Facebook YouTube Instagram

Děti s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu a péče o ně

9. března 2022

Představujeme práci Elisabeth A. Walkerové

Tato rešerše poskytuje přehled současného výzkumu a klinické praxe týkající se dětí s lehkou oboustrannou nebo jednostrannou ztrátou sluchu. Dříve se považovalo za rozporuplné, zda tato populace potřebuje péči. Naším cílem je prozkoumat literaturu týkající se léčby a výstupů, aby rodiny, audiologové, logopedové, pedagogové a lékaři mohli získat jistotu, když při práci s těmito dětmi dělají klinická rozhodnutí. Témata zahrnují a) zhoršení lehké sluchové ztráty u dětí, b) dopad lehké nebo jednostranné sluchové ztráty na jazyk, poslech a kognitivní schopnosti, c) výzkum a rešerše intervenčních přístupů, d) snahy o poslech a únava u jednostranné sluchové ztráty.

 

Děti s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu tvoří 40 až 50 % dětí s trvalou ztrátou sluchu (Fitzpatrick, Durieux-Smith, & Whittingham, 2010; Russ a kol., 2003). Obvykle v komunikaci spoléhají na mluvený jazyk a chodí do běžných školních tříd. Dříve se předpokládalo, že tyto děti nepotřebují včasnou diagnózu a péči, protože mají značné zbytky sluchu. Avšak v posledních 30 letech se objevilo rostoucí množství důkazů, že děti s tzv. „minimální ztrátou sluchu” jsou ohroženy problémy s učením, problémy s chováním a deficitem v jazyce a poslechu (Bess, Dodd-Murphy, & Parker, 1998; Bess, Tharpe, & Gibler, 1986; Davis, Elfenbein, Schum, & Bentler, 1986). Navzdory těmto důkazům představují nadále tyto děti pro audiology a logopedy zvláštní výzvu z několika důvodů. Zaprvé většina programů screeningu sluchu u novorozenců není určena pro identifikaci ztráty sluchu stupně nižšího, než je 35–40 dB (Gravel a kol., 2005; Norton a kol., 2000), což komplikuje včasnou diagnózu. Za druhé chybí konsenzus mezi výzkumníky a klinickými odborníky ohledně optimálních intervenčních strategií pro lehkou nebo jednostrannou ztrátu sluchu, protože a) ne u všech dětí dojde k opoždění ve vývoji, b) neexistují dostatečné důkazy, že v případě opoždění ve vývoji povedou kompenzační pomůcky nebo včasná intervence k lepším výsledkům.

Vyšetření sluchu - Shutterstock.com

Moje zkušenosti s tématem lehké a jednostranné ztráty sluchu jsem nasbírala v čase, kdy jsem pracovala na desetileté longitudinální studii dětí s lehkou až těžkou ztrátou sluchu – Výsledky dětí se ztrátou sluchu (OCHL) (Moeller & Tomblin, 2015). Jakožto audioložka pracující ve výzkumu realizovaném v rámci jedné z webových stránek, kde probíhalo testování, jsem byla denně v kontaktu s rodinami. Přestože studie zahrnovala děti se ztrátou sluchu kolem středního a těžkého stupně, byli to rodiče dětí nacházejících se v rozmezí lehké ztráty sluchu, kdo vyjadřovali nejvíce nespokojenosti s diagnostickým a intervenčním procesem. Rodiče v rozhovorech mluvili o tom, že jim poskytovatelé služeb a lékaři řekli, ať si ohledně svého dítěte nedělají starosti, protože se jedná jen o lehkou ztrátu sluchu”. Jedna matka mluvila o tom, že docházela na rodičovské podpůrné skupiny pro děti se ztrátou sluchu a necítila se tam vítaná, protože její dítě nebylo „dost neslyšící”. Rodiče také naznačovali, že si nejsou jistí, zda odborná péče a sluchadla jejich dítěti prospívají. Studie OCHL nezahrnovala děti s jednostrannou ztrátou sluchu, ale já jsem odpovídala na telefonáty rodičů těchto dětí, kteří vyjadřovali frustraci v důsledku omezených možností. Výzkum Fitzpatricka a kol. (2016) podporuje tyto neoficiální nálezy. Autoři zrealizovali kvalitativní studii zabývající se pohledem rodičů na lehkou nebo jednostrannou ztrátu sluchu v Kanadě. Rodiče uváděli, že odborníci zlehčovali význam lehké nebo jednostranné ztráty sluchu během diagnostického procesu a některé odborníky popisovali dokonce jako lhostejné”. Také mluvili o nerozhodnosti ohledně potřeby zesílení zvuku, přičemž častým důvodem bylo to, že audiolog a lékař z oboru ORL vyjádřili protichůdné názory ohledně přínosu sluchadel. Tento evidentní rozpor a doprovázející potřeba jasných klinických doporučených postupů a pravidel byly tím, co motivovalo moji koeditorku Dawnu E. Lewisovou a mě k tomu, spojit dohromady experty z audiologie a logopedie k vytvoření tohoto fóra.

