Evropský průkaz osob s postižením se má do 4 let stát realitou
Dva filmy o neslyšících nominované na Oscara: CODA vítězí a zapisuje se do historie
29. března 2022Čím filmy CODA a Audible upoutaly kritiku a diváky?
V letošním ročníku Oscarů se mezi různými nominovanými kategoriemi nacházely hned dva filmy o neslyšících: CODA (V rytmu srdce) a Audible (Slyšitelně). Přinášíme vám zajímavosti jak o vítězném filmu CODA, který si odnesl Oscary ve třech kategoriích, tak o dokumentu Audible. Čím snímky upoutaly pozornost kritiků a diváků? A jaké ohlasy zaznívají z komunity Neslyšících?
CODA (V rytmu srdce): casting a reakce Neslyšících na příběhové linky
Vítězem ceny Akademie za nejlepší film roku je CODA (V rytmu srdce), americká verze původně francouzské dramakomedie Rodinka Beliérových. Název filmu je odkazem na dva významy daného slova, které jsou pro snímek tematicky zásadní. CODA je v angličtině akronymem slov „child of deaf adult/s”, tedy pojmenování pro dítě neslyšících rodičů, a zároveň má termín CODA svůj význam i v hudbě: označuje zvláštní část skladby, která se hraje jen v závěru. Příběh se zaměřuje na sedmnáctiletou Ruby, která od malička tlumočí neslyšícím rodičům a neslyšícímu staršímu bratrovi při jejich téměř každém kontaktu se slyšícími. Film pojednává o celé rodině a vývoji vztahů mezi jejími členy. Ruby se potýká s pocity osamocení jak v rodině, kde je jediná slyšící, tak i ve škole, kde je jakožto „ta holka z neslyšící rodiny” terčem posměšků a nepochopení. Nemá ve svém okolí nikoho v podobné situaci. Jako každý dospívající prochází obdobím, ve kterém hledá, kým je. Její potřeby se však stále více dostávají do konfliktu s potřebami rodičů. Když se začne ve volném čase věnovat milovanému zpěvu, je to na úkor fungování rodinného rybářství, které je zdrojem obživy pro všechny členy rodiny.
Podle některých neslyšících (mezi nimi jmenujme třeba advokátku a spisovatelku Jennu Beacom) je ale spoléhání neslyšících na své děti ve filmu poněkud nerealisticky a jednostranně vykreslené. Ředitel americké Národní asociace neslyšících (National Association of the Deaf, NAD) Howard A. Rosenblum k tomu řekl: „Americká společnost se v mnohém změnila včetně rozšíření práv pro osoby s postižením, což mnoho neslyšících dospělých podpořilo v tom, aby tolik nespoléhali na své děti, jak to bylo vyobrazeno ve filmu CODA. Nicméně stále je dnes mnoho slyšících dětí, které fungují jako rodinní tlumočníci pro své rodiče, ačkoliv by se to nemělo nikdy stát ve formálním prostředí, jakým je soudní síň nebo nemocnice, kde je povinné mít neutrální profesionální tlumočníky.” Novinář James Viscardi, který je sám CODA, má naopak pocit, že film poměrně věrně zachytil jeho zkušenost.
Jako psychoterapeutka vnímám určité podobnosti mezi dynamikou rodinných vztahů zobrazených ve filmu a tím, co bývá v psychologii označováno termínem převrácení rolí. Jedná se o situaci, ve které se dítě dostává do pozice, kdy se nepřiměřeně účastní povinností a zodpovědností v souvislosti s chodem domácnosti či péčí o rodinné členy¹. Dítě pak nemá dostatek prostoru na to, aby zvládlo důležité vývojové úkoly, zkrátka na to, aby bylo dítětem. A může být také zkomplikován proces separace od rodičů. Rubyin otec Frank to v reakci na obavu své manželky, že je opustí Ruby, jejich dítě, shrnuje slovy: nikdy nebyla dítětem. Koncept převrácení rolí však není nijak vázán na rodiny neslyšících, naopak byl popsán ve slyšících rodinách. Nabízí se, že v případě zmíněných neslyšících rodičů je vznik této situace vázán na potřebu tlumočníka, který nemusí být dostupný ať už finančně nebo z důvodu nedostatku v daném regionu.
