Kéž by bylo možné vidět, jak nám škodí hluk

Kanadská audioložka Jan L. Mayesová upozorňuje na to, jaké riziko představuje pro náš sluch vystavení nadměrnému hluku, jak neléčená ztráta sluchu ovlivňuje náš celkový pocit pohody a jak bychom si měli sluch chránit po celý život.

Pokud by naše uši v důsledku vystavení silnému hluku krvácely, ochrana sluchu by nepochybně byla prioritou veřejného zdraví. Nikdo by neregulovaný zvuk netoleroval, kdybychom měli tak hrůznou ukázku toho, jaká zranění způsobují každodenní zvuky našim uším. Poranění sluchu se ale takto neprojevují. Místo toho tu máme neviditelnou krizi ztráty sluchu způsobenou hlukem (NIHL) a tinnitus, které se objevují u všech věkových kategorií včetně dětí. Já a můj kolega Daniel Fink, M.D., který předsedá Tiché koalici (Quiet Coalition), jsme identifikovali škodlivé emise hluku od běžných „pachatelů”, včetně osobních audio přehrávačů, domácích spotřebičů a elektrického nářadí, zahradního nářadí, společenských a zábavních aktivit a systémů veřejné dopravy. Tvrdíme, že jsou nutné okamžité změny s cílem zastavit příliv neviditelného poškození sluchu, který se jednoznačně týká mnoha skupin obyvatel.

Kumulativní efekt

Působení hlasitých zvuků na náš sluch se sčítá po celou dobu našeho života, nehledě na klidná období mezi jednotlivými hlukovými zátěžemi (podobně jako nám škodí každý šluk nikotinu). Čím hlasitější a častější je vystavení hluku, tím závažnější je poškození sluchu i jeho rychlejší nástup. Kromě poranění vnitřního ucha vyvolává hluk také degeneraci sluchových nervů a změny částí mozku spojených se sluchem.

Tyto změny jsou spojeny s tinnitem, hyperakuzí (zvýšenou citlivostí na zvuk – pozn. redakce) nebo sníženou tolerancí zvuku a skrytou ztrátou sluchu (což je typ ztráty sluchu, který nelze změřit rutinním diagnostickým testem) nebo problémy s porozuměním řeči v prostředí, kde je na pozadí hluk (přestože výsledky testů prahu sluchu ukazují „normální“ rozsah). NIHL se obvykle vyvine během pěti až deseti let od škodlivé expozice.

V roce 1974 identifikovala Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) hladiny hluku potřebné „k ochraně veřejného zdraví a blahobytu s přiměřenou dolní mezí bezpečnosti“. To zahrnovalo maximální denní průměrnou hladinu zvuku 70 decibelů (dB) po dobu 24 hodin, aby se zabránilo jakékoli měřitelné ztrátě sluchu po celý život. EPA identifikovala nižší průměrné hladiny hluku potřebné k tomu, aby lidé rozuměli mluvené konverzaci: 55 dB ve venkovních veřejných prostorách a ještě tišší pro interiéry domů, škol a nemocnic.

Skupiny populace citlivé na hluk (kojenci, děti, starší osoby a lidé, kteří už mají tinnitus nebo ztrátu sluchu) jsou vystaveny vyššímu riziku. Citliví jedinci mohou mít větší potíže s porozuměním řeči v hlučném prostředí a sluchové problémy se u nich mohou rozvinout rychleji nebo při nižší expozici hluku než u dospělých s typickým sluchem. Dokud mozek nedozraje v pozdním dospívání, kojenci a děti jsou zranitelnější vůči poškození mírným a silným hlukem. Vystavení se mírnému hluku, který je sice příliš slabý na to, aby způsobil NIHL, však může způsobit změny částí mozku spojených se sluchem, které souvisejí s tinnitem, hyperakuzí a skrytou ztrátou sluchu.

Nebylo tomu tak ale vždy, že by lidé trpěli poškozením zdraví způsobeným hlukem. Populace, které byly jen omezeně vystavené modernímu hluku, si zachovaly dobrý sluch až do staršího věku, jak bylo zjištěno u Maabanů v Súdánu (část obyvatel – pozn. redakce). Mezi běžné mírné až hlasité zvuky u Mabaanů patřila běžná konverzace mluvenou řečí, zvuky počasí jako například silný déšť, dále zvuky dřevěných nástrojů používaných ke sklizni úrody a bečení dobytka. Nejhlasitější zvuky vydával lidský křik, dětský pláč, kokrhání kohoutů nebo burácení hromu.