Vyšetření sluchu - Shutterstock.com

Minimální ztráta sluchu?

V odborné literatuře jsou děti s lehkou oboustrannou ztrátou sluchu, s vysokofrekvenční ztrátou sluchu nebo s jednostrannou ztrátou sluchu často sloučeny pod jeden termín minimální ztráta sluchu. My tento termín považujeme za nevhodný, protože vytváří dojem, že jakékoliv problémy, se kterými se tyto děti setkávají doma nebo ve škole, jsou nevýznamné. Je také kontraproduktivní slučovat pro výzkumné účely děti s lehkou a s jednostrannou ztrátou sluchu do jedné skupiny, protože jejich sluchové zkušenosti jsou různé. Tudíž potenciální přínos z intervencí se bude různit. Konkrétně dětem s lehkou ztrátou sluchu unikají zvuky tiché řeči, což se může zlepšit zesílením zvuku. Na druhou stranu děti s jednostrannou ztrátou sluchu nemohou vnímat sluchové podněty oběma ušima a pouhé zesílení zvuku nemusí dostatečně řešit jejich problém s binaurálním poslechem. Tudíž jsme v tomto fóru při diskuzi o výstupech a možnostech péče usilovali o to, posuzovat tyto dvě skupiny odděleně.

Úvodní část tohoto fóra je věnována výzkumu týmu Fitzpatrick, Nassrallah, Vos, Whittingham, a Fitzpatrick (2020), který sledoval změny v úrovních sluchu u dětí s lehkou oboustrannou ztrátou sluchu. Fitzpatrick a kolegové využili data z populace sesbíraná v Kanadě po dobu 14 let po zavedení raného vyšetřování sluchu a rané péče/intervence. Doložili, že u poloviny těchto dětí došlo časem ke zhoršení sluchu a u jedné třetiny se ztráta sluchu zhoršila na střední či vyšší vadu v obou uších. Tato zjištění poukazují na význam včasného rozpoznání a důkladného monitoringu u dětí s lehkou oboustrannou ztrátou sluchu.

Další tři články se zabývají poslechem, jazykem a kognitivními výsledky u dětí s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu. Přestože autoři testovali různé skupiny dětí a použili různorodé způsoby hodnocení, sdílejí tyto tři články společné téma: děti s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu mohou mít potíže s porozuměním vyšší úrovni řeči či s jinými stránkami jazyka (např. s morfologií, fonologickou pamětí). Walker a kol. (2020) zjistili, že děti s lehkou oboustrannou ztrátou sluchu jsou náchylné k potížím s morfosyntaxí (součást gramatiky, nauka o tvarosloví a větná skladba: pozn. redakce) a s porozuměním jazyku v porovnání se slyšícími vrstevníky stejného věku. Tato zjištění jsou zvláště důležitá pro logopedy, kteří mohou dělat vyhodnocení a poskytovat intervence ve školách. Griffin, Poissant, a Freyman (2020) poskytli jedinečný výzkum toho, jak jednostranná ztráta sluchu negativně ovlivňuje schopnost poslechu v prostředí, kde je na pozadí hluk. Al-Salim, Moeller a McGregor (2020) se soustředili na krátkodobou fonologickou pracovní paměť (dočasně ukládá zvukové a řečové informace: pozn. redakce) jak u dětí s lehkou ztrátou sluchu, tak u dětí s jednostrannou ztrátou sluchu. Co se týče audiovizuálního úkolu opakování pseudoslov, děti s jednostrannou ztrátou sluchu měly významně horší výsledky než děti s lehkou ztrátou sluchu nebo s normálním sluchem a srovnatelné výsledky jako děti s kochleárními implantáty. Všechny tyto články podtrhují, jak je důležité, abychom se posunuli nad rámec testování zaměřeného na rozpoznávání slov v tichu a zahrnuli vyhodnocení poslechových dovedností vyššího stupně, morfosyntaxe a fonologické paměti s cílem rozpoznat děti s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu, které jsou ohroženy špatnými výsledky.