Většina neslyšících se každopádně shoduje v tom, že velkou předností filmu je obsazení všech třech neslyšících rolí neslyšícími herci (na rozdíl od castingu slyšících herců v Rodince Beliérových). O to se zasloužila i herečka Marlee Matlin, když odmítla, aby jejího hereckého partnera a otce Ruby hrál slavný slyšící herec: „Trvala jsem si na tom a řekla jsem: ,Pokud to tak bude, tak jdu pryč a hotovo´. Nedovedu si představit, že by si kterýkoliv herec oblékl kostým toho, jak být neslyšící. Nejsme žádné kostýmy, které si lze obléct, to už ne. Tolikrát jsem v tomhle průmyslu viděla, jak slyšící herci vzali roli neslyšících postav. Toho už bylo dost. Je na čase pro mě a pro další neslyšící herce se moct ozvat a říct, že dost je dost. Jsme tady. Naše talenty jsou validní.” Matlin vyhrála v roce 1987 Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Bohem zapomenuté děti. Za 35 let své kariéry neměla po boku další neslyšící herce, které by měli spolu s ní ústřední role, a také proto je pro ni podle jejích slov tento film tak speciální.
Titulky jsou vloženy v obraze a 40 % rozhovorů probíhá v americkém znakovém jazyce (ASL). Troy Kotsur, který hraje Franka, manžela Jackie (Marlee Matlin), otce Ruby (Emilia Jones) a jejího bratra Lea (Daniel Durant), exceluje svým vtipem v řadě scén, kdy osobitým způsobem vyjadřuje humornou linku právě ve znacích. Matlin měla prý co dělat, aby během natáčení těchto scén nevybuchla smíchy.
Oscara si odnáší Troy Kotsur za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, čímž se stal prvním neslyšícím mužem, který tuto cenu vyhrál
Sexualita bez sexualizace těl, diverzita v Hollywoodu i přebírání Oscarů
Neslyšící spisovatelka Sara Novic ocenila, že charaktery jednotlivých postav nejsou definované tím, že jsou neslyšící a existují i za hranicí toho, že nemají sluch. Kladně hodnotila i to, že byly neslyšící postavy sexuálními bytostmi na rozdíl od častého vyobrazení neslyšících a lidí s postižením jako bezpohlavních nebo bez sexu žijících osob, což považuje za častý případ v knihách i filmech a vnímá to jako velice nudné a nevěrohodné. Co se tohoto tématu týče, já osobně jsem zároveň na druhou stranu uvítala, že ve scéně, kdy Ruby přivede kluka, se kterým zpívá ve sboru, k jezírku, kde se koupává, nenastává klišé, na které jsme zvyklí: Ruby se totiž nesvlékne do naha, ale skočí do vody v tílku a šortkách. Scéna tak není použita pro sexualizaci dívčího těla a male gaze (ve filmové teorii: pohled mužského diváka, v jehož rámci jsou ženské postavy zúženy na objekt zírání – podle psychoanalytické teorie Laury Mulvey tyto konvence reflektují hodnoty a vkus patriarchální společnosti²). Naopak je dán prostor tomu, co se v Ruby a mezi ní a přítelem odehrává: testování důvěry, zvědavost, odvaha i strach z nového, prozkoumávání hranic, sbližování. Zdá se tak, že tvůrci se na jedné straně nebojí ukázat sex dospělých včetně trapných situací, kdy se neslyšící rodiče spontánně zvukově projevují v domnění, že jsou doma sami a na druhé straně nesexualizují těla teenagerských postav, jak bývá stále běžné.
Novic by měla však také zájem o větší diverzitu: „Neslyšící nejsou monolit. Chci vidět diverzitu rasy, sexuality, sociální třídy, zkušeností a zájmů – taková neslyšící komunita reálně je. To nejde nacpat do jednoho filmu, což je důvod, proč ´reprezentace postižení´ není něčím, co si může Hollywood přidat na seznam a odškrtnout – je to dále probíhající projekt.”
