Na kus řeči o dětské řeči

Komunikací rozumíme výměnu informací, která může probíhat různými způsoby. Vhodný způsob, jak komunikovat s dítětem hledáme podle jeho možností. Jedná se o mluvenou řeč, znak do řeči, znakový jazyk, piktogramy, zástupné předměty a jiné. Nadřazeno komunikaci je vzájemné působení. To, jak na sebe při komunikaci působíme, jak se při kontaktu s druhým cítíme, co prožíváme – tohle všechno se složitě nazývá interakce. Na základech vzájemného působení vzniká vztah. To znamená, že pokud je narušena komunikace, je narušen i vztah. Vztah mezi rodičem a dítětem je to nejsilnější pouto. Pokud dítě nemá vytvořený funkční komunikační systém, je opakovaně frustrováno, dostává se do situací, kterým nerozumí, nemůže předvídat, co se bude dít, vše může pouze tušit. Nemá ani žádné předchozí zkušenosti jako my, dospělí. Podobný pocit jsem zažila u zubaře, který byl čerstvým absolventem školy a netušil, že kromě odborných úkonů prováděných v ústech je nezbytné také s pacientem komunikovat. Vrtal mi zuby, píchal umrtvující injekce a to vše bez předchozího upozornění. Je opravdu nepříjemné zažít na vlastní kůži pocit, kdy nevíte, co se s vámi bude dít. Děti žijící v komunikačním vakuu zažívají tento pocit často. Svět jim nedává smysl, nerozumí svému nejbližšímu okolí a to je pro dětskou hlavičku velmi matoucí.

Ráda bych vám prezentovala jednotlivé etapy vývoje dětské řeči a oblastí, které s řečí úzce souvisí. Protože pouze informovaný rodič může svému dítěti zajistit ten nejlepší rozvoj a diskutovat s logopedem o navrhovaných postupech.

LOGOPEDIE

Logoped může pracovat ve třech oblastech: zdravotnictví a soukromá praxe (klinický logoped: má atestaci, dále má povinnost se vzdělávat a jeho péče je hrazena ze zdravotního pojištění), školství (pedagogicko psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum), sociální oblast (denní stacionář, domov pro osoby se zdravotním postižením, raná péče). Užitečnou webovou stránkou, kde naleznete např. online logopedickou poradnu, doporučenou literaturu nebo adresář logopedických pracovišť po celé republice je stránka Asociace klinických logopedů www.klinickalogopedie.cz.

Hlavním úkolem logopeda je hledat spolu s rodiči, kteří jsou neodmyslitelnými partnery, ten nejefektivnější a nejvhodnější způsob komunikace pro jejich dítě a společně rozvíjet a stimulovat jeho schopnost komunikovat. Logopedie tedy není jen znepříjemňování života dětem kvůli trvání na správné výslovnosti hlásek R a Ř. Ke každému, s ohledem na to, jaké sluchové či další přidružené postižení má, je nutno přistupovat individuálně, v úzké spolupráci s dalšími odborníky, a společně s rodiči hledat cesty, jak úspěšně rozvíjet komunikační schopnosti dítěte. Různá kombinace různých postižení různého rozsahu s sebou nese pátrání hodné Sherlocka Holmese.

Co rodiče dětí se sluchovým a kombinovaným postižením trápí nejvíc je, hned po odeznění zdravotních komplikací, problém s komunikací. Pojďme se společně seznámit s jednotlivými etapami vývoje, abyste věděli, jak můžete komunikaci s vaším dítětem rozvíjet co nejefektivněji.

VÝVOJ OBLASTÍ ÚZCE SOUVISEJÍCÍCH S MLUVENOU ŘEČÍ

Pro snadnější pochopení toho, co vše má na rozvoj mluvené řeči vliv, uvádím ve stručnosti ty nejdůležitější oblasti a jejich vývojové etapy. Můžeme si vše představit jako květinu s pěti okvětními lístky. Středem květu je mluvená řeč. Okvětní lístky, tedy nezbytné součásti tohoto celku, jsou: myšlení, dýchání, motorika, sluch a zrak. Všechny tyto oblasti jsou rovnocenné. K pochopení, v jakém stádiu vývoje se dítě právě teď nachází a který stupeň následuje, který bychom měli rozvíjet a proč bychom neměli žádný přeskočit (po dítěti, které ještě nesedí, nemůžeme chtít, aby chodilo) nám pomůže zjednodušený popis:

Etapy vývoje myšlení

Nejprve dítě myslí konkrétně, pouze na to, co je fyzicky přítomno. Později dokáže chápat vztahy mezi věcmi a jevy (kotě je miminko od kočky, když máma otočí kohoutkem, začne téct voda atd.). Pro rozvoj mluvené řeči je nezbytná následující fáze abstraktního myšlení a to schopnost používat pojmy (pojem označuje věc, která je označovaná a nemusí být fyzicky přítomna).

