Hyperakuze a boj za tišší svět

Jsem internista v důchodu a vždy jsem se snažil žít zdravým životním stylem. Netušil jsem, že jednorázové vystavení hluku může způsobit potíže se sluchem na celý život.

Bohužel přesně to se mi stalo v roce 2007 na silvestrovské večeři v Los Angeles, kde bydlím. Jak se blížila půlnoc, restaurace stále zesilovala hudbu. Moje žena poznala, že se cítím nepříjemně, a navrhla, abychom odešli, ale já jsem se nechtěl dotknout našich přátel. Když jsme konečně odešli, zvonilo mi v uších (tomu se říká tinnitus) a později jsem zjistil, že každodenní zvuky, které ostatní neobtěžují, jsou pro mě vlastně bolestivé (to se nazývá hyperakuze).

Kéž bych mohl říct, že jsem „tiše trpěl”, ale na to je svět příliš hlučný. Začal jsem se zdráhat chodit do restaurací a používat špunty do uší při sledování filmů a sportovních akcí. Zeptal jsem se své manželky: „Myslíš, že začínám být mrzutější, jak stárnu?" a ona okamžitě odpověděla: „Na to už je pozdě se ptát, drahý!"

V prosinci 2014 jsem četl článek o hyperakuzi v The New York Times. Zakroužkoval jsem ho červeně a ukázal jsem to své ženě se slovy: „To je důvod, proč už nechci chodit do restaurací. Všechno je tam příliš hlučné a mě z toho bolí uši.“

Nedávno jsem po skončení svého funkčního období opustil vedení místní ekologické neziskové organizace, takže jsem měl trochu času a energie navíc a rozhodl jsem se zjistit, co bych mohl udělat pro to, aby byl svět klidnějším místem.

Nejprve jsem se si musel nastudovat informace o nepříznivých účincích hluku. Na lékařské fakultě ani během stáže jsem se o tom nedozvěděl. Naštěstí je dnes světová vědecká literatura dostupná každému, kdo má nějaké zařízení, internetové připojení a vyhledávač.

Když jsem se dočetl, že hluk nejen způsobuje ztrátu sluchu, tinnitus a hyperakuzi, ale má i jiné než sluchové účinky na zdraví, věděl jsem, že musím něco udělat.

Co bych mohl udělat?

Vědecké poznatky samy o sobě nestačily. Musel jsem se zapojit do osvěty, advokacie a aktivismu. Osvěta znamená informovat lidi o důležitých poznatcích. Advokacie je akt nebo proces za účelem podpory nějakého zájmu. Aktivismus je přímá akce buď na podporu nějaké záležitosti nebo jako odpor proti jedné stránce nějakého problému.

Můj aktivismus je nepochybně atypický. Místo toho, abych mluvil na veřejných schůzích, psal dopisy a e-maily, organizoval petice nebo se snažil přesvědčit sousedy, aby vylepovali cedule na trávníku, jsem se zaměřil na to, abych se dozvěděl fakta o hluku a pak na tato fakta upozornil ty, kteří jsou schopni změnit veřejnou politiku. Uvědomil jsem si, že potřebuji převrátit typickou aktivistickou mantru „mysli globálně, jednej lokálně“ - a naopak myslet lokálně a jednat globálně. Změna politiky musí přijít shora.

Chtěl jsem jednoduše najít klidnou restauraci, ve které bych si mohl vychutnat jídlo i rozhovor se svou ženou. V lednu 2015 jsem začal prezentací o hluku v restauracích před místní komisí pro bezpečnost a ochranu zdraví, ale rychle jsem zjistil, že by bylo obtížné změnit názor lidí na hluk, když se za bezpečnou hladinu hluku považovalo 85 decibelů (dB).

Národní institut hluchoty a jiných poruch komunikace (National Institute on Deafness and Other Communication Disorders, NIDCD) uváděl o ztrátě sluchu způsobené hlukem na svém webu následující: „Zjistěte, které zvuky jsou nebezpečné (ty, které mají 85 decibelů a více)”. Navíc jsem viděl, že by bylo těžké přesvědčit lidi, že nejsem jen chronický stěžovatel, když Americká akustická společnost (Acoustical Society of America) a Americký národní standardizační institut (American National Standards Institute) definují hluk jen jako „nežádoucí zvuk“.

