Děti mají sílu měnit svět

Jak lze pomoci ohroženým dětem, aby mohly vyrůstat v prostředí, které podporuje jejich rozvoj, bezpečí a duševní pohodu? Odpovědi na tuto otázku hledáme společně s Martinou Koplovou a Monikou Kubáskovou z organizace SOFA.

Jakou pomoc a komu nabízí organizace SOFA? Jaké projekty zaštiťuje a které z nich míří k dětem?

MoK.: V SOFA (Society for All) věříme, že děti mají sílu měnit svět – a proto je dítě středem našeho zájmu. Věříme, že každé dítě má právo vyrůstat v prostředí, které podporuje jeho rozvoj, bezpečí a duševní pohodu. Proto kultivujeme prostředí kolem něj, od rodiny, školy a volnočasových aktivit až po sociální služby a ústavní zařízení. Naše práce se zaměřuje na tři klíčové oblasti – vzdělávání, wellbeing dětí a jejich bezpečnost. Tyto priority naplňujeme prostřednictvím systémových změn, inovativních přístupů a vzdělávání. Spolupracujeme se státní správou a univerzitami na zlepšování podmínek ve vzdělávání a zavádíme ověřené přístupy, které přímo pomáhají dětem i školám – například socio-emoční učení (SEL), trauma respektující přístup (TRP), pozitivní podporu chování (PBIS), mezioborovou spolupráci a včasnou identifikaci ohrožených dětí. Prostřednictvím Akademie SOFA vzděláváme učitele, rodiče i další odborníky. Nabízíme školení, konzultace, e-learning a programy celoškolní prevence.

Které skupiny dětí patří mezi ohrožené? Jak jim pomáhá váš projekt Signály?

MaK.: Pokud budeme chtít hledat definici ohroženého dítěte v legislativě, budeme nuceni nahlížet na ni mezioborově. Definice „ohrožené dítě“ například dle zákona o sociálně právní ochraně dětí je odlišná od definice ohroženého dítěte například z pohledu pediatra nebo školy. Z důvodu nejednotné definice ohroženého dítěte napříč segmenty (školství, sociální sektor, IZS a zdravotnictví) jsme v rámci projektu Signály společně se čtyřmi ministerstvy, prof. Radkem Ptáčkem a Mgr. Terezií Pemovou a dalšími odborníky vytvořili nástroj, tzv. kartu KID, který pojmenovává konkrétní znaky ohrožení dítěte v kategoriích: Fyzické znaky špatného zacházení, Znaky projevující se v chování dítěte a Znaky projevující se v chování pečujících osob. Obecně lze říci, že za ohrožené považujeme jakékoli dítě, které nemá naplněny své potřeby, od těch základních (například potrava, oděv, bydlení, potřeba bezpečí a lásky), po ty nejvyšší (například možnost seberealizace, potřeba uznání a respektu apod.). V ohrožení může být dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí, které mívá často hlad a bydlí v nevyhovujících podmínkách, a stejně tak dítě, které nosí značkové oblečení, bydlí v noblesním rodinném domě, ale prochází například problematickým rozvodem rodičů a je vystaveno velké míře psychické zátěže.

Jak funguje zmíněná karta KID?

MaK.: Karta KID je základním nástrojem, díky kterému můžeme včas rozpoznat ohrožené dítě. Pokud chceme takovému dítěti poskytnou efektivní podporu, musí být v našem městě funkční mezioborová spolupráce. Za tímto účelem pilotujeme roli koordinátora mezioborové spolupráce, který v daném území sestavuje tzv. mezioborovou platformu, složenou ze zástupců škol, školek, střediska výchovné péče, pedagogicko-psychologické poradny, městské a státní policie, pediatrů, OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dítěte – pozn. redakce), sociálních služeb aj. Tato platforma se pravidelně setkává za účelem tvorby lokalizované verze karty KID pro odborníky, rodiče a děti (sestavení typických situací, postupů řešení a kontaktů na lokální odborníky). Koordinátor dále svolává v území například kazuistické semináře pro všechny aktéry z území, veletrh služeb a další dílčí setkávání (například OSPOD a školy, sociální služby a úřad práce apod.), která vycházejí z potřeb terénu. Vzdělává také odborníky z území v důležitých tématech, tzv. sjednocuje jejich mindset, působí jako metodická podpora při řešení složitých případů či situací a dále facilituje například případová setkání za účelem sestavení podpůrné sítě okolo dítěte a jeho rodiny. Výsledkem činnosti koordinátora je propojení všech odborníků v území napříč segmenty, kteří navzájem znají své kompetence, ví, co mají v konkrétních situacích ohrožení dělat a na koho se obrátit, případně na koho napojit rodinu a dítě. Snižuje se tak riziko, že odborník identifikuje dítě, ale nenapojí ho na potřebnou podporu, protože neví jak a neví kam.

