Integrace dítěte se sluchovým postižením z pohledu učitele

Záznam ze setkání se zástupci tří škol. Zajímavé bylo, že byly zastoupeny různé typy škol – malá venkovská škola na okraji Prahy, menší škola ve vilové čtvrti poblíž centra a velká sídlištní škola. Všechny děti byly integrovány na prvním stupni ZŠ. Dva chlapci jsou spíše introverti s obtížemi při navazování přátelských vztahů ve třídě, třetí je naopak sociálně velmi schopný a průbojný a v kolektivu dětí oblíbený.

Zkušenost obou paní učitelek byla trochu jiná. Na příchod dítěte se SP se nijak speciálně nepřipravovaly, spíše důvěřovaly své intuici, přečetly si rodiči doporučenou literaturu o integraci a obě shodně tvrdí, že ani výuka od nich nevyžaduje nic mimořádného, že oba chlapci jsou velmi inteligentní a naprosto bezproblémoví a nic speciálního vlastně není zapotřebí. Když jsme pak shlédli videozáznam hodiny českého jazyka ve třídě paní učitelky a viděli, jakým způsobem diktuje dětem diktát, bylo jasné, že tak úplně neříká pravdu. Diktát čte pomalu, se zřetelnou artikulací, stále udržuje kontakt s Kubou, tak aby se pohledem ujistila, že může pokračovat, je-li potřeba, část věty zopakuje. Přitom dokáže reagovat na ostatní děti ve třídě, které nejsou přítomností Jakuba nijak ochuzeny o její pozornost.

Jaké ze setkání vyplynuly závěry? Všechny děti byly integrovány v místě bydliště a rodiče toto chápali jako významnou součást integrace - dítě může chodit do školy tam, kde bydlí, navštěvovat se odpoledne s kamarády, není závislé na dojíždění, je skutečně plně integrováno do života dané komunity. Podmínkou úspěšné integrace je vysoce motivovaný a schopný učitel s dovedností vcítit se do situace a ošetřit i sociální vztahy mezi dětmi ve třídě. Všechny děti jsou nadprůměrně inteligentní, četly před nástupem do první třídy a dnes jsou z nich velcí čtenáři. Toto je podle mě důkazem, že možnosti integrace u nás jsou stále ještě velmi limitované a proto"prorazí" jen děti skutečně mimořádné. Podstatný je zájem a spolupráce rodiny, jak při domácí přípravě, tak při spolupráci se školou.

Naopak, a to je optimistické, nezáleží v zásadě na typu školy, dítě nemusí být nezdolný extrovert a ani jeho pracovní tempo nemusí být nadprůměrné. Nižší počet dětí ve třídě práci učitele i dítěte sice podstatně usnadní, ale ani třída běžné velikosti neznamená, že integrace nemůže být úspěšná. Velikost sluchové ztráty také není rozhodující, pokud má dítě dobře rozvinutou mluvenou řeč. Paní učitelka neměla s porozuměním Kubovi vůbec problém, ačkoli má Jakub ze všech tří chlapců ztrátu sluchu asi největší.

Pan ředitel měl připravený podrobný popis výuky ve své třídě a dokumentoval to i velice zajímavým videozáznamem z vyučování (pokud by někdo měl zájem, tato videokazeta bude k dispozici ve středisku Tamtam, stejně jako další videozáznamy integrovaných dětí).

Místo

•2 lavice, podle lepšího ucha vlevo nebo uprostřed

•dítě musí mít okno za zády, nebo ze strany, nikdy proti sobě

•sousedství ochotného a přátelského spolužáka

Porozumění usnadní

•odezírání (pozor na pohyb učitele po třídě)

•oční kontakt, dotyky, gesta

•psaní látky na tabuli

•vysílací FM systémy

Řeč

•čeština není rodný jazyk dítěte

•mluvit pomaleji, zřetelně, v kratších větách

•nezvyšovat hlas, nekřičet

•psát neznámá slova na tabuli

Výklad

•práce s učebnicí

•meotar

•encyklopedie

•samostudium, samostatné úkoly

Zkoušení

•ověřit, zda rozuměl otázce

•nejlépe psané testy a doplňovací cvičení

•neklasifikovat chyby vzniklé špatným odposlechem

Odpočinek

•samostudium

•umožnit tichou kontrolu cvičení

•nabídnout uvolnění, rozdávat sešity apod.

Vypracování individuálního studijního plánu považoval pan ředitel za velice důležité, zatímco paní učitelky jej ke své práci nepovažovaly za nezbytný.

Připravila: redakce idetskysluch.cz