Kultura

Neslyšící režisérka Jenny Sealeyová uvedla premiéru opery The Paradis Files

9. června 2022

Opera o nevidomé skladatelce Marii Terezii von Paradisové

Londýnské divadlo GRAEae přišlo s něčím jedinečným. Jde o komorní operu o životě nevidomé rakouské hudebnice a skladatelky Marie Terezie von Paradisové, která žila v 18. století a byla ve své době nesmírně úspěšná. Přesto na ni historie jaksi zapomněla. Její odkaz nyní oživil tým umělců a umělkyň, pro které je příběh v mnohém osobní: vědí, jaké to je žít se zdravotním postižením i jaké výzvy, předsudky a stereotypy jsou dodnes součástí života lidí s handicapem. Vše probíhá pod taktovkou umělecké ředitelky divadla GRAEae Jenny Sealeyové, která se tak stane historicky první neslyšící režisérkou opery velkého formátu.

Název The Paradis Files by bylo možné přeložit jako „Spisy Paradisové“. Hlavní postava von Paradisová (německy Maria Thereisia von Paradise) byla skladatelka, klavíristka a zpěvačka. Poté, co ztratila v raném věku zrak, byla okolím tlačena do mnohých invazivních a brutálních metod s cílem „vyléčit” ztrátu zraku nehledě na utrpení, které přitom zažívala. Motiv, kdy lidé s postižením čelili a čelí snahám mainstreamové společnosti být „opraveni” nebo „vyléčeni”, se prolíná celým dílem od samého počátku, ovlivnil i kreativní proces vzniku opery. Mezi umělci, kteří pracují na tomto projektu, jsou lidé neslyšící nebo nevidomí, kteří se podle svých slov setkávají s podobnými snahami i dnes. Tvůrkyně díla a jeho libretistka Selina Millsová, která je nevidomá, k tomu v krátkém dokumentu o vzniku opery sděluje: „Lidi mi často říkají: víš, že si na to můžeš pořídit aplikaci… nebo: nemůžeš si zajistit nějaký software? Jako by se tím mělo všechno opravit. Jenže jde o to, že všechno nemůžeme opravit. Někdy musíme žít s tím, co máme.”

Představitelka von Paradisové, britská mezzosopranistka Bethan Langfordová, jejíž podmanivý hlas můžeme slyšet ve zmíněném dokumentu, má sama postižení zraku a čerpá ze svých zkušeností a emocí, které zažívala v dětství, když jí bylo doporučováno, aby nosila přes oko pásku. K tomu, jak citlivě a autenticky uchopit tak silný příběh, tvůrkyně Selina Millsová dodává: „Opravdu pomáhá, když máte lidi, kteří mají sdílenou žitou zkušenost, ale nepovažují to za jedinou věc, která je definuje.”

Jak to všechno začalo: jedna žena podpořila druhou

Selina Millsová, která se později stala autorkou celého nápadu vytvořit operu o životě von Paradisové, začala před několika lety pátrat po nevidomých historických osobnostech a zvláště ženách. V současných knihách dlouho nemohla do 19. století najít skoro ani zmínku. Až jednou narazila na Marii Terezii von Paradisovou a podivila se, proč se jejím příběhem nikdo nezabýval. Žena, která vytvořila množství hudebních děl (minimálně 5 oper, 2 kantáty a mnohé další) a dělala turné po Evropě. Žena, pro kterou skládali Mozart, Haydn či Salieri. Žena, která byla za svého života pro svůj talent nesmírně známá na všech královských dvorech v Evropě, jako malá si hrála s Marií Antoinettou, v dospělosti byla přezdívaná „Slepá kouzelnice”. Po třicítce založila úspěšnou hudební školu pro nevidomé dívky ve Vídni, na jejíž fungování zajistila veškeré finanční zdroje z příspěvků a hudebních vystoupení. Po své smrti zanechala tolik financí, že z nich škola fungovala ještě další století. A také třeba vynalezla karty pro nevidomé lidi, aby se mohla účastnit karetních her u dvora.

Momentka ze zkoušky- Režisérka Jenny Sealey (vpravo), Chandu Gopalakrishnan, Gemma Scott, Bethan Langford. Foto-Henri T

„Na Terezii miluju to, že opravdu nevnímala svůj život jako tragédii. Opravdu se vydala do světa (...), měla aférky, seznamovala se s hodně lidmi a prozkoumávala svět,“ říká o ní Selina Millsová ve zmíněném dokumentu. Ve své době slavila von Paradisová fenomenální úspěchy, ale z historie zmizela a nikdo se o ní neučí – podobně jako o mnohých dalších schopných ženách, a zvláště ženách s postižením. Aneb Jak se říká: history is his story, tedy historie, tak jak se ji učíme, je psaná muži o mužích. Další důvody, které mohly přispět k jejímu zapomenutí, navrhuje Selina Millsová ve svém článku: 80 % její práce se nedochovalo (nebo doposud neobjevilo) a dále nevíme, zda byly její hudební práce otisknuty a znovu publikovány, na čemž v dané době dost závisela délka zachování děl.

