Vady sluchu

Z hlediska fyziologického dělíme vady sluchu podle místa vzniku na dvě základní skupiny. Dojde-li k nějaké poruše v mechanické části sluchové dráhy (vnější nebo střední ucho), je narušen převod zvukových vibrací do hlemýždě. Proto takové vady nazýváme vady převodní.

Dojde-li k nějakému poškození ve vnitřním uchu nebo ve vyšších patrech sluchové dráhy, je narušeno vnímání (percepce) zvuku. Takovým vadám říkáme vady percepční nebo též někdy senzoneurální.

Je samozřejmé, že se vyskytují i kombinované vady sluchu, na kterých se podílí jak převodní, tak percepční složka.

Z hlediska doby vzniku dělíme vady sluchu na vrozené a získané.K vrozeným dochází v důsledku dědičnosti nebo v době zrání plodu a dítě se s takovou vadou narodí. Získané vady vznikají až po narození a i zde je z hlediska možností rozvoje mluvené řeči kritická doba vzniku, která rozhoduje o tom, zda je získaná vada prelingvální, nebo postlingvální. Vrozené i získané vady mohou být jak převodní, tak percepční.

Speciální kategorií vad sluchu jsou vady dědičné. Děddičnost vady však v žádném případě neznamená, že by se s ní dítě již muselo narodit. Jsou dědičné vady sluchu, které se projeví třeba až v dospělosti.