Důležité je, aby děti do školy chodily rády a zažívaly úspěch

Jak děti prožívají zlomové situace jako třeba nástup do první třídy? Jak je mohou rodiče podpořit?

Nástup do první třídy sebou přináší změnu společenské role. Z dítěte se stává žák, což sebou nese mnoho nových povinností a klade na dítě nemalé požadavky. Většina dětí se do první třídy těší, už chtějí být „velkými“ školáky, vnímají to jako posun k dospělosti. Současně však tato nová role a neznámé školní prostředí přinášejí i množství obav, strach, zda zvládnu vzdělávací nároky, nezklamu rodiče, najdu si kamarády. Obavy bývají často u dětí se sluchovým postižením výraznější. Mnoho škol nabízí předškolní kurzy.  Účast na nich může významně přispět ke snížení zmíněných obav z neznáma. Ke zmírnění strachu ze zklamání rodičů pak výraznou měrou pomáhá vzájemné sdílení představ a očekávání. Rodiče by měli s dětmi otevřeně komunikovat o tom, co od nich očekávají, jaké školní výsledky pro ně budou přijatelné a budou z nich mít radost.

Jak děti se sluchovým postižením zvládají komunikační bariéru s ostatními dětmi? Omezuje to jejich sociální vztahy?

S postupnou přípravou na tento zlomový okamžik by se mělo začít již na začátku posledního roku povinné předškolní docházky. U dětí se sluchovými vadami je velmi důležité zaměřit se především na rozvoj komunikačních dovedností, budování funkčního komunikačního kanálu a jeho efektivní využívání. Právě rozvoj řeči je jednou z oblastí, na níž má sluchové postižení nejvíce negativní dopad (záleží pochopitelně na hloubce postižení, včasnosti diagnostiky sluchové vady a především zahájení rehabilitace a její intenzitě). I při samotném začleňování do kolektivu, budování sociálních vazeb s vrstevníky, je proto právě úroveň komunikačních dovedností jedno z nejdůležitějších kritérií úspěšnosti. Jinými slovy – čím rozvinutějšími komunikačními dovednostmi dítě disponuje, tím je u něj vyšší šance na bezproblémové zapojení do kolektivu a vybudování zdravého sebevědomí. Stěžejní pro nástup do první třídy je zvládnutí sebeobslužných dovedností.

Například na stránkách našeho speciálně pedagogického centra (dále jen SPC) mohou rodiče najít informace, jak jednotlivé oblasti vývoje předškolních dětí rozvíjet (http://spc.val-mez.cz/stranka.php?stranka=25).  Nejsou-li si zákonní zástupci jisti, zda je jejich dítě zralé pro nástup do první třídy, mají možnost obrátit se na poradenské pracovníky speciálně pedagogických center a zažádat o vyšetření školní zralosti.

Jak musí být dítě se sluchovým postižením vybaveno, co potřebuje, aby uspělo v běžné škole? Kdy je vhodnější zvolit raději školu pro žáky se sluchovým postižením?

Při posuzování speciálně vzdělávacích potřeb žáků, stanovení stupně podpůrných opatření, a především doporučení vzdělávání v běžné škole či škole, třídě, oddělení nebo skupině zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a definované dle § 16 odstavce 9 školského zákona (viz informace na závěr článku v boxu – pozn. redakce), se pracovníci SPC řídí především mírou dopadu speciálně vzdělávacích potřeb na vzdělávací proces. Z praxe se ukazuje, že nejzásadnější pro vzdělávací proces je již zmíněná úroveň komunikačních schopností a jejich akcelerace v průběhu vývoje. I přes všechnu snahu učitelů a podporu SPC musím ze zkušeností konstatovat, že výuka na běžných školách probíhá (a musí probíhat) především v rovině verbální – většina informací je předávána ústně.  Učitel sice napíše hlavní pojmy na tabuli, dítě si zaznamená klíčová slova do sešitu, důležité poznatky jsou zvýrazněny v učebnicích, ale kontext, doplňující informace a jejich propojování se odehrává na verbální úrovni. Proto zařazování žáků komunikujících českým znakovým jazykem do běžné základní školy, případně žáků, kteří potřebují i přes orální komunikaci podporu znaku, výrazně pomalejší tempo k osvojování znalostí, se jeví jako neefektivní, často nerealizovatelné (v praxi schází tlumočník českého jazyka). Těmto žákům proto raději doporučujeme zařazení do školy, třídy či oddělení skupiny zřízené dle § 16 odstavce 9 školského zákona. V takovémto prostředí často zažijí úspěch. Zvýší se výtěžnost jejich rozumových schopností, prostředí jim nabídne možnost využít jejich potenciál a dochází taktéž k rozvoji sociálních dovedností.