Jisté je, že když dostala Jenny Sealeyová nabídku režírovat operu, souhlasila a navrhla jako její námět právě příběh von Paradisové, se kterým ji přednedávnem náhodou seznámila Selina Millsová. Ta se stala libretistkou nově vznikající opery, jejíž finální podoba v dubnu tohoto roku vstoupila na jeviště Velké Británie.

Jenny Sealeyová v dokumentu reaguje na možné prvotní rozpaky z toho, že dílo režíruje právě ona: „Hodně lidí si řekne: ,Neslyšící režisérka. Opera. Takový risk!´ Ale Monica Fergussonová, ředitelka partnerské společnosti The Stables, to nevnímá jako risk. Je v té výzvě spolu se mnou. Je to také žena s postižením, která to naprosto chápe. Chápe, jak se posunout dál: zbořit ty bariéry. To, co děláme, je přesně to, co tehdy před tolika lety dělala Terezie. Zbourala bariéry.“

Něco, co tu ještě nebylo

Na začátku ale nebylo všechno tak růžové. Partnerství odmítly Anglická národní opera (English National Opera) i Královská opera (The Royal Opera House). Až divadlo The Stables na nabídku kývlo a následně se připojil další partner: BBC Concert Orchestra.

Momentka ze zkoušky - Andrea Brown, Ella Taylor a Max Marchewicz. Foto-Henri T

Jenny Sealeyová se zaměřovala mimo jiné na to, jak účinkující vyjadřují to, co se na scéně děje, i mimohudebně: „Já jakožto neslyšící člověk potřebuju tu hudbu dostat pod kůži. Abych zjistila, jak ji budu slyšet,” říká v dokumentu. Pro Limpingchicken.com Sealeyová uvedla: „(...) na jevišti je i jiná forma muzikálnosti, která nezbytně nespoléhá na sluch, ale je o emoci a rytmu.” Zkrátka šlo o to „(...) vytvořit operu, jak ještě nikdy nebyla vytvořena. To je výzva. A můj bože, my to uděláme!” dodává v dokumentu Sealeyová.

Jde o zcela nový formát, ve kterém se také myslelo na přístupnost pro neslyšící a nevidomé diváky: každé představení má kreativní tlumočení do britského znakového jazyka (BSL) a kreativní titulky pro neslyšící. „Stále se snažíme nalézat a rozvíjet prostor, ve kterém můžeme hrát. Hudba, akce, zpěv, titulky pro neslyšící, znakový jazyk. Všechny tyhle věci se propojí navzájem v této dosti inovativní produkci,” říká v dokumentu k procesu vzniku tohoto jedinečného díla dirigentka Andrea Brownová.

Momentka ze zkoušky - Režisérka Jenny Sealey. Foto - Henri T

Není náhoda, že se projekt uskuteční v rámci divadla GRAEae, které je už od roku 1980 průkopníkem na poli zpřístupnění divadla světové kvality z hlediska obsazení umělců s postižením i zpřístupnění pro diváky s postižením. Zakladatelé Nabil Shaban a Richard Tomlinson sdílejí společnou vizi: nabourat obraz bezbrannosti a také předsudky a mýty týkající se lidí s postižením skrze divadlo, workshopy a školení. V rozhovoru pro Limpingchicken.com Jenny Seallyová uvedla, že pro divadelní společnosti, v jejichž vedení jsou neslyšící a další lidé s postižením, jde o to využít divadlo pro „sociální změnu”: „Dáme ty příběhy, o kterých se nemluví, na jeviště a připomeneme lidem: haló, my existujeme, jsme schopní a máme co říct.”

Světová premiéra opery The Paradis Files byla zahájena 13. a 14. dubna v Londýně a během dubna a května probíhala její turné po Velké Británii. Následně bude představení streamováno online. Už nyní se lze zapsat do formuláře na webu Graeae.org, na jehož základě obdržíte data živého vysílání mezi prvními. A perlička na závěr: před několika dny bylo uveřejněno, že Jenny Sealeyová obdrží Řád britského impéria (OBE) od anglické královny Alžběty II. za svoji službu na poli umělecké tvorby lidí s postižením.

Napsala: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených

Fotografie: Publikováno s laskavým souhlasem Davida Burnse za Graeae.org. Fotograf zkoušek: Henri T, produkční fotograf: Patrick Baldwin.

Zdroje:

The Paradis Files Short Documentary

Thestables.com