Jak nejlépe blafovat, máte-li ztrátu sluchu

Přinášíme vám další překlad článku oblíbené autorky Gael Hannanové žijící v Kanadě, která přistupuje ve svých pojednáních ke ztrátě sluchu neotřele, s nadsázkou a často až provokativně (jako v tomto případě). Když se zabývá blafováním v komunikaci z pozice nedoslýchavého člověka, připouští, že je samozřejmě lepší v konverzaci neblafovat, ale zároveň na rovinu přiznává, že přes veškerou snahu i ona zkrátka někdy blafuje (a dokonce velmi dobře) a pojmenovává situace, kdy by se taková strategie mohla hodit. Když už nic jiného, může snad taková otevřená zpověď pomoci neslyšícím pocítit, že ti, co v komunikaci se slyšícími někdy blafují, v tom rozhodně nejsou sami. A poskytnout slyšícím čtenářům vhled do toho, co může zažívat neslyšící člověk v komunikaci s nimi.

Lidé se ztrátou sluchu blafují. Nemůžeme si pomoct. Je to součástí toho, když jsme nedoslýchaví. Děláme na druhé dojem, že rozumíme všemu, o čem se mluví a že se aktivně zapojujeme do konverzace. Ve skutečnosti to ale jen předstíráme.

Někdy blafujeme nevědomky a někdy si to plně uvědomujeme. Zkrátka nechceme, aby druzí poznali, že jsme ztratili niť, nerozumíme všemu, a že jsme to tudíž prostě vzdali.

Ale pozor, není to tak, že by někdo z nás blafovat chtěl. Moc rádi bychom byli naplno vtaženi do toho, co druzí říkají přesně v ten okamžik, kdy to říkají. Naneštěstí ale pro takový okamžik musí nastat správná konstelace všech komunikačních faktorů:

• musíme dobře vidět na mluvčí – na všechny

• v jeden okamžik mluví jen jeden – a srozumitelně

• jsme v málo hlučném a dobře osvíceném prostředí – jinak to nejde

• známe téma hovoru – i když se změní

• máme dostatek energie na konverzaci – potřebujeme jí hodně!

• víme, jak si říct o to, co potřebujeme a uděláme to – to není vždy jednoduché, ale je to proveditelné

Já sice blafuji excelentně, ale přála bych si, aby to tak nebylo. Je to nepoctivé vůči druhým a kontraproduktivní pro moji duševní pohodu. Když ale nenastává ta správná konstelace komunikačních faktorů, chytám se do pasti blafování. Je to sebezáchovná taktika, ale přitom existuje mnoho lepších způsobů, jak komunikovat.

Blafování mi jde, protože v něm mám dlouhou praxi. Můj táta mi vždycky říkával, že pokud něco stojí za to, abych to dělala, tak to stojí za to dělat pořádně – i když jsem si jistá, že tím neměl na mysli, abych byla nepoctivá při konverzaci. Pokud ale blafovat budete, tak to aspoň dělejte dobře, protože není zrovna zábavné, když vás přichytí. Bude to trapné pro vás a nepříjemné pro všechny.

Tipy pro blafování:

Nikdy se netvařte nepřítomně. Takový ten zombie obličej bez světýlka v očích nefunguje. Každý člověk, který se zapojuje do konverzace, má ve své tváři aspoň něco živoucího – rysy tváře se tu a tam musí hýbat. Pokuste se o trochu živosti s hlavou, očima a ústy.

Netvařte se nepřítomně

Napodobujte ostatní. Nenápadně si všímejte, jak v konverzaci reagují ostatní. Jsou vážní, smějí se, nebo se nudí? Samozřejmě ne každý reaguje na mluvčího stejně, ale sledovat po očku ostatní a přitom vypadat, že posloucháme mluvčího, je dobrá dovednost blafování, kterou lze zdokonalovat.

Přizvukujte. Když někdo mluví, vydávejte zvuky, které vytváří dojem, že mu rozumíte: hmm, wow, oh. Ale nepřežeňte to, jinak jen vytvoříte dojem zvláštního člověka, co dělá divné zvuky.

Zapojte zajímavé výrazy tváře. Jde to ruku v ruce s přizvukováním. Potřebujete ukázat reakce na to, co bylo řečeno. Pozdvižené obočí, úsměvy nebo zamračení a chápající kývnutí.

Pořád mluvte vy. Nebudete tak muset poslouchat nebo porozumívat, co říká někdo jiný.

Pořád mluvte vy

Prohoďte a zopakujte slova. Protože slyšíme spoustu ze slov, která jsou řečena, i když ne dostatek nebo ve správném pořadí, aby dala diskuzi smysl, tak je elegantním trikem opakovat slova nebo fráze, které slyšíte. Někdo třeba řekne (toto z toho porozumíte): „Pojďme…opravdu rychle... ale… ve čtvrtek”. Zopakujete: „Ve čtvrtek.” A druhý zareaguje: „Ano, ve čtvrtek, je to neuvěřitelné, že?” Jste v pohodě ještě alespoň další minutu blafování, než vás přistihne.

A nakonec vás určitě přistihnou. I pokud byste zvládli tuhle „konverzaci”, nemáte vůbec ponětí, co se právě odehrálo. Ale pokud jste připraveni na sebe vzít tento risk, pokud opravdu chcete být profíkem v blafování – tak beze všeho přidejte tyto metody do svého arzenálu triků.

A nakonec vás určitě přistihnou

Anebo, a je to jen nápad, byste mohli být upřímní. Vysvětlete (nebo připomeňte) druhým svoji ztrátu sluchu a vytvořte komunikační prostředí, které funguje pro všechny včetně vás! Máme na výběr, zda se stát lepší v blafování nebo lepší v komunikování. A je to proces! Věřte mi, já to znám.

Informace o autorce najdete na odkazu: HearingHealthMatters.org

Přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s. redakčně kráceno

Zdroj: How to Be Your Best Bluffer, HearingHealthMatters.org

Ilustrační fotografie: Shutterstock.com