Evropská unie

Po stopách kultury a historie Neslyšících v Paříži

4. listopadu 2022

Jídlo, historie a kultura – 3 místa, která vás budou zajímat

Paříž má v historii komunity Neslyšících své nezastupitelné místo. V roce 1755 zde byla založena historicky první specializovaná škola pro neslyšící na světě. Když se ve městě na Seině konal první banket Neslyšících, psal se rok 1834. O devadesát let později v roce 1924 právě tam odstartovala první deaflympiáda. A letos před pár dny jsem měla možnost se do města zamilovaných vydat na mezinárodní setkání členů Evropské federace rodičů dětí se sluchovým postižením (FEPEDA). Jela se mnou i moje kolegyně paní Ušanda, která se učí znakovat a chtěla navštívit lokality spojené s Neslyšícícími a všude se fotit. Takže vám přinášíme 3 nejlepší místa, kde se dobře najíst, zažít kulturu i historii spojenou s Neslyšícími.

Paní Ušanda se zvěčňuje u Eiffelovky

1. Na jídlo: Restaurant 1000 & 1 Signes, Café Signes nebo Furahaa

Ano, pod kulinářským bodem se skrývají rovnou tři v jednom. Podnik s výborným marockým jídlem a první restaurace ve Francii, kterou si otevřel neslyšící člověk, se jmenuje 1000 & 1 Signes. Všichni zaměstnanci jsou neslyšící a komunikují i s hosty francouzským znakovým jazykem (LSF). Chtějí tak ukázat, že ke komunikaci není nutně potřeba hlas a že porozumění v rámci znakového jazyka je snazší, než by se mohlo zdát. Pokud byste se přece jen dostali do úzkých, na stolech jsou kartičky pro usnadnění komunikace, ale jak se píše na webu restaurace – většinou hosté hledají jen to, jak vyjádřit v LSF „bylo to výborné”.

Kromě pařížského kavárenského kouzla má Café Signes ještě něco navíc. Provozuje jej organizace ESAT Jean Moulin, která poskytuje své služby neslyšícím osobám, jež mají i další zdravotní potíže vyžadující podporu. Je to místo setkávání pro neslyšící a slyšící, kde se komunikuje znakovým jazykem – jako výraz respektu ke kultuře Neslyšících.

Paní Ušanda čte autobiografii neslyšící slavné francouzské herečky Emmanuelle Laborit - Křik racka v kavárně Café Signes

Bistro Furahaa nabízí veganské burgery za velmi příznivé ceny. Slovo „Furahaa” je ze swahilštiny a znamená radost, štěstí a nese s sebou pozitivní hodnoty. Zakladatelem je Arthur Devillers, který v dětství ztratil sluch. Založil organizaci Mains Diamant, jejímž cílem je budovat mosty mezi slyšícími a neslyšícími. Za konceptem Furahaa stojí snaha bořit předsudky o neslyšících a podpořit jejich zaměstnanost a integraci na pracovním trhu (míra nezaměstnanosti neslyšících lidí ve Francii dosahuje podle informací z jeho webu 50–60 %). Jde mu o spravedlivější svět pro lidi i zvířata – dostanete zde pouze rostlinné výrobky. Ve Francii se jedná o první síť veganských fast foodů, která je inkluzivní a plánuje se rozšířit.

Paní Ušanda v bistru Furahaa, kde pracují pouze neslyšící a domlouváte se pomocí znaků

2. Za historií: Nejstarší škola pro neslyšící na světě

Abbé Charles-Michel de l'Épée založil roku 1755 první školu, která se zaměřovala na vzdělávání neslyšících a později se jejím příkladem inspirovaly mnohé další iniciativy včetně americké Gallaudetovy univerzity nebo pražského Ústavu pro hluchoněmé. Tím se l´Épée zasloužil o zpřístupnění instituciovaného vzdělání pro neslyšící. Na druhou stranu se ale dlouho věřilo, že l´Épée „vynalezl” znakový jazyk, přitom ve skutečnosti se jej sám naučil od neslyšících v Paříži, kteří jej už používali. On následně vyvinul výukovou metodu, která spočívala v překladu francouzského znakového jazyka do l´Épéého francouzské prstové abecedy, tedy znakované francouzštiny. Škola byla roku 1791 přejmenována na Národní institut pro neslyšící děti v Paříži (Institut National de Jeunes Sourds de Paris) a pod tímto názvem funguje dodnes. Od l´Épéeho doby se už ale samozřejmě mnohé změnilo a ve výuce je dnes využíván především francouzský znakový jazyk.

Dvůr školy INJS se sochou Abbého l´Épéé

3. Za kulturou: International Visual Theatre

Kousek od náměstí Pigalle v blízkosti dalších divadel najdete IVT - Mezinárodní vizuální divadlo. V jeho čele stojí dvě neslyšící ženy: aktivistka Jennifer Lesage-David a herečka Emmanuelle Laborit, kterou můžete znát třeba z filmu Za hranicí ticha nebo podle její autobiografické knihy Křik racka (kterou na fotografii výše čte v originále paní Ušanda a lze si jí zapůjčit v naší knihovně ICRPSP). IVT je i školícím střediskem a nakladatelstvím. Funguje od 70. let a pořádá divadelní představení, filmové produkce a další aktivity v oblasti kultury Neslyšících, vizuálního umění a znakových jazyků.

Paní Ušanda a autorka textu před Národním institutem pro neslyšící děti

A historická pikantnost na závěr: příběh neslyšící rebelky Madeleine le Mansois, která vybojovala právo uzavírat sňatek svobodnou volbou

Madeleinele Mansois žila v 18.století a pocházela z aristokratické rodiny. Po úmrtí svých rodičů byla v útlém věku svěřena do poručnictví svého strýce. Když dospěla a rozhodla se provdat, požádala strýce o svolení, ale ten se stavěl proti. Madeleine se ovšem nedala a pokusila se sňatek uzavřít bez jeho souhlasu, což jí ale bylo soudem zamítnuto. Odvolávala se a ve svém boji neustala tak dlouho, až se dostala před pařížský parlament, kde přednesla argumenty pro svá práva. A vyhrála! Mansois tak inspirovala Napoleona, který následně ve svém slavném občanském zákoníku v roce 1804 mimo jiné zakotvil právo na svobodný výběr manžela nebo manželky pro neslyšící osoby.

Na Instagramu Centra pro dětský sluch Tamtam najdete další zajímavosti z cesty včetně videa, kde se paní Ušanda pokouší komunikovat ve francouzském znakovém jazyce. A pokud vám paní Ušanda přijde tak roztomilá a zároveň edukující jako nám, a zjišťujete, že ji nutně také potřebujete, stačí si tu svou vybrat na e-shopu CDS Tamtam.

Ale jak proběhlo zmíněné letošní setkání FEPEDA? O tom jsem napsala v jiném článku, který najdete na webu Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených: ICRPS.

Autorka: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených

Zdroje:

Noetomalalie.hypotheses.org

Fotografie: Lucie Brandtlová, Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených