Práce s lidmi mě baví

Michael Veselý je vyučený kuchař. Přestože od narození neslyší a sluchadla pro něj nemají žádný přínos, pracuje ve slyšícím kolektivu. Vedle toho má vlastní živnost a velí týmu kuchařů. Působí také jako lektor znakového jazyka a je předsedou revizní komise organizace mladých neslyšících CDY.

„Vaření mě bavilo od dětství. Mamince se můj nápad vyučit se kuchařem zpočátku vůbec nelíbil. Měla strach, že budu tlustý,“ začíná s úsměvem své vyprávění Michael (24). Cesta k profesionálnímu vaření tak nebyla vůbec přímočará. Po absolvování základní školy pro žáky se sluchovým postižením v Praze-Radlicích začal na stejné škole studovat obor Asistent zubního technika. Zvolený obor se neukázal jako šťastná volba, Michael skončil hned v 1. ročníku a nastoupil do práce. Vystřídal několik zaměstnání, ale po čase zjistil, že mu studium jednoduše chybí. Přihlásil se tedy ke studiu oboru Grafik v Hradci Králové. „I toto studium jsem brzy ukončil. Měl jsem spor s jedním vyučujícím a nepovedla se mi důležitá zkouška,“ svěřuje se Michael, který se nakonec našel na oboru Kuchař-číšník na stejné škole.

Nastoupil v osmnácti letech, tedy ve věku, kdy mnozí studenti ukončují středoškolské vzdělání. V ročníku byl sice sám mezi slyšícími, ale s neslyšícími vrstevníky se vídal při hodinách spojených s jiným studijním oborem, o přestávkách nebo na internátě. Čtyřletou docházku s občasným tlumočeným výkladem si podle jeho slov „vyloženě užíval“.

„Naučili jsme se vařit prakticky všechno. Od studené kuchyně přes polévky a hlavní jídla. Známe a umíme základní jídla světových kuchyní. Naším mistrem byl pan Lukáš Ende, který mimo jiné získal bronzovou medaili na mezinárodní kuchařské olympiádě v Německu,“ vypráví Michael a přiznává, že zpětně by uvítal více praxe namísto teorie či předmětů, které jej vyloženě nebavily. Ať už to byla fyzika nebo chemie.

Během středoškolského studia začal postupně zúročovat nově nabyté dovednosti. Vařil doma, pro kamarády, na Instagramu založil stránku YesChef, kam pravidelně umisťoval své výtvory a občas se podělil se sledujícími o recept z jiných kultur. Pod značkou YesChef je dostupný také na webových stránkách.

Michael Veselý

A co Michael nejraději připravuje? „Maso!“ odpovídá. Miluje italskou kuchyni, kterou považuje za jednu z nejlepších na světe. Těstoviny na všechny možné způsoby, rissota, pizzu. Jediné, co nejí, jsou ryby a mořské plody. „Když jsem byl malý, zaskočila mi v krku kost. Od té doby ryby nevyhledávám,“ říká. Kromě italské kuchyně má Michael velmi rád i asijská a česká jídla, třeba svíčkovou. Přestože v jeho případě se zdá, že rčení o kovářovic kobyle není pravdou, při přípravě jídel se snaží ušetřit čas a energii. Při vaření velmi často používá Thermomix, kde rychle a jednoduše uvaří v páře, zamíchá těsta, upeče, uvaří polévku, vyšlehá a podobně. Vnímá, že uspěchaná doba nenahrává oblibě vaření, málokdo chce stát u plotny celé dopoledne. Lidé nemají čas vařit a v takových situacích sahají po polotovarech určených k ohřevu. Dle Michaela se nabídky hotových jídel liší kvalitou i cenou a rozhodně by je nedoporučoval ke každodenní konzumaci a ohřevu v mikrovlnné troubě. „Je mnohem lepší a zdravější volit pomalý ohřev a dát do trouby nebo na pánvičku,“ říká a doplňuje, že čas na vaření můžeme zkrátit přípravou jídel předem a jejich skladováním maximálně dva dny v lednici.

Práce v týmu a s týmem

Michael již na škole plánoval, že bude mít jednou vlastní restauraci. Uvědomoval si však, že s tím je spojena znalost vyhlášek, zákonů, různých pravidel. Proto již během studia mapoval možné pracovní uplatnění pro absolventy v oboru, aby získal praxi. Dostal typ od neslyšícího kamaráda, že obchodní řetězec KFC přijde brigádníky a že je to dobrá příležitost, jak si přivydělat a sbírat zkušenosti. Přihlásil se a na pobočce pracoval téměř půl roku. „Zjistil jsem, jak to celé funguje, jak je nastavený management, jak a kdy chodí výplata, a tak. Pak jsem ještě pracoval brigádně v restauraci v Praze, kde jsem byl velmi spokojený a doufal jsem, že tam budu moci nastoupit po škole. Bohužel zkrachovali,“ vzpomíná. Proto, když našel inzerát na kuchaře v restauraci obchodního domu IKEA Zličín, poptal se po možnosti pracovního uplatnění tam. Ke svému překvapení byl přijat.

archiv Michaela Veselého

Myslíte si (stejně jako já), že prostředí profesionálních kuchyní v restauracích je prostředí hektické, stresující, náročné na orientaci a vyžadující flexibilitu v komunikaci? Z tohoto důvodu tedy pro neslyšící zcela nedostupné? Pak vás Michael vyvede z omylu. „Pokud máte štěstí na tým, komunikace není nejdůležitější.“ Pro profesi kuchaře je podle něj spíše stěžejní pracovitost, trpělivost, fyzická i psychická odolnost. „Samozřejmě, nefungovalo by to, kdyby neměli kolegové motivaci a porozumění, kdyby se nepřizpůsobili mým komunikačním potřebám. Píšeme si, používáme gesta, ukazují mi,“ vypočítává Michael.