Hlasité vysoké zvuky byly zaznamenány mezi mladšími Maabany, kteří se účastnili zábav zahrnujících zpěv, hru na pětistrunnou lyru a bubnování holemi na klády. I oni si zachovali dobrý sluch dokonce po dosažení věku 70 let. To je v příkrém rozporu s moderní společností, kde je ztráta sluchu u starších dospělých příliš často mylně přičítána „jejich věku“ místo toho, že se jedná o celoživotní rozsáhlé vystavení škodlivému hluku.

Když jsem v 80. letech začínala jako audiolog, NIHL byla běžná u dospělých, kteří byli vystaveni hlasitému hluku z vojenské služby, pracovního prostředí, koníčků nebo zábavy. NIHL u dětí a teenagerů byla vzácná. Setkávala jsem se s tím především u myslivců. V dnešní době začíná expozice hluku již v raném věku a každým rokem jí přibývá. Zdroje hluku, které byly identifikované před téměř 50 lety, jsou dodnes příliš hlasité: vysavače, mixéry, sekačky na trávu, metro, silniční vozidla a hluk z letecké dopravy. Chodíme do hlučných restaurací, na svatební hostiny a sportovní akce, většinou aniž bychom uvažovali nad rizikem pro náš sluch. Kina nastavují zvukové systémy na nezdravou hlasitost, a to i pro muzikály a animované filmy určené pro mladší publikum. Hudba zní nebezpečně nahlas v barech, nočních klubech a na koncertech. Expozice hluku v každodenním životě je dostatečně velká na to, aby způsobila ztrátu sluchu u běžné veřejnosti, nejen u lidí vystavených hluku při práci.

Sluchátka

Ze všech moderních zdrojů zvuku mají osobní přehrávače nejhorší dopad na veřejné zdraví. Hlasitost zvuku ze sluchátek může být stejná jako na rockovém koncertu. V dnešní době vídáme děti ve věku 3 let, jak nosí poslechová zařízení. U dětí ve věku od 9 do 11 let, které často používají sluchátka, se rozvíjí charakteristická NIHL, přičemž až 69 procent dětí, teenagerů a mladých dospělých, kteří používali osobní poslechová zařízení pro hudbu, zaznamenalo problémy se sluchem včetně tinnitu a hyperakuze.

Dokonce i bez NIHL je u dětí, které poslouchají zvuk při přibližně 50% hlasitosti zhruba hodinu v kuse, větší pravděpodobnost, že budou mít tinnitus než u těch, které si takto hlasitý zvuk nepouštějí. Lidé ve věku 18 až 25 let, kteří se podle svých slov věnují poslechu při vysoké hlasitosti, uvedli, že mají potíže porozumět konverzacím na rodinných večeřích. Světová zdravotnická organizace (WHO) nyní odhaduje, že asi 50 procent dětí, dospívajících a mladých dospělých je ohroženo NIHL pouze z poslechu na osobních přehrávacích zařízeních, což představuje více než 80 milionů lidí ve věku 12 až 35 let žijících v USA.

Jen si představte, jak by reagovali, kdyby jim v důsledku zranění hlukem krvácely uši. Sluchové problémy způsobené hlukem, kterým lze předejít, s sebou nesou vysoké náklady na vzdělávání a dále sociální, ekonomické a zdravotní náklady. WHO uvádí, že samotná ztráta sluchu stojí světovou ekonomiku každý rok 750 miliard dolarů. Časná ztráta sluchu – i mírná – souvisí s problémy s učením, sociální izolací a špatným duševním zdravím. Lidé s tinnitem a hyperakuzí mají větší riziko úzkostí, depresí a sebevražedných myšlenek. Ztráta sluchu a problémy s porozuměním řeči v hluku jsou spojeny s vyšším rizikem rozvoje demence nebo Alzheimerovy choroby.

Individuální dopad se měří hůře. Moji dospělí pacienti vystavení hluku za mnou přicházeli často v slzách. Vzpomínali na dobu, kdy hudba ještě zněla dobře, kdy bylo slyšet cvrlikání ptáků a kdy tinnitus nebyl stále přítomen na pozadí všeho, co slyší. Rozumět hovorům vyžadovalo příliš mnoho úsilí nebo pro ně bylo vše příliš hlasité, takže se společensky izolovali.

