Facebook YouTube

Bimodálně-bilingvální vzdělávání pro děti se sluchovým postižením v Evropě

7. února 2019

Příklady dobré praxe z mezinárodního projektu zaměřeného na podporu bilingválního vzdělávání neslyšících

V letech 2014-2016 proběhl rozsáhlý mezinárodní projekt zaměřený na podporu bilingválního vzdělávání neslyšících „Developing and Documenting Sign Bilingual Best Practice in Schools“ (De-Sign Bilingual, C. Becker a kol., 2017). V rámci projektu bylo zkoumáno bimodálně-bilingvální vzdělávání žáků se sluchovým postižením ve 39 evropských státech. Jako příklady dobré praxe bylo vybráno osm školských zařízení v různých zemích uplatňujících různé formy bimodálně-bilingválního přístupu. Do nejužšího výběru se dostala i česká škola pro sluchově postižené v Hradci Králové.  

 

Proč bimodálně-bilingvální?

Lidé, kteří se učí a v každodenním životě používají aspoň dva jazyky, jsou označováni jako bilingvní (dvojjazyční). Mohou oba jazyky ovládat na různých úrovních, v různých životních situacích a k odlišným účelům. Jako dvoj- a vícejazyčné nejsou označovány jen osoby, ale i celé společnosti nebo instituce, jako např. školy nebo třídy. Znakové jazyky jsou vnímány vizuálně a mluvené jazyky auditivně, takže existují ve dvou různých modalitách. Proto pokud hovoříme o bilingvismu, ve kterém je jeden jazyk znakový a druhý mluvený (v mluvené a/nebo psané formě), jedná se o bimodální bilingvismus.

Pět důvodů pro bimodálně-bilingvální vzdělání:

  1. Pro všechny děti a mládež je výhodné vyrůstat ve vícejazyčném prostředí, nezávisle na tom, zda se jedná o mluvené nebo znakové jazyky. S osvojováním si nových jazyků si rozšiřují komunikativní kompetence i kulturní povědomí.
  2. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením stanovuje v článku 24 právo dětí se sluchovým postižením na využití znakového jazyka ve vzdělávání. Znakový jazyk jim umožňuje účast na vzdělávacím systému a ve společnosti.
  3. Děti potřebují minimálně jeden jazyk, který ovládají na úrovni přiměřené svému věku, aby se mohly rozvíjet v kognitivní a sociálně-emoční oblasti a dosahovat dobrých výsledků ve škole. I přes kvalitní technickou kompenzaci sluchového handicapu nelze předpovědět, zda si dítě se sluchovým postižením bude lépe osvojovat mluvený nebo znakový jazyk. Pokud jsou mu nabídnuty oba jazyky, má šanci osvojit si minimálně jeden z nich na úrovni odpovídající věku.
  4. Přístup k oběma jazykům může být pro dítě se sluchovým postižením ztížen. Vnímání mluveného jazyka je z důvodu ztráty sluchu znemožněné nebo omezené. Znakový jazyk rodiče často (zatím) neovládají a v rodinném prostředí se používá minimálně. Proto vyvstává potřeba explicitní podpory obou jazyků v rané péči i ve škole.
  5. Je užitečné ovládat různé jazyky a komunikační strategie, nejen pro větší flexibilitu a jistotu v různých komunikačních situacích v pozdějším životě.

Historický vývoj

Nabídka bimodálně-bilingválního vzdělávání neslyšících v Evropě se datuje již od 80. let minulého století. Zatímco dříve byla soustřeďována ve speciálních školách, po roce 2000 přibývá nabídka i v inkluzivních školách běžného typu, např. formou skupinové integrace, při které je víc dětí se sluchovým postižením vzděláváno společně se slyšícími dětmi.

Metodika výběru osmi školských zařízení

Příklady dobré praxe byly vybrány v následujících krocích:

Na základě dotazů na evropské experty na vzdělávání neslyšících bylo do výběru zařazeno 28 škol ze 13 zemí, které splňovaly kritéria. Z nich byl proveden užší výběr podle následujících kritérií:

- bimodálně-bilingvální koncept je zde minimálně pět let

- je na něj pohlíženo jako na úspěšný

- pedagogové mají velmi dobré kompetence ve znakovém jazyce a neslyšící učitelé jsou nedílnou součástí každodenní výuky

S ohledem na regionální vyváženost bylo vybráno osm míst k podrobnější analýze. Data byla sesbírána v letech 2015-2016 formou rozhovorů (osobní rozhovory a videorozhovory), přepsána a analyzována (všechny uvedené údaje se týkají období 2015–2016 – pozn. redakce).

Seznam osmi škol:

  1. Manillaskolan, Stockholm, Švédsko
  2. École Jean Jaurès, Ramonville, Francie
  3. VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ, Hradec Králové, Česko
  4. Elbschule, Hamburk, Německo
  5. A. C. Møller, Trondheim, Norsko
  6. Tallin Helen´s School, Talin, Estonsko
  7. Athen´s Special Gymnasium and Lyceum, Řecko
  8. Schulgemeinschaft Pfeilgasse, Vídeň, Rakouskoilustrační foto 4 (Shutterstock)

 

  1. Manillaskolan (Stockholm, Švédsko)

„Znakový jazyk je všudypřítomný.“

Druh školy:

Speciální škola

  • předškolní stupeň      
  • primární stupeň
  • sekundární stupeň I

Počet žáků: 100 se sluchovým postižením

Personál: 36 učitelů, z toho 50% s prvním jazykem STS, příp. se sluchovým postižením

Manillaskolan (založena 1809) je nejstarší škola pro neslyšící ve Švédsku. Již od svého vzniku byla centrem švédského znakového jazyka (STS). Škola se vyznačuje dlouhou bilingvální tradicí a vysoce kvalifikovaným pedagogickým týmem. Již v roce 1983 zmínilo Švédsko jako první země na sětě národní znakový jazyk v učebním plánu a roku 1994 vstoupily poprvé v platnost osnovy se STS jako samostatným vyučovacím předmětem. Tyto osnovy představují dodnes důležitý základ bimodálně-bilingválního vyučování, v roce 2011 byly aktualizovány. Předpokladem pro přijetí učitelů je dokončené pedagogické vzdělání se specializací na speciální školy.

Teamteaching

            Učitelé pracují podle potřeby společně v týmech. Skupiny žáků od osmi dětí jsou vedeny dvěma pedagogy (tým slyšící-neslyšící nebo neslyšící-neslyšící). Pokud se žáci učí švédštinu nebo angličtinu také jako mluvenou řeč, jsou ve vyučování nasazeni slyšící učitelé. Výukové skupiny jsou prioritně sestavovány podle věku, přičemž v jedné skupině jsou často spolu dva ročníky a žáci jsou pak v jednotlivých předmětech rozřazováni podle individuálních vzdělávacích potřeb. Týmové vyučování umožňuje podle potřeby rozdělit skupinku a poskytovat také individuální podporu.

