Jak u vás probíhá logopedie?

Otázky:

• Jak u vás probíhá logopedie po praktické stránce? Jak často se s dětmi potkáváte? V jaké časové dotaci? Jak by to podle vás bylo pro efektivní logopedickou práci ideální?
• Na co kladete při logopedické práci s dětmi s vadou sluchu největší důraz?
• Na základě jakých signálů vyslovujete u dítěte s vadou sluchu podezření na možnou přítomnost vývojové dysfázie či jiných obtíží?
• Jakou formou do logopedie zapojujete rodiče? Bývají na sezení osobně přítomni? Co se vám při informování, instruování rodičů osvědčilo? Jaký má podle vás práce rodičů s dítětem doma mezi sezeními význam?

Mgr. Naděžda Grznárová

Speciální pedagog-logoped, surdoped, Bobath terapeut, JIAS terapeut (Johansenova individualizovaná auditivní stimulace). Provozuje soukromou poradnu Svět logopedie v Jihlavě a v Brtnici. U klientů se primárně zaměřuje na rozvoj komunikačních schopností. Ráda pracuje s dětmi se sluchovým postižením. Terapii se snaží vést s respektem k dítěti, bere v potaz diagnózu, osobnost dítěte i potřeby rodiny.  Může pomoci rodině i s výběrem mateřské a základní školy, zprostředkuje kontakt se speciálně pedagogickým centrem a poradenskými pracovníky. Je v úzkém kontaktu se Svazem neslyšících v Jihlavě.

1) S dětmi a jejich rodiči se zpravidla vídám jednou za 14 dní na hodinu nebo na třicet minut. Hodně záleží na možnostech rodiny. Někteří klienti dojíždějí z větší dálky a pravidelné dojíždění je pro ně hodně zatěžující. Zde volíme delší rozestupy mezi terapiemi. To, jak jsme úspěšní v rozvoji komunikačních schopností dítěte, záleží hodně na rodině. Rodiče jsou pro mě důležití  partneři terapie a často jim to opakuji. Pravidelné a fundované vedení děťátka v každodenním kontaktu je zásadní. Na rodiče mám veliké štěstí. Obdivuji jejich nasazení, lásku a obětavost.

2) Primárně řeším rozvoj komunikačních schopností dítěte, ale nezajímá mě jenom řeč. Chci vždy vidět dítě celé s jeho potřebami, přáními, specifiky, s jeho rodinným zázemím. Komunikace souvisí s celou osobností a má přesah do všech dalších psychických funkcí. Při logopedické práci s dětmi se sluchovým postižením využívám v útlém věku metody totální komunikace – propojujeme znaky, zvuky, slova, porozumění, rozvoj sluchového vnímání, odezírání. Využíváme v co největší míře hmat a zpětnou vizuální vazbu. Co je pro mě v práci nosné, to je HRA. Hledám vždy různé možnosti a způsoby, jak rozvíjet komunikaci hravě, zábavně a někdy i nenápadně v běžném každodenním životě.

3) Vždy, když se mi ve vývoji a v rozvoji komunikačních schopností dítěte něco nepozdává, doporučuji rodičům absolvovat s dítětem psychologické vyšetření. Jsem v úzkém kontaktu se speciálně pedagogickým centrem v Jihlavě a s některými klinickými psychology. Diagnóza je vždy stanovena po vyšetření, někdy i opakovaném. Často není důležité, jak se projevuje dítě tady a teď, ale jak se rozvíjí v čase. Je zapotřebí trpělivosti a respektování individuality.

4) Rodiče bývají na terapii téměř vždy přítomni. Jenom ve výjimečných případech není vhodné, aby byl rodič na dosah. S dětmi vedu logopedický deník, který je určen pro domácí práci. Velmi se mi osvědčilo vždy na konci setkání probrat s rodiči průběh setkání a shrnout, na čem budou doma do dalšího setkání pracovat. Probereme spolu různé varianty úkolů, jak často a jak dlouho cvičit a hrát si. Když přichází na další setkání, zajímá mě, jak se jim doma dařilo, co se osvědčilo, co se nedařilo. Mohla bych směle říct – bez rodiče není logopedická terapie.

Mgr. Jaroslava Mrkvičková

Pracuje jako klinická logopedka ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v posledních letech na Foniatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice a I. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Se svým týmem zde zajišťuje provoz ambulantní, hospitalizační i stacionární péče, spolupracuje úzce s foniatry, speciálními pedagogy, psycholožkou, audiologickými a dětskými sestrami. Často se setkává i s těžkými a kombinovanými diagnózami a bere je jako výzvu. Mimo profesionality klade důraz na osobní, lidský přístup ke každému klientovi. Vyhovuje jí kolektivní přístup i úzká multioborová spolupráce.

