Facebook YouTube Instagram

Sport potřebuje každé dítě, sluch není to nejdůležitější

22. března 2021

Vzkazují lyžařka a trenérka Veronika Grygarová a její maminka Šárka

Sport je důležitou součástí života. Nejde jen o zdravé tělo, ale především o psychickou pohodu, kterou dokáže zajistit. Děti si navíc díky pohybu vybijí přebytečnou energii, jsou klidnější a více soustředěné. A nezáleží na tom, jestli jsou to děti slyšící, nedoslýchavé nebo neslyšící. Je to u všech stejné. Veronika Grygarová, neslyšící lyžařka a reprezentantka České republiky, i její maminka Šárka Grygarová jsou přesvědčené o tom, že sport je především o lidech a že limity si stanovuje jen člověk sám.

Děti si najdou to nejlepší samy

Děti si odmalička hledají zájmy. Zkouší, co je chytne za srdce, zkoumají, objevují, opouštějí. S něčím pomohou rodiče, popostrčí a ukáží správnou cestu nebo zajímavou aktivitu. Časem každé dítě najde nějaký koníček, který ho zaujme natolik, že u něj s radostí zůstane a velmi často je to právě sport. „Sportování je pro mě běžnou součástí života, tatínek je sportovně založený a tak jsem se odjakživa nějakému pohybu věnovala. K lyžování jsem se dostala postupně a zjistila jsem, že to je ono, že to je můj sport, ten, kterému se chci věnovat. Hned na začátku jsem samozřejmě velké úspěchy nečekala, ale přišly. Je důležité věnovat se přípravě, trénovat a vydržet,“ říká Veronika Grygarová, lyžařka, trenérka, studentka Fakulty tělesné výchovy Univerzity Palackého a dcera Jaroslava Grygara a Šárky Grygarové, která dodává: „Verča byla odmala hbitá, na první pohled bylo jasné, že má pohybový talent, měla obrovskou chuť hýbat se a my jsme byli s manželem rádi. Zkoušela kdeco. Před nástupem do školy to byl především tenis, u kterého jsme narazili na velmi trpělivého trenéra, díky kterému jsme zjistili, že i se sluchovým postižením se dá sportu věnovat, že je možné zlepšovat se, naučit se prohrávat a jít si za svým snem. Pak už zbývalo jen objevit ten pravý sport. A bylo to lyžování.“

Veronika GrygarováLyžování se Veronika věnuje dodnes, nejen jako sportovkyně, ale také jako trenérka a dá se říct, že lyžování se stalo životním stylem celé rodiny. Tatínek trénuje, maminka se starala o servis a zajištění zázemí během tréninků i závodů a dohromady to celá rodina dotáhla až na čtyři deaflympiády. V roce 2015 Veronika z jedné z nich dovezla stříbro ze sjezdu.

Úspěchy potěší, ale je to hlavně o lidech

Na deaflympiády vzpomíná Veronika s úsměvem na tváři. Přestože každý účastník si přeje vyhrát a stát na stupni vítězů, není to to nejdůležitější. „Rivalita je zdravá jen do určité míry, je pro mě čest reprezentovat Českou republiku a být součástí tak zajímavého klání, jako je například deaflympiáda, ale o soupeření to ve výsledku opravdu není. Obvykle je na všech závodech skvělá atmosféra, snažíme se jeden druhého povzbudit a radovat se z úspěchů navzájem, nejen v rámci týmů, ale i jako soupeři. I když dřu, intenzivně trénuji a chci mít výsledky, umím přiznat, že byl někdo lepší. Příště to třeba budu zase já,“ říká Veronika, kterou lyžování pohltilo natolik, že se mu věnuje i jako trenérka.

Sama měla v minulosti slyšící trenéry, tréninky absolvovala se slyšícími dětmi a ví, jaké problémy mohou vzniknout. Snaží se tedy zasluhovat mimo jiné o to, aby se ke sportovcům, kteří mají nějaký handicap, přistupovalo odpovídajícím způsobem. „Speciálně lyžování je pro sluchově postižené náročné, máte helmu, rukavice, nevidíte mimiku a gestikulace je taky ztížená, takže komunikace je opravdu náročná. Často se mi stalo, že jsem sice chápala, že dělám něco během tréninku špatně, ale nevěděla jsem, co přesně. Dalo se pochopit, co mám dělat, ale nevěděla jsem proč. Takové momenty trénink hodně ztěžují a zpomalují postup, protože nevíte, na co se musíte soustředit,“ dodává.

