Kde se vzdělávají děti se sluchovým postižením?

Tuto otázku dostávám velmi často. Odpověď je nečekaně komplikovaná. V tomto článku vycházím z vybraných legislativních ustanovení, statistických dat a lékařských údajů, které se snažím propojovat a vnímat v souvislostech.

Povinná školní docházka

Nejednoho čtenáře možná překvapí fakt, že tato zákonná povinnost (a zároveň právo) byla na našem území pro děti se sluchovým postižením zavedena teprve v roce 1948. Do té doby u nás zřejmě žilo mnoho dětí se sluchovým postižením, které do školy vůbec nechodily.

Povinná školní docházka zmíněná ve školském zákoně z roku 1948 se vztahovala na všechny děti mimo těch, které „nelze vzdělávati pro těžkou nemoc anebo duševní nebo tělesnou vadu“. Stejný zákon dále stanovil, že „[š]koly pro mládež vyžadující zvláštní péče plní podle možnosti úkoly škol […]; děje se tak zvláštními prostředky, které jsou přiměřené sníženým schopnostem dětí.“

Děti se sluchovým postižením byly od té doby podle závažnosti své sluchové vady umisťovány do tří typů škol: do ZŠ pro hluchoněmé/neslyšící, do ZŠ pro žáky se zbytky sluchu a do ZŠ pro nedoslýchavé. Se „sníženými schopnostmi“ dětí se sluchovým postižením si vzdělávací systém poradil tak, že ve školách pro nedoslýchavé se žáci vzdělávali více méně podle „běžných vzdělávacích osnov“, ale ve školách pro neslyšící a ve školách pro žáky se zbytky sluchu podle „osnov redukovaných“.

Změny po roce 1989

Obrovské společenské změny ovlivňující celou naši společnost po roce 1989 velmi brzy zasáhly i do života dětí se sluchovým postižením a jejich rodin. Už v roce 1990 obsahoval zákon o soustavě základních a středních škol ustanovení, že ministerstvo školství "stanoví v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a sociálních věcí vyhláškou způsob a podmínky pro zařazení žáků do speciálních […] škol pro mládež vyžadující zvláštní péči […]." A tak byla v roce 1991 vydána vyhláška o speciálních školách a speciálních mateřských školách, která do vzdělávání dětí se sluchovým postižením zavedla tři převratné novinky:

a) Školy zaměřené na vzdělávání žáků se sluchovým postižením se přestaly dělit na školy pro nedoslýchavé, školy pro žáky se zbytky sluchu a školy pro neslyšící. Všechny tyto školy měly v názvu nově jednotný přívlastek „pro sluchově postižené“ a každou mohli navštěvovat žáci s jakýmkoli sluchovým postižením (což mělo vliv i na postupné utlumování vzdělávání žáků se sluchovým postižením podle „redukovaných osnov“, jež bylo dovršeno zavedením jednotných rámcových vzdělávacích programů platných pro všechny školy vzdělávající žáky v České republice v daném stupni či oboru školským zákonem z roku 2004).

b) „Do […] speciálních škol se přednostně zařazují a přijímají postižené děti a žáci, pokud se nemohou s ohledem na své postižení vzdělávat v […] základních školách […].“ Tato věta otevřela žákům se sluchovým postižením dveře do škol, které se nespecializují na vzdělávání žáků se sluchovým postižením, tj. do škol hlavního vzdělávacího proudu.

c) „Ministerstvo školství […] může ve speciálních […] školách […] zřizovat […] speciálně pedagogická centra […]. Centrum zabezpečuje diagnostické, poradenské, terapeutické a metodické činnosti pro smyslově […] postižené děti […], jejich rodiče a pedagogické pracovníky v centru, v rodinách a ve školách […].“ Mírně zjednodušeně lze říci, že v okamžiku, kdy se žáci se sluchovým postižením mohli začít vzdělávat ve školách hlavního vzdělávacího proudu, začala ve školách specializovaných na vzdělávání žáků se sluchovým postižením vznikat speciálně pedagogická centra, aby zdejší odborníci mohli pomáhat se vzděláváním dětí se sluchovým postižením pedagogům ze škol, které se takto nespecializují (obdobně to samozřejmě platí i pro žáky s jinými typy postižení).

