Je potřeba přemýšlet o dítěti jako o celistvé bytosti, nejen o jeho uších

Geoff McMaster z kanadské University of Alberta v rozhovoru s Joanne Weberovou, profesorkou v oblasti vzdělávání neslyšících, přibližují pohled na znakový jazyk v kanadském prostředí. V čem může být znakový jazyk navzdory přetrvávajícím předsudkům užitečný a jakou roli může hrát umění při rozvoji komunikace a sebevědomí?

Řada audiologů se domnívá, že znakový jazyk je zastaralý a místo toho doporučují, aby se neslyšící děti spoléhaly výhradně na technologické pomůcky, kochleární implantáty a sluchadla. Tvrdí, že znakový jazyk narušuje proces osvojování mluvené řeči (názor autora z kanadského prostředí – pozn. redakce).

Joanne Weberová tvrdí, že celý spor je absurdní a zbytečný. Kanadská profesorka v oblasti vzdělávání neslyšících, která je součástí prestižního programu Canada Research Chair, říká, že možnosti by se neměly omezovat na buď a nebo. Poté, co strávila léta výukou neslyšících dětí, je přesvědčena, že čím více nástrojů pro vyjadřování – a čím větší je vystavení se jakémukoli druhu jazyka – tím lépe. Jako přední profesorka má za cíl poskytnout plán pro vzdělávání neslyšících, který dětem přinese všechny možné výhody a využije umění ke zlepšení plynulosti jejich jazyka.

Joanne Weberová 

„Je to prostě součástí zvyku, který říká, že znakovému jazyku je třeba se vyhnout a na některých klinikách jsou neoblomní a doporučují, aby jej děti nepoužívaly," sděluje Weberová, které asistuje tlumočnice amerického znakového jazyka Tracy Hetman. 

Weberová říká, že se jedná o zavádějící způsob myšlení, který jen zhoršuje rozšířené problémy jazykové deprivace – nebo nedostatku jazykových podnětů nezbytných pro osvojení jazyka – zejména během kritického období vývoje jazyka v raném dětství. Podle Weberové je jazyková deprivace u neslyšících dětí závažná, omezuje výkon ve škole a sociální a emocionální vývoj – a to i u dětí s kochleárními implantáty nebo sluchadly, které také znakují. Průměrné schopnosti čtení jsou u mnoha neslyšících absolventů středních škol na úrovni čtvrté třídy, poznamenává Weberová.

„Poskytuje se tolik peněz na technologie a vybavení, což přitom vůbec neřeší tento problém." Jedním ze způsobů, jak by technologie mohla hrát užitečnou roli ve vzdělávání neslyšících, je otevřený přístup k elektronickým knihám pro učitele i studenty – a to je něco, co Weberová nyní zkoumá. Hlavním problémem je podle ní to, že neslyšící studenti příliš často nejsou důsledně vystaveni žádnému jazyku, pouze nahodile jeho částem, takže mozek není schopen vytvořit nic soudržného.

„Když vystudují střední školu, mnozí neumějí číst ani psát, nemohou pokračovat v dalším vzdělávání. V podstatě nemají kam jít, protože jim systém podrazil nohy," říká Weberová. Naučit se znakovat i mluvit s pomocí kompenzačních zařízení podle ní poskytuje nejlepší základ pro osvojování jazyka. Věří však, že také umění může poskytnout cestu ke zvýšení plynulosti jazyka a vytvořit příležitosti k vyjádření a výměně myšlenek.

Ve svém doktorandském výzkumu se zabývala tím, jak výuka založená na umění zlepšila celkovou komunikační kompetenci a povědomí studentů o fonologii, morfologii, lingvistice i literárních konvencích. Jako kanadská profesorka v oblasti vzdělávání neslyšících uplatňuje u studentů Albertské školy pro neslyšící svůj přístup k osvojování jazyka prostřednictvím umění.

Od roku 2016 také vede divadelní společnost s názvem Deaf Crows Collective, která poskytuje příležitosti pro neslyšící, nedoslýchavé a slyšící herce všech věkových kategorií k oslavě kultury neslyšících, podporuje sebevyjádření a vztahy mezi slyšícími a neslyšícími komunitami: „Většina z nich byli nedoslýchaví, ale jejich jazyková deprivace byla dost velká. Dokonce i ti, kteří uměli mluvit, neuměli moc dobře číst a psát. Když jsme je zapojili do umění, opravdu přišla změna. Všimli si, jak se zlepšili. Rodiče říkali, že poprvé cítili, že jejich dítě může ve světě skutečně uspět."

Neslyšící herec Troy Kotsur vyjádřil tyto pocity ve své děkovné řeči za svůj oscarový výkon ve filmu Coda, kde vzdal poctu „úžasným divadelním scénám pro neslyšící, kde jsem dostal příležitost rozvíjet své herecké řemeslo“.

Weberová, která byla jmenována přední kanadskou profesorkou, aniž by předtím byla navázána na akademické prostředí, je široce uznávána za svůj přínos ve vzdělávání neslyšících. Publikovala řadu článků na toto téma, přičemž čerpala ze svého výzkumu, za který získala zlatou medaili generálního guvernéra na University of Regina. Její profesorský post byl vytvořen v souvislosti s federálním vládním zákonem Accessible Canada Act v roce 2019, který také uznal americký znakový jazyk. Weber nastoupila do své funkce v roce 2022. „Jsem jediný profesor na akademické půdě, který se zabývá vzděláváním neslyšících, takže tuto kapacitu je ještě potřeba rozvinout," říká Weberová. „Potřebujeme více lidí, aby se to poselství dostalo ven. Chtěla bych, aby lidé přemýšleli jiným způsobem o skutečných dopadech na dítě. A aby také přemýšleli o dítěti jakožto celistvé bytosti, nejen o jeho uších."

Autor: Geoff McMaster, University of Alberta

Zdroj: Folio at Ualberta.ca

redakčně kráceno

Přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s

Fotografie: archiv Joanne Weberové, Shutterstock.com