            Žáci se sluchovým postižením mají o rok delší školní docházku než slyšící Švédové. V osnovách je celkem 725 hodin výuky švédského znakového jazyka jako předmětu, což je 10% celkového počtu hodin. Školy si mohou samy určit rozvržení hodin v jednotlivých ročnících, aby mohly výuku flexibilně přizpůsobit potřebám a požadavkům studijních skupin. Obsah nauky o sluchovém postižení byl včleněn do předmětu STS (švédský znakový jazyk). Švédština (psaný i mluvený jazyk) má v osnovách ve srovnání se STS něco přes dvojnásobné množství hodin. Předmět angličtina je zajišťován celkem 515 hodinami a je vyučován bez BSL a ASL. V 7. ročníku si „bilingvální“ žáci mohou vybrat tozšiřující STS nebo angličtinu, případně si zvolit čtvrtý jazyk – španělštinu. 

            Ve škole působí na plný úvazek tlumočnice, která v rámci předmětu STS učí děti, jak správně používat tlumočníka. Výuka španělštiny probíhá neznakující učitelkou za přítomnosti tlumočnice. Tlumočené vyučování však není považováno za ideální, nýbrž za dočasné řešení.

            Škola při vytváření diagnostických materiálů kooperuje s jinými školami pro neslyšící, stockholmskou univerzitou a školskou radou.

„Visually Beautiful“

            Zvláštností na „Maniskollan“ je kvalita vícejazyčného prostředí. Všichni žáci i odborníci ovládají dva a více jazyků. Jednání pedagogického sboru probíhají přímo v STS bez tlumočení. Tlumočnice je přítomná pouze na jednání s ředitelkou školy, která se aktuálně STS ještě učí. STS je komunikační prostředek, který ovládají všichni zaměstnanci včetně školní lékařky, psychologů atd. Škola klade velký důraz na používání plnohodnotného STS a ne jazykových mixů jako je např. znakovaná švédština. 

            Při akcích s rodiči škola využívá tlumočníky. Pro všechny kulturní akce pořádané školou platí, že musí být i vizuálně přitažlivé. Teprve pak je možné je doplnit o hudbu, mluvené slovo nebo jiný akustický doprovod.

  1. École Jean Jaurés (Ramonville u Toulose, Francie)

Bilingvální třídy v běžné škole“

Druh školy:

Inkluzivní běžná škola

  • školka
  • primární stupeň
  • sekundární stupeň I
  • gymnázium

Počet žáků: školka a primární stupeň: 200 žáků slyšících a 60 se SP, sekundární stupeň I: ca. 32 žáků se SP, gymnázium: 16 žáků se SP

Personál: MŠ a ZŠ: 5 učitelů se sluchovým postižením a 5 asistentů

Rodiči iniciované bilingvální třídy v běžné škole

            V Toulouse již před třiceti lety iniciovali rodiče společně s tlumočnicí první bimodálně-bilingvální vyučování na běžné škole. Jednalo se o převážně slyšící rodiče, neslyšící rodiče tehdy upředňostňovali speciální školu. Nyní se to obrátilo a rodiče jsou většinou neslyšící.

            Součástí školy jsou integrativně-bilingvální jesle, které zajišťují jazykovou připravenost budoucích žáků. Slyšící a neslyšící žáci chodí do stejné školy, ale do rozdělených tříd prvního stupně. V základních předmětech jako francouzština, matematika, jazykové předměty a francouzský znakový jazyk (LSF) jsou neslyšící žáci mezi sebou. Slyšící pedagogové vyučující neslyšící děti musí umět plynule znakovat, ideálně na úrovni C1.   Docházejí do LSF kurzů mimo školu.

            Osnovy mají stejné závazné cíle vzdělávání pro neslyšící a slyšící žáky. Od roku 2005 mají rodiče žáků se sluchovým postižením zákonem stanovenou svobodnou volbu mezi monolingvální/orální a bilingvální formou výuky. Aplikace v praxi je však komplikovaná a důsledkem je, že bilingvální model vzdělávání není pevně ukotven, protože rodiče se mohou rozhodnout, že již nechtějí pokračovat v bilingválním vzdělávání svých dětí.

Francouzský znakový jazyk jako základ

            Ve všech třídách prvního stupně pracuje s neslyšícími žáky tým neslyšícího pedagoga a asistenta. Na druém stupni jsou žáci vyučováni neslyšícím učitelem nebo slyšícím učitelem, který má v případě potřeby k dispozici tlumočníka. 

            V bilingválních třídách se neustále využívá psaný i znakový jazyk. V naukových předmětech se klade důraz na obsah: například v matematice není požadována perfektně psaná francouzština, ale porozumění obsahu úloh. Ve výuce francouzštiny, zejména psaného jazyka, je využívána vizualizace a další metody výuky vhodné pro neslyšící žáky, učitelé si spoustu didaktického materiálu vytvářejí sami. 

Otevřenost vůči regionální kultuře

            Škola organizuje exkurze do muzeí ve znakovém jazyce. Udržuje partnerství s jinými školami. „Cílem vzájemných výměn je se také trošku otevřít vůči regionální kultuře a nesetrvávat pouze v kultuře neslyšících.“

            Již přes osm let zajišťuje školský úřad tlumočnické služby a uděluje roční rozpočet na tlumočení. Ten je spravován přímo školou a využívá se např. na týmové konzultace s vedením školy. Tlumočníci nechybí ani na všech školních oslavách a větších akcích.

 ilustrační foto 3 (Shutterstock)

  1. VOŠ, SŠ, ZŠ a MŠ pro SP (Hradec Králové, Česko)

„Tlumočníci jako přechodné řešení“

Druh školy:

Speciální škola

  • školka
  • primární stupeň
  • sekundární stupeň I a II[1]
  • internát
  • přechodné bydlení

Počet žáků: 500, z toho 250 se sluchovým postižením

Personál: Celkem 120, z toho 50 učitelů včetně 19 se SP pracuje s žáky se SP

Bimodálně-bilingvální výuka ve ztížených podmínkách

            Ředitelka školy byla a stále je hnací silou dvojjazyčné školní filozofie, i když obecné podmínky jsou náročné. Popisuje proces změny jako neúplný a někdy velmi obtížný. V českém školském zákoně je zakotveno právo na vzdělávání v komunikačním systému odpovídajícímu potřebám žáka, který nemůže vnímat sluchem. Není však dořešen způsob financování, aby mohl být ve škole plně nabízen znakový jazyk.