Pravidel, která je třeba dodržovat, pokud jde o práci se sluchově postiženými dětmi během tréninků, je hned několik. Samozřejmostí je, že každý svěřenec potřebuje individuální přístup, dostatek času s trenérem o samotě, po skončení tréninku, kdy je možné probrat, jaké jsou posuny a co je naopak potřeba zlepšit. Během samotného trénování jde potom o snahu ze strany trenéra. „Verča měla už jako malá velké štěstí na lidi, které potkávala. Trenér, se kterým začínala, měl zkušenosti s chlapcem se sluchovým postižením, takže měl nějaké základní povědomí o tom, jak specifickou komunikaci musí ovládat a že ten proces bude trochu jiný. V kolektivu byly fajn děti, které s Verčou vycházely a přirozeně ji přijaly, a to je taky velmi důležité. Na lidech, se kterými sport děláte, totiž hodně záleží a cílů se pak dosahuje snadněji. Nečekali jsme, že úspěchy přijdou takhle velké, máme z toho radost,“ dodává s úsměvem maminka, která se během let stala poskytovatelem proviantu a zásob na závodech nejen pro Veroniku, ale zčásti i pro okolí a která říká, že přestože sport byl velkou součástí Verčina života, škola byla vždycky na prvním místě. Dobrý prospěch jí umožnil studovat podle individuálních studijních plánů a dnes Veronika dokončuje vysokou školu a i v té se věnuje sportovním aktivitám.

Veronika Grygarová

Sluchové postižení je zásadní limit, jen pokud ho tak vnímáte

Šárka Grygarová pracuje ve Speciálně pedagogickém centru při Mateřské, základní a střední škole pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí a dá se říct, že k tomuto povolání ji přivedla právě její dcera Veronika. S dětmi se sluchovým postižením přichází do styku na denní bázi a ví, že některé limity jsou opravdu jen v hlavě.  „Provázíme děti a jejich rodiny od útlého věku prakticky do dospělosti, pokud o to mají zájem. Pomáháme se studiem, s komunikací, později pak i s výběrem střední školy nebo třeba vysoké. Jsou oblasti, které nejsou pro děti dostupné, jsou povolání, kde je sluch důležitý, a proto není možné volit bez rozmyslu, ale takových věcí je spíše méně než více. A u sportu to platí dvojnásob! I v oblasti volnočasových aktivit zkoušíme rodinám poradit a faktem je, že různé sporty je možné přizpůsobit, přizpůsobivé jsou i děti, takže si na ledacos zvyknou. Vyhýbat se sportu z principu, protože má dítě sluchové postižení, může dítěti naopak spíše uškodit. Je dobré podpořit jej, mít víru, že ve sportu bude schopné, že se zorientuje a že se dokáže v nějakém pohybu najít. Pak už to chce jen nadšení ve zbytku rodiny a jde to,“ říká a dodává, že zapojení rodičů je nesmírně důležité, možná až překvapivě.

Veronika s oceněním pro nejlepšího handicapovaného sportovce roku 2013 v kategorii alpské lyžování

Veronika s oceněním pro nejlepšího handicapovaného sportovce roku 2013 v kategorii alpské lyžování

 

Sport je investice na celý život

Sport je obecně poměrně nákladná záležitost o to více, pokud se dítě věnuje sportu aktivně a nejen rekreačně. Rodina musí investovat čas i peníze. U lyžování je finančně náročná výstroj, oblečení, doprava na závody, ale i na tréninky. Není totiž výjimkou, že děti jezdí trénovat na místa vzdálená klidně i 50 až 100 kilometrů několikrát týdně, protože v okolí bydliště nemají lyžařská centra.

To všechno ale stojí za to, že se dítě v něčem najde, že objeví svoji vášeň, že se pro něj něco stane zájmem na celý život, jako pro Veroniku, která říká: „Vím, že hodně lidí to se sportem vzdá, když přijdou těžší chvíle a ty přijdou vždycky u každého, kdo se sportu věnuje aktivně, nebo třeba s pubertou, která je náročná sama o sobě, ale já si takové pocity vůbec nevybavím. Lyžování mě vždycky bavilo, věnovala jsem se mu intenzivně, poznala jsem díky němu skvělé lidi, dalo mi toho spoustu do života, přineslo s sebou důležité lekce, takže mám pocit, že jsem to nikdy vzdát nechtěla. To pozitivní vždycky převažovalo nad tím negativním.“  Maminka pak dodává: „Zajímalo nás, jestli někdy Verča přijde s tím, že už ji lyžování nebaví, ale věděli jsme, že bez pohybu se neobejde, takže jsme trošku čekali, že u něj vydrží. Jsme rádi, bylo skvělé pozorovat, jak se zlepšuje, být u toho a moci ji podpořit. Nikdy nám nešlo o medaile, ale právě o to, aby se zlepšovala, aby se někam posouvala, a když i ona viděla, že je lepší a zdatnější, tím byly v podstatě všechny cíle splněné. To ostatní byl vlastně už jen takový bonus.“

Pozn. redakce: V článku jsme mimo osobního setkání čerpali také ze seminární práce Veroniky Grygarové „Práce se sportovcem – mladým sjezdařem po psychologické stránce a pozitivní zapojení rodinných příslušníků do tréninkového procesu“. Děkujeme za její poskytnutí a také za Veroničinu účast na pobytu CDS Tamtam v Jeseníkách v roce 2019, kde na besedě předala rodičům dětí se sluchovou vadou řadu svých osobních zkušeností nejen z oblasti sportu. 

Autorka: Nikola Hlavicová, odborná pracovnice Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených

Fotografie: archiv Šárky a Veroniky Grygarových

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Ministerstvo zdravotnictví České republiky Včasná pomoc dětem Nadace Sirius Úřad vlády České republiky Nadace Jistota Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.