Facebook YouTube Instagram

Pohádky a příběhy se dají spojit s každodenní zkušeností

2. března 2018

ROZHOVOR S PAVLEM KUČEROU, LEKTOREM ZNAKOVÉHO JAZYKA

V obsahu týdenních i víkendových programů pro rodiny s dětmi se sluchovým postižením, které pořádá Centrum pro dětský sluch Tamtam,  je velký důraz kladen na funkční komunikaci mezi dítětem a jeho blízkými. Rodičům nabízíme výuku znakového jazyka ve skupině i možnost individuálních konzultací s lektorem. V Centru pro dětský sluch Tamtam působí jako lektor Mgr. BcA. Pavel Kučera, Ph.D., odborný asistent Ústavu speciálně pedagogických studií Univerzity Palackého v Olomouci.

 

Pavle, pamatuješ si, kdy a kam jsi jel poprvé s Tamtamem na pobyt?

Poprvé jsem jel s Tamtamem na pobyt tuším v roce 2011 do Srbska u Berouna. Od té doby jezdím na pobyty do Srbska pravidelně, účastnil jsem se i dvou pobytů Tamtamu v rámci projektu Moravskoslezského kraje.

V čem spočívá tvá role na pobytu?

Na prvním místě je mojí úlohou výuka znakového jazyka pro rodiče. Učím je, jak mohou se svým dítětem komunikovat. Během celého pobytu také pomáhám s hlídáním dětí a komunikuji s nimi ve znakovém jazyce. Jsem k dispozici rodičům, abych jim mohl nabídnout vhodné znaky pro danou situaci a zodpovědět jejich otázky o znakovém jazyce. Rodiče tyto praktické tipy velmi vítají. Na pobytu zároveň působím jako tlumočník při diskusi rodičů s dospělými neslyšícími, kteří přijeli vyprávět o svém životě.

Jak výuka znakového jazyka probíhá?

Výuka znakového jazyka je každý den po obědě, trvá hodinu a je určena skupině cca 8 lidí. Jsem ochoten vyhovět i požadavkům na individuální výuku, ale není to příliš časté. Během celého týdne se objeví tak 2–3 zájemci. Nejlepší výuka je ve skupině, protože vznikají různé situace, ve kterých se učíme používat znaky. Každý má jiné postřehy, otázky, což je obohacující pro všechny.

Rodiče jezdící na pobyt jsou úplní začátečníci, nebo už mají nějaké základy?

Řekl bych tak na půl. Někteří znají znaky, ale neumí gramatiku znakového jazyka. Většinou používají znakovanou češtinu. Takže jsou to vlastně začátečníci. Ale rodiče se moc snaží naučit se a rozvíjet dovednosti ve znakovém jazyce. Je to pro ně obtížné a přejí si, abych jim byl nablízku i po skončení pobytu. Málokdy se výuky účastní oba rodiče spolu, většinou jsou tam jen maminky.

Co rodiče při výuce znakového jazyka nejvíc potřebují? Která témata a znaky je nejvíce zajímají?

Nejvíce chtějí znaky jako můžu, nemůžu, chci, proč, jak, včera, dnes, zítra, bude, ráno, večer apod. Dále pak zvířata, hračky, jídlo, rodinu, různá slovesa, výrazy potřebné na pískovišti. Rodiče si přejí i říkanky a básničky, což není pro výuku znakového jazyka příliš vhodné, protože se jedná hlavně o rýmování a využívání hlasu. Pohádky či příběhy jsou pro děti mnohem lepší. Dají se spojit s realitou, s každodenní zkušeností, se vším, co mají děti kolem sebe. Na pobytu mám i samostatnou přednášku na téma pohádky ve znakovém jazyce. Rodičům vysvětluji a radím, jak dětem přiblížit pohádky pomocí znakového jazyka, jak jim je znakovat na cestách, v ordinaci, na návštěvě apod. Dostanou spoustu námětů a nápadů, jak to udělat i jinak než tradičně. Například využít popletenou pohádku, doplňování děje, dovysvětlení jednoho obrázku,… Ukazuji, jak zapojit do vyprávění pohádky ve znakovém jazyce nejen dítě, ale i celou rodinu.

Co je podle tebe pro komunikaci mezi malým dítětem se sluchovým postižením a jeho rodiči důležité?

Aby rodiče s dítětem neustále komunikovali a nečekali jen, až samo začne znakovat. Ontogeneze mluvené řeči a znakování je stejná. Je důležité, aby se rodiče naučili používat správně znaky a dodržovat znakosled, a to hlavně u dětí s těžkou sluchovou vadou, u kterých není z nějakého důvodu možná kochleární implantace. Je třeba mít na paměti, že znakový jazyk je jazyk jako každý jiný a jeho gramatika se od gramatiky českého jazyka velmi liší. Je potřeba využívat nejen manuální komponenty (artikulace znaku v určitém prostoru, tvar ruky, orientace dlaně a prstů, popřípadě vzájemné postavení rukou nebo jejich pohyb), ale i komponenty nemanuální (mimika, gestikulace, poloha těla a pozice hlavy). Je potřeba také správně využívat znakové okénku a prostor v něm.

Když se do znakování zapojí nejen rodiče, ale i celá širší rodina, pomůže to dítěti v rozvoji komunikace a zapojení do společnosti.

 

 

Připravila Anna Kučerová

Autorka je vedoucí Rané péče pro Moravu a Slezsko CDS Tamtam

Foto archiv CDS Tamtam

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Ministerstvo zdravotnictví České republiky Včasná pomoc dětem Nadace Sirius Úřad vlády České republiky Nadace Jistota Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.