Konference zhodnotila nástroje komunikační podpory žáků a studentů se sluchovým postižením

V pátek 23. 9. se v prostorách pražského Magenta Experience Centra uskutečnila odborná konference, která se věnovala možnostem efektivního využití nástrojů komunikační podpory žáků a studentů se sluchovým postižením na jednotlivých stupních školního vzdělávání. Přednáškové odpoledne uspořádalo sdružení Orbi Pontes v rámci Týdne komunikace osob se sluchovým postižením. Své zkušenosti zde prezentovala desítka pedagogických pracovníků.

Možnostem využití bezdrátových technologií u žáků se sluchovým postižením na základních školách se hned v úvodu věnovaly Radka Horáková a Lenka Doležalová z Katedry speciální a inkluzivní pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tyto technologie umožňují zkvalitnění poslechu dítěte v akusticky náročném prostředí, neboť vhodně kombinují kompenzační pomůcku, kterou dítě používá, s technologií vzdáleného mikrofonu. Ta spočívá v zachycení řeči mluvčího (např. učitele) mikrofonem umístěným v jeho blízkosti a následným přenosem k posluchači vybavenému přijímačem signálu komunikujícím s jeho kompenzační pomůckou. Ve výsledku má dítě v hlučném prostředí a na vzdálenost několika metrů možnost slyšet mluvčího ve stejné kvalitě, jako kdyby s ním mluvilo v tichu z očí do očí.

Přednášející odkazovaly na uskutečněný výzkum s názvem Podpora efektivnějšího využívání bezdrátových technologií dětmi se sluchovým postižením, který realizoval Institut sociálního zdraví Univerzity Palackého v Olomouci v rámci projektu s grantovou podporou Technologické agentury ČR v letech 2019 až 2021. Zapojily se do něj asi čtyři desítky rodin dětí s vadami sluchu a pět desítek učitelů. Výsledky jsou dostupné na odkazu: https://hovoryozdravi.cz/sluchova-vada-u-deti/zkusenosti/uvod/

Z prezentace doktorky Radky Horákové o využití bezdrátových technologií u žáků se sluchovým postižením (foto: Lucie Křesťanová, CDS Tamtam)

Většina rodičů se podle výsledků výzkumu domnívá, že dítě by mělo používat vzdálený mikrofon „až potom, později“, například jako školní pomůcku. Přínos pomůcky pro malé dítě „doma, kde je klid“ příliš nevidí. Podle doktorky Horákové však má smysl bezdrátové technologie používat již od raného věku dítěte. „Každá informace, která k dítěti bezděčně doputuje a nemusí se na ni ptát, má význam. Může pak více využít svou operační paměť. A pokud děti odmala ´bezdrát´ využívají, mohou si na něj lépe zvyknout a vnímat ho jako rutinní součást kompenzace jejich sluchové vady.“

Bezdrátové technologie (BT) mohou najít vhodné využití i v rodině, v situacích, kdy jsou zhoršené poslechové podmínky, jako je jízda autem, kdy dítě obvykle sedí vzadu a maminka vpředu komentuje cestu, cesta vlakem apod. Hodí se i při pohybu dítěte na hřišti, na odrážedle, při sledování televize, tabletu atd.

Akci moderovala Markéta Outratová a Josef Sekáč (foto: Lucie Křesťanová, CDS Tamtam)

Využití ve školním prostředí

Lenka Doležalová popsala situaci ohledně využívání bezdrátových technologií ve školním prostředí. Jejich výhodou je podle ní skutečnost, že žák nemusí vynakládat zbytečnou energii na porozumění pedagogovi, protože pomůcka mu ho zaručuje. Například v Německu používají BT ve školách běžně, o čemž se přesvědčila i během osobní návštěvy ve škole v Heilbronnu coby speciální pedagožka z SPC pro sluchově postižené. Ze 6 žáků se sluchovým postižením ve třídě měli všichni žáci kompenzovanou sluchovou vadu sluchadly či kochleárními implantáty a všichni aktivně využívali bezdrátovou technologii ve vyučování. V České republice však není využívání BT na základních školách běžné. Důvodem může být například finanční náročnost pomůcky (školy musejí na zakoupení pomůcky žádat peníze), ale také nízké povědomí o ní a malé zkušenosti s jejím používáním (ani děti nejsou na pomůcku zvyklé od raného dětství a pak může být její použití pro ně zpočátku rušivé a mohou ho vnímat i negativně – v blízkosti mikrofonu učitelka náhle zakřičí, zapraská PET-lahev, zaskřípe zip či zazní jiný intenzivní zvuk).

Při zkušebním použití bezdrátové technologie na jedné z brněnských základních škol pro sluchově postižené, kde bylo ve třídě 6 žáků, jak se sluchovým, tak s přidružený postižením, byl zaznamenám přínos u dvou žáků se sluchovým postižením, a to v lepším porozumění jednotlivým slovům ve třídě i v atriu (na 10 metrů). U ostatních žáků ve třídě nedosahovala úroveň sluchové percepce takové míry, aby bylo možné technologie využít.

