na tzv. účinné hladině. Po vpichu nebo jiném podání antibiotika vzroste skokově hladina antibiotika v krvi a s časem exponenciálně klesá. Ve chvíli, kdy by poklesla pod účinnou hladinu, musíme podat další dávku. Proto se také antibiotika musí brát v pravidelných časových intervalech. V okamžiku podání ototoxického antibiotika však také vzroste jeho koncentrace ve vnitřním uchu, zde však tato koncentrace klesá pomaleji než v krvi. Po podání dalších dávek se koncentrace postupně zvyšuje, až překročí mez, která poškozuje vláskové buňky. Může tak dojít k likvidaci většího počtu vláskových buněk a k velmi těžké vadě sluchu, i když jenom zřídkakdy k úplné hluchotě. Percepční vady způsobené ototoxickými látkami jsou nejčastěji získané. Mohou však být i vrozené, jestliže matka v době těhotenství používá ototoxické látky, např. nápoje s chininem (tonic). Katastrofické následky pak má také užívaní drog v těhotenství.

Již v průběhu porodu může novorozenec získat percepční vadu v důsledku přidušení. Vnitřní ucho je totiž velice citlivé na dobré zásobení kyslíkem.

Velké množství vrozených percepčních vad způsobují infekce matky v době těhotenství. Zhruba polovina dětí, jejichž matky prodělaly v těhotenství infekci cytomegalovirem, má percepční vady sluchu. Ještě horší důsledky má na plod jiná virová infekce matky v průběhu prvních šesti měsíců těhotenství - zarděnky. Zarděnky často způsobují kombinované vady, ale i přes hrozivě vypadající audiogramy jsou takto postižené děti jenom zřídkakdy zcela hluché a lze jim velice pomoci sluchadly/implantáty. Očkování dívek proti zarděnkám by tuto příčinu sluchových vad mělo postupně odstranit. Těhotné matky však neohrožují jenom viry a bakterie, ale i jejich mnohem větší příbuzní - např. prvoci. Třeba toxoplasmóza způsobuje vadu sluchu až u 17% dětí infikovaných matek.

Úplnou hluchotu (v mnoha případech i prelingvální) až dodnes často způsobuje hnisavý zánět mozkových blan - meningitida. Při meningitidě někdy dochází k zánětu sluchového nervu, popř. k jeho úplnému přerušení v důsledku jizevnatých srůstů mozkových plen. Stává se, že po meningitidě zarůstá vnitřek hlemýždě kostí, takže dojde k úplné likvidaci blanitého hlemýždě - samozřejmě včetně Cortiho orgánu, který převádí mechanické vibrace na akční potenciály. K meningitidám, které obvykle zasáhnou i protější ucho, dochází někdy i po úrazu hlavy.

Úrazy hlavy jsou zdrojem získaných úplných hluchot vzniklých přetětím sluchového nervu. Přetětí sluchového nervu bývá často nevyhnutelné i při operativním vynětí nádoru tohoto nervu - neurinomu akustiku.

Získanou percepční poruchu může způsobit i postupné odumírání vláskových buněk. Z mnoha příčin se počet vláskových buněk v průběhu života jedince zmenšuje a ve vysokém věku se pak projeví tzv. stařeckou nedoslýchavostí - presbyakuzií. Zdá se, že tato choroba však postihuje stále mladší jedince, na což má rozhodný vliv i zvyšování hluku v životním prostředí. K největšímu zhoršení sluchu dochází v okolí kmitočtu 4 kHz a obvykle se projeví nejprve na mluvě postiženého - zhorší se způsob, jakým vyslovuje sykavky (jako by mluvil s ucpaným nosem). Hladiny akustického tlaku blížící se 140 dB mohou také způsobit trhliny v bazilární membráně, popř. odtrhnout v některých místech Cortiho orgán. Percepční vady vznikající z expozice nadměrnému hluku mohou být dosti velké, prakticky nikdy však nepůsobují úplnou hluchotu.