Modely finanční podpory dětí se ztrátou sluchu v zahraničí

Jak to mají s finanční podporou pro děti se ztrátou sluchu v jiných evropských zemích? Zeptali jsme se členů Evropské federace rodičů dětí se sluchovým postižením (FEPEDA). Na otázky nám odpověděli André Cuenca z Francouzské národní federace asociací rodičů neslyšících a sluchově postižených dětí (ANPEDA), Sari Paloposki z Finské asociace rodičů neslyšících a nedoslýchavých dětí (KLVL), Ulrike Kappus ze Sdružení rodičů sluchově postižených dětí v Hesensku za Německo a Antoaneta Yarichkova z Asociace rodičů sluchově postižených dětí (ARDUS) za Bulharsko.

Jakou finanční podporu dostane od státu dítě se ztrátou sluchu ve Finsku?

Situaci mi přiblížila Sari Paloposki. Ve Finsku je poskytován příspěvek pro osoby s postižením do 16 let věku. Jeho cílem je zajistit dětem podporu v každodenním životě. Veškerá péče a léčba jsou hrazeny v plné výši včetně implantátů a sluchadel, nehledě na jejich typ, a dokonce i s bateriemi (na rozdíl od ČR a dalších zemí). V závislosti na míře péče, které dítě potřebuje, se částka pohybuje od 93 do 431 euro za měsíc. Neposuzuje se příjem rodiny. Paní Paloposki přibližuje situaci na příkladu své zkušenosti: „Děti s kochleárními implantáty obvykle dostanou tu nejnižší částku. Když má dítě ztrátu sluchu odpovídající úplné hluchotě a nepoužívá žádné kompenzační pomůcky, mohlo by se jednat o tu nejvyšší částku. Například naše nejstarší dcera (nyní už dospělá) má ztrátu sluchu v úrovni úplné hluchoty, používá znakový jazyk a nevyužívá žádné kompenzační pomůcky. Když byla malá, automaticky jsme dostávali nejvyšší částku podpory až do jejích 16 let. Náš nejmladší syn, kterému je nyní 12 let a má stejný stupeň ztráty sluchu (úplná hluchota), má ale dva implantáty, chodí do mainstreamové školy, používá mluvený jazyk, nepotřebuje logopedii atd. V jeho případě jsme nejdříve dostali příspěvek ve střední výši, potom v nejnižší a v současnosti nemáme žádný příspěvek. Takže záleží na mnoha věcech a na tom, zda do nějaké kategorie, a případně do které, vaše dítě spadá.”

Napadlo mě, že v tomto ohledu mohou být svým způsobem znevýhodněny děti, které využívají kompenzační pomůcky a mluvenou řeč a nedostanou podporu, přestože i jejich rodiče mají výdaje v souvislosti s handicapem. Zajímalo mě, jak toto nastavení vnímá paní Paloposki.

„Osobně se necítím v nerovné situaci. Částka příspěvku je určena podle práce navíc. Porovnávám situaci mojí dcery, u které bylo zapotřebí mnohem víc úsilí (naučit se nový jazyk, pomáhat jí s komunikací se slyšícími lidmi, logopedie atd.) a mého syna, který žije aktuálně víceméně ,běžný´ život, jeho ztráta sluchu není moc znát v našem každodenním životě, protože s pomůckami slyší víceméně normálně... Můj příklad možná může nastínit, že věci nejsou vždy černobílé,” uzavírá paní Sari.

Jaká je situace ve Francii?

Příspěvek pro osoby s postižením do 20 let se odvíjí od tzv. míry postižení, kterou stanovuje lékař. Pokud je tato míra alespoň 80 %, činí příspěvek 131 euro měsíčně. Děti se ztrátou sluchu ve stupni úplné hluchoty mají podle Andrého Cuency systémově stanovou míru vyšší než 80 %. V některých případech je podpora poskytována i dětem s mírou postižení v rozsahu 50 až 79 %. Pokud dítě vyžaduje speciální péči, může být částka navýšena o 99 až 1146 euro měsíčně podle výše potřeb: „U dětí se sluchovým postižením je výjimečné, když je jim přiznána vyšší částka kromě případů, kdy mají přidružená a těžká postižení,“ vysvětluje pan Cuenca. Dodává také, že pomoc je možné využít na asistenci a potřeby v oblasti znakového jazyka nebo jiné alternativní komunikace.

Podpora v Bulharsku

Výše podpory je v Bulharsku stanovena podle míry postižení na základě posudku lékaře: „Pro děti do 18 let, které mají stanovenu míru přes 90 %, se jedná o 475 euro měsíčně. Pokud je míra 70 až 90 %, činí příspěvek 230 euro měsíčně. To je také nejčastěji přiznávaná výše příspěvku pro děti se ztrátou sluchu, která nemají jiná postižení. V případě míry 50 až 70 % je vypláceno 180 euro měsíčně, “ uvádí Antoaneta Yarichkova. Podle ní je v některých případech možné ještě žádat o navýšení příspěvku až do výše dalších 250 eur měsíčně, na základě potřeby vyšší míry asistence. Tato pomoc je někdy přiznána i dětem se sluchovým postižením na základě předpokladu, že potřebují více péče a věnovaného času, ale jindy je zamítnuta s tím, že nemají mentální nebo jiný tělesný handicap. Záleží tedy na posuzovatelích. Od 16 let věku dítěte mu začíná být také vyplácen další příspěvek přímo na jeho soukromý účet. Jedná se o „důchod” ve výši 120 euro měsíčně.