Potřeboval jsem změnit povahu rozhovoru. Na internetu jsem našel dávno zapomenutou Zprávu Agentury pro ochranu životního prostředí z roku 1974, která uvádí, že studiemi doložená hladina hluku, která je ještě bezpečná vzhledem k prevenci ztráty sluchu je průměrně 70 dB během 24 hodin. Jinými slovy: naše průměrná expozice hluku během dne by měla být maximálně 70 dB.

Uvědomil jsem si, co se stalo: NIDCD uvádělo maximální doporučenou hladinu hluku při práci jako hladinu akustického tlaku, při které začíná poškození sluchu. Maximální doporučená hladina expozice hluku na pracovišti však zcela nezabrání ztrátě sluchu u exponovaných pracovníků a rozhodně není bezpečná pro veřejnost.

V roce 2015 jsem byl jedním z těch, kteří upozornili Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) na skutečnost, že hluk způsobuje ztrátu sluchu nejen u zaměstnanců na pracovišti, ale i u široké veřejnosti. (Stojí také za zmínku, že veřejnost je vystavena hluku 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, nikoli pouze osm hodin denně ve všední dny na pracovišti.) To vedlo CDC k tomu, že se pustilo jak do výzkumu, tak do osvěty v oblasti veřejného zdraví o nebezpečích expozice hluku mimo práci.

Už nejsem osamělý aktivista

V roce 2015 jsem byl zvolen do představenstva Americké asociace tinnitu (American Tinnitus Association). Už jsem nebyl osamělý aktivista. V roce 2016 jsme s některými mými kolegy založili The Quiet Coalition pod záštitou stávající neziskové organizace Quiet Communities Inc. (QCi) s cílem zaměřit se konkrétně na to, aby byl svět tišším místem.

Toho roku jsem také odevzdal abstrakt o bezpečné hladině hluku na Institut protihlukové techniky (Institute for Noise Control Engineering). K mému překvapení byl abstrakt přijat k prezentaci. Odeslal jsem také rukopis své přednášky do Amerického časopisu veřejného zdraví (American Journal of Public Health, AJPH). A opět mi k mému překvapení redaktor řekl, že když to přepíšu jako úvodník, vyjde to.

Úvodník AJPH se objevil online v prosinci 2016 a od té doby byl 72krát citován v recenzované vědecké a lékařské literatuře. To vedlo k tomu, že jsem dostal pozvání stát se odborným konzultantem Světové zdravotnické organizace pro její program Make Listening Safe (Udělejme poslech bezpečným).

V roce 2019 jsem předložil abstrakt Americké akustické společnosti (Acoustical Society of America, ASA) o nové definici hluku – „hluk je nežádoucí a/nebo škodlivý zvuk“ – s tím klíčovým dodatkem „škodlivý“. Představil jsem novou definici a poté ji zveřejnil. Definice se ještě nedostala do slovníku, ale byla to první věta politického prohlášení Americké asociace veřejného zdraví (American Public Health Association) z ledna 2022 - „Hluk jako riziko pro veřejné zdraví“.

Může jeden člověk něco změnit?

Jednou jsem viděl prezentaci Paula Farmera, MD, Ph.D., který dostal ve svém nekrologu v The New York Times z února 2022 přízvisko „průkopník veřejného zdraví“. Zeptal se v ní publika: „Může jeden člověk něco změnit?" Citoval Mahátmu Gándhího, Nelsona Mandelu a Martina Luthera Kinga Jr. Farmer a jeho snaha o zlepšení globálního zdraví pro chudé rozhodně přinesli změnu. V posledních letech je takovou osobností přinášející změnu třeba švédská dospívající aktivistka v oblasti změny klimatu Greta Thunbergová.

Rozhodně nejsem ve stejné lize jako výše zmíněné osobnosti a chtěl bych zdůraznit, že jsem nepracoval sám, vždy jsem měl podporu a rady od úzké skupiny kolegů. Zesnulý Bryan Pollard z Hyperacusis Research mě seznámil se zakladatelem QCi Jamiem Banksem, který mě zase seznámil s Davidem Sykesem, jehož návrhy a povzbuzení vedly k prezentacím na národních a mezinárodních setkáních na téma hluku. Jmenoval bych i Ginu Briggs, která téměř denně zveřejňuje blogové příspěvky o hluku. Mnohé napsala průkopnická výzkumnice hluku Arline Bronzaft. (Nyní jsme všichni součástí QCi.) Odborníci na hluk z celého světa se se mnou velkoryse podělili o své odborné znalosti a upozornili mě, když jsem se mýlil.

