Neslyšící ženy v České republice

Seskupení Neslyšící ženy v České republice slouží jako zprostředkovatel prvního kontaktu mezi obětí domácího násilí a pomáhající organizací, říká členka představenstva Iveta Melichar. Přiblížila nám, čemu se skupina věnuje, a svěřila se také s tím, jak vyrůstala a našla sama sebe – v komunitě neslyšících

Jak a kdy vznikla skupina Neslyšící ženy v České republice a kdo za ní stojí?

U zrodu stálo pozvání na 1. evropské fórum neslyšících žen, které se konalo ve španělské Valencii v roce 2018. Jela tam Šárka Prokopiusová jakožto prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s., spolu s Pavlínou Spilkovou, která byla v té době prezidentkou Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Na fóru se řešily otázky postavení neslyšících žen ve společnosti, rovnoprávnost neslyšících žen, vzdělání apod. Také to, jak mají jednotlivé členské státy zajištěnou službu pro neslyšící ženy v případě domácího násilí, obětí trestných činů atp. A tehdy si Šárka s Pájou řekly, že u nás vlastně nic takového nemáme. To byl první impulz k založení skupiny. Nyní nás je ve skupině sedm neslyšících žen a každá v ní máme svou roli.

Tým Neslyšící ženy

Co má skupina za cíl, jaké jsou její aktivity?

Poskytujeme informace ženám, které zažívají domácí násilí nebo se staly obětí jiných trestných činů. Nasměrujeme je, kam se mohou obrátit a jaké kroky podniknout k řešení své situace. Dále nabízíme možnosti vzdělávání v oblasti témat ženství, mateřství a vztahů. V současné době pořádáme přednášky pro neslyšící ženy a páry, dále workshopy a konference. V roce 2022 jsme poprvé uspořádaly první festival pro neslyšící ženy, jehož se zúčastnilo přes 80 žen. Řešila se zde témata jako psychosomatika ženy, ženská sexualita a jak ji propojit s partnerem aj. Před dobou covidovou jsme měly setkávání jen osobní formou, s příchodem covidu jsme přešly na online platformu. Nyní to střídáme.

Z první přednášky Já neslyšící žena 

Jak skupina funguje? Kdo má jaké pravomoci?

Ve skupině je nás sedm neslyšících žen, které mají nějakou svou roli. Pavlína Spilková je „matkou“ skupiny, to ona ji založila a jejím úkolem je komunikace s organizacemi, se kterými spolupracujeme. Gabriela Pecová, Julia Kulda Hroch a Markéta Zelenková mají na starosti média. Lucie Šímová a Veronika Rafflerová organizují přednášky a já mám na starosti finance. Hledám a píšu různé granty. Komunikuji také s dodavateli, když máme osobní akci.

Proč je podle vás důležité mít skupinu zaměřenou specificky na neslyšící ženy?

Skupina je založena na důvěře a vytvoření bezpečného prostředí, aby se neslyšící ženy nebály zeptat, svěřit, požádat o pomoc. Zaznamenaly jsme, že ženy jsou otevřenější a spíše se svěří s problémy, se kterými potřebují pomoci, když jsou ve skupině určené jen pro ženy. Existují různé organizace slyšících zaměřené na podporu ženám, které zažívají domácí násilí a další trestné činy, ale neslyšící ženy se často v tomto prostředí slyšících bojí udělat první krok. Neví, co je čeká, kam se obrátit, neví, zda jim to pomůže. My sloužíme jako zprostředkovatel prvního kontaktu mezi obětí trestného činu a organizací, která pomáhá.

Festivalový workshop Cyklická žena

S jakými výzvami se neslyšící ženy u nás potýkají?

V poslední době je to domácí násilí a veškeré situace s tím spojené – trestní oznámení na policii, vykázání agresora ze společného bydlení, psychologická podpora obětí (nejčastěji žen a dětí), právní podpora, sociální podpora. Často neví, co je čeká a my je o tom informujeme, připravujeme je na ty kroky a zprostředkováváme kontakt mezi institucemi a zajišťujeme tlumočení do znakového jazyka v rámci naší služby Centra zprostředkování tlumočení neslyšícím.

