Rozvoj sluchového vnímání a komunikace

Pobytové akce byly od počátku koncipované jako komplex jednotlivých různorodých činností, které do sebe vzájemně zapadají, navazují na sebe, doplňují se a tvoří jeden logický celek. Proto se vždy střídaly (střídají) aktivity společné s těmi individuálními, aktivity zaměřené více na rodiče s těmi zaměřenými na děti. Prostřednictvím informování rodičů, ale také prostřednictvím pozorování, nácviku i aktivní účasti při rehabilitaci dětí se zvyšují a posilují rodičovské dovednosti a kompetence v běžném denním životě s vlastními dětmi, ve kterém má průběžná, nenápadná a nenásilně, hravou formou vedená rehabilitační činnost důležité místo. Proto byla individuální terapeutická a rehabilitační činnost s dětmi vždy nedílnou součástí týdenního pobytu.

VÝVOJ INDIVIDUÁLNÍCH TERAPIÍ

Pojetí individuálních rehabilitací se postupně vyvíjelo a proměňovalo spolu s proměňující se skladbou rodin, které se pobytových akcí účastnily. Individuální rehabilitace tak souvisely především s věkem dětí se sluchovým postižením, typem jejich postižení, kompenzační pomůckou a její funkčností, dále pak s informovaností rodičů v oblasti sluchu i s tím, zda v době před účastí na pobytu využívali služeb Rané péče nebo dalších služeb poskytovaných naší organizací, případně jiného podobně zaměřeného pracoviště.

Všem těmto okolnostem bylo a je třeba se při přípravě programové skladby celého týdne přizpůsobit a zohlednit je v souvislosti s obsahem individuálních rehabilitací.

Zejména první roky byly pak i pro nás ve znamení hledání optimálního praktického uspořádání a organizace jednotlivých terapií tak, aby rodičům i dětem přinesly něco nového a zajímavého, aby je ale nevyčerpaly, neunavily nebo dokonce nenudily.

STRUKTURA A ZAMĚŘENÍ INDIVIDUÁLNÍCH TERAPIÍ

Terapie a rehabilitace mají svou danou strukturu, při které se každé dítě s rodiči v čase mezi půl devátou a jedenáctou hodinou dopoledne podle pravidelného rozpisu účastní několika aktivit v trvání 15–20 minut, z nichž některé jsou spíše edukativní, jiné pak hravější, klidovější, relaxační. Dbá se přitom na to, aby se rodiče s dětmi prostřídali u každého odborného pracovníka a každé z činností v průběhu týdne nejméně dvakrát, zároveň ale aby měli možnost vyzkoušet si je všechny a vidět různé způsoby a styly práce terapeutů.

To se v průběhu již téměř dvaceti let, kdy pobytové akce pořádáme, nezměnilo. Co se však na základě zkušeností a měnících se okolností vyvíjí, je samotná obsahová skladba terapií, přičemž trvalý a základní důraz je kladen na to, aby v sobě vždy obsahovaly dvě základní složky – rehabilitaci sluchového vnímání a posilování komunikačních dovedností.

Obě oblasti se v určitých místech prolínají, není možné je od sebe zcela striktně oddělit. Vedoucí individuálních terapií (mimo klinické logopedky Mgr. P. Kopecké, se kterou dlouhodobě spolupracujeme, z řad našich odborných poradenských pracovníků) se při nich zaměřují vždy podle předběžné dohody na jednu z oblastí rozvoje tak, aby se činnosti pro děti během jednoho dne neopakovaly.

V rámci terapií zaměřených na oblast rozvoje komunikačních dovedností se sleduje:

1. dovednost dítěte navazovat oční kontakt
2. schopnost udržet při spolupráci přiměřeně dlouhou dobu pozornost
3. schopnost přijmout terapeutem nabízenou činnost, kooperovat při ní, případně ji i dále aktivně rozvíjet, činnost dle pokynů dokončit a přejít k jiné
4. pochopení dané činnosti a jejích pravidel
5. zájem o komunikaci za využití různých komunikačních způsobů a porozumění jejímu smyslu
6. porozumění komunikaci (neverbální, znakové, orální) – slovní a pojmová zásoba pasivní
7. úroveň vlastní komunikace za využití řečových, znakových nebo jiných neverbálních dovedností – slovní a pojmová zásoba aktivní

