Cítila jsem, že všechny máme stejný zájem

Jak vypadá v praxi setkání Týmu okolo dítěte? Kdy může být vhodné, kdo ho zajistí a zkoordinuje? Co vše může být přínosem, když za individuálními konzultacemi stojí týmová spolupráce, odborníci se osobně znají a předávají si informace? O tom všem mi vyprávěla paní Zichová, která má první čerstvou zkušenost se zahájením mezioborové spolupráce, jejímž cílem je, být dítěti co nejvíce nápomocní.

Paní Zichová, mohla byste nám něco prozradit o své rodině?

S manželem jsme spolu pět let. Máme Františka, kterému jsou čtyři roky a má sluchovou vadu, a slyšící Štěpánku, která právě oslavila jeden rok. František byl ve dvou letech oboustranně implantován, protože sluchadla mu nepomáhala. Když jsme zjistili, že neslyší a začalo se ukazovat, že mu ani sluchadla nepomáhají, učili jsme se znakovat. I teď ještě některé znaky používáme. František chodí už druhým rokem do logopedické třídy v běžné školce. Jsem moc ráda, že nás tam vzali. Paní učitelky neměly zkušenost s neslyšícími dětmi, František byl pro ně první: takže trochu výzva. Ale naučily se znaky, což velmi pomohlo, protože František tehdy ještě řeči dobře nerozuměl. Nyní už se ale díky školce rozpovídává. Je zde v kontaktu s dětmi a hodně už se toho od nich naučil. Bylo pro nás úplně nádherné vidět, jak se posouvá. Denně trénujeme logopedii… František je po manželovi technický typ, baví ho stavebnice a různé logické úkoly. Fotbal ho zatím nenadchl (smích), možná je na to ještě malinký. Hezky se taky stará o sestřičku.

K jakým odborníkům s Františkem docházíte?

Co se týče nastavování procesoru k implantátu, chodíme do brněnské nemocnice, kde byl František implantovaný u paní doktorky Hošnové. Máme s ní vynikající zkušenost. Využíváme také službu rané péče z CDS Tamtam, jejíž poradkyně paní Fabíková k nám dojíždí od doby, co byl Františkovi rok a půl. Jsme z Valašské Polanky, kousek od Vsetína, kam jezdíme za paní logopedkou. Od Františkova jednoho roku jsme chodili také do SPC, ale s nástupem do školky jsme přestali, protože pracovnice SPC dojíždí na náslechy přímo do školky. Jezdíme také na setkání dětí s kochlíky, které organizuje SPC a jednou jsme byli i na podobné akci prostřednictvím Tamtamu. Setkání od SPC pro rodiny dětí s kochlíky je skvělé v tom, že se sejdeme všichni z nejbližšího okolí. Setkání rodičů v Tamtamu nám pomohlo nasbírat informace před implantací – jaké má kdo zkušenosti, jak co vnímá, jak se daří dětem s implantací.

František s tatínkem

Jmenovala jste řadu odborníků z různých oborů. Spolupracují spolu nějak?

Zažila jsem zatím první setkání Týmu okolo dítěte (TOD). Konalo se letos v červnu a byl to první moment, kdy se sešly všechny odbornice kolem Františka. Za školku to byly dvě učitelky, asistentka, a dokonce i paní ředitelka. Dále logopedka, paní Fabíková za ranou péči, facilitátorka a kolegyně, která dělala zápis (koordinátorka setkání TOD – pozn. redakce). Facilitátorka schůzky to měla „zmáknuté“ – přednesla, jak dlouho bude schůzka trvat, co se probere, kladla dotazy a vedla „kolečko“, ve kterém se k Františkovi a k práci s ním vyjádřila každá odbornice. Krátce nato přišly prázdniny, kdy bylo SPC a školka zavřené. Od září se spolupráce opět rozjíždí. Zapojeni jsou logopedka, školka, SPC a my s manželem. Myslím si, že je vše na dobré cestě.

Kdo setkání odbornic v červnu inicioval a proč?

Byla to naše poradkyně rané péče z Tamtamu. Tehdy se paní logopedka víceméně přizpůsobovala chodu školky. Ze školky je každý den úkol a vedeme si sešit, kam se zapisuje, co zrovna ten den dělali. Paní logopedka má zkušenosti s neslyšícími dětmi a má skvělé nápady, tak jsem si říkala, že by do toho mohla trošku víc vstoupit a ocenila by to i školka. S paní Fabíkovou jsme se tedy domluvily, že se spojíme a začneme spolupracovat. Paní Fabíková všechny oslovila, zda by měli zájem o setkání a zkoordinovala termín. Hlavním smyslem bylo domluvit se, na co se při práci s Františkem zaměřit a jak ho co nejvíc posunout dál.

Jak to probíhalo?