Následující body vnímám jako úspěchy:

• CDC uznalo, že vystavení hluku mimo práci způsobilo ztrátu sluchu u veřejnosti.

• NIDCD odstranilo ze své webové stránky informaci o ztrátě sluchu způsobené hlukem, která naznačovala, že poškození sluchu začíná až při 85 dB.

• CDC nyní uvádí (od roku 2019): „Hluk nad 70 dB po delší dobu může začít poškozovat váš sluch."

• Mezinárodní telekomunikační unie (The International Telecommunications Union) zahrnula do svých „Směrnic pro zařízení/systémy s bezpečným poslechem” doporučení pro nižší hladiny hluku pro děti a další senzitivní uživatele.

• Otázka týkající se screeningu ztráty sluchu u dospělých ve středním a starším věku byla postoupena pracovní skupině pro preventivní služby USA, která své doporučení přehodnotila ve prospěch screeningu, i když pro něj v té době ještě nebyla podpora v odborné literatuře.

• Britský úřad pro reklamní standardy podnikl kroky proti Amazonu za falešnou reklamu, že sluchátka s limitem hlasitosti 85 dB jsou bezpečná pro batolata a děti.

• A když si teď zadáte do vyhledávače Google termín „bezpečná hladina hluku“, zobrazí se vám výsledky, ve kterých se píše, že 70 dB je bezpečný limit, přičemž je často zmiňován můj úvodník z roku 2017 místo limitu 85 dB v pracovním prostředí.

Ale nadále přetrvávají tato selhání:

• Restaurace jsou stále příliš hlučné. Foukače listí se v mém městě stále používají, přestože existuje předpis zakazující jejich používání.

• Navzdory mému úsilí nepodnikla Federální obchodní komise kroky proti prodejcům sluchátek s limitem hlasitosti 85 dB. Komise pro bezpečnost spotřebitelských produktů nenařídila povinné varovné nálepky na osobní poslechová zařízení s nápisem „Tento produkt může způsobit ztrátu sluchu“.

• Promítání filmů a sportovní události jsou stále příliš hlasitá. Stejně tak svatby a narozeninové oslavy. Svět zůstává hlučný.

Tichý aktivismus

Nevzdávám se. Když píšu tyto řádky na podzim roku 2022, připravuji se také na prosincové zasedání ASA v Nashvillu, kde budu prezentovat tři příspěvky. Dalším krokem bude odevzdání rukopisů do časopisu ASA: Protokoly schůzí o akustice. Tato publikace hlouběji dokazuje, co chci říci. Následně budu moci odkaz rozeslat v e-mailech zákonodárcům, vládním zástupcům a dalším aktivistům.

Jak poznám, že bylo dosaženo úspěchu? Až se svět stane klidnějším místem.

Mezikroky, které bych rád viděl, jsou následující: 1) aby hlavní hygienik vydal výzvu k akci s cílem prevence ztráty sluchu způsobené hlukem, stejně tak jako vydal výzvu k akci s cílem prevence rakoviny kůže, a 2) aby na webu HealthyChildren.org provozovaném Americkou akademií pediatrů bylo tolik informací a rad pro rodiče ohledně hluku a uší, jako je tam o slunci a pokožce.

Připojte se k nám, aby byl svět tišší a aby byl lepším místem pro osoby se sluchovými poruchami, jakými jsou ztráta sluchu, tinnitus nebo hyperakuze. Vyzývám vás, abyste využili svůj talent a kontakty k boji za tišší místa. Jako hlukoví aktivisté – nebo spíš tiší aktivisté? – skutečně můžeme něco změnit.

Daniel Fink před švýcarskými Alpami. V Alpách zaznamenal denní hladiny akustického tlaku 42 dBA s hlukem pocházejícím z větru a hluku ze vzdálené silniční dopravy a 30 dBA v noci.

Autor: Daniel Fink, MD

Zdroj: HHF.org - Science is just the start

Fotografie: Archiv Daniela Finka a ilustrační fotografie Shuterstock.com

Přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s., redakčně kráceno a upraveno