Snímek je dostupný na Apple TV a nejprve získal cenu SAG Award. Vítězství filmu v rámci udílení Oscarů považují mnozí za milník pro neslyšící komunitu. Marlee Matlin si po přebírání sošky stoupla před mikrofon a zavtipkovala, že jej určitě nebude potřebovat, platí si přece tlumočníka. Ve svém projevu ve znakovém jazyce pak poděkovala mimo jiné všem „CODÁM“ včetně svých čtyř dětí. Závěr byl emotivní: „Tohle potvrzuje fakt, že my, neslyšící herci, můžeme pracovat jako kdokoliv jiný. Těšíme se na další příležitosti pro neslyšící herce… neslyšící kulturu! Děkuji.”
Radost je dvojnásobná, protože kromě ceny za nejlepší film a ceny za nejlepší adaptovaný scénář si Oscara odnáší i Troy Kotsur za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli, čímž se stal prvním neslyšícím mužem, který tuto cenu vyhrál .
Audible (Slyšitelně)
Snímek Audible amerického filmového režiséra Matthewa Ogense byl navržen na Oscara za nejlepší krátký dokument. Sice jej nakonec nezískal, ale rozhodně stojí za pozornost. Sledujeme v něm život Amareeho, afroamerického studenta marylandské střední školy pro neslyšící. Je hráčem fotbalového týmu školy, který je v USA mezi špičkou středoškolských družstev. Čeká ho poslední zápas, protože brzy odmaturuje a plánuje jít na vysokou školu. Amaree prožívá pocity osamocení stejně jako filmová postava Ruby, která byla jediná slyšící v neslyšící rodině. Pro Amareeho je však situace opačná: je jediný neslyšící ve slyšící rodině.
Poté, co Amaree ve věku mezi druhým a třetím rokem ztratil po zánětu mozkových blan sluch, opustil jeho otec rodinu. Otec se v dokumentu také objevuje, mluví o svých tehdejších pocitech, o strachu z toho, co ho čekalo a jak později litoval odchodu od rodiny. Nyní si otec a syn k sobě hledají cestu a znovu budují svůj vzájemný vztah. Amareeho silně ovlivnila také ztráta kamaráda a spolužáka Teddyho, který před několika lety ukončil svůj život. V jeho rozhodnutí hrála roli i šikana v mainstremové škole, kam Teddy přestoupil. Amaree tak zažívá truchlení, stres před zápasy, nejistotu v partnerském vztahu se spolužačkou i očekávání ohledně další životní etapy na vysoké škole, na jejíž výzvy věří, že je připraven.
V rozhovoru pro Dailymoth.com Amaree McKenstry-Hall odpověděl na otázku redaktorky, co by chtěl vzkázat neslyšící afroamerické komunitě mladých lidí, kteří by k němu mohli vzhlížet: „Chtěl bych, abyste byli sami sebou a našli si svoji vlastní identitu. Nenásledujte jiné lidi (...). Zůstaňte v kontaktu s prostředím, odkud pocházíte, s vaší čtvrtí /hoodem/, ať už je to bílá, afroamerická nebo jiná komunita, jakákoliv… prostě hlavně buďte sami sebou.”
Z dokumentu dýchá na diváka tvrdá dřina výkonového prostředí kontaktního amerického fotbalu. Kouč týmu vnímá tento sport jako jeden ze způsobů, jak ukázat světu, „co v nich je”. Některé slyšící fotbalové týmy s nimi nechtějí hrát, protože jsou neslyšící. Co pak znamená vítězství nad slyšícím týmem? Podle Amareeho spoluhráče tím lze ukázat, že neslyšící zvládnou cokoliv. Kouč má za to, že pro hru má dokonce výhody, že jsou hráči neslyšící: mají lepší instinkty.
Naprostá většina dialogů probíhá ve znakovém jazyce, podkres tvoří ambientní, jindy tlumené či nesrozumitelné zvuky. Jedním z producentů je Nyle DiMarco, o kterém jsme psali v článku týkající se reality show o neslyšících Deaf U. Dokument si můžete pustit na Netflixu s anglickými nebo českými titulky.
Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.
Zdroje:
¹Pojem „převrácení rolí” - Jana Tóthová, Úvod do transgenerační psychologie rodiny, nakladatelství Portál, Praha, 2011, str. 96.
²Definice „male gaze” - Oxfordreference.com
Fotografie:
Související články
Film Zvuk metalu stojí za to vidět i slyšet
Když bubeník ztrácí sluch
CODA – nový film o neslyšících
Jaké to je být jediným slyšícím členem rodiny?
Sociální sítě
Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!
Partneři