 1) Terapie na našem pracovišti probíhají dle diagnózy dítěte – závažnosti poruchy, 1–2x týdně, 40–45 minut. Záleží na věku, jak dlouho je dítě schopno pracovat. Myslím, že je to pro činnost klinického logopeda dostačující, převahu každodenní práce s dítětem musí udělat rodiče. Ti pracují podle našich instrukcí. Dítě s postupem času potkává další odborníky, pedagogy. Klinický logoped by měl být koordinátorem multidisciplinárního týmu. Při spolupráci s rodičem je nutné být partnerem, mentorem. Dítě stimulujeme, motivujeme. U dítěte se sluchovou vadou je nutné se soustředit na všechny složky řečového i celkového rozvoje. Podporujeme rozvoj pasivní i aktivní řeči, tj. rozumění mluvené řeči  a postupně i její produkci. Individuálně se věnujeme odezírání, znakovému jazyku… pracujeme společně přes školní věk do dospělosti.

2) Základem je vhodné, správně nastavené a co nejvíce užívané sluchadlo či procesor (foniatr) a pak činnosti vedoucí k maximálnímu využití sluchové cesty k rozvoji řeči. A záleží na věku a potřebě klienta, chodí k nám i dospělí klienti. A také ti, kteří se s vadou sluchu nenarodili, ale i ti, kteří o sluch přišli (nemoc, úraz, věk apod.)

3) V případě, že se v průběhu terapie objeví jakékoli signály, symptomy nerovnoměrného vývoje, které neodpovídají charakteru a tíži primárních obtíží.

4) Rodič je po dítěti nejdůležitějším členem při terapii. Rodiče jsou při terapii přítomní, aktivně jsou zapojeni. Pokud rodiče pochopí naši strategii, jsme na společné vlně, pak funguje vše správně. Práce rodičů je nezastupitelná. V péči máme děti od diagnostikování vady sluchu, někdy od narození. To je nejlepší. Neztrácíme čas, rodiče naučíme správně se chovat, přijmout sluchový handicap dítěte, v tomto věku jsou prostředníkem, oni realizují terapii. K nám chodí i tatínkové, nejen maminky. Spolupracující rodina je zárukou efektivní terapie, ta pak může být hrou. A které dítě si nerado hraje s rodiči?

Mgr. et Bc. Denisa Stránská

Klinická logopedka. Pracuje ve Fakultní nemocnici Hradec Králové na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku od roku 2004. Zde se podílí na vzdělávání klinických logopedů a lékařů v problematice dysfagiologie a v rámci Centra kochleárních implantací v Hradci Králové vede rehabilitaci pacientů s kochleárními implantáty. Toto pracoviště se mezi implantační centra České republiky zařadilo v roce 2016. Je absolventkou Univerzity Palackého v Olomouci (speciální pedagogika – logopedie) a Univerzity Hradec Králové (sociálně výchovná péče o smyslově postižené).

1) Skladba logopedické péče se odvíjí individuálně od potřeb dítěte, které na logopedii přichází. Každý jedinec má jinou „startovní čáru“ a tomuto faktu přizpůsobujeme logopedická sezení. Děti se sluchovým postižením nebo s kochleárními implantáty si zpravidla zveme v dvoutýdenních intervalech v časové dotaci 45-60 minut (v závislosti na věku dítěte, individuálních schopnostech a schopnosti dítěte spolupracovat). Hodnotit ideální dobu je obtížné, velkou roli v této otázce sehrává ne/spolupracující rodinné zázemí, které dítě vede ne/kvalitně, což se pak odráží  i v terapeutické práci.

2) Opět nelze paušalizovat. Záleží na tom, jak těžkou sluchovou vadu dítě má, ve kterém věku přichází, zda má/nemá vybudovaný komunikační systém, zda jde o dítě nedoslýchavé, neslyšící nebo o kandidáta/uživatele kochleárního implantátu. Obecně platí, že se u dítěte snažíme rozvíjet všechny jeho dovednosti – tedy důležitá je sluchová výchova, podpora odezírání, rozvoj řeči. Úkoly, které s dítětem provádíme, by měly být návodem, inspirací pro rodiče, jak s dítětem pracovat doma a dané návyky prohlubovat.

3) U dítěte se sluchovou vadou je tato problematika diferenciálně diagnosticky náročnější. Řešíme ji vždy ve spolupráci s klinickým psychologem, případně foniatrem. Zcela jistě je nutné položit si otázku, do jaké míry je schopnost řečové exprese a percepce ovlivněna sluchovou vadou, do jaké míry se může porucha sluchového vnímání podílet na narušení jednotlivých jazykových rovin. Predikcí by mohla být stagnace rozvoje pasivní a aktivní slovní zásoby, obtížné dekódování mluvené řeči (projevující se jako potíže v porozumění), potíže s osvojováním si nových pojmů, s krátkodobou slovní pamětí. Specifické projevy se pak objevují i v artikulaci, kdy dochází ke komolení slov, přesmykování hlásek, slabik, redukci slabik ve slovech apod. Děti celkově mohou působit jako méně obratné v řečových dovednostech.

