Facebook YouTube

Dítě s poruchou senzorického zpracování

21. února 2019

Možnosti využití senzorických strategií v oblasti rané péče představuje Jana Hrčová

Každé chování a projev dítěte má svůj význam a příčinu. Více dětí může vykazovat stejné konkrétní chování, ale příčina může být u každého z nich jiná.

Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy dítě udeří rukou o podložku nebo o předměty. U jednoho dítěte může jít o snahu upoutat pozornost, další může takto projevovat frustraci z něčeho, co se nepodařilo. U dalšího může jít o snahu komunikovat, ale neumí se vyjádřit jinak, protože nemá dostatečnou úroveň komunikačních dovedností. Pro další dítě je tato aktivita zdrojem smyslových podnětů a vyhovuje mu. Tuto činnost dělá proto, že se mu líbí zvuk, který nárazem vytvoří nebo zjistilo, že díky pohybu a nárazu dokáže intenzivněji vnímat a uvědomovat si. Chování dítěte tedy nemusí mít jen emocionální nebo psychologickou příčinu, ale i senzorickou.

Fotografie archiv autorky a Lucie Křesťanová 3Příčinou nevhodného chování nebo každodenních obtíží je u některých dětí porucha senzorického zpracování. Vyskytuje se tehdy, když mozek nedostatečně zpracuje podněty z prostředí a z vlastního těla. Člověk na ně následně nedokáže přiměřeně reagovat. Příznakem poruchy senzorického zpracování jsou nepřiměřené reakce na taktilní, vestibulární a proprioceptivní podněty. Zahrnut může být i zrak, sluch, čich a chuť1.

Zjistí-li se, že příčina problémů dítěte spočívá v poruše senzorického zpracování nebo dysfunkci senzorické integrace, je několik možností, jak pomoci. Jednou z nich je terapie senzorické integrace. Měla by být vedena vyškoleným terapeutem a v prostředí k tomu určeném. Další z možností je implementace různých senzorických strategií a aktivit, které se opírají o teorii senzorické integrace. Tyto aktivity a činnosti lze provádět i v běžném prostředí dítěte. Jsou vhodným doplňkem terapie/intervence a dítěti usnadňují fungování v běžném prostředí.

Jsou vhodné pro regulování úrovně bdělosti (aktivizace pasivního dítěte/zklidnění hyperaktivního dítěte), postupné zvyšování tolerance vůči podnětům, na které je dítě přecitlivělé, nasycení se podněty, které dítě aktivně vyhledává prostřednictvím různých stereotypů chování, neustálé potřeby pohybu, případně jiného nevhodného chování.

Aktivity na podporu vestibulárního zpracování

Jsou vhodné zejména pro děti hyposenzitivní, pro děti, které tyto podněty vyhledávají, a pro děti, které jsou pasivní a letargické a je třeba je aktivizovat. Jde například o točení (točivé pohyby mohou být pro dítě ještě intenzivnějším podnětem), houpání (různé směry i různá rychlost). Je vhodné, pokud má dítě možnost vyzkoušet různé typy houpaček a různé pozice (pokud to daná houpačka umožňuje).

Houpačka může dítě jak aktivizovat, tak uklidňovat (při monotónním hopupání)

Dále jsou vhodné projížďky na kolotoči, houpání na gymnastickém míči, projížďky na pojízdné desce nebo na skateboardu (vsedě nebo vleže). Můžeme též dát dítěti dostatek příležitosti k pohybu prostřednictvím aktivit se změnou pozice hlavy a těla v prostoru, například pomocí sezení na nafukovacím polštářku, balancování a klouzání na skluzavce.

Naopak monotónní houpání, při kterém se nemění rychlost, směr, ani rytmus houpání, může na dítě působit uklidňujícím způsobem. Děti by do těchto aktivit neměly být nuceny. Také je třeba sledovat potenciálně negativní reakce jako je zblednutí, strach, nevolnost, pocení, výraznější změny svalového napětí, zívání, výraznější změny v úrovni bdělosti dítěte. U dětí, které se bojí houpaček nebo nerady lezou i do minimální výšky, je dobré zajistit, aby dítě mělo nohy v kontaktu se zemí, a pomalými postupnými kroky dítě seznámit s houpačkou a pak i s pohybem na ní. Dítě by také mělo mít pocit jistoty a plné kontroly situace.

