Přijetí dítěte s postižením v rodině

Pro přirozený vývoj dítěte hraje rodina tu největší roli. Dítě přichází na svět "fyziologicky nezralé", na rozdíl od jiných živočišných druhů není náležitě připraveno na samostatný život a neobejde se bez chráněného prostředí, a tím je pro něj právě rodina. Je tedy důležité, aby dítě mělo pevné rodinné zázemí, kde bude zažívat pocit bezpečí a lásky.

Jedinečné pouto vzniká mezi matkou a dítětem a mezi dítětem a ostatními členy rodiny, obzvlášť období 2. poloviny prvního roku věku dítěte, kdy dochází mezi maminkou a dítětem k tzv. "přilnutí". V tomto období zvláště (ale samozřejmě i po celou dobu před tím) by si mělo dítě ve své rodině uvědomovat a potvrzovat, že svět je pozitivní místo, které je hodné důvěry. Jinými slovy, mezi ním a jeho nejbližšími, zejména maminkou (protože ta s dítětem tráví nejvíce času) by mělo dojít k bezpečnému a jistému přilnutí, které je základem lásky bez podmínek. Základní životní potřebou dítěte je, aby rodiče přijali své dítě takové, jaké je. Teprve když je tato základní potřeba dítěte naplněna, může se jeho potenciál otevřít a rozvinout.

Přijmout dítě takové, jaké je, je potom o to podstatnější, jedná-li se o dítě postižené. Schopnost rodičů vyrovnat se s tím, že jejich dítě má nějaký handicap, je totiž pro výchovu takového dítěte tím výchozím bodem. Narození dítěte s postižením znamená pro rodinu velkou psychickou zátěž. Tato situace v nich může vyvolat nejistotu, nedůvěru v sebe sama či pocit, že nejsou schopni tak těžký úkol zvládnout. Tato událost znamená v mnoha případech i zkoušku mezi oběma partnery: jsou schopni a ochotni situaci společně zvládnout, vzájemně se podporovat a pomáhat si? Vztah mezi partnery (rodiči) jsou v rodině to hlavní - od něho se odvíjí všechno ostatní. Rodina musí fungovat nezávisle na dětech. Někdy se může stát, že s narozením dítěte se dostane vztah mezi partnery do pozadí. Nový člen rodiny na sebe může strhávat pozornost maminky a ta se může více věnovat jemu a zapomínat na vztahy partnerské a to může vést k jejich oslabení. Toto nebezpečí pak hrozí zvláště v situaci, narodí-li se do rodiny dítě s postižením. Úloha tatínka je moc důležitá: nejen že představuje pro dítě v rodině mužský model, ale jeho přítomnost je zásadní i v jiném směru. Tatínek by tu měl být pro svou manželku, měl by jí duševně podporovat a také pomáhat vytvářet vyvážený vztah k dětem.

Rodina má tedy v životě každého člověka zásadní postavení. To, jaké bude mít dítě v rodině zázemí, se odrazí v tom, jak se bude dítě v průběhu svého dětství a dospívání vnímat a pojímat, jaké si bude v budoucnu budovat vztahy s ostatními lidmi, a také v tom, jak se bude rozvíjet po stránce kognitivní, sociální a emocionální.

Autor: redakce idetskyluch.cz

Foto: Shutterstock