Jestliže do roku 1991 v podstatě všechny děti se sluchovým postižením navštěvovaly školy specializované na vzdělávání žáků se sluchovým postižením, od roku 1991 postupně začalo stále více těchto dětí navštěvovat školy hlavního vzdělávacího proudu.

Vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných z roku 2005 zachytila dobový stav takto: „Speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením je zajišťováno a) formou individuální integrace, b) formou skupinové integrace, c) ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dále jen "speciální škola"), nebo d) kombinací forem uvedených pod písmeny a) až c).“

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

Do koncepce vzdělávání v České republice postupně zasahovalo mnoho proměnných, včetně Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (přijata OSN v roce 2006).

Připojením k Úmluvě jsme se zavázali „realizovat […] právo [na vzdělávání] bez diskriminace a na základě rovných příležitostí […],“ což s sebou mj. nese povinnost zajistit, že „osoby se zdravotním postižením [budou mít] na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzívnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí; [a že] osobám se zdravotním postižením [bude] v rámci všeobecné vzdělávací soustavy poskytována nezbytná podpora umožňující jejich účinné vzdělávání.“ Naše závazky vyplývající z Úmluvy jsou pak mj. zhmotněny v aktuálně platném školském zákoně a na něj navazujících vyhláškách. Zde zmíním jen dva body:

a) „[ž]ák plní povinnou školní docházku v základní škole zřízené obcí […] ve školském obvodu […], v němž má žák místo trvalého pobytu […], pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou […] školu;“

b) v legislativě je jasně vydefinována soustava tzv. podpůrných opatření poskytovaných bezplatně žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, tzn. „nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám [žáka].“

Shrnu-li stručně a značně zjednodušeně současný legislativní stav, dítě se sluchovým postižením může v České republice navštěvovat takovou školu, kterou pro něj jako nejvhodnější vybrali rodiče, a stát disponuje účinnými nástroji individualizované podpory směřující k maximalizaci vzdělávacích pokroků jednotlivých žáků a jejich sociálního rozvoje (bez ohledu na to, ve které škole se vzdělávají, a bez toho, aby byli na své vzdělávací cestě diskriminováni svým zdravotním stavem).

Výběr ze statistik

V této části vycházím z údajů každoročně zveřejňovaných ve Statistickém informačním systému MŠMT ČR. Podařilo se mi shromáždit data za uplynutých osmnáct školních let, tj. od roku 2005/2006 do roku 2022/2023. V tomto článku je použit pouze zlomek z obrovského množství zde dostupných dat.

V grafu 1 můžeme pozorovat dvoubarevné sloupce, červenou linii a dvě šedé plochy. Sloupce znázorňují celkový počet dětí a žáků (dále jen žáků) se sluchovým postižením vzdělávajících se ve sledovaných letech ve všech mateřských, základních a středních školách v České republice. Každý ze sloupců je rozdělen do dvou částí: Spodní části sloupců odpovídají počtům žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb (SVP). Horní části sloupců korespondují s počty žáků vzdělávaných v programech pro žáky se SVP.

Graf 1: Počty žáků se sluchovým postižením v mateřských, základních a středních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – srovnání dat ze školských statistik a lékařských odhadů o počtech narozených dětí se sluchovými vadami

První skupinu (spodní části sloupců) tvoří žáci, kteří se vzdělávají ve školách hlavního vzdělávacího proudu a nejsou zařazeni do žádné ze tříd specializovaných na vzdělávání žáků se SVP. Při svém vzdělávání mohou (ale nemusí) využívat všechna podpůrná opatření, včetně např. individuálního vzdělávacího plánu, tlumočníka, přepisovatele či asistenta pedagoga, každopádně by dle platné legislativy měli být vzděláváni postupy odpovídajícími jejich SVP (včetně např. výuky češtiny jako druhého jazyka, je-li žák v komunikaci tváří v tvář primárně uživatelem českého znakového jazyka).

Druhá skupina (horní části sloupců) je tvořena žáky, kteří jsou vzděláváni v některé ze škol specializovaných na vzdělávání žáků se SVP (tj. včetně škol specializovaných kromě vzdělávání žáků s jinými SVP také na vzdělávání žáků se sluchovým postižením) nebo ve školách hlavního vzdělávacího proudu v některé ze tříd specializovaných na vzdělávání žáků se SVP. I zde by měl být každý žák vzděláván adekvátně svým SVP a pochopitelně by měl mít přístup ke všem pro něj vhodným podpůrným opatřením.

