Chodíme do školky

„Bude moct moje dítě chodit do školy se slyšícími dětmi?“ Tuto otázku pokládá poradkyním celá řada rodičů už na samém začátku poskytování rané péče. Odpovědí nebo spíše inspirací mohou být tyto tři příběhy. Jsou o rodinách, které se rozhodly, že chtějí, aby jejich dítě chodilo do mateřské školky se slyšícími dětmi.

MÍŠA

Míša je tříletá dívenka se sluchovým postižením, nosí sluchadla a podle vyšetření BERA má oboustranně ztráty kolem 50 dB. Rodiče se na ranou péči obrátili, když bylo Míše rok a půl. Od začátku se zajímali o možnost docházky do běžné mateřské školy. Rodina bydlí na vesnici v kraji, ve kterém není žádná mateřská škola pro děti se sluchovým postižením.

Když vybírali pro Míšu mateřskou školu, jako první je napadla školka, do které už docházela Míšina starší slyšící sestra. Z rozhovoru s ředitelkou navíc zjistili, že v minulosti už do mateřské školy dítě se sluchovým postižením docházelo. Na konzultacích v rodině rodiče s poradkyní rané péče probírali, co je pro „integraci“ do běžné školky potřeba, zajímala je možnost asistenta pedagoga. S poradkyní se dohodli, že se do vyjednávání se školkou pustí sami a přizvou speciálně pedagogické centrum, aby docházku holčičky do běžné školky zaštítilo. Speciálně pedagogické centrum doporučilo pro Míšu asistenta pedagoga.

Úvodní schůzky ve školce se účastnila maminka, pracovnice SPC, budoucí asistenta pedagoga a paní ředitelka. Dohodly se, že Míša bude zpočátku do školky docházet jen na pár hodin denně a odpoledne bude zůstávat až později, až se adaptuje. Individuální logopedickou péči by měla zajišťovat paní ředitelku jednou až dvakrát týdně. Učitelky mateřské školky na schůzce přítomny nebyly. S asistentkou se maminka sešla ještě jednou, aby jí předala potřebné informace, na které nebyl na úvodní schůzce prostor.

Po dvouměsíční docházce do školky měla maminka obavy, jak se Míše ve školce daří. Využila proto možnosti náslechu poradkyně rané péče v Míšině třídě. Návštěva poradkyně ve školce mamince jen potvrdila, že se Míša prakticky nezapojuje do společného programu. Bylo vidět, že nerozumí pokynům učitelky, která svoji komunikaci s třídou nijak nepřizpůsobovala dítěti se sluchovým postižením. Maminka situaci konzultovala s poradkyní rané péče a dohodly se, že se pokusí o přeřazení Michalky do logopedické třídy se sníženým počtem žáků.

Vedení školy souhlasilo s Míšiným přeřazením do logopedické třídy, s tím, že Míša do ní začne chodit až v únoru. Do té doby Míša navštěvovala svoji původní třídu. V únoru ředitelka školy mamince oznámila, že přeřazení není možné, protože v logopedické třídě nemůže být přítomný asistent pedagoga. Navíc podala mamince matoucí informace o nároku na příspěvek na péči, pokud dítě zůstává ve školce i odpoledne. Na další terénní konzultaci rané péče maminka s poradkyní tuto situaci probírala, vyslovila obavu, že učitelé i ředitelka přelévají veškerou zodpovědnost za Míšu na asistenta. Poradkyně mamince doporučila, aby o naléhavé situaci neprodleně informovala speciálně pedagogické centrum.

V březnu navštívila maminka školku spolu se speciální pedagožkou z SPC se záměrem tuto situaci řešit. Z této schůzky se paní ředitelka nakonec omluvila, zúčastnily se jí jenom paní učitelky. Ještě před schůzkou ale ředitelka mamince sdělila, že přeřazení do logopedické třídy není možné z finančních důvodů – kraj na tuto třídu s menším počtem dětí už finančně přispívá a proto by finance na asistenta pedagoga neschválil. Ze společné schůzky SPC, maminky a učitelek bylo zřejmé, že školka nemá zájem hledat uspokojivé řešení.