            Škola podporuje žáky se sluchovým postižením na všech stupních, aby získali stejně hodnotné vzdělání jako jejich slyšící vrstevníci. Pozitivní zkušenosti jsou s týmovou/párovou výukou (Teamteaching). Nicméně z důvodu chybějících zdrojů je nasazení týmu slyšící-neslyšící možné jen ve školce.

            Učitelé i další pedagogický personál musí ovládat ČZJ na dobré úrovni. Všichni neslyšící pedagogové mají odpovídající vzdělání a pracují jako vychovatelé, učitelé a odborní učitelé na všech stupních. Speciální pedagogové absolvují státní zkoušky z logopedie a surdopedie. Na základní škole vyučují speciálně pedagogicky kvalifikovaní učitelé. Na sekundárním stupni až k maturitě nedisponují všichni učitelé znalostí znakového jazyka ani speciálně pedagogickým vzděláním, mají však odborné znalosti ve svých předmětech. Proto jsou s nimi ve výuce zapojeni tlumočníci. Toto přechodné řešení s tlumočníky je financováno krácením v ostatních předmětech. Tlumočníci musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru speciální pedagogika.

            Třídní učitelé jsou vybíráni podle jazykových kritérií. Ve třídách s převazujícím počtem neslyšících žáků jsou neslyšící nasazeni jako třídní učitelé nebo učitelé nejdůležitějších předmětů.

            Spolupráce s rodiči je označována jako náročná, jelikož jsou často vytíženi a vzdělání svých dětí nechávají na škole. Neslyšící rodiče se častěji zasazují pro bilingvální vzdělání svých dětí, protože jim chtějí umožnit to, co jim samotným bylo dříve odepřeno.

Zapojení tlumočníků

            Velká diverzita žáků je považována za výzvu. Skupiny jsou ve škole tvořeny podle jazykové orientace. Je zde velké množství žáků s vícečetným postižením. Každé dítě je podporováno a vyučováno individuálně podle svých intelektových schopností. Na tuto silně individualizovanou výuku a diferenciované učební plány se však mnoho učitelů během svého studia nemělo možnost připravit. 

            Český znakový jazyk je vyučován od mateřské školy až k maturitě. Ve školce se klade důraz na rozlišení češtiny a českého znakového jazyka, aby si žáci uvědomovali rozdíly. Předmět ČZJ je v rozvrhu pevně dotován dvěma vyučovacími hodinami týdně a vyučován rodilým mluvčím. Patří do něj kromě gramatiky také kultura, historie, identita, praktická nauka atd. Předmět ČZJ je nabízen i žákům orientovaným na mluvený jazyk, neboť kompetence v ČZJ je vnímána jako základ pro úspěšnou komunikaci ve vyučování. Své místo v rozvrhu má i logopedie, protože škola se snaží nabídnout obě cesty. Na střední škole se mohou žáci sami rozhodnout, jestli chtějí s logopedií pokračovat. 

            Předmět angličtina je povinně vyučován od 4. do 10. třídy a dotován třemi hodinami týdně. Neexistují žádné jednotné vyučovací materiály pro bimodálně-bilingvální výuku, učitelé si svoje materiály tvoří sami. Škola nedisponuje jednotnými a/nebo standardizovanými diagnostickými nástroji pro ČZJ. Přes intenzivní a kontinuální snahu o změnu probíhá určení jazykové úrovně nebo ohodnocení výkonu neslyšícími pedagogy podle subjektivních kritérií. 

ilustrační foto 7 (Shutterstock)

Mezinárodní propojení

            Škola v Hradci Králové je bimodálně-bilingvální místo, ve kterém jsou čeština i český znakový jazyk ve školních dnech všudypřítomné. Bilingvální filozofie školy je realizována kontinuálně a postihuje celý školní provoz, včetně vedení, stejně jako vyučování a pauzy. Všude ve školní budově se dbá na to, aby bylo zajištěné bezbariérové prostředí pro žáky se sluchovým postižením.

            Škola pěstuje intenzivní vztahy se školami a experty v zahraničí. Jako důležitá je vnímána práce s veřejností. Školní „Divadlo bez slov“ se účastní festivalů a vynáší tak školní filozofii za zdi budovy.

Elbschule (Hamburg, Německo)

Pestrá nabídka pod jednou střechou

Druh školy:

Speciální škola

  • raná péče
  • primární a sekundární stupeň po dvou odděleních (orální a bilingvální)
  • doprovázení žáků se SP na běžných školách

Počet žáků: 230 žáků se SP

Personál: 40 učitelů v bilingválním oddělení II, z toho víc než třetina se SP

Vše pod jednou střechou

Zajímavostí Elbschule je, že jsou zde soustředěny pod jednou střechou všechny součásti od rané péče až po maturitu: oddělení poskytující podporu a služby, „orální“ oddělení I i bilingvální oddělení II. 

            Jednotlivé části spolu úzce spolupracují: „dvě oddělení se dvěma programovými těžišti a s převážně rodičovskou volbou. To je něco, co přineslo klid a odneslo strachy.“ Vznik bilingválního oddělení II se odvíjí od iniciativy rodičů, kteří začátkem 90. let společně s angažovanými učiteli bojovali za bimodálně-bilingvální experiment, který byl vědecky ověřován a vešel ve známost jako Hamburský model bilingválního vzdělávání. Hamburský rámcový vzdělávací plán představuje právní kontext, v jehož rámci bylo sepsáno školní interní kurikulum. Německý znakový jazyk je v něm ukotven jako předmět a zároveň je základním kamenem pro hamburský model týmového vyučování (Teamteaching).

            Složení žáků je jak jazykově, tak intelektuálně a kulturně heterogenní. Učitelský personál má speciálně pedagogické vzdělání v oblasti pedagogiky neslyšících a nedoslýchavých. Přijímací kritérium pro všechny pedagogy v budově (oddělení I a II) je kompetence v německém znakovém jazyce (DGS) nebo minimálně kompetence ve znakované němčině (LBG).

            Zapojení a spolupráce rodičů je intenzivní. Protože škola již nabízí ranou péči, bývá kontakt s rodiči velmi těsný. To také vede k jejich vyšší aktivitě. Ze školního rozpočtu jsou financovány LBG kurzy pro rodiče a další rodinné příslušníky.

Pevné místo DGS nejen v rozvrhu

            Pět hodin týdně je vyučováno bilingválně v týmu slyšící-neslyšící, původně pouze ve výuce němčiny, mezitím to ale mohou být i jiné předměty. Neslyšící rodilí mluvčí jsou jako učitelé velmi důležití, obzvlášť pokud se učili i metodiku výuky DGS. Jsou pro žáky i důležitými identifikačními vzory. Mluvená i psaná řeč a znakový jazyk jsou integrovaně zapojeny v odborné výuce a kontrastivně vysvětleny. Odborné pojmy a znaky jsou zaváděny včas a systematicky.

