Krmení předčasně narozených dětí

Krmení dítěte je činnost, kterou rodič provádí několikrát denně v rámci 24 hodinové péče o své dítě. Přáním každého rodiče je, aby během těchto chvil prožil s dítětem pozitivní okamžiky, aby se dítě dobře najedlo, spokojeně rostlo a prospívalo.

Ne všechny děti však zvládají příjem jídla bez obtíží. Poruchy krmení jsou relativně častým problémem zejména u dětí s dlouhodobými zdravotními problémy. Jedná se o děti předčasně narozené, děti s neurologickými diagnózami, chromozomálními vadami, či metabolickým onemocněním. 

Častou příčinou obtíží je porucha mechanismu příjmu potravy – krmení. Většina těchto dětí má narušenou citlivost, hybnost a koordinaci v orofaciální oblasti. To jim znemožňuje obvyklým způsobem zapojit hledací, sací a polykací reflexy. Je obvyklé, že pokud má dítě obtíže se zvládnutí základním pohybových vzorů – jako je sání, polykání a dýchání, následuje v dalším období zásadní problém s ovládnutím řečových dovedností, které jsou náročné na precizní pohyb a koordinaci.  Jednou z možností jak mohou rodiče prospět svému dítěti, je umět ho správně nakrmit.  Správnou technikou krmení mohou předejít obtížím, které by v budoucnu mohlo mít jejich dítě v rozvoji řeči. 

VČASNÁ LOGOPEDICKÁ INTERVENCE

Narození dítěte předčasně je situace, na kterou většina rodičů není připravena. Často je předčasně narozené dítě dlouhodobě hospitalizováno a přichází do kontaktu s četným medicínským personálem. Proto je již v tomto období velmi důležitá vzájemná komunikace rodičů s dítětem. Tato skutečnost je významná pro vytváření pevné vazby s osobou blízkou – matkou a také pro vytváření pocitu důvěry a bezpečí. Základem pro rozvoj komunikace každého dítěte je pozitivní přijetí dítěte jeho rodiči a také správné krmení, započaté od prvních týdnů po narození. 

Vzhledem k hypotonii, se kterou se děti předčasně narozené často potýkají, mívají také časté obtíže s krmením.  Saní je u těchto dětí slabé, méně aktivní, často v prvních týdnech není schopno vypít celé dávky. Správným krmením umožníme dítěti aktivně zapojit všechny svaly pro kvalitnější sání, koordinaci dýchání a polykání.

Přechod od krmení sondou k perorálnímu krmení může být procesem velmi obtížným a může být započat jedině tehdy, kdy to dovoluje zdravotní situace dítěte.  

Zpočátku je tedy většina předčasně narozených dětí krmena sondou. Sonda je umělohmotná cévka, která se zavede ústy nebo nosem do žaludku dítěte a mateřské mléko se do ní velmi pomalu (většinou 20 – 30 minut) vstřikuje injekční stříkačkou. Již v této době je možné dítě i ústy stimulovat tak, aby mělo v budoucnu snadnější přechod na krmení ústy. Jaké jsou možnosti orofaciálních stimulací,  může  rodičům sdělit logoped, který pracuje na neonatologickém oddělení. 

Kojení a krmení z láhve:

Jakmile může rodič dítě sám krmit, je třeba, aby uměl zaujmout takovou pozici, která bude pro dítě nejvýhodnější. V nízké pozici dítěti gravitací zapadá kořen jazyka, dítě nekoordinuje dobře polykání a hrozí velké riziko aspirace (vdechnutí). Nikdy se při krmení nevyužívá pozice, kdy dítě leží na zádech! Mnohem výhodnější je pozice vysoká. Při ní se dítě cítí bezpečně, stabilně, symetricky a zároveň je svobodné v pohybu. Hlava dítěte leží v prodloužení jeho trupu. Dítě nikdy nekrmíme s hlavou v záklonu.

Ideální variantou pro dítě je samozřejmě kojení. Pokud je však dítě krmeno z láhve, věnujeme také pozornost výběru savičky. Ta by měla mít tvar co nejpodobnější mateřskému prsu. Část, kterou zasouváme do úst dítěte, by měla být kulatá jako bradavka, základna savičky by měla být dostatečně široká, aby se k ní mohlo dítě dokonale přisát.  Sledujeme, zda dítěti nevytéká mléko koutky, pokud ano, přisátí není dostatečně kvalitní. 

Krmení lžičkou:

Pro krmení lžičkou je možné využít pozici v autosedačce, pokud je dítě větší, můžeme ho krmit v jídelní židličce.  Všechny tyto pozice již musí být hodně vysoké (téměř vertikální „sed"), aby dítě dobře koordinačně zvládlo krmení lžičkou. V nízké pozici by mu to znemožňovala gravitace.  Jeho pozice v židličce musí být symetrická, stabilní a s rovnými zády. 

Dětem obvykle začínáme podávat stravu lžičkou kolem šestého měsíce života, v některých případech i dříve. Nácvik krmení ze lžičky je však třeba začít už po ukončení čtvrtého měsíce.  Lžičku namočíme do mléka a pokládáme na jazyk. Cílem přípravy je, aby dítě v období, kdy bude již moci přijímat příkrmy, bylo na lžičku přivyklé.

Dítěti vkládáme lžičku do úst na střed jazyka, lehce stlačíme, jakmile dítě zavře ústa – aktivně stáhne obsah lžičky horním rtem, vytahujeme lžičku rovně z úst. Neotíráme dítěti obsah lžičky o horní patro nebo zuby, provokujeme tím záklon hlavy a možné problémy s polykáním stravy.

V období od 6. do 8. měsíce může dítě přijímat mixovanou hladkou stravu, okolo 8. měsíce již by si mělo poradit s drobnými kousky ve stravě. Pokud tomu tak není, poraďte se se svým pediatrem, vyhledejte odbornou pomoc logopeda.

Během 10. měsíce můžeme podávat dítěti i pevné struktury typu: kukuřičných křupek, které dítě může kousat dásněmi, nemusíme mít obavy, že by se odkousnutým soustem dítě nadávilo, protože křupky se v ústech rychle rozpouští. 

Velmi důležité je, abychom již tomto období vedli děti k tomu, aby si samy vkládaly jídlo do úst. Nemyslíme tím, jen pevné struktury, ale i jídla tekutá (necháme děti rukama jídlo zkoumat). Mnohé děti s obtížemi s příjmem stravy se nechtějí jídla ani dotýkat, ani se samy krmit. Toto by rodiče neměli podcenit, a pokud se s takovou situací setkají u svého dítěte, měli by se opět obrátit o odbornou radu k pediatrovi či logopedovi. 

Přeji všem rodičům radostné a zábavné chvíle při krmení svého dítěte.

Připravila: Mgr. Anna Kejíková

Autorka je logopedkou ve Fakultní nemocnici Ostrava

Foto: archiv autorky