Setkala jsem se s názorem, že v posledních letech roste počet dětí, které trpí nějakou formou duševního onemocnění – úzkostmi, depresemi, sebepoškozují se nebo mají strach ze sociálních kontaktů, straní se vrstevníků apod. Jaká je vaše zkušenost? Jak lze dětem pomoci?

MaK.: V rámci projektu Signály máme zkušenost s tím, že problémy v oblasti duševního zdraví jsou u dětí ve většině případů odrazem nefunkčního rodinného prostředí, kde nejsou dostatečně naplňovány potřeby dětí. Když mapujeme situaci dítěte, většinou zjistíme, že se v rodině vyskytuje více problémů, které je potřeba řešit, a opět se vracíme k potřebě mezioborové podpory. Velmi funkčním nástrojem v takových situacích je metoda case managementu, kterou mohou při své práci využívat mj. školní poradenská pracoviště (výchovný poradce, sociální pedagog aj.). Tato metoda práce je postavena na důkladném zmapování situace dítěte a jeho rodiny, sestavení mezioborové podpůrné sítě okolo ní skrze případové setkání a její koordinaci. Setkání může uspořádat škola a lze na něj kromě rodičů pozvat také další odborníky. Na setkání jsou pak zmapovány rizikové faktory a nastaven plán spolupráce, tedy soubor konkrétních kroků (co kdo má udělat, ve spolupráci s kým a dokdy).

Vzpomínáte si na nějaké dítě, jehož problémy pomohla metodika case managementu vyřešit?

MaK.: Díky case managementu jsme například řešili chlapce z osmé třídy, který se rok sebepoškozoval. Po zmapování situace jsme zjistili, že v minulosti prošel složitou rozvodovou situací a přestal být v kontaktu s matkou. U otce měl být do doby ukončení povinné školní docházky. Chlapec svým chováním volal o pomoc, protože se chtěl vrátit zpět k matce. Během dvou měsíců došlo k dohodě rodičů o změně péče. Podobné příběhy dětí jsme v rámci case managementu řešili také například na poli sociální fóbie, úzkostných a depresivních stavů. Klíčový problém byl vždy nalezen mimo oblast duševního zdraví. V dubnu 2026 budeme realizovat první výcvik ve využití metody case managementu při práci s ohroženým dítětem a jeho rodinou a jsme moc rádi, že odborníci dostanou možnost posílit své dovednosti tak, aby mohli poskytnout dětem mezioborovou podporu v podobných situacích.

Jakou pomoc jim mohou poskytnout rodiče, učitelé ve školách? Pokud si nevědí rady, co mají dělat?

MaK.: V rámci projektu Signály vznikla karta KID v národní verzi také pro rodiče a děti, kde mohou najít národní kontakty na krizové linky. Mezi tyto linky patři například Linka pro rodinu a školu, kam se mohou rodiče i učitelé obracet v případech, kdy si neví rady. Kartu mohou pedagogičtí pracovníci předávat dětem nebo rodičům a doporučit jim využít některou z nabízených odborných pomocí.

Pracuje SOFA i na zvýšení kompetencí rodičů v této oblasti? 

MaK.: V projektu Signály Plus aktuálně pilotujeme kurz pro zvyšování rodičovských kompetencí nazvaný Spokojený rodič – spokojené dítě. Kurz je určený rodičům dětí v ohrožení, který jim pomáhá lépe porozumět sobě, svým dětem a vztahu mezi nimi. Směřuje od pečující osoby k dítěti – rodiče se nejprve učí pečovat o své vlastní potřeby a zvládat stres, aby mohli citlivěji reagovat na potřeby dítěte. Vychází z výzkumně ověřeného přístupu založeného na neurovědě, tedy poznatcích o fungování mozku, stresu a lidském chování. Opírá se o trauma-respektující přístup, teorii základních lidských potřeb a teorii citové vazby. Kurz obsahuje 8 lekcí, z nichž jedna má dvě hodiny. V rámci kurzu je maminkám zajištěno hlídání dětí a občerstvení. První pilotáž kurzu proběhla před dvěma lety, účastnice kurzu byly klientkami azylového domu nebo OSPOD. Některé maminky poprvé v životě zažily, co to je být dvě hodiny bez svých dětí a velmi otevřeně sdílely své vlastní zkušenosti z dětství a ze svého rodičovství.

