Péče o rodiče po perinatální ztrátě

Problematice péče o rodiče, kterým zemřelo miminko krátce před porodem nebo při porodu, se věnuji jako porodní asistentka velmi dlouho. Tomu, že se část novorozenců rodí mrtvých, nezabrání ani moderní medicína a v porodní asistenci se s tzv. „mrtvorozeností“ bohužel stále setkáváme. Proto je důležité naučit se rodičům být v této náročné životní situaci oporou a poskytovat individuální a respektující péči.

Na co mají rodiče v porodnici právo, když jim zemře miminko krátce před porodem nebo při porodu?

Pokud dojde k úmrtí miminka před porodem, jde ve většině případů o nečekanou situaci. Rodiče jsou v šoku, miminko je schované v děloze, a tak je situace ještě méně uvěřitelná. Jedinou známkou jeho úmrtí je nepřítomnost pohybů dítěte a sdělení lékaře, že miminku přestalo bít srdíčko. Rodiče mohou většinou vidět při ultrazvukovém vyšetření, že se srdíčko miminka nepohybuje. To jim pomůže uvěřit, že k úmrtí skutečně došlo.

V tuto chvíli jsou rodiče natolik situací zasaženi, zažívají krizi ze ztráty dítěte, bezmoc a zármutek, že často nemají představu, co se bude dít dál a jak vše zvládnout. Jsou v jistém smyslu závislí na péči zdravotníků a jejich nabídkách. Zároveň je velmi důležité, aby to byli oni sami, kteří se podílí na dalších rozhodnutích o tom, jak bude probíhat porod, rozloučení s miminkem, jaké budou chtít upomínky na dítě. Zdravotníci nabízí různé možnosti a rodiče, i když jsou ve velmi složité psychické situaci, rozhodují o tom, kterou cestou se vydat. Potřebují k tomu jen dostatek informací, času, trpělivosti a podpory ze strany zdravotnických pracovníků, především porodních asistentek.

O čem mohou rodiče během porodu mrtvého miminka rozhodovat?

Pokud nejde o akutní situaci, kdy by bylo ohroženo zdraví těhotné ženy, mohou rodiče rozhodovat o tom, kdy a kde žena porodí. Dále mohou se zdravotníky diskutovat o způsobu, jakým má být tlumena bolest při porodu. Je řada možností nefarmakologických i farmakologických. Například včasná epidurální analgezie snižuje vyplavování stresových hormonů a šetří rodičce energii, kterou bude potřebovat po porodu k vyrovnání se s celou situací. Jsou ale i ženy, které bolest tlumit nechtějí, protože jim přijde smysluplná a naopak jim pomáhá odvést pozornost od bolesti, kterou mají v srdci.

Dále rodiče rozhodují o tom, jak se chtějí s miminkem rozloučit. Dostanou možnost své miminko po porodu vidět, chovat je v náručí a trávit s ním určitý čas. Je to jedinečná možnost poznat, jak jejich miminko vypadalo, zažít pocit, že jsou rodiči, i když jejich dítě nežije. Důležité je i vědomí toho, že s jejich dítětem je zacházeno s úctou, respektem a láskou. Miminko je omyto, oblečeno a zavinuto do zavinovačky. Rodiče jej mohou chovat v náručí nebo je uložit do postýlky. S miminkem se mohou přijít rozloučit i prarodiče, nebo pokud si to rodiče přejí, i sourozenci.

Někteří rodiče jsou touto nabídkou zaskočeni, obávají se kontaktu se zemřelým dítětem, mají strach, že jejich dítě bude nějak postižené a oni je budou mít stále „před očima“. Mohou se s porodní asistentkou dohodnout, že jim nejprve popíše, jak miminko vypadá a oni se teprve poté rozhodnou, jestli jej budou chtít vidět. Skutečnost, jež prolíná všechny dostupné výzkumy, které se této problematice věnují, je spokojenost matek s rozhodnutím své dítě vidět a chovat je v náručí.

Rodiče mají jen časově omezenou možnost s miminkem být a vzpomínky na dítě časem blednou, proto je doporučováno vytvořit upomínky na dítě, které by mohli rodiče uchovat. Po porodu miminka mohou rodiče získat fotografii dítěte, otisk jeho ručky/nožky, ústřižek vlásků, vzpomínkový list a někdy i oblečení, které mělo miminko na sobě v době loučení. Některé podpůrné organizace vytváří celé upomínkové balíčky, které mohou rodiče v některých zařízeních získat. Tady ale hodně záleží na vlastní iniciativě zdravotnických institucí, co všechno rodičům poskytnou. Rodiče jsou většinou za upomínky na dítě velmi vděční. Pokud je po porodu odmítnou, měli by mít možnost se pro ně vrátit později. V procesu truchlení se totiž pocity a názory rodičů často mění a někdy v průběhu dalších dní a týdnů po porodu začínají litovat toho, že některé příležitosti po porodu nevyužili.