Aktivity na podporu proprioceptivního zpracování

Jsou vhodné pro děti, které mají zvýšenou úroveň aktivity, vyhledávají podněty nebo jsou hyposenzitivní v této oblasti. Patří k nim například skákání na trampolíně, skákání na gymnastickém míči, hry, při kterých dítě může skákat do matrací, polštářů nebo velkého vaku, hry a aktivity s pohybem proti odporu, hra s natahovacími nebo mačkacími předměty a hračkami. Z dalších aktivit lze využít házení (dítě může házet míče nebo plněné sáčky), hra se zátěžovými míči nebo zátěžovými sáčky, modelování, aktivity zahrnující tažení, zvedání, a odrážení... Pro oblast úst lze zařadit žvýkání nebo sání, například pití brčkem. Použití kousátka je vhodné pro děti, které mají tendenci dávat do úst různé předměty nebo ruce a žvýkat je.

Tlak, zátěžové aktivity a „těžká práce"

Zátěž a tlak mají obecně regulující charakter a působí uklidňujícím dojmem na centrální nervový systém. Působí na hloubkové taktilní vnímání a na propriocepci. Při těchto aktivitách také dítě získává intenzivněji informace o vlastním těle nebo o jeho částech, což mu pomáhá lépe si ho uvědomovat. Jsou vhodné i pro děti, které mají vysokou míru aktivity nebo jsou neustále v pohybu, případně se nedokáží soustředit na činnost. Můžeme použít zátěžové přikrývky nebo zátěžové vesty, které může mít dítě na sobě před nebo během aktivity, kde je třeba setrvat na místě nebo je třeba se koncentrovat. Zátěžovou vestu může mít dítě na sobě i během pohybové aktivity, což ještě zvyšuje celkový efekt. Používání zátěžové deky nebo vesty je třeba konzultovat s odborníkem. V domácím prostředí lze využít i těžší vaky, případně matrace a zakomponovat je do herních aktivit dítěte. Jako zátěžová aktivita je vhodné i přesouvání, tažení nebo tlačení těžších předmětů nebo protahování se. Tlak můžeme použít i při masážích. Dítěti můžeme jemně mačkat končetiny nebo ho masírovat zátěžovým míčem. Děti velmi dobře reagují i ​​na masáž velkým gymnastickým míčem. Ayres2 doporučuje použití jemného tlaku i v situacích, kdy je dítě bázlivé. Tlak mu pomůže cítit se komfortněji a bezpečněji. Například pokud dítě vykazuje projevy strachu při chůzi po schodech, namísto držení za ruku může být efektivnější chycení za boky a použití jemného tlaku.

Fotografie archiv autorky a Lucie Křesťanová 2

Aktivity na podporu taktilního zpracování

Jsou vhodné pro děti, které jsou hyposenzitivní, vyhledávají tyto podněty nebo mají potíže s jejich rozlišováním. Příkladem může být jemná masáž, masáž různými předměty nebo míčky různých textur, vytvoření hmatového koberečku s různými povrchy, který lze zkoumat jak rukama, tak chodidly. Podpůrnou aktivitou je rovněž zkoumání a poznávání co nejširšího množství povrchů a materiálů (např. během hry, během jídla nebo v době koupele). Vhodné je také použití vibrací (vibračního polštářku, masážních pomůcek nebo vibrujících hraček), hry a manipulace s předměty, které mají difúzní (neurčitou) strukturu, jako například pěna, krémy, různé slizké materiály, želatiny nebo prstové barvy. Dále modelování (práce s různými druhy modelovacích hmot), hledání pokladů (vytahování a hledání předmětů ze sáčku nebo krabičky bez zrakové kontroly), hry s vodou (nabírání vody, přelévání ..., do vody lze vložit plastové předměty, pěnová písmena, případně je kombinovat s pěnou nebo mýdlem, což zvýší intenzitu podnětu). S dětmi si můžeme zahrát na mumii nebo palačinku tak, že je zabalíme do deky. Sendvič se nazývá aktivita, kde dítě leží na matraci nebo žíněnce a na něj je položena další matrace nebo žíněnka, přičemž se použije přiměřený tlak.