Prostředky pro rozvoj komunikačních dovedností využívané v rámci těchto terapií:

1. využití obrázků, fotografií, knížek, her, hraček, zástupných a reálných předmětů
2. speciální počítačové hry (zpočátku Speech viewer, Mentio, Fono, Petit), nyní programy pro iPad a další tablety
3. hra „na něco” – na obchod, na rodinu, na doktora, na návštěvu, na školku…
4. pohádky, říkanky, písničky – rytmizace, pohyb
5. vizuální komunikace a základy znakového jazyka

V rámci terapií zaměřených na oblast rozvoje sluchového vnímání se sleduje:

1. užívání kompenzační pomůcky – typ KP, nastavení
2. přínos kompenzační pomůcky pro rozvoj sluchového vnímání – detekce zvuků, přiřazování, rozlišování, pojmenování
3. intenzita zvukového vjemu od hlasitých zvuků k tichým
4. reakce na řeč, porozumění slovům včetně různé intenzity až k šepotu

Prostředky pro rozvoj sluchového vnímání využívané v rámci těchto terapií:

1. zvukový kufřík
2. vizuálně podpořená audiometrie
3. nácvik na subjektivní audiometrii s pomocí hudebních nástrojů
4. nácvik na subjektivní audiometrii s pomocí audiometru
5. Lingovy zvuky
6. slovní audiometrie
7. aplikace na tabletech

Terapie, jakkoli nenásilně vedené a hravé, jsou pro děti náročné, jsou pro ně jistou formou učení. Proto jsme se vždycky snažili o to, aby poslední aktivita byla opravdu oddechovější a děti nabraly nových sil. Koncept tří po sobě jdoucích terapií se nám dlouho víceméně dařil. V prvních letech pobytů šlo dokonce přímo o uvolňující cvičení vedené vyškolenou rehabilitační pracovnicí, masáže dětí vycházející z rehabilitačních technik, se kterými má mnoho dětí v raném věku zkušenost. Někdy se zdálo, že jakkoli byly masáže a cvičení z našeho pohledu pro děti nenásilné a příjemné, rodiče je většinou oceňovali více než ony samy. V posledních letech, i vzhledem k nižšímu věku dětí, byly ponechány individuální terapie pouze dvě, a třetí aktivitou je terapie skupinová, využívající potenciál většího počtu osob jako způsobu motivace, vzájemné inspirace a sdílení.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POSTUPNÉ ZMĚNY A SOUČASNÉ VEDENÍ INDIVIDUÁLNÍCH TERAPIÍ

1. Věk dětí

Zatímco v prvních letech korespondoval věk dětí převážně s věkem předškolním, tedy období mezi 4. – 7. rokem, v současné době dominují děti mezi prvním a třetím rokem života, výjimkou nejsou ale ani děti mladší, ve věku necelého roku. Razantní snížení věku se projevuje zejména v případě dětí s těžkými vadami sluchu, kde souvisí převážně se screeningovými metodami odhalování sluchových vad již v porodnických a neonatologických pracovištích. Pro odborného pracovníka to znamená zcela jiný přístup a pojetí rehabilitace, při které vycházíme z obecných vývojových zákonitostí dětí. Zatímco v případě dětí ve věku tří nebo více let můžeme v předpokladech vycházet z cílené pozornosti a zvídavosti dítěte, z jeho potřeby domluvit se s okolím a spolupráce na úrovni vědomých reakcí, u malého miminka (batolete) nelze samozřejmě nic podobného předpokládat. Činnosti se tedy často střídají, vychází se ze zájmu samotného dítěte, ke kterému se terapeut připojuje a zájem dítěte se snaží rozvíjet. Velkou roli hraje improvizace a využití jakýchkoli pozitivních reakcí dítěte formou zrcadlení.

 2. Typ postižení dětí

Výběr vhodných aktivit individuálních terapií závisí nejen na věku dětí, ale také na jejich možnostech a dovednostech, ať už smyslových, motorických nebo rozumových. U dětí             s kombinovaným typem postižení, z nichž jedno je sluchové, se může stát, že dítě limituje více něco jiného než sluchové postižení. Na rozdíl od počátečních pobytových akcí se jich v současné době účastní převážně děti, které mají pouze sluchový hendikep, byť většinou velmi závažný. Rádi bychom, pokud nám to dovolí podmínky, zařadili do našeho plánu též pravidelné pobyty pro specifickou skupinu rodin s dětmi s kombinovaným postižením.