Německý systém

Některé spolkové země Německa nabízejí příspěvek speciálně pro osoby se sluchovým postižením, ale ve většině německých států tento příspěvek není. Jeho výše se v jednotlivých státech, které jej poskytují, pohybuje mezi 41 a 150 eury měsíčně. Na příspěvek ale dosáhne i tak malé množství lidí, protože jeho podmínkou je úplná ztráta sluchu a vážné omezení v mluveném jazyce. V každém státě ale existuje karta osoby s postižením a platí, že čím vyšší stupeň postižení je přiznán (v případě sluchového dle míry ztráty sluchu), tím vyšší odečet z daní je možné žádat. Z daní se odečítají také výdaje související s postižením (za dopravu k lékařům, parkování, logopedii atd.). Zdravotní pojištění hradí podobně jako u nás kochleární implantáty a základní typ sluchadel, ale oproti ČR navíc i baterie a příslušenství. Lze žádat o proplacení dalších pomůcek, kurzů znakového jazyka či služeb tlumočníků. Rodiče také mohou pro své děti do školy požádat o asistenty nebo tlumočníky znakového jazyka, ale nemusí být snadné získat schválení a zajistit si tyto služby.

Jaké vnímají respondenti výhody a nevýhody nastavení podpory v dané zemi?

Podle paní Paloski jsou ve Finsku rodiče většinou spokojeni, že taková pomoc existuje. Celkově považuje v této oblasti situaci za příznivou. Na druhou stranu je někdy ale nutné žádat o příspěvek každý rok i u sluchového handicapu, který se nemění. A nerovné postavení vzniká nejednotným postupem z hlediska kritérií pro přiznání sluchadel – nemocnice se v kritériích v jednotlivých oblastech Finska liší.

André Cuenca na francouzském systému oceňuje, že existuje reálná podpora pro rodiče, kteří mají výdaje z důvodu handicapu svých dětí, ale slabou stránku vidí v dlouhém administrativním procesu a v tom, že příspěvek dostávají za určité období zpětně a nejprve musí výdaje platit ze svých finančních zdrojů.

V Bulharsku je hrazena jen malá část ceny sluchadel a nejsou hrazeny baterie do kochleárních implantátů ani údržba řečového procesoru, což paní Antoaneta chápe (spolu s nedostatkem odborníků mimo velká města a dalšími problémy) jako významná omezení pro osoby se ztrátou sluchu.

Situace v Německu je podle Urlike Kappus nepraktická v tom, že se musí na každou pomůcku či službu žádat zvlášť a rodiče si musí sami zjistit, na co všechno mohou žádat a jak.

V tomto článku jsme chtěli ukázat různé zkušenosti s příspěvky určenými osobám se ztrátou sluchu v evropských zemích pro případnou inspiraci. Tou může být například plná úhrada sluchadel nehledě na jejich typ nebo financování baterií a veškerého příslušenství kompenzačních pomůcek, jak ukazuje finský příklad. A dále také finance na kurzy znakového jazyka, jako je tomu v Německu. Přestože se nejedná o komplexní pojednání, lze i z těchto několika výpovědí identifikovat, že v rámci Evropy existují různé přístupy ohledně fungování příspěvků pro osoby se ztrátou sluchu. Jeden z rozdílů spočívá v tom, zda se jedná o typ modelu, který je založen spíše na míře potřeby péče, nebo spíše přiznávající příspěvek automaticky, na základě existence handicapu (a jeho výši na základě míry postižení). Liší se také postoj jednotlivých zemí k tomu, zda posuzovat (a případně do jaké míry) příjem rodiny. Pro širší kontext by bylo nutné věnovat se dalším aspektům této problematiky (například nakolik podpora pokrývá výdaje osob s nejrůznějšími potřebami a typy postižení).

Pro bližší pochopení a možnost přinášet příležitosti pro zlepšování jednotlivých systémů zůstává zapotřebí sdílet příběhy konkrétních lidí se ztrátou sluchu z nejrůznějších zázemí (a nezapomínat na nejzranitelnější skupiny osob) a jejich zkušenosti se systémem, dávat prostor odborníkům z oboru, pracujících v rámci systému podpory státu i mimo něj, upozorňovat na přednosti a mezery jednotlivých modelů, propojovat dobrou praxi a poskytovat zpětnou vazbu zákonodárcům.

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z. s.

Fotografie: Shutterstock.com a Canva.com