Nastavení sluchadla u dítěte není jednorázovou záležitostí

Paní doktorko, můžete představit pracoviště, na kterých působíte?

Působím hlavně ve své soukromé ordinaci v Berouně, kde se věnuji běžné foniatrické praxi. Tam ošetřuji, jak dětské, tak dospělé pacienty. Mým novým působištěm pak bude od poloviny května tohoto roku také poradenské centrum Tamtamu v Praze-Stodůlkách. Představa je taková, že bych zde poskytovala poradenství rodičům dětí se sluchovým postižením – buď ve fázi, kdy jejich dítě již nosí sluchadla, nebo na počátku, kdy rodiče teprve zjistili, že jejich dítě má poruchu sluchu a potřebují se orientovat v této problematice nebo potřebují názor dalšího odborníka.

Jaký je v současné době postup při přidělování sluchadla dítěti s vadou sluchu? Jaká vyšetření předcházejí výběru sluchadla a jeho nastavení?

Postup není úplně jednotný. Záleží na více faktorech, z nichž nejdůležitější je věk dítěte, u něhož máme podezření na poruchu sluchu. Každopádně se musí provést klinické ORL vyšetření a vyšetření sluchu. U menších dětí se provádí objektivní vyšetření metodou otoakustických emisí (OAE), vyšetření BERA, eventuálně SSEP (FN Motol). Také dobře spolupracuji s plzeňskou Fakultní nemocnicí, kde se dělá i vyšetření CERA, když není brzy k dispozici frekvenčně diferencovaná BERA (Foniatrická klinika). U starších dětí už více spoléháme na subjektivní vyšetření. Když se nám povede provést kvalitní tónová audiometrie, tak to je úplný ideál. Vždy doplníme i tympanometrické vyšetření,  k vyloučení onemocnění středouší. Když už tedy máme nějaké prvotní výsledky, provedeme otisk zvukovodů a začneme s rodiči vybírat sluchadla.

Když říkáte u starších dětí, jakou věkovou kategorii máte na mysli?

Začínáme s nácvikem tak od třetího roku života. Samozřejmě v souvislosti s tím, jak je dítě celkově zralé. Děti se sluchovým postižením mají často ještě další potíže, které souvisejí s celkovou nezralostí centrální nervové soustavy, jako například porucha pozornosti, postižení zraku či motoriky apod.

V jakém věku je vhodné nasadit dítěti sluchadlo?

Od okamžiku, kde je stanovena diagnóza. Čím dříve, tím lépe.

Podle čeho volíte typ a značku sluchadla pro pacienty? Liší se například vaše doporučení pro dítě a dospělého pacienta?

Důležité je vybrat dítěti kvalitní sluchadlo, které mu zesiluje zvuk dostatečně a co nejautentičtěji. A samozřejmě sluchadlo musí mít dětské příslušenství, jako jsou dětské háky, bezpečnostní bateriová pouzdra apod. Hodně pomáhá, když jsou sluchadla barevná. To umožňuje dětem lépe přijmout novou pomůcku. Co se týče značek, možná bych zmínila to, že některé firmy na českém trhu jsou více zaměřeny na dětská sluchadla, ale v podstatě se dá  vybrat sluchadlo od jakýchkoliv jiných, kvalitních značek.

Někteří foniatři ale rodičům nabídnou jen jednu značku sluchadla, nedají jim na výběr. A rodiče by třeba chtěli vyzkoušet více značek…

Víte, vidím to tak: Když přijdou rodiče a mají opravdu malé dítě s postižením sluchu, cítí to jako velký problém. Mají plnou hlavu obav a strachu. Nevím, jestli je dobré dávat jim za takové situace na výběr z příliš velkého množství sluchadel, ale je dobré podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jim říci: „Rád bych vám vybral kvalitní sluchadlo, které přinese dítěti dobrý zvuk.“ Dát jim na výběr maximálně ze tří sluchadel a spíše se orientovat podle kvality – základní, lepší a ještě lepší, ke kterému mohou mít příslušenství, nebo ho dítě může nosit dlouhodobě. Hlavním kriteriem kvality nakonec je autentický a zároveň komfortní zvuk.  

Liší se vaše doporučení podle toho, zda přidělujete sluchadlo dítěti, nebo dospělému pacientovi?

Liší. Pro dítě sluchadlo musí mít dětské příslušenství. U dítěte se výrazněji  apeluje na kvalitu sluchadla. Dospělý dokáže více vyjádřit, co ho na sluchadle trápí a my umíme lépe kontrolovat reprodukci zvuku ze sluchadla.  Dítě neumí vyjádřit tak dobře, že nemá se sluchadlem komfort, že má deformovaný zvuk. Neví, co přesně má hodnotit. Zde více spoléháme na naměřený práh sluchu a techniku.

Některé části sluchadel jsou velmi malé, složité na manipulaci. Hraje toto roli kupříkladu u výběru sluchadla pro seniory, u kterých se předpokládá, že už nemusejí být tak zruční?

Senioři hodně dbají na to, aby sluchadla nejen měla dobrý zvuk, ale také, aby byla estetická. Záleží, jak jim funguje jemná motorika, jak jsou třeba schopni vykonávat drobné domácí práce. Proto se žen ptám často na vaření, mužů na to, zda pracují v dílně, jestli používají šroubovák apod. Když toto zvládají, není žádný důvod nezvolit zvukovodové sluchadlo. Když ne, snažím se je přesvědčovat o závěsných. U dětí naopak zvukovodová sluchadla nedoporučujeme vůbec. Jak dítě roste, mění se mu zvukovod a sluchadlo se při opakované výměně skořepiny znehodnocuje.