O jaké zkušenosti převážně šlo? Můžete je zmínit?

MaK.: Většina matek měla zkušenost s odebráním vlastních dětí. Ve všech případech se jednalo o selhání péče v důsledku toho, že nevěděly, jak o dítě dobře pečovat, přesto, že chtěly. Účastnice vytvořily skvělou partu, začaly si pomáhat také mezi sebou navzájem i mimo kurz. Tak silný dopad kurzu překvapil i nás samotné. Kurz je nyní realizován v Chomutově odbornicemi z řad místních neziskových organizací a dalších služeb, které jsme proškolili ve vedení kurzu a dalších potřebných tématech. Lektorky budou realizovat kurzy s rodiči/klienty ze svých organizací. Zatím se nám rozběhly dva kurzy z pěti a nepřestává nás překvapovat, jaké dopady kurz má. V příštím roce plánujeme vstoupit do spolupráce s vytipovanými maminkami/peerkami, které nám budou dávat zpětnou vazbu na materiály a obsah kurzu a pomáhat nám přiblížit kurz potřebám samotných účastnic. V příštím roce plánujeme kurz předávat dalším zájemcům napříč ČR v rámci 48 hodinového výcviku.

Na nedávné konferenci Škola jako místo setkávání jste představili metodiku socio-emočního učení v mateřských školách. V čem spočívá? 

MoK.: Socio-emoční učení vnímáme jako velmi důležitou prevenci a podporu duševního zdraví a wellbeingu nejen dětí (žáků), ale také učitelů. Proto se tomuto tématu intenzivně věnujeme a podporujeme začlenění socio-emočního učení do všech úrovní vzdělávání. Metodika Poznáváme sebe a druhé poskytuje pedagogům mateřských škol komplexní a praktický nástroj pro rozvoj socio-emočního učení u dětí od 3 do 7 let. Navazuje na náš úspěšný program RRRR (Respekt, Rozmanitost, Rovnost a Resilience) určený žákům základních a středních škol.

Metodika obsahuje nejrůznější aktivity rozdělené do sedmi tematických okruhů. Pomocí herních a zážitkových metod tak u dětí přirozeně rozvíjí dovednosti jako jsou např. emoční gramotnost, silné stránky osobnosti, zvládání náročných situací nebo navazování pozitivních vztahů. Každá kapitola obsahuje vzdělávací záměr, teoretická východiska pro danou oblast a očekávané výsledky učení vztahující se již k novému Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Kromě samotné metodiky nabízíme i doprovodné materiály, jako jsou různé edukační plakáty, které mohou dětem hravou a vizuálně atraktivní formou přiblížit emoce, jejich projevy a jak s nimi můžeme pracovat. Zároveň vznikly i karty (Ú)klid v hlavě, které obsahují aktivity zaměřené na zklidnění nebo aktivizaci. Zahrnují pohybová, dechová i relaxační cvičení s prvky imaginace pro děti od 3 let. Podporují seberegulaci a učí děti vnímat vlastní tělo a emoce. Metodiku včetně doprovodných materiálů aktuálně pilotujeme ve třech mateřských školách. Veškeré materiály jsou však již nyní volně dostupné na našich webových stránkách. Kromě toho nabízíme pedagogům i proškolení ve využití metodiky v každodenní praxi, včetně možnosti metodického provázení během školního roku.

S jakými organizacemi a partnery v rámci svých projektů spolupracujete? 

MoK.: V rámci našich projektů spolupracujeme s řadou partnerů napříč sektory. Jsme střešní organizací sdružující 53 členů a propojujeme neziskové organizace, státní instituce i odborníky z praxe. Dlouhodobě působíme v pracovních skupinách, komisích a odborných platformách a úzce spolupracujeme s pedagogickými fakultami všech českých univerzit. Podílíme se na tvorbě a naplňování strategických dokumentů a přispěli jsme k zásadním systémovým změnám – od inkluzivní reformy v roce 2015, přes rozvoj podpory dětského duševního zdraví až po implementaci wellbeingu do školního prostředí. Jsme zakládajícími členy iniciativ Partnerství 2030+, Platforma pro včasnou péči a AIP, vybudovali jsme expertní centra pro PBIS a trauma respektující přístup a iniciovali rozšíření týmů duševního zdraví (TDZ) do celé České republiky.

Doporučené odkazy:

https://www.societyforall.cz/nase-temata, https://www.societyforall.cz/proc-potrebujeme-spolecne-vzdelavani-fakta-misto-mytu, https://www.societyforall.cz/karta-kid

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: archiv SOFA, Shutterstock.com