Graf 1, ve kterém jsou ve sloupcích počty žáků vzdělávaných v mateřských, základních a středních školách v jednotlivých letech zobrazeny souhrnně, doplňuji tabulkou 1 s podrobnými údaji o počtech těchto žáků vzdělávaných v každém stupni škol zvlášť, přičemž u každého stupně je vždy uveden počet žáků vzdělávaných v programech pro žáky bez SVP a počet žáků vzdělávaných v programech pro žáky se SVP.

Podle medicínských zdrojů (srov. Škvrňáková, J., Burešová, R., Hlaváčková, E., 2011 aj.) má u nás přibližně 1 z 1 000 novorozenců těžkou vadu sluchu a zhruba 6–12 z 1 000 narozených dětí středně těžkou vadu sluchu.

Tyto medicínské údaje jsou v grafu 1 zaneseny následovně: Červená linie znázorňuje odhady počtu dětí s těžkou vadou sluchu, které by se v daných letech měly v našich školách vzdělávat (0,001 ze všech žáků těchto škol). Šedé plochy ukazují, kolik by se v daných letech mělo v těchto školách vzdělávat celkem dětí s těžkou a středně těžkou vadou sluchu – tmavší plocha pracuje s údajem 6 z 1 000 narozených dětí se středně těžkou vadou sluchu ročně (0,001 + 0,006 ze všech žáků těchto škol) a světlejší plocha s údajem 12 z 1 000 narozených dětí se středně těžkou vadou sluchu ročně (0,001 + 0,012 ze všech žáků těchto škol).

Tabulka 1: Počty žáků se sluchovým postižením v mateřských, základních a středních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 podle školských statistik

Z grafu 1 jasně vyplývá, že ve školských statistikách máme zaneseny informace jen o zlomku všech žáků se sluchovým postižením, kteří by se dle medicínských zdrojů měli v těchto školách ve sledovaném období vzdělávat, konkrétně o 8–17 % (v závislosti na tom, zda pracujeme s lékařskými odhady znázorněnými na grafu 1 světlejší, či tmavší šedou plochou). V těchto úvahách navíc necháváme zcela stranou další stovky a tisíce dětí s lehčími vadami sluchu a děti s vadami sluchu získanými v průběhu života. Množství žáků se sluchovým postižením, u nichž víme, kde se vzdělávají, je tak ve skutečnosti ještě menší, a to i při zohlednění různých okolností včetně faktu, že ne všechny děti se sluchovým postižením musí navštěvovat mateřské a střední školy (a že u středních škol jsem ze školských statistik zohlednila pouze data vztahující se k denní formě studia).

Toto zjištění považuji za velmi závažné. Lze se totiž důvodně domnívat, že žákům, kteří nefigurují ve školských statistikách, se nemusí dostávat adekvátního pedagogického přístupu (včetně příp. využívání přiměřených podpůrných opatření). A to je bezesporu špatně bez ohledu na velikost sluchové vady.

Krátce se ještě zastavme u červené linie ilustrující předpokládaný počet dětí s těžkým sluchovým postižením v populaci žáků našich mateřských, základních a středních škol. Je zajímavé, že se po celé sledované období přibližuje horním obrysům sloupců udávajících celkový počet žáků se sluchovým postižením ve školských statistikách. Avšak jedná se o pouhou náhodu. Mezi těmito dvěma veličinami není žádný vztah (k tomuto závěru lze dospět mnoha způsoby, včetně zapojení faktu, že v použitých školských statistikách je vždy u žáků se sluchovým postižením uváděna také mnohem méně početná podmnožina žáků s těžkým sluchovým postižením).

Na následujících grafech (grafy 2–8) jsou detailněji zachyceny údaje o počtech dětí a žáků se sluchovým postižením vzdělávaných dle Statistického informačního systému MŠMT ČR v letech 2005/06 až 2022/23 v českých mateřských, základních a středních školách (srov. graf 1 a tab. 1).