V pracovních týdnech se střídají ve čtyřech nebo třech po sobě jdoucích dnech s deseti až dvanáctihodinovou pracovní dobou. Náplň práce Michael shrnuje do tří hlavních oblastí: příprava jídel, pečení a pozor: výdej jídel.

Jak náročná je komunikace se zákazníky, když komunikujete především znakovým jazykem a odezírat neumíte úplně nejlíp? „Máme s kolegy rozdělené role: jeden servíruje maso, druhý omáčky, další přílohy. Takže já vždy zákazníka upozorním znakem, že neslyším, a odezírám. Výjimečně se setkávám s tím, že by se lidé zalekli. Odezřít slova jako hranolky, brambory nebo kaše, to ještě zvládnu,“ směje se Michael. Náročnější než komunikace je pro něj spíš příprava jídel co do počtu. „Zatímco doma si naklepu dva, tři řízky, v práci najednou pět set. Doma rozklepnu tři vajíčka, v práci najednou padesát,“ říká.

archiv Michaela Veselého

Přestože v restauraci je spokojený, touha po vlastním podnikání jej neopouští. Proto projekt, který spustil na střední škole, ještě rozšířil a vyřídil si živnostenské oprávnění. Aktuálně nabízí své kuchařské služby veřejnosti. Je šéfem ve své firmě, pod sebou má sedm kolegů, kterým deleguje úkoly z přijatých objednávek. „Objednat si nás může kdokoliv. Vaříme jídla na oslavy, na svatby, máme zkušenosti se zajištěním stravy i na tábory pro děti,“ vypočítá Michael. Vzhledem k tomu, že tuto činnost mají jako vedlejší, je třeba zakázky podávat s dostatečným, minimálně čtyřměsíčním předstihem. „Zatím tvoří většinu našich klientů neslyšící, ale měli jsme i slyšícího objednavatele,“ říká a dodává pro případné zájemce, že komunikace se není třeba bát, protože v týmu má jednoho slyšícího kolegu, který zpracovává telefonické objednávky.

archiv Michaela Veselého

Všechno koření světa

Michael je teprve v začátcích své profesní životní dráhy. Už teď však ví, že pokud chce obstát v tvrdém kuchařském světě, musí ke své profesi přistupovat zodpovědně, s pokorou a láskou. A určitou dávkou odvahy. A ta Michaelovi nechybí. Neohroženě se vrhá do volnočasových aktivit, realizuje se jako lektor znakového jazyka či dohlíží nad činností organizace Czech Deaf Youth (CDY – pozn. redakce), jež nabízí kulturní, vzdělávací a sportovní aktivity pro děti a mládež se sluchovým postižením v ČR.

„K lektorování znakového jazyka jsem se dostal náhodou ještě při studiu na střední škole. Měl jsem tehdy přítele v Anglii a chtěl jsem za ním letět na návštěvu. Rodiče mi řekli, že jestli chci letět, musím si letenku zaplatit sám,“ sděluje Michael důvody, proč se rozhodl hledat brigádu a učit slyšící zájemce znakový jazyk. „Zjistil jsem, že mě práce s lidmi baví. Líbí se mi, že mohu předávat krásu našeho jazyka,“ říká. Možná si to ani neuvědomuje, ale svou trpělivostí přispívá ke zlepšení přístupu k lidem se sluchovým v naší společnosti. Má totiž srovnání. Michaelovým velkým koníčkem je cestování. „Ale pozor! Podmínkou je letadlo,“ vtipkuje a vysvětluje, že let letadlem prostě zbožňuje. A to natolik, že si malé letadlo nechal dokonce vytetovat na ruku.

Při cestách do zahraničí si všímá přístupu jednotlivých zemí k osobám se sluchovým postižením. „Samozřejmostí jsou světelné, signalizační panely, oznamující změnu v jízdním řádu, na trati, a podobně. Kamarád byl například v Turecku a na letišti při změně letů nevěděl, kterým letadlem letět. Šel na informace a ukázal, že neslyší. Paní jej gesty upozornila, ať počká. Po chvíli se na informačním panelu objevila tlumočnice, se kterou vše mezinárodním znakovým systémem vykomunikoval.“

V cestování chce Michael pokračovat. Zatím byl nejdál v Jižní Koreji, kde ochutnával typická asijská jídla. „Pravda, na některá místní jídla jsem nenašel odvahu. Stejně jako ve Francii bych asi nesnědl žabí stehýnka či šneky,“ směje se.

Láska k vaření a záliba v cestování se mu promítá i do budoucích plánů. „Miluji trhy a vůni koření. Mým snem je navštěvovat různé země a státy a vždy si přivézt koření typické pro danou zemi,“ zasní se.

Přeji Michaelovi mnoho kulinářských zážitků a ať se mu i nadále plní jeho sny!

Připravila Bc. Romana Procházková, DiS., vedoucí Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi CDS Tamtam v Pardubicích

Foto: archiv Michaela Veselého