Další zkoumanou skupinou byli žáci ze 2 tříd v logopedické základní škole. Do jedné chodili 2 žáci s kochleárními implantáty a do druhé žák s vývojovou dysfázií a ADHD. Ve třídách bylo 11 žáků.

Ve třídě žáků s kochleárními implantáty došlo během využívání BT k jejich lepšímu porozumění mluvené řeči, a to i při diskuzích ve skupinových úkolech, v komunitním kruhu, k lepšímu porozumění při poslechu z interaktivní tabule, ke zlepšení porozumění ve výuce angličtiny, ke stmelení kolektivu a ke zlepšení pozornosti všech žáků.

Ve třídě, kde byl žák s vývojovou dysfázií a ADHD, zaznamenali lepší schopnost žáka koncentrovat se na výuku, jeho pružnější reakce na změny činnosti, lepší vnímání a porozumění výkladu i zadáním a instrukcím vyučujícího. Žák pracoval s větší jistotou a udržoval častější oční kontakt s učitelem. Využil pomůcku i ve chvílích, kdy spolu děti komunikují uspořádané v kruhu. Pomůcka byla aktivována vždy v určitých časových intervalech, tedy s přestávkami, nikoli po celou dobu vyučování. Žák tak vždy na určitou chvíli zpozorněl. Přínos BT se tak dařilo sledovat po celou dobu vyučování. (Ve školách byly použity pomůcky typu: Roger Touchscreen Mic, Phonak Roger Pass-around a Roger Touchscreen Mic + Roger Focus.)

Závěry

Co z této zkušenosti vyplývá? Zatímco ve školách pro sluchově postižené bylo využití BT velmi individuální a obecně obtížně využitelné (s ohledem na styl výuky, preferovaný komunikační systém a různé věkové složení dětí), ve školách logopedických získali s využitím u žáků se sluchovým postižením, popřípadě žáků s NKS a ADHD v inkluzivním prostředí, pozitivní zkušenosti a mají zájem o zakoupení bezdrátové technologie a její zapojení do výuky.

Bližší informace o kompatibilitě zmíněných bezdrátových pomůcek s jednotlivými typy sluchadel a kochleárních implantátů můžete získat na odkazu https://www.phonakpro.com/com/en/support/product-support/wireless-accessories/roger-configurator.html

Přepisovatel Tomáš Portych hovoří o službě přepisu na vysokých školách (foto: Lucie Křesťanová, CDS Tamtam)

Dostupnost přepisu a tlumočení do znakového jazyka na vysokých školách

Nad dostupností služby přepisu a tlumočení na vysokých školách se zamýšlel přepisovatel Bc. Tomáš Portych z České unie neslyšících, který působí také jako externí pedagog na Filozofické fakultě UK.

Zkušený přepisovatel upozornil na rozdíly, které v poskytování těchto služeb na vysokých školách panují. Liší se jak vstřícností ke studentům, tak i zkušenostmi, které jednotlivé vysoké školy s výukou studentů se sluchovým postižením mají. Je dobré, aby studenti počítali s tím, že školy nemusejí nutně znát jejich konkrétní komunikační potřeby, například se orientovat v tom, zda potřebují přepis mluvené řeči do textu, nebo tlumočníka znakového jazyka. Zda student získá při studiu tlumočníka či přepisovatele, může ve finále ovlivnit i dostupnost tlumočníků a přepisovatelů v některých regionech, kde jich může být nedostatek. „Co se týče služby přepisu, Praha je OK, ale například na jihu Čech je nedostatek přepisovatelů,“ zdůraznil problém s regionálním rozvrstvením služeb Tomáš Portych.

Důležité pro studenta je, začít řešit jejich poskytování při studiu co nejdříve, v obecné rovině rozhodně ještě před podáním přihlášky na vysokou školu. Diagnostiku, upřesnění potřeb, jejich financování a pravidla pro jejich poskytování pak hned po přijetí ke studiu. Po zveřejnění rozvrhu je pak vhodné zajistit si přepisovatele a tlumočníky na celý semestr dopředu.

Jak Tomáš s úsměvem podotkl, je dobré počítat i s tím, že „někdy je student informovanější než škola“. V každém případě je však dobré obracet se na centra studentů se specifickými potřebami na jednotlivých školách, která však nemusejí mít všude stejné pravomoci ani stejně kvalifikované pracovníky. Ptát se také na to, zda škola má seznam tlumočníků a přepisovatelů, s nimiž spolupracuje. Pokud by zde student neuspěl, může se obrátit přímo na sociální službu (poskytovatele přepisu či tlumočení), případně využít rady jiného studenta se sluchovým postižením, který již na stejné škole studoval a má zkušenost s konkrétním využitím služeb.

Nebojte se!