            Od 1. do 10. třídy je DGS zastoupen v rozvrhu dvěma hodinami týdně v rámci výuky mateřského jazyka. Součástí je i nauka o identitě, kultuře, historii a životních zkušenostech neslyšících. V 7. až 10. ročníku je kultura neslyšících nabízena ještě jednou jako volitelně-povinný předmět. Vedle němčiny a DGS se od 3. třídy vyučuje také angličtina a v jejím rámci probíhá i výuka ASL (amerického znakového jazyka) nebo BSL (britského znakového jazyka).

            Velikosti tříd se pohybují mezi 6-14 školáky, přičemž skupiny jsou tvořeny podle jazykových schopností a potřeb (oddělení I nebo II) a pak vzdělávány podle ročníků, úrovně (je možné i přeskočení ročníku) a sociálních kritérií.

            Před zápisem je kladen důraz na audiologickou i vstupní diagnostiku. Ve 4,5 letech věku se provádí speciální vyšetření, jehož cílem je rozeznání mezer v jazykovém vývoji ještě před vstupem do školy. Toto vyšetření je prováděno u všech dětí s těžkou sluchovou vadou v celém Hamburku. Pokud dítě znakuje, je tým doplněn o neslyšící kolegyni, rodilou mluvčí.

            Pro diagnostiku úrovně kompetencí a srovnání znalostí se ve škole využívá test KERMIT, který byl adaptován na děti se sluchovým postižením, kteří ho píšou o rok později než slyšící žáci. Od sedmé třídy se využívají stejné testy jako v běžných školách – s vyrovnáním znevýhodnění pro žáky se sluchovým postižením. Nástroje pro diagnostiku DGS ještě nejsou rozšířené. V současnosti slouží k orientačnímu posouzení úrovně popis používaný v osnovách DGS a Společný evropský referenční rámec pro DGS.

Regionální partner

            Důležitým partnerem je Univerzita Hamburk, jejíž studenti pedagogiky zde vykonávají praxe a – ovládají-li DGS – také stáže. Spolupráce jsou navazovány přednostně v síti všech vzdělávacích a sociálních partnerů orientujících se na vzdělávací témata neslyšících lidí v Hamburku.

            V případě potřeby lze využít rozpočet na tlumočení, například pro konference, které přesahují jednotlivá oddělení, pro rodičovské večery a velké školní akce. Menšími školními slavnostmi často provází bilingvální duo moderátorů a různá vystoupení jako divadlo atd. jsou vedena bilingválně samotnými žáky.ilustrační foto 5 (Shutterstock)

  1. C. Møller School (Trondheim, Norsko)

Individualizované vzdělání mezi speciální školou a běžnými školami

Druh školy:

Speciální škola

  • primární škola
  • sekundární stupeň I
  • internát

Počet žáků: ca. 80 žáků se SP

  • 10 žáků „na plný úvazek“
  • 11 denních žáků
  • 60 částečně docházejících žáků

Personál: 11 učitelů, z toho 5 se SP

Úzká spolupráce s běžnými školami

  1. C. Møller školu (založena 1825) navštěvují v současnosti tři kategorie žáků: žáci „na plný úvazek“, kteří tráví celou dobu vyučování ve škole a někteří bydlí na internátě. Denní žáci jsou děti v částečné integraci, které bydlí v okolí. Mají jeden až dva dny v týdnu výuku na A. C. Møller škole a zbytek dní ve své kmenové škole, která nese za jejich vzdělávání hlavní zodpovědnost. Žáci „na částečný úvazek“ bydlí daleko a navštěvují svou inkluzivní školu, přicházejí však na určitý počet týdnů v roce do A. C. Møller školy a kromě toho využívají dálkovou výuku formou videokonferencí. Tento model umožňuje intenzivní péči pedagogů pro neslyšící a kontakt se skupinou vrstevníků (peergroup). Přestože skoro každá inkluzivní škola, se kterou A. C. Møller škola spolupracuje, nabízí kurzy norského znakového jazyka (NTS), není příslušné okolí znakující. Všichni „plnoúvazkoví“, denní i částečně docházející žáci tedy mají v A. C. Møller škole prostředí, kde se vzdělávají bez bariér a mají komunikační partnery v NTS.

            Pro každého žáka je vystaveno oběma zapojenými školami písemné právně zavazující prohlášení o spolupráci, jež obsahuje přesný počet týdnů, které má dítě strávit na A. C. Møller škole.

            Škola se řídí jasným zákonným vymezením. Pro neslyšící děti, které jsou vyučovány podle odstavce 2.6 školského zákona (Education Act), jsou speciální osnovy v různých předmětech. K tomu mají k dispozici dvě a půl vyučovací hodiny týdně navíc.

            Všichni členové kolegia jsou plně kompetentní v NTS, což je považováno za důležitý faktor pro úspěšné bilingvální vzdělání. Učitelé mají vynikající odborné vzdělání, na explicitně speciálně pedagogické vzdělání se již neklade takový důraz jako dříve. Všechny konference a interní pohovory se odehrávají v NTS bez tlumočníka.

            Škola je součástí státní norské organizace STATPED poskytující vzdělání a podpůrné služby žákům se speciálními potřebami, která doprovází rodiny již od rané péče. Všichni rodiče dítěte se sluchovým postižením mají státem zaručený nárok na přibližně čtyřicet týdnů kurzů. Během této doby jsou uvolněni z práce. Nárok na kurzy vzniká narozením dítěte a trvá do jeho 16. roku. Tyto rodičovské kurzy (kromě jiného také kurzy NTS) se konají mj. ve školce přilehlé k A. C. Møller škole, díky čemuž rodiče přicházejí často již velmi brzy do kontaktu s okolím a personálem. Centrálním elementem v rodičovské práci jsou hospitace a také vyvážená informace, popisující všechny možnosti i výsledky výzkumů.

Individualizovaná podpora

            Celá výuka je vedena bilingválně, norština a NTS jsou přítomny ve všech předmětech. Často tu vyučují pedagogové v týmu, přičemž jedna osoba je kompetentnější v norštině a druhá v NTS. 

            Velká diverzita žáků je pokládána za výzvu. Třídy jsou ve škole skládány podle jazykové orientace dětí. Ke každému dítěti je přistupováno individuálně podle jeho intelektových schopností a je tak i vyučováno. Výuka je vedena individuálně, v malých skupinách, i se všemi žáky pohoromadě. 

            Jak norština, tak norský znakový jazyk jsou vyučovány podle speciálních osnov. V rámci předmětu angličtina se využívá také BSL, cílem však není jeho osvojení. Jazyky jsou stavěny do vzájemných vztahů a integrované do oborů. Metodicky se výuka podle slov ředitele posunula od kontrastivního vyučování k integrativnímu (celostnímu) přístupu („ganzheitliches“ Vorgehen), přičemž jsou stále hledány nové metody.

