Sluchová vada u dětí s kombinovaným postižením

Krok 1: včasné odhalení sluchové vady

Obecně platí, že vada sluchu je u dětí do jednoho roku věku nesnadno odhalitelná pouhým pozorováním či běžnými sluchovými zkouškami, například pomocí zvukových hraček. Vada sluchu není viditelná: dítě se v tomto období projevuje z hlediska sluchového vnímání a řečového vývoje zcela standardně, ať má sluchovou vadu či ne.

U dětí s kombinovaným postižením se může potenciální vada sluchu stát pro jejich rodiče zcela nepostřehnutelnou a je to pochopitelné. Dítě se nemusí projevovat standardně v mnoha oblastech vývoje, a proto mohou rodiče připisovat projevy spojené s vadou sluchu jinému postižení. Navíc musí mnohdy řešit závažné či život ohrožující problémy dítěte a otázky spojené s potenciální vadou sluchu je často ani nenapadnou.

Jedinou možností, jak se mohou rodiče přesvědčit, že je sluch jejich dítěte v pořádku, je objektivní audiometrické vyšetření. Je však potřeba, aby na tuto skutečnost upozornili rodiče patřiční odborníci, kteří mají rodinu v péči. Rodiče se mohou obrátit na svého pediatra a ten by je měl odeslat na odborné vyšetření (ORL, foniatrické pracoviště). Případně mohou rodiče sami požádat o vyšetření sluchu na patřičném specializovaném pracovišti.

Prvním krokem je tedy včasné odhalení (potvrzení či vyvrácení) a posléze diagnostikování sluchové vady. Pokud zdravotní stav dítěte umožňuje, aby bylo dítě schopné absolvovat příslušná audiometrická vyšetření, není důvod je odkládat.

Krok 2: včasné přidělení kompenzační pomůcky

Pokud se vada sluchu u dítěte potvrdí, je nutné v co nejkratším možném čase od určení diagnózy dát dítěti vhodnou kompenzační pomůcku – tj. závěsná digitální sluchadla, popř. později kochleární implantát. Pomocí kvalitních digitálních sluchadel či kochleárního implantátu lze totiž maximálně využít zbytky sluchu dítěte a zlepšit práh slyšení také v oblasti vnímání těch frekvencí, které jsou důležité pro porozumění řeči.

Obecně je tedy vhodné a velmi důležité dokončit diagnostiku sluchové vady do konce jednoho roku života dítěte, aby její kompenzace proběhla před fyziologickým nástupem řeči. Docílit takto včasné kompenzace vady sluchu u dětí s kombinovaným postižením je často nesnadné, platí však, že by měly diagnostika a kompenzace sluchové vady proběhnout v co nejkratším čase.

Krok 3: zahájení rehabilitace

Dalším navazujícím krokem je zahájení včasné rehabilitace. Aby dítě začalo sluchem vnímat mluvenou řeč a rozumět jí, musí se nejdříve naučit sluchem vnímat zvuky, začít je rozlišovat a dávat jim význam. Právě vývoj mluvené řeči či rozumění obecným zvukům jsou úzce spojeny s úrovní sluchového vnímání.

Sluchový orgán je vytvořen již před narozením, ale jeho funkční využití se teprve vytváří, a to za podmínky zdravého celkového vývoje dítěte a také podmínky vnější akustické stimulace. U dětí, které mají kromě sluchové vady ještě jiné problémy (zdravotní problémy, mentální postižení, opožděný vývoj či jinou smyslovou vadu atd.), jsou ale obě podmínky do různé míry narušeny, a proto je také riziko nedostatečného vývoje sluchu a následně i mluvené řeči daleko vyšší než u dětí, které mají pouze sluchové postižení.

Jak už bylo řečeno, rodiče často řeší nejdříve jiná, viditelnější, postižení a sluch se tak často dostane na okraj jejich pozornosti. Není však zcela žádoucí, aby rodiče podporovali v určitém období pouze jednu složku vývoje dítěte a aby rozvoj sluchového vnímání zůstal stranou zájmu. Pokud má dítě zajištěno poradenství rané péče související s jeho dalším postižením, je možné využívat i služby rané péče, které se váží na sluch. Ze zkušeností víme, že rehabilitace a podpora vývoje sluchu mohou probíhat paralelně na základě souběhu dvou a více služeb rané péče a vzájemné spolupráce několika poradců rané péče.

Taková spolupráce vede k celkově rychlejšímu tempu rozvíjení schopností a dovedností dítěte. Současně pozitivně ovlivňuje jeho celkové rozpoložení a především vztah mezi ním a rodiči. Neméně důležité je, že rodiče potřebují mít komplexní informace o celkovém stavu svého dítěte, o možnostech podpory jeho vývoje ve všech oblastech, aby byli schopni udělat si představu o tom, jak asi bude vývoj dítěte postupovat a co všechno mohou pro jeho podporu udělat.

Úloha pozorování rodičů

Protože mluvíme o dětech, u kterých je vzhledem k jejich věku či vzhledem k dosažené úrovni vývoje možné provést pouze objektivní vyšetření sluchu, je důležité, aby rodiče poté, co se dozvědí o sluchové vadě dítěte, začali systematicky pozorovat jeho reakce na zvuky a na řeč. V této souvislosti je třeba zmínit skutečnost, že u dětí, které mají těžší kombinované postižení či jsou velmi nezralé, se stává, že výsledky jejich objektivního vyšetření nemusí zcela odpovídat skutečnosti. Proto je na místě brát výsledky vyšetření s určitým odstupem a pozorovat reakce dítěte na zvuky v každodenním životě. V případě těchto dětí to nemusí být jednoduché. Dítě nemusí reagovat na sluchové podněty tak, jak bychom očekávali, ale reaguje svým specifickým způsobem. Ten může být pro rodiče i pro poradce zcela nový, či na první pohled nezřetelný, proto může trvat delší dobu, než ho rodiče či odborníci rozpoznají.

Právě subjektivní pozorování rodičů a poradců, tedy jejich pohled na to, jak dítě reaguje na sluchové podněty, je naprosto zásadní. Jejich informace totiž dokreslují celkový pohled na dítě a na to, jak se orientuje pomocí sluchu – tedy jak je schopno svůj sluch funkčně využít. Z tohoto hlediska je velice přínosné probírat na základě dialogu poradce s rodiči, nebo poradce s kolegy, kteří jsou s rodinou rovněž v kontaktu, závěry z pozorování a mluvit společně o možnostech, jak pozorování provádět a jak reakce dítěte hodnotit. Domluva s dalšími poradci rané péče je důležitá také proto, aby se péče různých středisek nedublovala, ale zároveň také proto, aby se při poskytování služby na nic nezapomnělo.

Autor: redakce idetskyluch.cz

Foto: shutterstock