Jak přednášející přepisovatel upozornil, je potřeba řešit poskytování služeb co nejdříve, ale není nutné se bát žádat o ně i kdykoli v průběhu studia! Tvrzení „Nemáme na to peníze!“ by nemělo být argumentem. Studenti mohou odpovědět: „Opravdu ne? Ani ze stipendijních fondů? Zkuste se obrátit na sociální služby.“ Ani informace, že škola není schopna takové sociální služby technicky a personálně zajistit, by neměla být definitivní. Škola toho možná schopna není, ale ostatní organizace mohou pomoci. A že nejsou v regionu dostupní přepisovatelé, tlumočníci? Možná nejsou na místě, ale mohou být dostupní online. „Všechno je jednou poprvé, i neslyšící student na škole,“ uvedl Tomáš a doporučil také trvat na službách, které student opravdu potřebuje a odkázat na fungující služby na jiných univerzitách (ÚJKN, Teiresiás, UPOL). Školy často jen neví, co je možné.

Na závěr zmínil Tomáš Portych ojedinělou zkušenost s využitím služby přepisu v podmínkách střední školy. Zde systém naráží na problém s personálním zajištěním. „Neexistuje přepisovatel, který by mohl setrvávat se studentem každý den ve výuce od 8 ráno do odpoledních hodin,“ vysvětlil přepisovatel.

Marína Štibrányiová o projektu Zážitkem k porozumění (foto: Lucie Křesťanová, CDS Tamtam)

Zážitkem k porozumění

O tom, jak jsou učitelé připraveni vzdělávat žáky se sluchovým postižením na běžných základních školách, co jim může pomoci lépe pochopit potřeby těchto žáků nebo čím se mohou inspirovat, přednášela Marína Štibrányiová ze Spolku uživatelů kochleárního implantátu (SUKI).

SUKI uskutečnil tříletý projekt Zážitkem k porozumění zkoumající problematiku inkluzivního vzdělávání sluchově postižených žáků na prvním stupni základní školy, do kterého se zapojilo 12 škol. V roce 2021 vydal stejnojmennou metodickou příručku pro pedagogy, která obsahuje třicet vzdělávacích metod využitelných ve třídách, kde probíhá výuka dětí se sluchovým postižením.

V předmluvě k této příručce autorky uvádějí: „Aby celý proces inkluzivního vzdělávání fungoval, je vždy třeba změnit, nebo alespoň přizpůsobit zavedené metody vzdělávání, vyjít vstříc potřebám sluchově postižených žáků a nečekat, že žák sám zapadne do kolektivu a popere se s nároky, které jsou na něj kladeny. Také je naprosto nepostradatelné, aby mezi všemi zúčastněnými fungovala komunikace a spolupráce. V centru zájmu všech je dítě a všichni mají stejný cíl – pomáhat mu zvládat veškeré nároky, které na něj škola klade. Škola, dítě, rodina i poradenský pracovník SPC – každý má v inkluzivním procesu svoji důležitou roli, každý musí být s předstihem připraven na to, co ho čeká.“

V publikaci je možné najít řadu konkrétních doporučení, jak efektivněji zapojit děti se sluchovým postižením do výuky, jak lépe vizualizovat učivo, rozvíjet jejich samostatné myšlení, přispět k jejich lepšímu začlenění do kolektivu a v neposlední řadě, jak jim ve třídě vytvořit vhodnější akustické podmínky pomocí jednoduchých a finančně nenáročných prostředků (molitanová či textilní „nástěnka“ s dětskými obrázky místo holých zdí odrážejících zvuk apod.)

Publikace je doplněna pracovními listy a přílohami. Veškeré informace o projektu, brožuře a metodikách lze nalézt na webových stránkách https://www.zazitek.zsheureka.cz/

Lenka Tóthová na dálku přiblížila svoje zkušenosti s výukou angličtiny pro neslyšící studenty (foto: Lucie Křesťanová, CDS Tamtam)

Na konferenci vystoupili také tři zástupci brněnské Masarykovy univerzity. Kam se posunul vícejazyčný slovník (nejen) znakových jazyků Dictio, který vznikl před 20 lety původně jako jazyková podpora studentů se sluchovým postižením na Masarykově univerzitě v Brně, o tom informoval v online přenosu Jan Fikejs z centra Tereisiás, Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky na MU. Několik poznámek k současné výuce angličtiny pro neslyšící a nedoslýchavé prezentovala rovněž na dálku jeho kolegyně Lenka Tóthová. Hybridní knihu jako univerzální publikační formát, který se neustále vyvíjí jak po technické, tak po obsahové stránce, osobně představil Alexandr Zvonek. Obsah této multimediální publikace je zobrazován jako text, zvukový záznam textu a videozáznam textu ve znakovém jazyce. Může tak být „čten“ mnoha způsoby a je určen pro uživatele se zrakovým či sluchovým postižením, s poruchami čtení či jinými potížemi v oblasti přístupu k psanému textu, ale i pro čtenáře bez speciálních nároků.

Odborná konference probíhala pod záštitou senátora Jiřího Drahoše. Konferenčními jazyky byla čeština a český znakový jazyk, v průběhu celého přednáškového cyklu i v diskuzích bylo zajištěno tlumočení do znakového jazyka a simultánní přepis mluvené řeči. Moderovali Markéta Outratová a Josef Sekáč.

Autorka: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: Lucie Křesťanová, Centrum pro dětský sluch Tamtam