Etapy vývoje motoriky

Mám zde na mysli pouze motoriku mluvidel, složitě až jazykolamně nazvanou oromotorika. Schopnost cíleně pohybovat rty, čelistí, jazykem a měkkým patrem je bezesporu neopomenutelná. Řídit jemné pohyby rukou a mluvidel spolu překvapivě souvisí více, než bychom si mohli zpočátku myslet. Navzájem se ovlivňují a stimulují. Nejsnadnější hlásky pro vyslovení jsou samohlásky (A, E, I, O, U), ty slyšíme od dítěte nejdříve. Následují hlásky, na jejichž realizaci se podílí rty (P, B, M), rty a zuby (F, V). Složitější jsou hlásky, které tvoříme zadní částí jazyka a v krku (K, G, CH). Cíleným pohybem přední části jazyka vzniká T, D, N, L, střední částí jazyka Ť, Ď, Ň, J, Č, Š, Ž. Na závěr zvládáme vyslovit ty nejsložitější hlásky našeho jazyka (C, S, Z) a jak jsem již na začátku zmínila obávané R a Ř.

Etapy vývoje sluchového vnímání

Dítě zpočátku rozlišuje zvuk a ticho. Později dokáže rozlišit, v čem se dva zvuky liší (výška, síla, délka). Složitější je určit původ zvuku: motor auta, vrtulník, vlak, zvon, pes, kráva, koza, jednotlivá slova mluvené řeči. Nejsložitější schopnost sluchového rozlišování, které se již neděje na úrovni sluchového aparátu, ale jde o zpracování zvukového signálu v mozku, je rozlišení dvou slov lišících se zdánlivým detailem (určitou hláskou). Pro význam má však záměna dané hlásky fatální následky (např.: lev a les, kulka a kůrka nebo záměna ve větě: „Přijdu někdy jindy.“ a „Přijdu nikdy jindy.“) Sluchovou zpětnou vazbou se dítě učí napodobovat řeč ostatních lidí.

Etapy vývoje zrakového vnímání

Lidské oko je schopno nejdříve vnímat světlo a tmu, později je člověk schopen zrak fixovat postupně stále delší dobu na předmět v zorném poli. V další etapě již dokážeme rozlišit, zda se k nám sklání maminčin obličej nebo plyšový medvídek. Později zvládneme zafixovat zrak na pohybující se předmět. Dále rozlišíme zrakem, o jakou osobu se jedná, a také základní barvy. Zrakem dítě vnímá pohybující se mluvidla osoby, která mu něco říká. Zkouší je napodobovat a tím se také učí mluvit.

Etapy vývoje dýchání

Tuto část vývoje zde záměrně vynechávám. Dítě od narození dýchá hlubokým bráničním dýcháním, často si můžeme z dětského plného dechu brát příklad a učit se správně dýchat nejen od jogínských mistrů, ale právě od dětí. Zmínila jsem zde dýchání proto, že pokud má dítě nějaký deficit v dýchání (tracheostomie, dechová nedostatečnost, závislost na kyslíkové terapii aj.), je to nepřehlédnutelná překážka v možnosti rozvoje řeči.

Pokud je jedna nebo více oblastí vývoje (okvětních lístků) narušena, existuje riziko, že vývoj mluvené řeči bude narušen a je nutno jej cíleně stimulovat. Kompenzační pomůcky v dnešní době dosahují velmi vysoké technické kvality a umožňují tedy často dětem účinně komunikovat mluvenou řečí.