Kdy je pro dítě vhodný asistent pedagoga?

U žáků se sluchovým postižením se podpora ve formě asistenta pedagoga v rámci inkluze na běžné škole doporučuje především z důvodu zhoršeného porozumění řeči a s ním spojenou nutností opakovat instrukce, v rámci užší slovní zásoby přeformulovat zadání či dovysvětlit význam pojmu. Asistent pedagoga také především v začátcích pomáhá žákovi s lepší orientací ve výukových materiálech, s organizací práce, s připomenutím povinností (např. zapsání domácích úkolů), které může žák přeslechnout, usměrňováním emocí (např. někteří žáci se sluchovým postižením mají sklon k afektům, častěji práci vzdávají, když se vyskytne překážka, nevědí si rady).

Podpora asistenta pedagoga má však i svoji negativní stránku, a to v možnosti „zlenivění“ žáka. Přílišná dopomoc a s ní spojené nevyužití potenciálu žáka může způsobit jeho stagnaci. Setkáváme se i s negativním dopadem na sociální vztahy, což je na jednu stranu paradox, protože právě pomoc při budování sociálních vazeb zmiňují rodiče jako jeden z hlavních důvodů, proč žádají pro své dítě právě toto podpůrné opatření. Podpůrné opatření v podobě asistenta pedagoga klade vysoké nároky na jasné vymezení pravidel spolupráce a hranic mezi asistentem pedagoga a žákem, současně je nezbytná vysoká míra spolupráce a vymezení kompetencí ve vztahu učitel – asistent pedagoga. Úzká spolupráce rodiny a odborníků zainteresovaných ve vzdělávání žáka je i v tomto případě nezbytná.

Doporučujete rodičům hned od nástupu dítěte do školy komunikovat se školním psychologem?

Z praxe psycholožky v SPC mohu úzkou spolupráci rodičů a zástupců školy jen doporučit. V praxi se nám osvědčuje otevřená komunikace mezi rodiči, školou a SPC, kdy všechny strany takzvaně vyloží karty na stůl. Proberou společně silné i slabé stránky žáka, sdílejí strategie, které přispívají k zvládnutí problémového chování, zátěžových situací, sdělí si své zkušenosti s prací se žákem.

Jak postupovat, když se ukáže, že dítěti vzdělávání v běžné škole nevyhovuje?

U vzdělávání žáků se sluchovou vadou je vždy nezbytná úzká spolupráce rodiny a školy. Pakliže se i přes dodržování podpůrných opatření objeví vzdělávací problémy, je vždy nezbytné průběžně komunikovat se školou, většinou s třídním učitelem, případně zástupci školního poradenského pracoviště (výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog, metodik prevence) a SPC. Jakmile je SPC informováno ze strany rodičů či školy, že má žák výrazné výukové potíže a doporučená podpůrná opatření jsou nedostatečná, kontaktuje příslušná pracovnice SPC zástupce školy a domluví se na náslechu v hodinách. Následně proběhne konzultace s učiteli a rodiči. Po vyhodnocení situace může být doporučeno vyšetření v SPC, na jehož základě se stanoví nová podpůrná opatření, která mohou spočívat mimo jiné v doporučení k přeřazení žáka do školy, třídy oddělení, skupiny zřízené dle § 16 odstavce 9 školského zákona. Především při nástupu do 1. třídy je nezbytné ponechat žákovi alespoň tři měsíce na adaptaci, k přeřazení či změně podpůrných opatření se většinou přistupuje nejdříve v pololetí, ale pochopitelně záleží na situaci. Má-li dítě kromě výukových potíží také potíže v rámci kolektivu, psychosomatické problémy, pak může přeřazení či změna podpůrných opatření proběhnout i dříve. Důležité totiž je, aby i žáci se sluchovou vadou do školy chodili rádi, těšili se, zažívali úspěch, měli kvalitní vrstevnické vztahy. Jakmile ztratí radost ze získávání nových poznatků, cítí se v rámci kolektivu izolovaně, nechtěně, je pak velmi těžké pro učitele, rodiče i žáky samotné najít motivaci k učení.

