Výuka na dálku je výzva

Tomáši, jste třídním učitelem „osmáků“ na základní škole pro děti se sluchový postižením. Kolik dětí máte ve třídě a jak s nimi komunikujete?  

Ve třídě mám šest dětí, všechny jsou neslyšící. Sám jsem také neslyšící, takže jako prostředek komunikace přirozeně využíváme český znakový jazyk.

Co to obnáší, být třídním učitelem?

Jako třídní učitel především sleduji a hodnotím vývoj žáků. Pozoruji také vztahy ve třídě, zodpovídám za dodržování práv každého dítěte. Připravuji a vedu třídní schůzky, organizuji třídnické hodiny, zajišťuji nebo organizuji mimoškolní aktivity. Spolupracuji se školním metodikem prevence… a tak dále. Mám mnoho povinností.

Jaké předměty vyučujete?

Vyučuji předměty na druhém stupni základní školy, například dějepis, zeměpis, výchovu k občanství, výchovu ke zdraví, informatiku, přírodopis, fyziku a také český znakový jazyk a český jazyk v roli neslyšícího učitele.

Nějakou dobu byli i vaši žáci na distanční výuce. Jak probíhala? Jaké technologie jste používali?

Ze začátku dostávali žáci úkoly prostřednictvím e-mailů, což bylo zoufale málo. Postupně jsme jako nástroj začali používat Google Classroom, který jsme nakonec využili i během klasické výuky – pro marody. Přes Google Classroom jsem žákům poskytl své prezentace, vybral jejich práce, oznámkoval je a dal jim zpětnou vazbu. To vše rychle a elektronicky. Posílal jsem žákům oznámení do společného streamu, přidával jim odkazy, soubory, nebo ve většině případů i videa – takto jsem zadával, přijímal a známkoval úkoly.

Jak to dětem šlo?

Děti pracovaly pěkně, mají můj obdiv.

Nedávno jste žákům rozdal vysvědčení. Hodnotil jste je jako za běžných podmínek výuky, nebo jinak?

Jednotlivé předměty jsme dokončovali a učili jsme se je v podstatě normálně, podle rozvrhu. Máme štěstí v tom, že jsme už stihli všechno podstatné probrat. Známky jsem tak letos dával podle všech prací, úkolů a testů, které už jsme udělali. Stejně daleko víc záleží na známkách z průběhu roku, než na té z posledního čtvrtletního testu.

Co vás na povolání učitele nejvíce baví?

Moje babička byla učitelkou na základní škole, to mě nasměrovalo k práci s dětmi. V roce 2006 jsem nastoupil jako učitel do základní školy pro sluchově postižené děti ve Výmolově ulici v Praze a v ní působím doteď. Mohu sledovat vývoj dětí až do ukončení základní školy a některé i dál, vést třídu, zlepšovat podmínky pro výuku, ovlivňovat vývoj dětí společně s kolektivem učitelů. Jako učitel v menší škole znám téměř všechny děti a stejně tak i mí kolegové. Skladba žákovských kolektivů je velmi různorodá a získat ke spolupráci všechny žáky, aby každý podával jemu odpovídající výkon a utvářel správně své postoje a charakter, je vždy výzva. Pokud se práce v tomto směru daří, přináší to člověku dobrý pocit. Spolupracuji s kolegy, hledám nové postupy výuky, využívám osvědčené metody nejen ve výuce, ale i mimo ni – jako člověk jsem v postavení učitele spokojený. Výhodou povolání pedagoga je značná dávka samostatnosti a tvořivosti při práci s žáky a při metodickém ztvárnění výuky. Nevýhodou je velká zodpovědnost za žáky, zvláště v dnešní době. Většina lidí si myslí, že mezi výhody učitelského povolání patří i prázdniny. Já ale vím, jak je práce učitele v základní škole psychicky náročná a jak si o prázdninách potřebuje od školy odpočinout.

Samozřejmě, odpočinek potřebuje každý… Ale vraťme se k tomu, co vám povolání učitele přináší po lidské a profesní stránce.

Myslím, že po několikaleté zkušenosti mám teď větší cit a odhad, co se dá žákům říct, aby byli schopni to přijmout a pochopit, a lépe rozpoznám, co je pro ně naopak příliš obtížné a komplikované. Určitě jsem také lépe pochopil, co to znamená udržovat kázeň, jak najít ta správná pravidla a jak vůbec vymezovat přístup k žákům, aby člověk nebyl příliš autoritativní, ovšem ani příliš kamarádský, a aby se vytvořila atmosféra vzájemného respektu. Mám velikou radost, když vidím ve tváři žáka, kterého učím, že pochopil, a baví mě, když mi pak onen žák řekne: „To je tak jednoduché!“ Ohromně zajímavé je také přemýšlet nad tím, jak něco vyjádřit, hledat analogie a příklady. Musím se přiznat, že mě to baví víc než vědecké bádání.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Přinesla podle vás pandemie do škol i něco pozitivního?

Potřebovali jsme rychle nastavit nový způsob výuky, ze dne na den, v nečekané a nové situaci. Výuka na dálku je výzva. Žáci i já jako učitel jsme se tak mimo jiné zdokonalili v IT dovednostech. Umím si představit, že první reakcí většiny žáků na uzavření škol bylo nejdřív velké nadšení. Mým prvním úkolem tedy bylo všem žákům vysvětlit, že jim nezačaly prázdniny, ale velmi náročné období, které je bude stát pořádnou dávku disciplíny.

Distanční výuka přírodopisu – děti mají popsat mikroskop.

Učili jste distančně všechny předměty?

Na dálku jsme vyučovali v podstatě všechny předměty podle rozvrhu, pouze s omezením výchov, tedy hudebně-dramatické výchovy, tělocviku nebo třeba výtvarky. Všechny předměty jsme vyučovali formou videokonferencí.

Objevily se během distanční výuky nějaké komplikace?

Distanční výuka nám odhalila několik úskalí. Vyučování může komplikovat nekvalitní internetové připojení nebo nedostupnost odpovídající techniky, kdy mají žáci pouze mobilní telefon a o počítač se musí dělit s ostatními členy rodiny. Kladl jsem důraz na sjednocení formy komunikace. Distanční výuka je pro mě jako pedagoga výrazně časově náročnější. Bylo by vhodné do budoucna zajistit srovnatelné podmínky pro distanční výuku všech žáků. Na druhé straně na distanční výuce oceňuji, že si žáci mohou vzdělávání konečně trochu řídit sami. A myslí si to i oni. V odpovědích na otázku, co žáci vnímají jako výhodu distanční výuky, se nejčastěji opakovalo „time management“ a „pozdější vstávání“. Každopádně na všem špatném se snad opravdu najde něco dobrého. Ani u nás, ani v zahraničí není distanční výuka ještě zcela za námi, ale ukázalo se, že většina žáků se s touto novinkou poprala.

Děkuji za rozhovor a přeji vám i žákům krásné jarní prázdniny!

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv Tomáše Bognera