Jednostranná ztráta sluchu - Shutterstock.com

Neexistuje jedno optimální řešení

Přes rostoucí počet důkazů, že jsou děti s lehkou a jednostrannou ztrátou sluchu ohrožené opožděním ve vývoji, existuje nejistota ohledně toho, kdy a jak tyto děti léčit. Nejednoznačné výsledky v přístupu k léčbě se pohybují na škále od a) počká se a uvidí se” založeném na neúspěchu (Winiger, Alexander, & Diefendorf, 2016) až po b) „začít hned”, v rámci nějž je záhy po potvrzení diagnózy ztráty sluchu poskytnuto zesílení zvuku a intervence logopeda (Fitzpatrick, Whittingham, & Durieux-Smith, 2014). Tři články ve fóru pokrývají současné postupy guidelines a protokoly pro práci s dětmi s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu. McCreery a kol. (2020) popisují kritérium založené na slyšitelnosti pro kandidáty na sluchadla z řad dětí s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu. Hlavně pro pediatrické audiology a otolaringology je významné, že autoři udávají důvody pro použití indexu srozumitelnosti řeči (SII) bez kompenzační pomůcky jako alternativu k audiogramu dB HL (úroveň hlasitosti v decibelech: pozn. redakce) – pro určení, zda budou pro dítě vhodná sluchadla. Bagatto (2020) přispívá článkem s klinickým zaměřením, v němž srovnává diagnostiku a audiologické řešení jednostranné a lehké ztráty sluchu a shrnuje i diskuzi o sluchadlech pro vzdušné vedení, systémech se vzdálenými mikrofony (bezdrátové technologii), kochleárních implantátech, sluchadlech pro kostní vedení a o sluchadlech CROS. Bagatto se snaží prosadit, aby byl do intervenčního procesu před poskytnutím kompenzačních pomůcek přizván logoped. Picou, Davis a Tharpe (2020) rozšiřují téma o nechirurgické intervence (přednostní místo k sezení, sluchadla CROS nebo vzdálené mikrofony – bezdrátové technologie) pro děti s těžkou až velmi závažnou jednostrannou ztrátou sluchu. Autoři mají důležitou připomínku, že neexistuje jedno optimální doporučení pro všechny žáky a poskytují několik ilustračních příkladů.

Abychom snížili zátěž, které čelí děti s lehkou nebo jednostrannou ztrátou sluchu, je důležité pochopit základní faktory, které přispívají k problémům s poslechem. Únava spojená s poslechem je jedním z těch faktorů, kterým se v poslední době dostalo zájmu v odborné literatuře. Bess, Davis, Camarata a Hornsby (2020) završují toto fórum článkem s komplexním přehledem týkajícím se dopadů jednostranné a oboustranné ztráty sluchu na únavu spojenou s poslechem. Poskytují předběžné doklady, podle nichž mají děti s jednostrannou ztrátou sluchu zvýšené riziko subjektivní únavy. Navíc jejich rozsah únavy odpovídá tomu, jak jej vnímají děti s oboustrannou ztrátou sluchu. Vzhledem ke vztahu mezi únavou spojenou s poslechem a deficity v oblasti jazyka, čtení a psaní, je třeba další výzkum. Poskytovatelé služeb ve školách (audiologové ve školství, učitelé a logopedi) by si měli být také vědomi projevů chování souvisejících s únavou spojenou se čtením a toho, jaká možná opatření lze zavést, aby se minimalizovaly případné dopady únavy žáka v prostředí třídy.

shutterstock_2043166487

Závěr

Nejistota ohledně přístupů k léčbě a ohledně výsledků léčby u dětí s lehkou nebo jednostrannou sluchovou ztrátou vede k nekonzistentní péči a zvýšenému riziku rozvoje sluchové ztráty. Doufáme, že tento přehled podnítí plodnou diskuzi mezi výzkumníky a klinickými odborníky směřující k tomu, aby všechny děti se ztrátou sluchu dosáhly svého potenciálu.

 

Redakčně kráceno

Zdroj: Elizabeth A.Walker - Evidence-Based Practices and Outcomes for Children with Mild and Unilateral Hearing Loss. Ncbi.nlm.nih.gov.

 

Přeložila: Lucie Brandtlová, překlad odborných termínů: Anna Kučerová

Fotografie: Shutterstock.com

 

Citované výzkumy:

  1. Al-Salim S., Moeller M. P., & McGregor K. K. (2020). Performance of children with hearing loss on an audiovisual version of a nonword repetition task. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 42–54. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0016 [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  2. Bagatto M. (2020). Audiological considerations for managing mild bilateral or unilateral hearing loss in infants and young children. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 68–73. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0025 [PubMed] [Google Scholar]

  3. Bess F. H., Davis H., Camarata S., & Hornsby B. W. Y. (2020). Listening-related fatigue in children with unilateral hearing loss. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 84–97. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0017 [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  4. Bess F. H., Dodd-Murphy J., & Parker R. A. (1998). Children with minimal sensorineural hearing loss: Prevalence, educational performance, and functional status. Ear and Hearing, 19(5), 339–354. [PubMed] [Google Scholar]