Maminka začala hledat pro Michalku novou školku a rozhodla se spolu s Michalkou do ní přeřadit i její starší sestru. Byla by ráda, kdyby mohla do nové školky s Michalkou přejít i její asistentka. Povedlo se a Michalka i spolu s asistentkou a svojí starší sestrou začaly v září chodit do nové školky. Po předchozích zkušenostech bylo jasné, že je potřeba dobře vymezit role a očekávání všech zapojených – rodičů, asistentky, učitelek i ředitelky a domluvit se, jak bude spolupráce probíhat.

Michalka se v nové školce dobře adaptovala, navštěvuje už druhým rokem. Ve školce se jí líbí a dělá pokroky. Maminka u nové školky oceňuje především otevřenost školky ke komunikaci s rodiči, kterou považuje za klíčovou.

(zpracovala Mgr. Nela Tormová)

EMA

Rodiče Emičky se na ranou péči obrátili v jejich šesti měsících. V devíti měsících Emička začala nosit sluchadla. Postupně se ale ukazovalo, že bude potřeba kochleární implantace. Ema byla jednostranně implantována ve dvou letech. Nedlouho implantaci se rodiče začali více zajímat o možnosti docházky do běžné mateřské školky. Toto téma konzultovali s poradkyní rané péče, logopedkou a speciální pedagožkou z SPC. Rozhodli se pro pozvolný přechod přes mateřskou školku pro děti se sluchovým postižením do běžné mateřské školy.

Emička začala do školky pro děti se sluchovým postižením docházet ve dvou letech a devíti měsících pouze na několik hodin týdně. Počet hodin se postupně navyšoval a po roce už chodila do školky pět dní v týdnu. Rodiče začali hledat vhodnou běžnou školku v blízkém okolí. Vybrali dvě školky a do obou se byli podívat spolu se speciální pedagožkou z SPC.

Rodiče si přáli, aby Emička mohla chodit do stejné školky, jako její starší sestra. Jako druhou variantu vybrali mateřskou školku v nedalekém okresním městě. „Ve školce u nás na vesnici byla při první schůzce se mnou a paní z SPC ředitelka školy v rozpacích, měla strach, jak se všechno zvládne“, uvedla maminka. Rozhodli se proto pro školku v okresním městě. Spolu s SPC a ředitelkou domlouvali obsah individuálně vzdělávacího plánu a asistenta pedagoga pro Emičku. 

„Po pár týdnech mě paní ředitelka ze školky u nás na vesnici kontaktovala a povídala, jak si vše nechala projít hlavou, vše probrala i s ostatními učiteli, dokonce už i sháněla asistenci a nebýt toho, že by byla dcerka ve třídě v plném počtu dětí, neváhali bychom a do školky ji nechali zapsat. Letos proto zvažujeme, že se do této školky znovu zapíšeme. Chodí do ní místní děti, učitele už známe a teď víceméně záleží na dceři, jak zvládne integraci v této školce a jestli bude schopná navštěvovat i třídu s vyšším počtem dětí.“

Po roce Emička opravdu do školky v místě bydliště nastoupila a podle rodičů se jí ve školce daří.

JIRKA

Rodina pochází z malé obce vzdálené přibližně 10 km od krajského města. Maminka se o čtyři děti stará sama. Jirka je druhé nejmladší dítě v rodině. Z důvodu komplikovaného těhotenství matky s nejmladším dítětem a obtížné dostupnosti implantačního centra, došlo ke kochleární implantaci chlapce ve věku 3 let a 8 měsíců.  V době zařazení do běžné mateřské školy měl Jirka 4 roky a 4 měsíce.

Před implantací rodina využívala ke komunikaci mluvenou řeč podpořenou základními znaky, gesty a výraznou mimikou.

V době zahájení služby rané péče byly Jirkovi 2 roky a 10 měsíců. Rodina již byla v kontaktu se speciálně pedagogickým centrem v blízkém krajském městě, kam docházeli kvůli logopedické péči zpočátku jedenkrát měsíčně. V posledním půlroce před nástupem do mateřské školy byla domluvena intenzivní logopedie pravidelně každý týden.