Já jsem vždycky žila s hyperakuzí a po úrazu hlavy se mi rozvinul tinnitus. Nepřála bych ho ani svému největšímu nepříteli, natož dítěti nebo teenagerovi. Můj kolega Dr. Fink poukazuje na to, že existují tisíce studií, které ukazují, k jakým poškozením našeho zdraví hlasitým hlukem kromě problémů se sluchem dochází. Zahrnuje to stres, kterému lze předcházet, narušený spánek, kardiovaskulární onemocnění i předčasnou smrt. Současnou zdravotní krizi způsobenou hlukem přirovnává ke zdravotní krizi způsobenou chemickým znečištěním, jako jsou pesticidy a herbicidy, kterou Rachel Carson popsala před 60 lety v „Silent Spring“.

Proč je to s hlukem jinak? Představte si dnešní mladé lidi vystavené hluku, kteří potřebují zdravotní péči kvůli budoucím problémům se sluchem či duševním, kognitivním a fyzickým zdravotním problémům. Často se jedná o případy a náklady, kterým lze předejít. Dnes si většina lidí neuvědomuje zdravotní rizika pro sluch způsobená středně silným hlukem. Používání špuntů do uší nebo klapek na uši při hlučných koníčcích nebo zábavě není normou.

Ztlumte hlasitost

Měřila jsem škodlivé hladiny hluku z dopravy a zahradního nářadí ve své komunitě a zjistila jsem, že elektrické foukače listí inzerované jako „tiché“, jsou stále nebezpečně hlasité. Výrobci nepravdivě inzerují sluchátka s omezením hluku na 85 dB jako „bezpečná“ pro děti. Nové zdroje hluku, jako jsou komerční doručovací drony, jsou pravděpodobně navrženy bez úvahy o jejich možném vlivu na zdraví veřejnosti.

Potřebujeme vyhrazené klidové zóny pro domy, školy a veřejná prostranství. Ochranné limity hluku jsou zásadní pro spotřebiče, elektrické nářadí a veřejnou dopravu. Na hlasitých místech, jako jsou koncerty nebo stadiony, by mohly být značky varující veřejnost, že je nutná ochrana sluchu.

Některá místa, jako jsou restaurace nebo filmy určené pro děti, by mohly snížit hlasitost. Osobní audio systémy jsou tak vysoce rizikové, že ani kontrola zvuku je nikdy nemusí učinit zcela bezpečnými. Preventivní přístupy zahrnují omezení poslechových zařízení v dětství, bezpečnější návyky při poslechu a standardizované limity přehrávaných zvuků.

WHO odhaduje, že intervence v rámci veřejného zdraví v případě ztráty sluchu, včetně prevence a kontroly hluku, vedou k ekonomickým a zdravotním přínosům nebo úsporám: 7 až 15 amerických dolarů za každý investovaný dolar. Přesto existuje malá veřejná a politická podpora pro řešení krize veřejného zdraví způsobené hlukem.

Maya Angelou řekla: „Když už něco víte, tak se tím řiďte.“ Víme, že staré i nové zdroje rostoucího hluku způsobují současnou krizi veřejného zdraví. Víme, že NIHL a tinnitus se stávají zákeřnými dětskými nemocemi s celoživotními negativními důsledky. Opatření pro kontrolu hluku jsou účinná a naléhavě potřebná pro záchranu našeho zdraví souvisejícího se sluchem. Začneme tedy někdy chránit současné a budoucí generace před škodlivým hlukem? Nebo potřebujeme, aby nám začaly krvácet uši?

Autorka: Jan L. Mayesová

Přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s., redakčně kráceno

Přetištěno z jarního vydání Tinnitus Today z jara 2022, které vydává American Tinnitus Association. Audioložka Jan L. Mayesová trpí tinnitem více než 30 let. Nyní je již v důchodu, ale pokračuje v psaní o tinnitu, hyperakuzi, dopadu hluku z místních komunit na práva osob s handicapem, komunikaci a zdraví související se sluchem. Mayesová je poradkyní kampaně za prevenci ztráty sluchu s názvemKeep Listening nadace Hearing Health Foundation.

Zdroj: HearingHealthFoundation.org

Fotografie: Shutterstock.com