Setkaly jsme se ve školce. Hledaly jsme, co je společné a co by Františkovi pomohlo. Probralo se strašně moc věcí. Paní logopedka navrhla, ať se nezaměřujeme například jenom na hlásky, ale i na to, aby František lépe pochopil, na co se ho druhý člověk ptá. Doporučila používat zápory, otázky atd. Má stále malou slovní zásobu, je proto potřeba jí rozšiřovat, trénovat předložky, skloňování, množné číslo a další důležité věci. Jde o to, aby měl František možnost procvičovat se ve všech směrech, s různými lidmi, v různých prostředích. Paní učitelky ze školky na to kývly, že to dokážou použít a budou se inspirovat.

František se sestrou Štěpánkou

Mělo setkání nějaké další výstupy?

Paní logopedka měla super nápad založit skupinu na WhatsAppu, kam bude posílat ukázky toho, na čem s Františkem pracuje, aby se mohla školka inspirovat a čerpat z toho. Paní učitelky ze školky to pak mohou zapisovat do zmíněného sešitu. Školka ale ještě potřebuje dořešit nějaké náležitosti k GDPR, aby se do WhatsAppové skupiny mohly připojit. Věřím, že to nastane už brzy a že to pak hezky poběží. I pracovnice SPC má v plánu se do skupinky zapojit… Cítila jsem, že máme všechny stejný zájem. Pomohlo mi také, že každý řekl, jak Františka vidí, co mu jde, v čem je šikovný a na co se soustředit.

Lze už říci, zda se něco z cílů daří naplňovat?

Momentálně je to v procesu. Skupinka sice jede, ale školka se teprve připojí. Měli už nějaké setkání se specialistou na GDPR, které je potřeba ošetřit. Už jsem do skupinky napsala paní logopedce dotaz, že máme konkrétní úkol k písmenku H a jak by bylo Františkovi možné jej znázornit pomocným artikulačním znakem. A ona mi hned natočila video, které má k dispozici celá skupinka, že u písmena H se používá artikulační znaménko zapojující postavení ruky a hlasu. Hned mi to pomohlo a začala jsem jej používat.

Přijde mi pozitivní ta ochota všech zúčastněných, jak ji popisujete…

Ano! Jsem za ni vděčná. Na setkání mi ukáply i slzičky, protože jsem si říkala, že ne každý má to štěstí mít takové odbornice okolo sebe, navíc různých věkových kategorií: jedna paní učitelka je mladá a druhá paní učitelka a paní asistentka jsou pro Františka takové druhé babičky. František strašně vyžaduje jejich pozornost. Minulý rok byl ve třídě nejmladší. Je taková „houba“ (smích) – nasává obrovské množství informací. Pořád si přeje, aby si s ním někdo sedl, s něčím si s ním hrál nebo mu něco vysvětloval. Vybírá si těžší hračky, labyrinty a stavebnice a chce, aby ho někdo naučil něco nového. Všechny odbornice říkají, že je s ním super spolupráce – je už zvyklý, že máme pořád nějaké úkoly. Má i velikou trpělivost.

Co je podle vás důležité dítěti zajistit, aby se mohlo co nejlépe rozvíjet?

Všechno je o lidech a někdy je potřeba si trošku vybírat a být ochotný klidně dojíždět dál, například k dobrému logopedovi, než si vybrat nejbližšího. Když už má syn sluchovou vadu, je podle mě dobré si opravdu vybrat nejlepší odborníky. Na výběru školky jsme strávili hodně času. Měl možnost chodit do bližší speciální školky pro neslyšící, kde je zařízen i svoz, ale paní logopedka i pracovnice SPC říkaly, že bude pro něj nejlepší být mezi slyšícími dětmi.

Zichovy

Vnímám, že máte vysoké nasazení…

Co by člověk neudělal pro dítě? Já to tedy tak mám. Druhá věc je, že jsem hodně akční člověk, takže mně to vůbec nedělá problém. Ještě dálkově studuji pedagogickou školu, abych mohla dělat něco, co mě opravdu baví. Vždy mě to táhlo k dětem a našla jsem se v tom. Vedu také taneční kroužek pro padesát dětí, takže i v tom jsem si svůj sen splnila. Impulzem pro pedagogickou školu byla právě zkušenost z práce s dětmi v tomto kroužku a také zkušenost z práce s Františkem. Najednou jsem věděla, že je to pro mě správný směr.

Je v plánu nějaké další setkání TOD?

Momentálně ne, protože je to čerstvé. Uvidíme, jak bude fungovat předávání zkušeností na WhatsAppu, a kdyby něco skřípalo, určitě se zase sejdeme. Možná to bude aktuální, až budeme řešit školu pro Františka.

Doporučila byste setkání TOD dalším rodičům?

Doporučila bych ho úplně každému, i pokud má rodič obavy, jaké jsem také já měla – jak na sebe budou odborníci reagovat? Každý má jiný přístup, a co když vznikne nějaká neshoda? Ale paní Fabíková z Tamtamu mě uklidnila, že je obvyklé, že se odborníci navzájem inspirují, podporují a chtějí sami zkušenosti sdílet. Doporučuji tedy všemi deseti, protože co je víc, než když se odborníci okolo dítěte spojí a najdou cestu, která mu bude nejvíc pomáhat?

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Foto: archiv rodiny Zichových