Za pozornost stojí např. fakt, že zatímco v mateřských školách se dle tohoto zdroje po celé sledované osmnáctileté období většina dětí se sluchovým postižením vzdělávala v programech pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami (tj. v mateřských školách zřízených za účelem vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami či ve třídách specializovaných na vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami začleněnými do škol hlavního vzdělávacího proudu) (viz graf 2), v základních a středních školách se před osmnácti lety více žáků vzdělávalo v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ale v posledních letech se většina žáků vzdělává v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb. Na základních školách k tomuto obratu došlo zhruba v letech 2011–2013 a na středních školách přibližně v letech 2016–2018 (viz grafy 3 a 4).

Na grafu 5 lze sledovat trendy v počtu dětí a žáků se sluchovým postižením vzdělávaných v těchto dvou typech programů souhrnně – v mateřských, základních a středních školách. Za zlomové lze z tohoto pohledu považovat roky 2013–2016.

Na grafech 6–8 jsou zachycena stejná data jako na grafech 2–4. Grafické uspořádání ale umožňuje sledovat zcela přesné údaje o počtu dětí a žáků (srov. tabulku 1).

Graf 2: Počty dětí se sluchovým postižením v mateřských školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé sloupce znázorňují počty dětí vzdělávaných v programech pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé sloupce počty dětí vzdělávaných v daných školních letech v programech pro děti bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 3: Počty žáků se sluchovým postižením v základních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé sloupce znázorňují počty žáků vzdělávaných v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé sloupce počty žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 4: Počty žáků se sluchovým postižením ve středních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé sloupce znázorňují počty žáků vzdělávaných v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé sloupce počty žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 5: Souhrnné počty dětí a žáků se sluchovým postižením v mateřských, základních a středních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé sloupce znázorňují počty dětí a žáků vzdělávaných v programech pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé sloupce počty dětí a žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro děti a žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 6: Počty dětí se sluchovým postižením v mateřských školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé části sloupců znázorňují počty dětí vzdělávaných v programech pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé části sloupců počty dětí vzdělávaných v daných školních letech v programech pro děti bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 7: Počty žáků se sluchovým postižením v základních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé části sloupců znázorňují počty žáků vzdělávaných v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé části sloupců počty žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb

Graf 8: Počty žáků se sluchovým postižením ve středních školách v ČR mezi roky 2005/2006 a 2022/2023 – tmavé části sloupců znázorňují počty žáků vzdělávaných v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, světlé části sloupců počty žáků vzdělávaných v daných školních letech v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb

Závěr

Mám-li tedy v krátkosti odpovědět na otázku, kde se vzdělávají děti se sluchovým postižením, mohu bohužel říci jen následující: Informace máme je o malém procentu z těch, které se pravděpodobně pohybují v našem vzdělávacím systému. Z této sledované skupiny se v posledních letech v základních a středních školách přibližně dvě třetiny vzdělávají v programech pro žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb a přibližně třetina v programech pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, v mateřských školách je poměr dětí vzdělávaných v těchto dvou typech programů celkem vyrovnaný s mírnou převahou dětí vzdělávaných v programech pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

Připravila: Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D., proděkanka pro studium a přijímací řízení FF UK a zástupkyně ředitele Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících FF UK

Fotografie: archiv autorky, Shutterstock.com

Zdroje:

Statistický informační systém MŠMT ČR. Statistiky regionálního školství. [online, naposledy cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://statis.msmt.cz/rocenka/rocenka.asp

Škvrňáková, J., Burešová, R., Hlaváčková, E. Osm let zkušeností s celoplošným novorozeneckým screeningem sluchu v Pardubicích. Pediatrie pro praxi, 2011, 12(1), s. 45 – 47. [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2016/04/16.pdf

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (citováno z čl. 24, odst. 1 a 2). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/225526/Umluva_o_pravech_osob_se_ZP.pdf/1e95a34b-cbdf-0829-3da2-148865b8a4a8

Vyhláška MŠMT ČR č. 399/1991, o speciálních školách a speciálních mateřských školách (citováno z § 5 a z § 6, odst. 1). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-399

Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (citováno z § 3, odst. 1). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-73

Zákon č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon) (citováno z § 28, odst. 5). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1990-171

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (citováno z § 36, odst. 5 a § 16, odst. 1). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561?text=povinn%C3%A1

Zákon ČSR č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) (citováno z § 13 a § 59). [online, cit. 2023-08-06]. Dostupné z: Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-95