            Zajímavostí je, že při výrobě různých materiálů jsou podporováni STATPED oddělením pro vyučovací materiál. I tak tu vyvstává potřeba dalšího vývoje.

            K dispozici jsou národní diagnostické instrumenty („Jazyk 6-16“), u kterých jsou varianty jak pro žáky s norštinou jako prvním jazykem tak pro žáky s NTS jako prvním jazykem.

Kompetenční centrum

            Ve škole se sice diskutuje o různých formách bimodálně-bilingválního vzdělání, princip bilingvismu je zde však pevně ukotvený. Škola se vnímá jako kompetenční centrum s požadavkem šířit kompetence dále. Proto má tak důležitou funkci i pro spolupracující běžné inkluzivní školy. Tento – i v Norsku speciální – model je ředitelem označován jako „systém uvnitř systému“, který dovoluje mnoho synergií a vyžaduje různorodou spolupráci.

            Přímo na škole nejsou zaměstnaní žádní tlumočníci, tlumočnické služby však mohou být pohodlně získány přes organizaci STATPED, která je zaměstnává.

Tallinna Heleni Kool/Tallin Helen´s School (Tallin, Estonsko)

Bilingvální vzdělání ve ztížených podmínkách

Druh školy:

Speciální škola

  • školka
  • primární škola
  • sekundární stupeň I a II
  • internát

Počet žáků: 90 žáků s postižením, z toho 30 žáků v oddělení pro neslyšící a nedoslýchavé

Personál: 19 učitelů, z toho 7 se SP a 1 vychovatelka se SP

Bimodálně-bilingvální vzdělání bez právního základu

            Tallin Helen´s School byla založena roku 1994 jako dosud jediné bilingvální vzdělávací zařízení pro neslyšící v Estonsku, ve kterém je využíván estonský znakový jazyk (EVK).

Škola je od roku 2005 strukturovaná do tří částí – část pro neslyšící a nedoslýchavé, část pro nevidomé/zrakově postižené žáky a část pro žáky s poruchami řeči. Podpora jazyků a komunikační schopnosti jsou základním kamenem části pro žáky se sluchovým postižením. Protože ne všichni vyučující dostatečně ovládají EVK, probíhá výuka částečně i s tlumočníky.

            Všichni učitelé mají potřebné pedagogické vzdělání, ale nikdo nemá kvalifikaci v pedagogice neslyšících a speciálně pedagogickou kvalifikaci má jen malá část. V Estonsku neexistuje specializované vzdělávání v oblasti pedagogiky neslyšících a bimodálně-bilingválního vzdělávání. Všechny odborné poznatky a jazykové kompetence si museli učitelé osvojit samostatně. Od založení školy se podmínky velmi změnily. Škola musí neustále bojovat o svou existenci a finanční prostředky. Kurzy EVK pro učitele nejsou financovány. Přítěží se stává i to, že v Estonsku mají mít školní třídy minimálně dvanáct žáků, ale vyučovací skupiny v části neslyšících jsou vždy menší. 

            V této části školy je zaměstnaná na plný úvazek jedna tlumočnice a jedna další učitelka, která je rovněž vystudovaná tlumočnice a tlumočí na poloviční úvazek. Pro tlumočnice neexistuje žádný pevý rozpočet nebo příplatky, naopak škola musí se svým rozpočtem hýbat tak, aby fungování tlumočnických činností umožnila.

            Viděno úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, neexistuje žádné základní právo na uskutečnění bimodálně-bilingvální nabídky. Na škole jsou naplňovány tři různé osnovy: „Mainstream curriculum“, „Simplified curriculum“ a bazální, na každodenní a životní praxi zařízené „management curriculum“.

            Rodiče jsou vnímáni jako velmi důležití, nejsou však příliš aktivní a většinou také neovládají EVK. Mnoho žáků pochází z rodin, které zápasí s problémy a své dítě pošlou na internát, ale nepřizpůsobí se jeho komunikačním potřebám.

Výuka ve ztížených podmínkách

            Týmová výuka je žádoucí, z finančních důvodů však není možná. Učitelé, kteří EVK ovládají dobře, vyučují sami a integrují ve výuce oba jazyky, ostatní učí s tlumočníkem. Tak je EVK i přes mizivé prostředky vždy přítomen, v různých formách podle hodiny a tématu, učební skupiny a vyučující osoby. V některých situacích je jako komunikační prostředek využívána znakovaná estonština.

            Z důvodu malého počtu neslyšících je výzvou složit vyučovací skupinu. V zásadě platí, že ne vzdělávací osnovy, ale dítětem preferovaný jazyk je rozhodujícím kritériem při sestavování učebních skupin.

            Škola má osnovy v oddělení neslyšících doplněné o předmět estonský znakový jazyk (EVK). Noví žáci mají tři hodiny EVK týdně, starší jen častěji dvě a někdy jen jednu. Zhodnocení výkonu probíhá neslyšícími mluvčími znakového jazyka a známka za předmět EVK je součástí vysvědčení. Témata jako kultura a identita neslyšících jsou probírána v rámci předmětu EVK. V rozvrhu hodin je zakotvena angličtina jako cizí jazyk, přičemž se vyučuje pouze psaná angličtina. Všechny jazykové předměty mají víc hodin než v běžných školách.

            Neexistují – kromě audiologických záležitostí – žádné speciální diagnostické pracovní nástroje, místo nich se pracuje s metodami pozorování. Jako reference slouží dosavadní studijní plány (kurikula).

            Škola nemá k dispozici žádné aprobované výukové materiály pro neslyšící žáky. Proto si všechny učitelky vytvářejí své vlastní materiály, většinou šité na míru konkrétnímu dítěti/skupině/ročníku. Technické vybavení je skromné. Citelně chybí místnost s počítačovým vybavením, která by mohla sloužit na natáčení. Pro videonahrávky používají pedagogové své vlastní mobilní telefony.

Kooperace

            Školní akce se konají buď jen v EVK, pokud ho všichni přítomní ovládají, nebo jsou v případě potřeby zajištěni tlumočníci. V Estonsku je tak málo odborných znalostí a odborníků k problematice vzdělávání neslyšících, že učitelé Tallin Helen´s School sami radí jiným učitelům s individuálně integrovanými žáky v jejich třídách nad rámec regionu. Tuto poradenskou činnost vykonávají vlastními organizačními silami ve svém volném čase. Systematické doprovázení dětí se sluchovým postižením, které navštěvují běžnou školu, neexistuje.