3. Kompenzační pomůcka

Ještě poměrně dlouhou dobu po zahájení našich služeb rané péče v roce 2000 bylo standardním dětským sluchadlem kapesní analogové sluchadlo, které děti nosily v pouzdře, většinou přidělané na bříšku. Tento nekvalitní monofonní poslech ještě více komplikovala skutečnost, že děti sluchadlo ve vodorovné poloze tlačilo a mikrofon zachycoval mnoho nežádoucích šumů. Ve stejném období se u nás začaly provádět kochleární implantace, což dětem s nejtěžšími vadami sluchu přineslo výrazně vyšší poslechový komfort a zejména větší pravděpodobnost rozvoje mluvené řeči, byť zpracování zvuků bylo u prvních modelů (též ve tvaru krabičky) mnohem méně kvalitní než dnes. Technický pokrok oblasti vývoje pomůcek pro kompenzaci sluchových ztrát je za posledních deset let neuvěřitelný! Vysoce funkční digitální sluchadla mnoha typů či kochleární implantáty (nyní operované oboustranně) umí zvuky a mluvenou řeč zpracovávat se zcela jinou kvalitou. Řeší se jejich miniaturizace a design. Nejpodstatnější však je, že mění prognózu v úspěšnosti rehabilitace řečových dovedností dětí, a tím umožňují jejich zařazení do běžné skupiny vrstevníků. Pro přípravu individuálních terapií na pobytu to vše znamená více se zaměřovat na rozvoj sluchu, sluchová cvičení, audiologický nácvik apod. Zároveň je nezbytné, aby byly vždy terapie zaměřené také na komunikační dovednosti, rozvoj pojmové zásoby dětí i rodičů, a to převážně za využití českého znakového jazyka.

4. Informovanost rodičů

Další možností porovnání pobytových akcí dříve a nyní je míra informovanosti rodičů o problematice sluchu a jeho postižení. Pokud se dnes někdo domnívá, že povědomí o osobách se sluchovým postižením je malé, pak před několika lety nebylo téměř žádné. Souvisí to jistě s celkově obtížnější dostupností informací v minulosti, ale také s celkovým nastavením dnešní společnosti. Dnes se většina rodičů nespokojí s tím, co se dozvědí od odborníka, a hledají dál, ptají se, jsou iniciativní. Důležitou roli hraje také větší otevřenost médií, existence internetu a sociálních sítí. Během celého pobytu jsme připraveni odpovídat na jakékoli dotazy rodičů a diskutovat s nimi.

5. Využití služeb CDS Tamtam

Poslední z okolností, ovlivňujících vývoj pobytových akcí, je využívání našich služeb jejich účastníky. Zatímco zprvu nebylo ani možné naplnit kapacitu pobytu klienty využívajícími dlouhodobě naše služby, dnes již jsme schopni naplnit pobytů více a to i přesto, že se každá rodina pobytu účastní pouze jednou. Dnes tedy při přípravě programu víme, s kým budeme na pobytu pracovat, a můžeme individuální terapie přizpůsobit skladbě klientů. Zároveň si rodiče dovedou lépe představit, co je čeká a s kým se na pobytu setkají. Využívání našich služeb také souvisí s tím, co bylo zmíněno v předchozím bodě, a to je větší znalost a orientace rodičů v problematice sluchového postižení.

Individuální terapie v průběhu let procházejí postupným vývojem a změnami, které jsou výsledkem naší snahy reagovat na aktuální potřeby klientů a zkvalitňovat tak nabídku našich služeb. Jsme velmi rádi za podněty od samotných rodičů. Jejich názory, pocity a zkušenosti jsou pro nás při úvahách o směřování nejen individuálních terapií, ale celého pobytu, tím nejdůležitějším vodítkem.

Připravila: Martina Péčová

Autorka je vedoucí Rané péče Čechy Centra pro dětský sluch Tamtam

Foto:  archiv Centra pro dětský sluch Tamtam