Využívání asistivních technologií – překážky a možná řešení

Americký specialista na ztrátu sluchu Stephen O. Frazier vám v následujícím článku, jehož překlad vám přinášíme, představí průzkum zaměřený na využívání asistivních technologií. Z nejčastějších překážek, kterým neslyšící lidé ve veřejném prostoru čelí, plynou i oblasti, které je potřeba zlepšit nejen v USA, ale obdobně se mohou inspirovat další země včetně ČR.

Skupina aktivistů, kteří hájí zájmy lidí se ztrátou sluchu, vytvořila Výbor pro přístup ke komunikaci v Americe (CCAA), aby se zabývala tím, proč více lidí se sluchovými problémy nevyužívá asistivní komunikační technologie, které jsou jim k dispozici. Jako předseda tohoto výboru jsem v květnu minulého roku začal s náborem členů.

Červen až srpen jsme strávili přípravou, revizí a přepracováváním ankety, na kterou nakonec odpovědělo více než 1 500 lidí se ztrátou sluchu nebo poruchami souvisejícími se sluchem. Naším cílem bylo pochopit, proč jsou asistivní technologie nedostatečně využívány ve veřejných prostorách, jako jsou například divadla, přestože je jejich umístění nařízeno zákonem o Američanech s postižením (ADA).

Většina respondentů měla těžkou až úplnou ztrátu sluchu. Průzkum zjistil, že zatímco mnoho lidí se ztrátou sluchu hledá asistivní pomůcky a žádá o ně, často nejsou k dispozici. Na otázku, jak často lidé najdou asistivní pomůcky, odpovědělo 62 % respondentů „zřídka nebo nikdy“. Překvapivým zjištěním průzkumu, bylo, že většina zvolila titulky jako svou první volbu, pokud měl být k dispozici pouze jeden asistivní nástroj. Méně překvapivé bylo zjištění, že by 60 % respondentů dalo přednost indukčním smyčkám před FM systémem, infračerveným nebo WiFi systémem.

Na rozdíl od technologií jako jsou indukční smyčky, nejsou titulky nařízeny zákonem ADA a v tom spočívá největší důvod, proč titulky nejsou využívány: nejsou totiž poskytovány, mnohdy i když o ně neslyšící výslovně požádají. Na otázku, jak často se respondenti setkali s problémy s některým typem technologií a nástrojů na veřejných místech, mnoho lidí nabídlo podrobné odpovědi, jejichž shrnutí najdete na následujících řádcích.

Klíčové problémy se zpřístupněním akcí a prostor

Nedostatečné značení neupozorňuje lidi na přítomnost asistivních nástrojů a technologií

Toto byla nejčastější stížnost respondentů. Zákon ADA přitom nařizuje, že označení musí být přítomné a dokonce i uvádí, kde má být umístěno, jak má být velké, v jakém stylu a další požadavky. Není ale jasné, kdo je za označení zodpovědný - zda je to majitel prostoru, firma instalující asistivní technologii či sponzor akce. A důsledky? Mohu například referovat o tom, že při dokončení nového multiplexu v Santa Fe v Novém Mexiku bylo toto značení opomenuto. Už jsem se setkal dokonce i s tím, že mi bylo řečeno, že modrá značka indukční smyčky byla odstraněna, protože neladila s výzdobou - konkrétně v divadle Albuquerque Journal.

Špatně vyškolený personál není schopen představit zařízení a odstraňovat problémy

Uživatelé vizuálních i sluchových systémů si v anketě postěžovali, že personál, který zařízení vydává, bývá často špatně vyškolen v jejich používání nebo nebyl vyškolen vůbec. Jeden respondent si vzpomněl, jak mu nějaký zaměstnanec nabízel kabel k indukční smyčce v domnění, že se jedná o šňůrku na krk.

V kompenzačních pomůckách se objevují slabé nebo vybité baterie

Soudě pouze podle počtu stížností začínajících slovem baterie nebo baterie jsou slabé nebo vybité baterie, je právě toto problémem číslo jedna u kterékoli z asistivních technologií a pomůcek. Dalo by se mu předejít efektivním postupem pro dobíjení všech zapůjčených zařízení, jakmile jsou vrácena.

Titulky jsou často nefunkční nebo nejsou zapnuté

Respondenti uvedli, že museli být přímo v hale se zapnutým zařízením a během vysílání titulků, aby bylo možné zjistit, zda vše funguje. Z tohoto důvodu si nemohli uživatelé dopředu ověřit, že titulky fungují, dokud se neusadili, a když se potom objevily nějaké problémy, zmeškali část představení. Jedna respondentka napsala: „Neměla jsem možnost, jak se dostat během divadelního představení k personálu, aby pomůcku opravili, a byla jsem v první řadě komediálního představení, takže si herci mysleli, že je se mnou něco v nepořádku, když se nesměju.“

Symbol indukční smyčky - ©Unie neslyšících Brno

Zařízení je nekompatibilní nebo má nízkou kvalitu (slabý signál, rušivá ozvěna)

Jeden respondent uvedl: „Často není signál dostatečně silný a já si musím přehodit kabel indukční smyčky přes uši, abych slyšel." Další zkušenější respondent tento problém vyřešil a uvedl: „Kvůli tomu, že bývá signál v kabelu indukční smyčky slabý, vždycky si přinesu vlastní kabel se zesíleným signálem.“ O tomto řešení se zmiňovali i ostatní. Účastníci průzkumu si také stěžovali na zpětnou vazbu ze sluchátek nebo statickou elektřinu z indukční smyčky.

Poskytovatelé zdravotní péče o sluch nevzdělávají dostatečně o nejrůznějších asistivních technologiích

Ačkoli jen několik respondentů uvedlo, že je jejich poskytovatel sluchadel dostatečně needukoval o asistivních technologiích, v samotném dotazníku uvedlo 17% lidí, že než začali anketu vyplňovat, vůbec o indukčních smyčkách a cívkách nevěděli. Navíc více než polovina uvedla, že se o této technologii dozvěděla od někoho jiného než od svého zdravotnického poskytovatele péče v oblasti sluchu.

Příslib zlepšení

Zákon ADA nařizuje zpřístupnění veřejných prostor a akcí pro osoby s postižením, ale mnoho praktických faktorů brání využívání asistivních technologií. Chybí řádné provedení, od infrastruktury a vybavení až po školení personálu a údržbu zařízení. Nicméně rostoucí dostupnost kvalitních sluchadel, volně prodejných variant a asistivních technologií slibují lepší vyhlídky. Když se realizace a používání asistivních technologií pečlivě ošetří, lidé se ztrátou sluchu se budou moci zapojit do společenského života více naplno. Jak říká kanadská humoristka a autorka Gael Hannon: „Nikdy nebyl lepší čas na ztrátu sluchu než nyní."

Podívejte se na úplné výsledky průzkumu na webu CCAA. Viz také shrnutí od Hearing Tracker, jehož zakladatel Abram Bailey, Au.D., byl součástí výboru CCAA.

Autor: Stephen O. Frazier

Zdroj: HHF.org - Hearing When You Can´t Hear. 18. 1. 2024

Přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s., redakčně kráceno a upraveno

Fotografie: portrét autora (archiv autora), Shutterstock.com, Unie neslyšících Brno