Maminka s poradcem probírala téma nástupu do mateřské školky od počátku poskytování služby. Pro rodinu je zásadní blízká dostupnost školky v místě bydliště. Proto maminka samostatně zjišťovala možnosti zařazení do místní běžné mateřské školky, kam již dochází starší sourozenci. Požádala o spolupráci jak SPC, tak i Tamtam.

Maminka sama dohodla docházku Jirky do školky a na jaře absolvovali zápis. S paní ředitelkou mateřské školky se domluvila, že ve třídě školky bude přítomen i asistent pedagoga a předala paní ředitelce kontakt na pracovnici SPC. Maminka požádala poradce Tamtamu o doprovod na první společnou schůzku v MŠ po zápise. Na schůzce byli přítomni paní ředitelka mateřské školky, paní učitelka, ředitelka základní školy a školní speciální pedagog. Věnovali jsme se zásadám komunikace se sluchově postiženými, aktuální sluchové a řečové úrovni Jirky a okrajově i požadavkům na asistenta pedagoga. Ujasnili jsme si také, že formální stránku zařazení do školky a potřebné dokumenty jako podklady pro integraci a dokumenty pro získání asistenta pedagoga zaštiťuje SPC. Na schůzce bylo také domluveno, že Jirka nastoupí k menším dětem. Maminka tuto variantu preferuje. Přibližně týden po společné schůzce a po konzultaci a novém doporučení ze strany SPC došlo ke změně a maminka požádala o zařazení Jiříka mezi starší děti. MŠ souhlasila. Maminka také konzultovala změnu s poradcem a zjišťovala ve školce, zda je případně možný přesun dítěte v rámci školky od starších dětí k mladším v případě vyskytnutí jakýchkoliv problémů.

SPC komunikuje jak s maminkou tak školkou, avšak vzhledem k velké vytíženosti nemá paní logopedka čas školku před samotným nástupem Jirky do školky navštívit. Komunikace Tamtamu a SPC probíhá převážně zprostředkovaně přes rodinu. Poradce kontaktoval na jaře SPC mailem s informacemi o plánované schůzce v MŠ, zejména o jejím obsahu. Schůzka a navázání spolupráce Tamtamu a SPC ohledně této rodiny proběhla v SPC rok před zápisem Jiříka do školky.

Asistenta pedagoga si mateřská škola bude vybírat sama, SPC nabídlo kontakty na vhodné kandidáty.

Mateřské školce i mamince byla nabídnuta následná schůzka ve školce přibližně měsíc po nástupu Jirkz do školky. SPC plánuje návštěvu školky začátkem října. Vzhledem ke zdvojení aktivit bylo proto s rodinou domluveno, že se následná konzultace ve školce přenechá na SPC. Rodina v případě potřeby a aktuální situace bude informovat poradce.

Druhý týden v září byla domluvena konzultace v rodině. Maminka navrhla, jestli by se konzultace mohla zúčastnit i asistentka pedagoga a vše zařídila. Během konzultace jsme se věnovali aktuálním projevům chlapce ve školce. Asistentku pedagoga zajímal způsob práce s Jirkou a práce s dětmi se sluchovým postižením obecně. Asistentka má také domluvenu schůzku v SPC. Na konci konzultace předal poradce asistentce pedagoga kontakt na sebe.

Maminka byla v procesu zařazení chlapce do běžné mateřské školy velmi aktivní a výborně koordinovala všechny zainteresované odborníky, tj. speciálního pedagoga z SPC, poradce rané péče, paní ředitelku a paní učitelku MŠ. Každý znal svou roli a mohl se tak efektivně zapojit do celého procesu.

V současné době Jirka pokračuje v docházce do běžné MŠ. Po dvou letech přestoupil do třídy mezi starší děti a došlo ke změně třídní paní učitelky, asistentka pedagoga však zůstává stejná. Jiřík se na změny dobře adaptoval, je dle maminky ve školce spokojený a těší se tam. Maminka je v kontaktu zejména s asistentkou pedagoga, se kterou si předávají aktuální informace. Mateřská školka udržuje spolupráci s SPC, které dojíždí do školky na pravidelné konzultace. Jirka má doporučen odklad povinné školní docházky. 

Připravila: Mgr. Nela Tormová, Mgr. Miroslava Francová a PhDr. Anna Tvrdoňová