            Škola pěstuje dobrou a fungující spolupráci s estonským svazem neslyšících a dalšími organizacemi neslyšících, které se rovněž angažují za její další existenci. Dalšími spolupracujícím partnerem je Institut pro speciální pedagogiku na Tartuské univerzitě. V současnosti chybí silné vedení, které by se zasazovalo za bilingvální oddělení neslyšících. 

Aténské speciální gymnázium a všeobecné lyceum pro neslyšící a nedoslýchavé (Agia Paraskevi, Atény, Řecko)

Bilingvální vzdělání na sekundárním stupni

Druh školy:

Speciální škola

  • sekundární stupeň I a II
  • technické učiliště

Počet žáků: 80 žáků se SP – 20 na sekundárním stupni I, 20 na lyceu, 40 na učilišti

Personál: 35 učitelů, z toho sekundární stupeň I a II – 21 učitelů a z toho 7 se SP

ilustrační foto 6  (Shutterstock)

Rovnocenná kvalifikace

            Škola má již čtyřicetiletou historii, bilingvální přístup využívá posledních jedno a půl desetiletí. Při jeho zavádění byla důležitá osobnost současného ředitele vyššího stupně a jeho ženy, první zdejší neslyšící pedagožky, kteří si opatřili informace z mezinárodního výzkumu a předávali je dál kolegům v pedagogickém sboru.

            Neslyšící a slyšící pedagogové jsou rovnocenně kvalifikováni. Je kladen velký důraz na dobré kompetence v řeckém znakovém jazyce (ENT) i v řečtině.

            Spolupráce s rodiči „není žádné lehké téma“, přičemž se ze strany rodičů často setkávají s předsudky a výhrady vůči ENT. Škola se proto velmi snaží o osvětu a ředitel investuje čas k informování rodičů, nabízí přednášky a semináře.

Multilingvální a kooperativní

            Žáci, kteří přicházejí ze spolupracující obecné školy na první sekundární stupeň gymnázia, mají věkově přiměřenou jazykovou úroveň díky tomu, že i zde (a ještě v rané péči předtím) jsou děti vzdělávány bimodálně-bilingválním přístupem. Ředitelka této základní školy je promovaná psycholingvistka se zkušenostmi s bilingvální výchovou, školy jsou v úzkém kontaktu a spolupracují. Žáci školy mají volnost zvolit si, který jazyk budou používat, nejsou do žádného nuceny.

            Týmové učení je na této škole spíše výjimkou. Je žádoucí, aby byly jazyky jasně odděleny, někteří pedagogové by ale také rádi znakovali a mluvili dohromady, záleží vždy na situaci a předmětu.

            Principálně jsou ve škole „otevřené třídy“: To znamená, že existuje živá výměna s ostatními školami. Školní třídy se mezi sebou navštěvují, vzniká tak výměna a nové spolubytí. Toto si klade za cíl poznávat a přijímat identitu vlastní i ostatních. Rovněž také spolu vycházet. Toto vede k integraci prostřednictvím formace identity. 

            Hlavním kritériem pro sestavování učebních skupin není ani věk a jazyk jako výkonnost a nadání. Ve škole je také skupina bez věkového ohraničení, ve které jsou ministerstvem umístěni žáci, kteří mají kromě vady sluchu ještě jiné omezení.

            Řecký mluvený a psaný jazyk a ENT jsou přítomny v každodenním školním dění. Všichni pedagogové ovládají oba jazyky, všichni žáci používají oba jazyky. Také logopedická podpora je v bilingválním modelu v Aténách nabízena a využívána. Předmět Řecký znakový jazyk je zakotven v osnovách čtyřmi hodinami týdně. Tento předmět je vyučován rodilými mluvčími a historie, kultura, identita a životní praxe jsou inkludovány. V – ve škole velmi centrálním – divadelním vyučování je starořečtina důležitá. Angličtina je povinný předmět, jako další jazyky jsou nabízeny mezinárodní znakový systém a ASL, nejsou však zakotveny v osnovách.  

            Ve škole je mediální laboratoř, která je vedena neslyšícím učitelem. Zde vznikají kooperativní materiály pro ENT vyučování, pro matematiku, chemii, fyziku, jazykové předměty, dějepis a mnoho dalších předmětů. Škola disponuje kromě toho jazykovou laboratoří s kamerami, počítačem a osvětlením.

            V hodnocení žáků je využíván koncept, který obsahově stojí na pěti základních pilířích: obecné komunikační schopnosti, řečtina, řecký znakový jazyk, matematika a umění. Estetika je pro umění velmi důležitá. Nesleduje se jen řečtina jako v minulosti, škola má nyní více kritérií.

            Pro diagnostiku kompetencí v ENT (např. u nových žáků z jiných škol) se využívají rozmanitá lingvistická a praktická komunikační kritéria.

ilustrační foto (Shutterstock)

Školní kultura propojená s výzkumem

            Ředitel a jeho tým investují hodně času do osvěty a informování o bilingválním nastavení školy. Výměny a spolupráce se odehrávají hlavně s řediteli jiných řeckých škol pro neslyšící, zejména za účelem dosažení společných cílů.

            Škola pěstuje také intenzivní kontakt s výzkumem. Předmět „Lingvistika znakového jazyka“ na řeckých vysokých školách ještě nebyl zaveden, tudíž se udržují intenzivní kontakty s německými univerzitami, odkud na tuto školu také přicházejí praktikanti.

            Školním týmem jsou zpracovány nové koncepty a tyto pak předkládány politikům.         Kooperace se školskými úřady a ministerstvem je založená na důvěře a oboustranné vstřícnosti. Na školní akce jsou objednáváni tlumočníci z Řeckého klubu neslyšících (který je zodpovědný za spravování a férové rozdělení finančních prostředků mezi instituce).

Schulgemeinschaft Pfeilgasse - Volkschule und Neue Mittelschule (Vídeň, Rakousko)

Bilingvální vzdělání ve třech inkluzivních vícestupňových třídách

Druh školy:

Inkluzivní běžná škola

  • primární stupeň
  • sekundární stupeň I

Počet žáků: ca. 70, z toho 16 se SP a 55 slyšících

Personál: 7 znakujících pedagogů, z toho 3 se SP

Školní komunity

Základní škola - Volksschule (VS) a nová střední škola (NMS) Pfeilgasse začleňují tři inkluzivní, bimodálně-bilingválně pracující vícestupňové třídy spolkového institutu pro vzdělávání neslyšících ve Vídni. Tento projekt je dobře zdokumentovaný a vznikl ze společné iniciativy rodičů a učitelů. Díky angažovanosti rodičů. Úzká spolupráce s rodiči zůstala zachována. Nejsou jim však z důvodu nedostatečného rozpočtu nabízeny žádné kurzy rakouského znakového jazyka (OGS).