VÝVOJ ŘEČI

Středem našeho zájmu stejně jako středem naší pomyslné květiny je mluvená řeč. Etapy vývoje řeči jsou následující: křik, broukání (experimentováním s hlasem, výdechem, nádechem a současně při tom pohybování mluvidly v kombinaci s vyprskáváním slin mohou vznikat skutečně kouzelné zvuky), žvatlání (dítě dokáže náhodně vyslovovat skutečné hlásky svého mateřského jazyka) – až po tuto fázi vývoj probíhá stejně i u dětí, které mají deficit ve sluchovém vnímání. Fáze napodobivého žvatlání již u dítěte s těžkým sluchovým postižením, kterému nebylo včas přiřazeno kvalitní sluchadlo nebo jiná kompenzační pomůcka, chybí. Na této fázi se totiž nezbytně podílí zpětná kontrola sluchem. Dítě napodobuje zvuky, které slyší ve svém okolí. První slova vznikají až poté, co dítě začíná rozumět významu slov, které slyší od svého okolí. Nejdříve reaguje pohybem na známé říkanky, vnímá spíše melodii a rytmus říkanek, než jejich obsahový význam (paci, paci, pacičky, žába leze po žebříku, koulela se ze dvora, …), vyhoví jednoduchým příkazům (dej babi pusu, dej to do koše, dej mi koníka). První slova vznikají kombinací těch hlásek, které se vyslovují nejsnáze (pá, mé, tú) a zdvojením těchto slabik vznikají pak první nezapomenutelná silně citová slova (máma, bába, táta, pipi, koko). Dítě často používá ve svém slovníku jedno slovo k označení více různých věcí, lišit se mohou svojí melodií. Později zvládá první dvouslovné věty (za takovou větu můžeme považovat věty podobné této: Táta pá.). Následuje víceslovná věta, převyprávění krátkého příběhu a závěrečnou etapou je souvětí. Ideální pro rozšiřování slovní zásoby a trénink krátkého vypravování jsou půvabné pohádky typu: Jak krtek ke kalhotkám přišel, O veliké řepě, O rukavičce. Mají totiž společné to, že postupně přibývají postavy a neustále se ty předchozí opakují. Dítěti musí být prezentováno jedno slovo více než třistakrát, než si jej osvojí a zapojí do svého aktivního slovníku. Podobný vývoj můžeme sledovat i u dětí, jejichž mateřským jazykem je jazyk znakový. Nejprve prochází fází, kdy rozumí, pak začne používat první znaky, následně tvoří jednoduché věty a pak zvládne krátké vyprávění ve znakovém jazyce.

U komplikovaných případů těžkého sluchového postižení nebo kombinovaného postižení rodiče právem doufají v to, že brzy nastane (po kochleární implantaci, po odstranění tracheostomie, po další závažné operaci) situace, kdy bude dítě schopno začít si osvojovat mluvenou řeč. Je to způsob, kterým komunikuje převážná většina lidí, a tudíž dítěti umožní bez problému se začlenit do většinové společnosti. Toto uvažování je správné. Je však na místě v období čekání hledat společně s logopedem účinný komunikační systém (znakový jazyk, piktogramy, zástupné předměty aj.), který by si dítě mohlo osvojit právě teď. Aby nenastala situace, kterou jsem popisovala na začátku: komunikační vakuum.

NA CO SE NEJČASTĚJI V SOUVISLOSTI S LOGOPEDIÍ PTÁTE?

Závěrečnou část tohoto článku věnuji tomu, co vás – rodiče nejvíce zajímá a na co se často ptáte:

V jakém věku je vhodné začít chodit na logopedii?

Ihned po zjištění sluchové vady je vhodná konzultace s logopedem v místě bydliště. Prvotním úkolem je zvolit vhodný komunikační systém a včas začít rozvíjet komunikační schopnosti způsobem, který je pro dané dítě přijatelný. Logopedická péče u dětí, které nejsou schopny cíleně s logopedem spolupracovat, probíhá spíše jako poradenství rodičům. Logoped se stává supervizorem, se kterým rodič svoje techniky rozvíjení komunikace konzultuje. Později, mezi druhým a třetím rokem, je již většinou dítě schopno navázat kontakt s logopedem a krátce spolupracovat.

Kolik času je potřeba věnovat logopedické práci s dítětem doma?

Ideální je rozvíjet komunikační schopnosti dítěte při každodenních situacích. Krátkodobý a častý trénink je tou nejvhodnější a nejpříjemnější cestou pro rodiče i pro dítě.

V čem se liší logopedická péče sluchově postižených dětí od péče u ostatních dětí?

U dítěte se sluchovým postižením se logoped zaměřuje primárně na rozvíjení sluchového vnímání a následně na rozvoj mluvené řeči, případně na volbu jiného vhodného komunikačního systému.

Jak poznat dobrého logopeda?

Logoped a rodič jsou rovnocennými partnery, logoped by měl s rodiči konzultovat navrhované postupy, měl by rodičům vyhovovat osobnostně, dítě by nemělo mít obavy k němu chodit. Není nutné se bránit změně logopeda, který rodičům nevyhovuje.

Připravila Mgr. Alžběta Kryštofová, klinická logopedka

Fotografie archiv CDS Tamtam

Mgr. Alžběta Kryštofová   Klinická logopedka. S Centrem pro dětský sluch Tamtam spolupracuje přes deset let. Věnuje se individuální logopedické péči přímo v centru i poradenství rodičům a hodnocení řečového vývoje dětí v terénní poradenské službě. Vede besedy s rodiči na pobytových akcích pro rodiny s dětmi se sluchovým postižením, které Tamtam pořádá.