Setkávají se děti se sluchovým postižením častěji než ostatní děti se šikanou?

Obecně se dá říci, že jedním z rizikových faktorů šikany jsou speciálně vzdělávací potřeby (SVP) žáků. Z praxe se však neukazuje, že by konkrétně žáci se sluchovou vadou byli ohroženější skupinou než jiní žáci se SVP. Postup při řešení šikany je stejný jako u ostatních žáků, v případě nutnosti je přizván tlumočník.

Jak děti se sluchovým postižením zvládají odloučení od rodičů, třeba na škole v přírodě nebo na internátě apod.?

Odloučení od pečující osoby bývá obecně pro děti i rodiče tím náročnější, v čím mladším věku k ní dochází. Proto u dětí v předškolním vzdělávání bývá možnost pobytu na internátu doporučována a praktikována minimálně. Objevují se však případy (například se jedná o dítě neslyšící, vyžadující komunikaci v českém znakovém jazyce), kdy je i u dětí předškolních škola s internátním pobytem využívána, jelikož je to nezbytné pro další rozvoj dítěte. V takovýchto případech lze však pobyt na internátu a doma rozdělit (tedy dítě může navštěvovat mateřskou školu zřízenou pro žáky se SVP třikrát týdně a dvakrát týdně chodí do mateřské školy v místě bydliště). U dětí nastupujících do 1. třídy a starších rodiče volí variantu, kdy žáky například dvakrát týdně do školy sami vozí, a zbytek týdne žák pobývá na internátě.

V dnešní době moderních technologií je kontakt s rodinou možný udržovat s využitím sociálních sítí, vychovatelé umisťují na školní web fotografie a videa ze společných činností žáků, poskytují časté konzultace rodičům, školy se snaží podporovat vazby mezi rodiči a dětmi, potažmo rodinou a školou, prostřednictvím pořádání společných akcí.

Dítě končí základní školu. Čeká ho další zlomová situace – výběr střední školy či učebního oboru. Kde se mohou rodiče poradit, co vybrat? Jsou nějaká kritéria, která by měli rodiče dětí se sluchovým postižením více zvážit?

V rámci poradenské činnosti SPC poskytujeme také vyšetření zaměřené na profesní orientaci, poradenství v oblasti výběru střední školy. Pokud tedy žák neví, na jakou střední školu se přihlásit či zda by pro něj zvolený obor byl vhodný, může se obrátit na poradenské pracovníky SPC.

Při výběru školy je v první řadě nezbytné na základě mapování žáka během školní docházky, vyhodnocení dosavadních školních výsledků, konzultace s třídním učitelem a rodiči doporučit, zda vybírat střední školu ukončenou státní maturitní zkouškou či střední školu s výučním listem. Dále je nezbytné ověřit vhodnost oboru z lékařského hlediska. Existují profese, které vyžadují lékařské potvrzení a žáci se sluchovým postižením jej nedostanou. V neposlední řadě je potřeba zabývat se uplatnitelností, což je vhodné zjistit od absolventů.  Případně, i u nás v SPC si vedeme statistiku úspěšnosti absolventů, takže žákům a rodičům můžeme poradit.

Mgr. Kristína Papajová je absolventkou magisterského studia oboru psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V rámci studia se zaměřovala na školní psychologii (zvláště oblasti zvládání stresu, školních kolektivů, šikany a učitelské profese) a absolvovala i poradenskou praxi. Nyní pracuje ve Speciálně pedagogickém centru při Mateřské, základní a střední škole pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí, mimo jiné jako psycholog pro klienty s vadami sluchu vzdělávanými ve školách běžného typu a jejich rodiče.

Připravila: Radana Ardeltová, koordinátorka komunikace CDS Tamtam

Fotografie: Shutterstock.com