            Bylo a je těžké najít pedagogický personál se všemi nezbytnými kompetencemi, jelikož pro bilingválně-inkluzivní vícestupňový vyučovací model v Rakousku ještě neexistuje odpovídající vzdělání.  Ne všichni slyšící učitelé na běžných školách (s integrovaným žákem) ovládají ÖGS, pro ně existuje v současnosti pouze možnost zlepšovat si kompetence v ÖGS ve svém volném čase. Protože ve škole učí i běžní učitelé neovládající znakový jazyk v týmu s pedagogy znakového jazyka, bylo by velmi důležité využít tlumočníky v pohovorech, týmových jednáních a podobně. Jako nouzové řešení se nabízí laické tlumočení kolegou, který je kompetentní ve znakovém jazyce, což je však vnímáno jako nedostatečné.

            Školský zákon a školní organizační pokyny regulují školní integraci dětí s postižením. Žáci se sluchovým postižením mohou být ve výuce vzděláváni podle běžných osnov nebo podle osnov speciální školy pro neslyšící. Současné osnovy neumožňují zařazení ÖGS mezi povinné předměty.

Otevřené vyučování

            Skupiny jsou organizovány v několika etapách a díky specifickému složení žáků se ve třech třídách vyskytlo přes 15 různých prvních jazyků. Vyučovacími jazyky jsou němčina a ÖGS. Projektové dny probíhají bilingválně v němčině i ÖGS. V každé hodině pracují pedagogové kompetentní v ÖGS společně s běžnými pedagogy. Děti se rozhodují samy a spontánně, které úkoly (např. Referát) vypracují v němčině a které v ÖGS. ÖGS je přítomen průběžně i v pauzách a na neformálních akcích, jelikož jsou na nich vždy někteří z neslyšících učitelů nebo slyšících kolegů ovládajících znakový jazyk. Skoro třetina žáků jsou uživatelé znakového jazyka.

            Ve všech třech vícestupňových třídách probíhá otevřené vyučování. Jsou sestaveny měsíční plány, se kterými pracují žáci většinou samostatně, přičemž jsou v péči dvou učitelů. Během šestihodinového vyučování hlavních předmětů jsou přítomni i učitelé AHS (rakouská zkratka pro školní formu, která je zakončena maturitou), a pak sestává tým ze tří učitelů. (koncept Neue Mittelschule). Podpůrné hodiny s žáky se sluchovým postižením se konají po skončení výuky.

            Němčina je regulérní povinný předmět pro všechny. Osnovy speciálních škol znají pouze „nezávazné cvičení“ rakouského znakového jazyka v rozsahu školní hodiny týdně pro žáky se sluchovým postižením. Toto není klasifikováno. Navíc dostávají všichni žáci půlhodinovou výuku ÖGS týdně, která je nabízena pedagogy v rámci „sociálního učení“.

            Pro historii neslyšících, kulturu neslyšících, práci s identitou atd. v rozvrhu není místo. Téma „Identita“ je pokryta neformálně přítomností více neslyšících učitelů a vzorů z řad starších neslyšících žáků.

            Angličtina je vyučována jako cizí jazyk. Ti žáci, kteří mohou díky technickým pomůckám akusticky vnímat a mají zájem, se učí také mluvenou angličtinu. ASL se vyučuje pouze čtyři roky na základní škole jako podpůrný/doplňkový jazyk (díky jedné neslyšící pedagožce, která se ASL naučila z vlastní iniciativy). Pro vyšší ročníky není žádný pedagog, který by ovládal ASL, a z toho vyplývá výuka angličtiny bez propojení s jedním z jejích znakových jazyků.

            Kulturní techniky čtení, psaní a počítání jsou průběžně pedagogy přezkušovány a klasifikovány podle individuálních diagnosticko-podpůrných plánů (zařazovány). V hlavních předmětech jsou k přezkoušení dovedností použity školní práce a v jiných předmětech jsou – podle konkrétního předmětu – až jednou za měsíc kontroly učebních cílů. Pro ÖGS nejsou žádné diagnostické nástroje. 

            Neexistuje žádný speciální vyučovací materiál. Celý materiál (kromě vyučování OGS) je monolingválně německý a vychází z běžného materiálu běžných škol. Jen na druhém stupni (Volksschule) se pracuje více s obrázky.

Spolupráce a kontinuita

Školní kulturní akce probíhají bilingválně v ÖGS a němčině. Dobe fungující spolupráce s Brigittenauer Gymnasium umožňuje schopným žákům přestoupit na tamější přechodový stupeň (Übergangsstufe) a pak ukončit studium maturitou. Jedna pedagožka tyto žáky doprovází pokaždé při změně školy a během pěti let na gymnáziu až k zakončení, přičemž je zajištěna důležitá kontinuita.

iilustrační foto 4 (Shutterstock)

