Noc s Andersenem, tradiční akce na podporu dětského čtenářství, se letos uskutečnila v pátek 22. března
Najdete v naší odborné knihovně
4. prosince 2020TŘINÁCTÉ KOMNATY DĚTSKÉ DUŠE
Oaklander Violet, 2. vydání
Praha: Portál, 2020, 359 stran
Nahlédněte do vnitřního světa dítěte a najděte cesty, jak podpořit jeho rozvoj v samostatnou a jedinečnou bytost.
Autorka Violet Oaklander je psycholožka a psychoterapeutka zaměřená na děti a dospívající. V knize čtenářům nabízí možnost nahlédnout do své terapeutické praxe, kterou vede za pomoci mnoha expresivních technik typu malování, práce s hlínou, hudby, dramatizace či práce s loutkami. Tyto terapeutické techniky a také gestalt přístup (zjednodušeně zážitková terapie – pozn. redakce) umožňují dětem navázat s terapeutem lepší komunikaci a vyjádřit své pocity a problémy, které někdy nedokáží popsat slovy. V samostatné kapitole se autorka zabývá specifickými problémy chování, jako je agrese, hněv, hyperaktivita, uzavřenost, strach, stres, trauma, tělesné symptomy, osamělost, autismus, vina a narušené sebepojetí. Takové chování nepovažuje za nemoc, ale za projev dětské síly a touhy po přežití.
Kniha, která je psána svěžím, čtivým a srozumitelným jazykem, je přínosem pro rodiče, pedagogy i psychology.
Ukázky:
Kapitola Poruchy chování: Hněv
1) Sedmiletá Laura už chodila tři měsíce na terapii jinam, když ke mně poprvé přišla. Z nějakého důvodu to pro ni byla nepříjemná zkušenost; nechtělo se jí chodit ke kolegovi a později ani ke mně. Laura procházela těžkým obdobím života a své pocity vyjadřovala kradením, ničením interiérů aut, stříkáním barvy na jejich kapoty při chůzi na chodníku a žhářstvím. Zdálo se, že spolu nemůžeme navázat vztah. Uvědomovala jsem si, že bychom nejdříve měly pracovat s pocity vůči předešlému psychologovi, jinak se nehneme z místa. Jednou nebo dvakrát jsem zkusila toto téma otevřít, ale neřekla k tomu ani slovo. V jednom okamžiku jsem to zkusila znovu. Tentokrát Laura něco zamumlala a já si všimla, že houpe nohama, jako by do něčeho kopala.
Terapeutka: Vypadá to, jako bys chtěla něco nakopnout.
Laura: No, to jo! Fakt bych ho nejradši nakopla!
Navrhla jsem, aby kopla do židle, jako by tam seděl. Laura vstala a nakopla ji. Povzbudila jsem ji, aby v tom pokračovala a každý kopanec doprovodila slovy.
Laura: Nenávidím tě! Kvůli tobě je mi mizerně!
Chvíli pokračovala a já držela židli na místě, aby se nepřevrátila. Najednou přestala, posadila se, usmála se na mě a změnila téma. Její tělo teď vypadalo uvolněně a chovala se ke mně přátelsky a upřímně. To byl začátek velmi úspěšného a smysluplného vztahu mezi námi.
2) Jeden malý chlapec ventiloval své pocity zničením obličeje svého bratra, který si udělal z hlíny. Požádala jsem ho, aby při ničení na hliněný obličej mluvil. Získali jsme z toho mnohem více materiálu, než kdyby si na bratra pouze stěžoval nebo mi o něm povídal. Když přestal, uhladil dotyčný kousek hlíny a udělal nový obličej svého bratra. „Teď dostal co proto,“ řekl mi. Tvarovatelnost hlíny je velkou výhodou, protože dítě může zkázu snadno odčinit.
Knihu si můžete vypůjčit v odborné knihovně Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených v Praze 5 – Stodůlkách, a to i prostřednictvím online katalogu.
Více informací o knihovně včetně aktuální otevírací doby naleznete na https://www.infocentrum-sluch.cz/knihovna/.
Připravila: Radana Ardeltová, koordinátorka komunikace CDS Tamtam