Do 96 hodin po porodu mrtvého miminka se také rodiče rozhodují, zda se budou podílet na pohřbu dítěte a jak jej zorganizují. Jde o rozhodnutí, které je velmi důležité, a někdy se stává, že rodiče mají v prvních hodinách po ztrátě miminka pocit, že už další zátěž nezvládnou a že nezvládnou tedy ani pohřeb. Důležité je, aby měli rodiče skutečně možnost se zdravotníky o svých možnostech diskutovat a taková závažná rozhodnutí promyslet. Opět je možné, že by později svého rozhodnutí litovali a složitě museli zjišťovat, kde se vlastně ostatky jejich miminka nacházejí, zda s nimi bylo zacházeno s úctou.

 Kde lze hledat po propuštění z porodnice pomoc či podporu v procesu truchlení?

Žena odchází po porodu většinou velmi brzy domů, často již první den po porodu, pokud nemá jiné zdravotní potíže. Řada rodičů se se zármutkem ze ztráty miminka vyrovnává postupně sama. Proces je to však dlouhodobý, v podstatě celoživotní. Nejtěžší období zármutku trvá nejméně jeden až tři měsíce po ztrátě. V tomto období se objevuje často pláč, zoufalství, pocity viny, někdy i vzteku, podrážděnosti, beznaděje nebo se objevuje skleslost, stavy vyčerpání, poruchy pozornosti, apatie a ztráta zájmů. Tyto pocity se postupně mění, mohou se i stupňovat nebo přicházet ve vlnách. V tomto období je velmi důležitá sociální opora, jak partnerská, tak z blízkého okolí. Někteří rodiče potřebují ujistit, že vše, co prožívají, je normální reakce na nenormální situaci. Už v porodnici by měli získat kontakty na odbornou psychologickou pomoc, která je dostupná v regionu a kam by se v případě nejistoty nebo prohlubování potíží mohli obrátit. Existují také svépomocné organizace rodičů, které poskytují laické poradenství a podporu rodičům po ztrátě miminka (např. spolek Dlouhá cesta).

Některým rodičům pomáhá také dostupná literatura, která popisuje proces truchlení a vyrovnávání se se ztrátou miminka (knihy Když dítě zemře nebo Prázdná kolébka), nebo čtení příběhů ostatních rodičů (www.prazdnakolebka.cz, www.ztratamiminka.cz apod.), vytváření nebo sdílení vlastního příběhu (např. deník Mému miminku).

Jsou nějaké rozdíly v péči o rodiče po ztrátě miminka u nás a v zahraničí?

Pokud budeme srovnávat péči o rodiče při úmrtí miminka u nás a například v anglicky mluvících zemích, nějaké rozdíly najdeme, ale nejsou již tak zásadní jako například před deseti nebo dvaceti lety. V zahraničí bývají rodiče více podpořeni v zapojení se do péče o zemřelé miminko. Sami je mohou koupat, oblékat, tráví s ním delší dobu, protože mají k dispozici kolébku s chladicím zařízením (tu ale již také v České republice nabízí k zapůjčení Nadační fond Klíček) nebo si mohou vzít tělíčko dítěte domů a rozloučit se s ním v rodinném kruhu v domácím prostředí.

Zároveň existují výzkumy ze zahraničí, které upozorňují na to, že někteří rodiče mají pocit, že jsou pod tlakem, aby všechny tyto rituály uskutečnili, a není jim to příjemné. Odborníci se shodli na tom, že vidět a chovat v náručí své zemřelé miminko je důležité pro většinu, ale ne všechny rodiče. V zahraničních výzkumech kontakt odmítá asi 5 až 10 % rodičů. U nás se bude jistě péče o rodiče po ztrátě miminka dále vyvíjet a měnit. Již nyní se nabídka rozšiřuje. Rozvíjí se i perinatální hospicová péče, jež zajišťuje podporu rodičům, kteří se rozhodnout donosit miminko s život limitující vrozenou vývojovou vadou. Takové miminko může tedy zemřít během těhotenství, při porodu nebo později po porodu. Například pracovníci z mobilního hospice Ondrášek nebo ze spolku Perinatálního hospice Dítě v srdci poskytují péči rodičům a umírajícím miminkům v domácím prostředí. Taková péče v České republice dlouho chyběla a rodiče zůstávali v době ztráty často bez psychosociální pomoci a podpory.

Pozn. redakce: Psychickou i administrativní podporu rodinám postiženým ztrátou dítěte nabízí také společnost Googbye. Informace a kontakty naleznete zde:  https://goodbye.cz/pohreb-miminka/

Mgr. Kateřina Ratislavová, Ph.D., pracuje jako porodní asistentka. Působí také na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni jako odborná asistentka. Věnuje se poradenství ženám a rodičům v Plzeňském kraji, kteří prožili perinatální ztrátu. Spolupracuje se spolky Dlouhá cesta a Plzeňská zastávka. Spolu s kolegyní Mgr. Zuzanou Hruškovou vede kurzy péče o rodiče po perinatální ztrátě pro zdravotníky a jiné profesionály, kteří mají o toto téma zájem.

Připravila: Mgr.  Kateřina Ratislavová, Ph.D.

Fotografie: Shutterstock.com a archiv autorky