Muzejní noc pro neslyšící 2019

Návštěvníci si letos mohli vybrat z programové nabídky šesti pražských muzeí, galerií a kulturních institucí. Lektorský výklad byl tlumočen do znakového jazyka a simultánně přepisován do textu, který se účastníkům zobrazoval v zapůjčených tabletech.

Po úvodním setkání v Muzeu hlavního města Prahy se asi tři desítky návštěvníků rozdělily do pěti skupin, aby společně s průvodcem vyrazily do vybrané dvojice muzeí (Galerie AMU, Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, Národního zemědělského muzea, Galerie Villa Pellé a Národního památníku hrdinů heydrichiády – v různých kombinacích).

Připojila jsem se ke skupině, jejíž trasa vedla nejprve do Pelléovy vily, kde až do 19. června vystavuje svoje ilustrace a další klíčové práce za posledních třicet let známá česká ilustrátorka dětské literatury Renáta Fučíková. Autorku jsme měli možnost poznat tváří v tvář. Předvedla nám, na čem aktuálně pracuje, a názorně ukázala, jakým způsobem vytváří pro ni charakteristické rytiny. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, že rytí do papírového kartonu opatřeného speciální povrchovou vrstvou není vůbec jednoduché (musíte vést linku pera/rydla úplně jinak než při běžné kresbě). Fučíková spolupracuje s předními českými nakladatelstvími a za své bohaté dílo posbírala desítky zahraničních cen.  Z její dílny pocházejí ilustrace k titulům jako Karel IV., Tomáš Garrique Masaryk, Obrazy z nového zákona, Praha v srdci, Historie Evropy a další.

Po skončení prohlídky v Pelléově vile zamířily naše kroky nejprve do bufetu, kde jsme trochu doplnili energii, a poté jsme procházkou došli až k Národnímu zemědělskému muzeu, kde už na nás čekala lektorka s tlumočníkem znakového jazyka. Z rozsáhlých sbírek zemědělského muzea v několika podlažích jsme navštívili expozici rybářství.

Temperamentní lektorka nám kladla zvídavé otázky – tipovali jsme, jaký rybník v ČR je nejstarší, jaký největší, kolik mouky se kdysi  vyrobilo za den ve mlýně apod. (Přestože naše skupina byla označena jako 2B, žádné Dvojky béčka se v ní nesešly – naopak jsme většinou dostali pochvalu, protože naše tipy se blížily realitě). Návštěvu zemědělského muzea lze doporučit rodinám s dětmi různého věku – kromě živých sladkovodních i mořských ryb je tu řada interaktivních prvků a „vychytávek“, které zaujmou i ty nejmenší. Leccos se tu dozvědí také dospělí (Mě zde například vyvedli z historického omylu, že rak chodí pozadu. Nechodí! Sice to pozadu umí, ale couvá pouze při úhybných manévrech, aby unikl nebezpečí.) Vrcholem naší prohlídky byl výstup po točitých schodech na střechu, kde byl nádherný výhled na celou Prahu.

Krásný zážitek celkově, nelitovala jsem svého výběru ani v jednom případě a věřím, že byli spokojeni i členové dalších skupin. 

Ti, kteří měli ještě dost fyzických sil prodírat se davy návštěvníků Muzejní noci (jichž bylo letos podle ČTK  kolem 15O tisíc), se vydali společně na bonusovou prohlídku Klausovy synagogy. Mně už energie došla, a tak jsem se vrátila zcela přeplněným metrem domů.

Akce byla finančně podpořena Ministerstvem kultury ČR, Úřadem vlády ČR a Vládním výborem pro zdravotně postižené občany.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: autorka