Výsledky srovnávací analýzy

Poznatky ke struktuře

  1. Bimodálně-bilingvální vzdělání není poskytováno úspěšně pouze na speciálních školách. Již existují i tůzná dobře fungující řešení pro bimodálně-bilingvální vzdělání na inkluzivně fungujících běžných školách. Osvědčuje se úzká, právně závazná spolupráce mezi běžnou a speciální školou.
  2. V době rozvoje bimodálně-bilingválního vzdělání často pracují slyšící a neslyšící pedagogové (částečně bez speciálního vzdělání), tlumočníci a lingvisté společně v interdisciplinárním týmu.
  3. Jako rozhodující faktor pro úspěšnost je vnímána odpovídající kvalifikace celého pedagogického personálu. Dobrá kvalifikace neznamená jen kompetence ve znakovém jazyce, ale i odborné kompetence v pedagogice sluchově postižených. Vybudování kolegia s kvalifikací ve znakovém jazyce je předpoklad toho, že bimodálně-bilingvální profil bude fungovat. Jsou-li bimodálně-bilingvální koncepty implementovány v delším časovém prostoru, jsou národní mluvené a znakové jazyky rovnocennými pracovními jazyky ve vyučování i v kolegiu. Jako přechodné řešení se osvědčuje zapojit tlumočníky i do výuky. Především je usilováno o to, aby výuka nemusela být tlumočena a aby tlumočníci nemuseli být nasazeni pouze jako asistenti. Celý personál má disponovat kompetencemi ve znakovém jazyce, tzn. i další odborníci jako např. psychologové, vychovatelé v družině atd. Rovněž nepedagogický personál (např. školník, doučování, kuchyňský personál). Jazykové kompetence a odborné vzdělání jsou pokud možno použity jako přijímací kritérium a pokud je to nutné, nedostatečně kvalifikovaný personál si doplňuje kvalifikaci.
  4. Učitelský výcvik s bimodálně-bilingválními obsahy stabilizují bimodálně-bilingvální vzdělávání, nejsou ale ještě všude dostupné.
  5. Především na pracovištích, která ještě nejsou etablovaná, vyvstává potřeba dalšího vzdělávání kolegia především v jazykové oblasti. Často tu ale chybí interní i externí vzdělávací nabídka.
  6. Neslyšící a slyšící kolegové spolupracují na rovnocenné úrovni. Neslyšící kolegové byli na všech smíšených školách zapojeni od začátku a patří dnes k podstatné části učitelského sboru. Jsou vnímáni jako důležitý vzor pro žáky. Jsou zodpovědní za předmět znakový jazyk a za podporu a hodnocení žákovských kompetencí ve znakovém jazyce. Proměňují kulturu komunikace v kolegiu. Přístup k tlumočníkům je vnímán jako důležitý. Na mnoha zapojených školách jsou tlumočníci ve škole pevně zaměstnáni nebo školy organizují rozpočty pro externí tlumočníky.
  7. Všechna zapojená vzdělávací zařízení byla iniciována především rodiči. Spolupráce s rodiči je naproti tomu na některých školách hodnocená jako omezená a klesající. Školy by si přály víc podpory a zapojení ze strany rodičů.
  8. Pro výstavbu a příjem/fungování bimodálně-bilingválního vzdělávání je rozhodující silné, přesvědčené vedení.
  9. Bez podpory školských úřadů a politiků je bimodálně-bilingvální vzdělání ohroženo existenční nejistotou. Platí to i obráceně: přežití je garantováno teprve podporou úřadů/politiky.
  10. Jsou-li pevně zakotvené právní základy, vede to k dalšímu rozvoji a pocitu jistoty. Pokud chybí kurikula, osnovy, zákony a rámcové vzdělávací plány pro bilingvální vyučování, důsledkem jsou existenční nejistoty a obavy. Právní rámec je tak neoddělitelným předpokladem pro udržitelné fungování bimodálně-bilingválních škol.

Poznatky k praxi

  1. Bilingvální vzdělávání začíná brzy (již v předškolním věku) a je tak garantováno po celou školní docházku. Od školky až po sekundární stupeň je ideálně všechno pod jednou střechou nebo v úzké spolupráci jednotlivých institucí
  2. Kolektiv dětí je heterogenní: jazykově a kognitivně a v souvislosti s vícečetnými postiženími. Jazyková heterogenita vede k individualizovanému přístupu při jazykovém vzdělávání, přičemž jazykové preference dětí jsou akceptovány. Při vzdělávání ve třídách je heterogenita prožívána jako výzva, především v menších školách. Potřeba dalšího rozvoje, především ve smyslu individualizované didaktiky, se vyskytuje na mnoha místech.
  3. Na všech zkoumaných míst dobré praxe je nabízen národní znakový jazyk jako samostatný předmět. Znakový jazyk je v rozvrhu zastoupen nejčastěji minimálně dvěma hodinami týdně ve všech ročnících a je také podporován/využíván napříč předměty.
  4. Také slyšícím dětem je nabízen národní znakový jazyk, aby mohli všichni mezi sebou komunikovat. Na většině míst se používá jak mluvená řeč, tak národní znakový jazyk a mluvená řeč doprovázená znaky.
  5. Identita a nauka o sluchově postižených je často součást předmětu znakový jazyk nebo/a integrovaný v jiných předmětech, případně je implicitně osvojována školní kulturou a vědomým utvářením obsahu vyučovacích dnů.
  6. Etablovaná sídla mají mediální učebnu nebo dílnu pro vznik bimodálně-bilingválních učebních materiálů především pro předmět znakový jazyk. V ostatních vyučovacích předmětech se uchyluje k již vytvořeným materiálům, které jsou částečně upravené, přizpůsobené.
  7. Diagnostické nástroje pro znakový jazyk chybějí všude. Metody pozorování jsou zaváděny více nebo méně systematicky. Některá (etablovaná) střediska vyvíjejí vlastní testové nástroje/materiály.

Poznatky ke školní kultuře

  1. Úcta k oběma jazykům je přítomná na všech místech. Znakový a mluvený/písemný jazyk stojí ve školách rovnoprávně vedle sebe.
  2. O smysluplnosti bimodálně-bilingválního vzdělání se v kolegiích jmenovaných škol (již) nepochybuje.
  3. Školy vytvářejí sítě s různými organizacemi jako např. spolky neslyšících a nedoslýchavých, rodičovské spolky.
  4. Výměna s jinými bilingválními středisky ve vlastní zemi a v jiných zemích je dobrá podpora při výstavbě a dalším rozvoji vlastní praxe.
  5. Spolupráce s výzkumníky a univerzitami je ceněna. I tak je vyjadřováno přání ještě intenzivnějšího sdílení výsledku výzkumů.

Resumé: Design Your Own Way

            Analýza osmi různých míst/středisek ukazuje, že bimodálně-bilingvální vzdělání se dá realizovat různými způsoby. Pro rozvoj škol i výuky tedy platí: „Design Your Own Way“. Didaktika bimodálně-bilingválního vyučování by tedy neměla jen poskytovat koncept, ale také dodávat nástroje, které pomohou vedení škol i pedagogům, s přihlédnutím ke zdrojům škol, žáků, jejich rodin i učitelů rozpracovat vlastní modely, tyto stále vždy kriticky prověřovat a dále rozvíjet.

            Z poznatků analýzy dobré praxe i pokladnice zkušeností učitelů a výzkumníků byly vytvořeny nástroje a materiály určeny pro podporu vedení škol a pedagogů, kteří by chtěli ve svých institucích bimodálně-bilingvální vyučování implementovat nebo dále rozvíjet. K nim patří mj. takzvaný Bi-Bi-Toolbox, který obsahuje soubor pracovních listů ke stažení v němčině, angličtině a slovenštině a částečně v různých znakových jazycích (formou videí) zde: www.univie.ac.at/teach-designbilingual.

Text je zkráceným překladem studie „Bimodálně-bilingvální vzdělání pro děti se sluchovým postižením – příklady dobré praxe“ uveřejněné v časopise Das Zeichen 106/2017. Popisuje bimodálně-bilingvální systém vzdělávání na osmi vybraných evropských školách a závěrem shrnuje poznatky z jednotlivých škol. Příklady dobré praxe jsou doplněny o stručnou definici a důvody pro bimodálně-bilingvální vzdělávání uváděné na webových stránkách projektu (univie.ac.at/teach-designbilingual).

Připravila a přeložila: Mgr. Kristina Pánková Kratochvílová

Doplněk překladatele 1: Mgr. Kristina Pánková Kratochvílová

Ilustrační foto: Shutterstock.com

 

 

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Partner Partner Partner Partner Partner