Co byste doporučila rodičům dítěte, které sluchadlo nechce nosit – sundává si ho, vzteká se apod. Je nějaký doporučený postup pro „přivykání si" na sluchadlo?

Je především nutné zjistit, zda dítě nemá pádný důvod, proč nechce sluchadlo nosit – tlačí ho tvarovky, sluchadla jsou nepřiměřeně silná, nebo mu poskytují tak malé zesílení, že bez nich slyší lépe. Může mít vybitou baterii apod. V případě vyloučení těchto obtíží doporučuji zpočátku spojit nošení sluchadel s nějakým rituálem – po ranní hygieně, před hraním nebo před tím, než si pustí pohádku, před odjezdem do školky apod. Postupně pak rozšiřovat nošení na delší období.

Jak se u malého dítěte pozná, zda je sluchadlo dobře nastaveno? Co mají rodiče doma sledovat?

Když jsou sluchadla dobře nastavena, dítě je většinou bez problémů přijme a začnou se u něj postupně objevovat dobré reakce na slyšený zvuk a též se začne postupně rozvíjet produkce zvuků, co vydává – brouká si, žvatlá, osvojuje si řeč… Je dobré vnímat, jestli dítě nemá negativní reakce, o kterých jsem se již zmínila. Každopádně, nastavení sluchadla u dítěte není jednorázovou záležitostí. Je to proces sledování reakcí, pozorování, ale i ověření efektu sluchadla za pomoci VRA a percepčního testu. Sluchadlo můžeme považovat na nastavené tehdy, kdy je dítě už zralé natolik, že s ním můžeme natočit kvalitní tónovou audiometrii, a ono nám může vysvětlovat své pocity a potřeby. I potom samozřejmě musíme stále sledovat eventuální změny prahu sluchu a adekvátně na ně reagovat.

Rodiče se často ptají, zda je možné si sluchadlo od foniatra půjčit, třeba na týden, a vyzkoušet ho. Zda lze takto vyzkoušet třeba i více sluchadel?

Když foniatr sluchadlo půjčuje, nese za ten přístroj odpovědnost a nemusí  hned poznat, že se sluchadlem něco je při jeho vrácení. Také záleží na věku dítěte. U prvouživatelů nemá  smysl si na týden půjčit sluchadlo. Po týdnu se nic nepozná.  Myslím, že do čtyř let věku dítěte to nepřináší užitek. U starších dětí už to pak eventuálně význam má.

Co když rodiče nemají na drahé sluchadlo peníze, nebo je dítě kandidátem na kochleární implantát, ale na základě doporučeného postupu stejně musí nosit půl roku sluchadlo, které potom odloží navždy?

Když od prvního okamžiku víme, že dítě půjde na kochleární implantaci, myslím, že je zbytečné investovat do velmi drahých sluchadel, která rodiče buď musejí platit, nebo čekat dlouho, než jim příspěvek nějaká nadace schválí. Samozřejmě, že rodič chce pro dítě jen to nejlepší, ale když se nepředpokládá, že dítě bude mít ze sluchadla profit, že si jen přivyká na zvuk, volila bych nějaká středně kvalitní sluchadla.

Váháte někdy, zda ještě bude stačit sluchadlo, nebo zda už doporučit dítě na kochleární implantát? Třeba u dětí se zbytky sluchu.

Ano, váhám. Ale i když dítě půjde na kochleární implantaci, stejně musí nosit sluchadla. Je to součást přípravy na implantaci. Proces rozhodování může být tady delší.

Jakou údržbu sluchadla by podle vás měli rodiče zvládat sami, a kdy už je třeba se obrátit na servisní firmu?

Měli by umět provést základní údržbu – vyměnit baterii, vyčistit individuální tvarovky, vyslechnout sluchadlo přes stetoskop, ověřit stav baterie, vysušit sluchadla za pomoci tablety či sušičky. Teoreticky mohou umět také u některých typů sluchadel vyměnit hák a odvážnější i hadičku.

Co si myslíte o screeningu sluchu novorozenců u nás? Funguje systém dobře, nebo má nějaké slabiny?

Nejsem úplně ta správná osoba, která by toto posuzovala. Podle mne screening v některých oblastech republiky funguje více a někde méně. Nemám ráda to, když rodiče povinně do něčeho tlačíme, ale měla by fungovat osvěta v porodnicích nebo u pediatrů, kde pediatr nebo zdravotní sestra vysvětlí rodičům smysl screeningu. Může to být formou informačního letáku, který rodič dostane do ruky.  Často se také stane, že dítě projde screeningem metodou OAE, kde se pojme podezření, že má jednostrannou vadu sluchu. Ale už pak se vyšetření  nedotahuje do konce. Často je na vině vzdálenost, kapacitní nedostatečnost pracovišť, ale někdy i lidský faktor.

MUDr. Hala Machotková studovala medicínu na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium dokončila v roce 1995. Má atestaci z oborů ORL, foniatrie a audiologie. Jako foniatr pracuje od roku 1998, kdy nastoupila do centra Medical Healthcom k docentu Františkovi Šramovi. Krátce působila také na ORL oddělení Nemocnice Na Bulovce a poté v ambulantních foniatrických zařízeních. V současné době pracuje především ve své soukromé ordinaci v Berouně. Jejím životním mottem je Žij dneškem. Má ráda výlety v přírodě a četbu.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka časopisu Dětský sluch

Fotografie: Shutterstock.com a archiv Haly Machotkové