Jak to vidím já...

Inkluze neboli začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami představuje nejen aktuální, ale především ožehavé téma. Na jedné straně se přijetím novely zákona č. 561/2004 Sb. přibližujeme k proudu vzdělávací politiky běžné ve vyspělých zemích světa. Na druhé straně kritici upozorňují na překotné zavádění změn do praxe. K rukám ministryně školství směřují otevřené dopisy Asociace speciálních pedagogů i rodičů dětí se zdravotním postižením bránící se násilné inkluzi. Probíhá řada bouřlivých debat. Bojuje se za zrušení škol pro žáky s těžkým sluchovým postižením. Mají se rodiče proč obávat? Jednou z prioritních témat ve Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 je inkluze v předškolním vzdělávání. Na dosavadní zkušenosti se zařazením žáků se sluchovým postižením do mateřské školy a odhad budoucího vývoje jsme v rozhovoru požádali Mgr. Renátu Klíčovou, ředitelku MŠ Sulanského v Praze.

Vaše školka je integrační, s malým počtem žáků ve třídě. Mohla byste popsat cestu, která vedla k nastavení současného modelu?
Po ukončení studia na vysoké škole jsem se aktivně zapojila do Společnosti pro předškolní výchovu, ve které působila tehdejší ředitelka Mateřské školy Sulanského, paní magistra Olga Brožová. Vzájemné sympatie a osud nás po letech opět spojily a já po mateřské dovolené nastoupila právě do této školky. Protože jsem měla vystudovanou speciální pedagogiku, začala jsem pracovat nejen jako učitelka, ale také jako školní logoped. To byly první krůčky k vytvoření projektu „Integrace v Mateřské škole,“ který jsme napsaly společně s paní ředitelkou a dalšími kolegyněmi. Projekt jsme obhájily a po všech nutných administrativních a registračních úkonech jsme zřídily dvě třídy s integrací. Každá třída měla patnáct dětí, z toho dvě s handicapem. Projekt byl velmi úspěšný, zájem rodičů dětí se zdravotním postižením předčil naše očekávání. Během následujících čtyř let se školka transformovala na Mateřskou školu s integrací. V současnosti máme osm integračních tříd s celkovým počtem sto dvacet pět dětí, z toho průměrně dvacet pět dítek s handicapem tělesným, smyslovým, kombinovaným nebo s poruchami autistického spektra.

Jaké nároky klade zařazení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na pedagogické pracovníky?
Nároky na pedagogy jsou samozřejmě větší než v běžné mateřské školce. V každé třídě pracuje jeden speciální pedagog, který je garantem individuálních plánů. Dále je ve třídě vždy asistent pedagoga a je nutné stanovit pravidla a přesně definovat rozsah kompetencí. Pedagogičtí pracovníci s vysokoškolským vzděláním mají desátou platovou třídu a osobní příplatky.

Připravujete od září 2016 nějaké změny, které souvisí s novelou školského zákona? 
Ne. Vzhledem k systému, který je v naší Mateřské škole nastaven, jsme připraveni na plánované změny.

Úspěšná inkluze se neobejde bez spolupráce s dalšími subjekty…
Dokonce bych řekla, že mezioborová spolupráce je velmi vysoká. Na pracovišti probíhají konzultace s rodiči, pravidelné schůzky učitelů, supervize, konají se ohlášené návštěvy, během kterých mají odborní pracovníci možnost vidět děti v přímé pedagogické práci. Také mnohem častěji než s Pedagogicko-psychologickými poradnami spolupracujeme se Speciálně pedagogickými centry. Vychází to nejspíše z daného postižení dítěte.

O jaká podpůrná opatření, nezbytná pro dosažení maximálně dosažitelného plnohodnotného vzdělávání v MŠ, se jedná v případně nedoslýchavých či neslyšících žáků?
Dle našich zkušeností jsou u těchto dětí minimální potřebná podpůrná opatření. Děti mají většinou své vlastní kompenzační pomůcky jako například naslouchadla. Při komunikaci dodržujeme základní pravidla, se kterými seznamujeme také ostatní děti: sedět proti paní učitelce, hmatem dát dítěti najevo, že s ním chceme mluvit, a podobně. Při práci s dětmi je běžně používán obrazový materiál. Musím přiznat, že dosud jsme se nesetkali s požadavkem rodičů, aby se na dítě znakovalo. Pokud by se tak stalo, museli bychom umět zareagovat.