V čem jsou podle vás důležité vzory, tzv. role models? Je jich pro neslyšící dívky v České republice dost?

Určitě ano, dle mého pohledu třeba právě Pavlína Spilková, Radka Nováková, Marie Mašláňová, Michaela Kosiecová. Mohla bych jmenovat donekonečna. Je potřeba tyto osobnosti neslyšícím dívkám ukazovat a mluvit o nich již ve škole. Je potřeba ukázat, že i neslyšící žena může být úspěšná, ať už úspěch znamená cokoliv. V dnešní době si dívky a ženy mohou vybírat z různých workshopů, kurzů a přednášek. Je jich více než dříve, ale pořád je to málo. A samozřejmě je důležité o tom otevřeně mluvit nejen ve školách, ale i doma. Máma, učitelka, vychovatelka..., to jsou první vzory neslyšících dívek.

Jak se utvářel váš vztah k sobě samé a své identitě v dospívání, případně i později?

Chodila jsem na základní školu pro slyšící. Od tří let mám sluchovou vadu a nosím sluchadlo na jedno ucho. Na druhé neslyším. V pubertě to bylo docela náročné, styděla jsem se mluvit a zapojovat do slyšícího kolektivu. Nějak jsem podvědomě měla strach z odsouzení, z otázek na ucho, které mi nebyly příjemné. V pubertě se chtějí holky často zalíbit klukům, být oblíbené mezi kamarádkami… Bylo to těžké, ačkoliv někteří mí kamarádi z tohoto období to vnímají jinak. Netušili, že jsem se cítila nepříjemně. To víte, moje odpověď na všechno a na všechny byl úsměv od ucha k uchu, i když jsem se vnitřně cítila jinak. Ale až díky nástupu na střední školu pro neslyšící, kde se používal znakový jazyk, jako bych najednou rozkvetla. A to jsem znakový jazyk do té doby neuměla, naučila jsem se ho právě až tam. Narostlo mi sebevědomí, nebála jsem se ozvat, byla jsem přímá, otevřená a šťastná. A jsem doteď.

Zasedání s prezidentkou EUD - předání štafety 3.evropského fóra neslyšících žen

Co pro vás na této cestě bylo významné? Potřebovala byste bývala něco jinak?

Hledala jsem se, až jsem se našla v komunitě neslyšících. Ale když nad tím tak přemýšlím, nevím, jestli bych něco udělala jinak. Každá cesta, každá životní zkušenost, má nějaký důvod. A to je to, co nás formuje. Díky těmto zkušenostem jsem nyní taková, jaká jsem. Kdo ví, jaká bych byla, kdybych se v komunitě neslyšících pohybovala od dětství…. Ale to už nezjistíme. Neměnila bych.

Byly pro vás důležité nějaké vzory?

Ano, pamatuji si při nástupu na střední školu, jak pro mne byly vzorem neslyšící učitelky, vychovatelky. Svým způsobem mě ovlivnily v tom, že jsem chtěla být jako ony.

Co byste si přála pro neslyšící dívky a ženy?

Aby si každá ve svém životě našla své „role models“ a nebála se jít za svým snem.

Co plánuje skupina Neslyšící ženy v České republice do budoucna?

Kromě přednášek a workshopů v nejbližší době připravujeme konferenci (první byla v roce 2018) a v příštím roce druhý festival pro neslyšící ženy. A hlavně nás čeká velká akce, 3. evropské fórum neslyšících žen, které se bude konat v Praze.

Iveta Melichar je ředitelka Centra denních služeb pro sluchově postižené Brno, p. s., tlumočnice znakového jazyka v CZTN a matka desetileté Sofinky. Kromě skupiny Neslyšící ženy v ČR působí i jako táborová vedoucí a díky komunitnímu centru Znakovárna je také členkou Krizového štábu pro pomoc neslyšícím uprchlíkům z Ukrajiny. Říká o sobě, že je ctižádostivá, společenská, ukecaná, milá, ale že umí být i pěkně protivná.

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistkaInformačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z. s.

Fotografie: archiv Ivety Melichar