4) Rodiče se terapeutických sezení účastní. Výjimku tvoří situace, kdy se děti v přítomnosti svého doprovodu spoléhají na jeho pomoc nebo nechtějí před rodiči pracovat. Vždy je ale rodič seznámen s obsahem proběhlé terapie, jsou mu vysvětleny důvody, pro které byla daná cvičení prováděna, navrženy alternativy pro domácí procvičování. Rodič odchází vybaven terapeutickými materiály pro domácí přípravu. Během sezení se osvědčilo zapojení rodičů do prováděných aktivit – ať už herních nebo v rámci řízené činnosti. Logoped je průvodcem na cestě k vytyčenému cíli. Rodič je tím, kdo má zásadní vliv na to, zda cíle bude dosaženo. Rodič je pro mne tou nejdůležitější osobou v procesu úspěšné rehabilitace, a to nejen u dítěte se sluchovou vadou.

Mgr. Renáta Coufalová

Pracuje na pozici klinické logopedky ORL kliniky a neurologické kliniky v Pardubické nemocnici. V ambulanci klinické logopedie, která vznikla v 80. letech 20. století, se setkává s dětmi i dospělými nejen se sluchovou vadou, ale i s jinými druhy diagnóz. Aktivně se účastní pravidelného chodu specializované poradny pro poruchy polykání u dospělých. Každý den má možnost plně spolupracovat s kolegy z oboru zdravotnictví a částečně pak s kolegy z oblasti školství.

1) Naše pracoviště poskytuje odbornou klinicko-logopedickou péči nejen ambulantním klientům, ale i hospitalizovaným pacientům. S dětmi se potkáváme prakticky denně, konkrétně v ranních i odpoledních hodinách. Časová dotace je dána Sazebníkem zdravotních výkonů. U dětí se sluchovým postižením to zpravidla bývá 45 minut na jednu odbornou konzultaci (přímou práci s klientem a zápis do dokumentace). Pro klinicko-logopedickou práci by bylo ideální, pokud bychom v praxi dokázali rodičům i jejich dětem poskytnout častější termíny jednotlivých odborných konzultací, protože poptávka po naší péči (obecně) stále narůstá.  

2) Důraz klademe obvykle na to, abychom se dokázali přizpůsobit potřebám dětí se sluchovou vadou, dodržovali správné pracovní postupy a metody, které vedou ke stimulaci sluchové percepce a tím k „přirozenému“ vývoji řeči, artikulace u dětí se sluchovým postižením.

3)  Abych pravdu řekla, je to složitá otázka. Konkrétně, hranici mezi vadou sluchu a vývojovou dysfázií je někdy těžké určit, i když používáme tzv. diferenciální a mezioborovou diagnostiku, která může být časově náročnější ke konečnému stanovení diagnózy. V některých případech to může být „tvrdý oříšek“ i pro zkušeného klinického logopeda. Každého klienta je nutné posuzovat zcela individuálně a pečlivě si všímat faktorů, reakcí dítěte, které by mohly svědčit pro přítomnost vývojové dysfázie či jiné poruchy.

4)  Rodiče zapojujeme formou aktivního přístupu zejména při domácí přípravě, cvičení. Rodiče jsou naši partneři s plnou odpovědností. Ve většině případů jsou rodiče klinicko-logopedické diagnostice, terapii, přítomni, aby alespoň částečně rozuměli, jaké metody k vyšetření používáme a proč, čeho chceme dosáhnout a jakým způsobem mají vést domácí trénink. Jsou však situace, kdy přítomnost zákonného zástupce může negativně ovlivnit pracovní podmínky k vyšetření, terapii. Pak je nasnadě se s rodiči předem domluvit, že budou do ambulance klinické logopedie pozváni ke konci sezení, abychom si opět vysvětlili postup domácí přípravy, eventuálně nezbytnost dalšího mezioborového vyšetření.  V případě dotazů ze strany rodičů se mi osvědčilo, vhodným způsobem vysvětlit postupy v klinicko-logopedické diagnostice, terapii a nepoužívat příliš mnoho odborných výrazů. Být klidná, trpělivá, empatická. Význam práce rodičů s děti je nezměrný. Oceňuji vstřícný a aktivní přístup ze strany rodičů, kteří svému dítěti každý den, ať již přirozeně či cíleně pomáhají rozvíjet např. slovní zásobu, sluchové vnímání a zlepšovat výslovnost.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka časopisu Dětský sluch

Fotografie: Shutterstock.com