Co by pro vás znamenalo, pokud by rodič vyjádřil přání, aby se s jeho dítětem komunikovalo znakovým jazykem?  

Tento požadavek by byl organizačně náročnější. V minulých letech se již pedagogičtí pracovníci seznámili se znakovým jazykem. Základní znaky ovládají do té míry, aby dětem mohli předat nejdůležitější informace. S plnohodnotným znakovým jazykem bychom museli přijmout nějakého pedagoga či jiného zaměstnance. 

foto: Mgr. Renáta Klíčová

Inkluzivní vzdělávání by mohlo být přínosem pro všechny. Jak ostatní děti většinou reagují na vrstevníky s vadou sluchu?
Reakce dětí jsou bezproblémové. Vždy na začátku školního roku proběhne seznámení všech dětí, kdy je upozorněno na případné rozdíly a od pedagogů velmi dobře vysvětleno, proč to tak je. Musím upřímně říci, že se dosud nenaskytl jediný problém s posmíváním či odstrkováním. Spíše naopak; ostatní děti většinou velmi zajímá kochleární implantát i naslouchadla. Mám příklad nedoslýchavého chlapečka: v den, kdy se u něj rozvinula více srozumitelná řeč, přišla maminka pro chlapce a ostatní děti se nahrnuly do šatny a křičely: „Šimon mluví, Šimon mluví.“ Zapojení dětí se sluchovým postižením do běžného kolektivu je určitě pro ostatní velkým přínosem. Rovněž rodiče pozitivně kvitují tuto možnost. Dokonce se stává, že přihlašují zdravé děti do naší mateřské školy, protože si přejí, aby se setkaly s vrstevníky s různým zdravotním znevýhodněním. Zkušenosti mě utvrzují, že v tomto věku je opravdu bezproblémové zapojovat děti s jakoukoliv odlišností do kolektivu.

Co postrádáte v rámci zavádění změn novelizace školského zákona?
Nejvíce se obávám finanční garance a dosud chybějících metodických materiálů hlavně pro školy, které nemají žádné zkušenosti v dané oblasti. Také by mohl nastat problém s dostatečným množstvím poradenských zařízení. S tím souvisí včasná vytváření odborných posudků.

Novela přece garantuje finanční podporu široké škále podpůrných opatření?  
To sice ano, ale díky dosavadním zkušenostem jsem v tomto směru velmi opatrná. Teprve tehdy, až budou skutečně peníze na účtu školy, pak mohu říci: ano, může to fungovat.  

Jedním z podpůrných opatření je asistent pedagoga. Může se stát asistentem pedagoga i rodič dítěte?
Můj osobní názor je, že rodič může být asistentem svému dítěti. Ale v naší škole jsme toto využili jen v případě účasti na zájmové aktivitě, kdy nebylo možné zajistit organizačně našeho asistenta. Myslím si, že se  nejedná zrovna o nejvhodnější řešení. Rodič i dítě mají právo si od sebe odpočinout, zažít situaci bez rodiče a podobně.

Sledujete další cestu svých žáčků po skončení docházky do mateřské školy?
Jen částečně. Během prvního roku školní docházky zveme všechny naše absolventy na námi pořádané akce, kterých se většinou v hojném počtu účastní. Také rodiče nám poměrně často poskytují podrobné informace o prospívání dítěte na základní škole. V případě, že děti ve škole dobře fungují, přestává být postupem doby kontakt tolik intenzivní. Ale opět mohu uvést příklad chlapečka se sluchovým postižením, který s námi opakovaně jezdil na letní tábory a lyžařské kurzy. Zpětná vazba není systematická, spíše vychází ze zájmu a emocí dané učitelky.

Připravila: Romana Procházková