  5. Bess F. H., Tharpe A. M., & Gibler A. M. (1986). Auditory performance of children with unilateral sensorineural hearing loss. Ear and Hearing, 7(1), 20–26. [PubMed] [Google Scholar]

  6. Davis J. M., Elfenbein J., Schum R., & Bentler R. A. (1986). Effects of mild and moderate hearing impairments on language, educational, and psychosocial behavior of children. Journal of Speech and Hearing Disorders, 51(1), 53–62. https://doi.org/10.1044/jshd.5101.53 [PubMed] [Google Scholar]

  7. Fitzpatrick E. M., Durieux-Smith A., & Whittingham J. (2010). Clinical practice for children with mild bilateral and unilateral hearing loss. Ear and Hearing, 31(3), 392–400. [PubMed] [Google Scholar]

  8. Fitzpatrick E. M., Grandpierre V., Durieux-Smith A., Gaboury I., Coyle D., Na E., & Sallam N. (2016). Children with mild bilateral and unilateral hearing loss: Parents' reflections on experiences and outcomes. Journal of Deaf Studies and Deaf Education, 21(1), 34–43. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  9. Fitzpatrick E. M., Nassrallah F., Vos B., Whittingham J., & Fitzpatrick J. (2020). Progressive hearing loss in children with mild bilateral hearing loss. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 5–16. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0013 [PubMed] [Google Scholar]

  10. Fitzpatrick E. M., Whittingham J., & Durieux-Smith A. (2014). Mild bilateral and unilateral hearing loss in childhood: A 20-year view of hearing characteristics, and audiologic practices before and after newborn hearing screening. Ear and Hearing, 35(1), 10–18. [PubMed] [Google Scholar]

  11. Gravel J. S., White K. R., Johnson J. L., Widen J. E., Vohr B. R., James M., … Meyer S. (2005). A multisite study to examine the efficacy of the otoacoustic emission/automated auditory brainstem response newborn hearing screening protocol: Recommendations for policy, practice, and research. American Journal of Audiology, 14(2), S217–S228. https://doi.org/10.1044/1059-0889(2005/023) [PubMed] [Google Scholar]

  12. Griffin A. M., Poissant S. F., & Freyman R. L. (2020). Auditory comprehension in school-aged children with normal hearing and with unilateral hearing loss. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 29–41. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0020 [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  13. McCreery R. W., Walker E. A., Stiles D. J., Spratford M., Oleson J. J., & Lewis D. E. (2020). Audibility-based hearing aid fitting criteria for children with mild bilateral hearing loss. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 55–67. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0021 [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  14. Moeller M. P., & Tomblin J. B. (2015). An introduction to the Outcomes of Children with Hearing Loss study. Ear and Hearing, 36, 4S–13S. [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  15. Norton S. J., Gorga M. P., Widen J. E., Folsom R. C., Sininger Y., Cone-Wesson B., … Fletcher K. A. (2000). Identification of neonatal hearing impairment: A multicenter investigation. Ear and Hearing, 21(5), 348–356. [PubMed] [Google Scholar]

  16. Picou E. M., Davis H., & Tharpe A. M. (2020). Considerations for choosing microphone technologies for students with limited useable hearing unilaterally. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 74–83. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0018 [PubMed] [Google Scholar]

  17. Russ S. A., Poulakis Z., Barker M., Wake M., Rickards F., Sounders K., & Oberklaid F. (2003). Epidemiology of congenital hearing loss in Victoria, Australia: Epidemiología de la hipoacusia congénita en Victoria, Australia. International Journal of Audiology, 42(7), 385–390. [PubMed] [Google Scholar]

  18. Walker E. A., Sapp C., Dallapiazza M., Spratford M., McCreery R. W., & Oleson J. J. (2020). Language and reading outcomes in fourth-grade children with mild hearing loss compared to age-matched hearing peers. Language, Speech, and Hearing Services in Schools, 51, 17–28. https://doi.org/10.1044/2019_LSHSS-OCHL-19-0015 [PMC free article] [PubMed] [Google Scholar]

  19. Winiger A. M., Alexander J. M., & Diefendorf A. O. (2016). Minimal hearing loss: From a failure-based approach to evidence-based practice. American Journal of Audiology, 25(3), 232–245. https://doi.org/10.1044/2016_AJA-15-0060 [PubMed] [Google Scholar]

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Ministerstvo zdravotnictví České republiky Včasná pomoc dětem Nadace Sirius Úřad vlády České republiky Nadace Jistota Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.