U dětí, které jsou hypersenzitivní vůči taktilním podnětům a mají problémy s oblékáním, může pomoci úprava oblečení – odstřižení štítků a čehokoliv, co je pro dítě rušivé, případně některým dětem může pomoci nošení přiléhavého oblečení. Hypersenzitivní děti také lépe reagují na tlak a zátěž (kde působíme na hloubkové vnímání) i na lehký povrchový dotyk. U těchto dětí se také vyhýbáme difúzním podnětům a snažíme se zajistit, aby vždy měly při vystavení taktilnímu podnětu nad ním zrakovou kontrolu. Pokud je to možné, měl by podnět (například dotyk) být pro ně předvídatelný.

Aktivity na podporu čichového a chuťového zpracování

Do jídelníčku můžeme zahrnout jídla s intenzivnější chutí nebo vůní. Vůni lze použít také za účelem rozvinutí (citron) nebo zklidnění dítěte (například vanilka). Měli bychom se vyhnout použití voňavých olejíčků u přecitlivělých dětí.

Aktivity na podporu zrakového zpracování

U dětí, které jsou hyposenzitivní, pasivní a u dětí, které vyhledávají zrakové podněty, je vhodné používat vizuálně poutavé prostředí, jasnější světlo a barvy, zařazovat nové vizuální podněty, využít sledování předmětů v pohybu. Pro děti je vizuálně velmi poutavá manipulace se senzorickou lahví a má také uklidňující efekt. Senzorické lahve jsou uzavřené lahve naplněné směsí vody, tekutého lepidla nebo oleje, potravinářské barvy a různých drobných předmětů.

Fotografie archiv autorky a Lucie Křesťanová

Pokud je dítě citlivější na světlo a má problém s pobytem venku za slunečného počasí, můžeme použít sluneční brýle nebo kšiltovku, abychom tlumili intenzitu světla. Snížení intenzity světla, používání tlumeného osvětlení, závěsů nebo prostředí s málo zrakovými podněty je také vhodné u dětí, které jsou hypersenzitivní vůči zrakovým podnětům nebo se jimi nechají velmi snadno rozptýlit. Stejně tak u dětí s vysokou úrovní aktivity je snížení intenzity osvětlení vhodné pro zklidnění.

Obecně je na podporu zrakového zpracování vhodné kreslení, skládání puzzle, stavění kostek nebo lega.

Aktivity na podporu sluchového zpracování

K těmto aktivitám patří poslech různých zvuků (hudba, zvuky přírody, zvuky každodenního života…). Lze podporovat produkci vlastních zvuků – experimentovat s lehce ovladatelnými hudebními nástroji, případně předměty, které mohou vydávat zvuky. Použití ozvučených hraček je vhodné i u dětí, které bezcílně bouchají rukama, tleskají, případně bouchají předměty, jen pro to, aby slyšely zvuk.

U dětí, které jsou hypersenzitivní a nezvládají některé každodenní situace, jako například vydržet na hlučném místě, je vhodné použít uzavřená sluchátka. Hodí se  i pro děti, u kterých dochází k lehkému vyrušení jakýmkoli zvukem. Bílý šum, tedy zvuk, který má stejnou intenzitu a je monotónní, se doporučuje pro hypersenzitivní děti.

Klidné a tiché místo

Pro děti, které jsou citlivější vůči podnětům, jsou dezorganizované nebo u nichž rychleji dochází k přetížení smyslovými podněty, je vhodné mít k dispozici místo, kde se dítě v případě potřeby může natáhnout a odpočinout si, případně se uklidnit. Takovým místem může být kout, pokoj, malý stan nebo úkryt. Může sestávat z polštářů, polohovacího vaku, zátěžové přikrývky a jiných předmětů, které dítě uklidňují. Pokud je to nutné, lze místo oddělit závěsem nebo dekou. Biel a Peske3 doporučují, aby se dítě časem samo naučilo rozpoznat, kdy je přetížené a kdy nastala vhodná situace k tomu „se stáhnout“.

Při používání výše uvedených či jiných senzorických strategií je důležité mít na paměti skutečnost, že dítě by mělo mít z nabízených aktivit radost a mělo by je chtít vykonávat. Netřeba zapomínat na hry a aktivity orientované na tělo. Vnímání a uvědomování si vlastního těla je důležitým předpokladem pro rozvoj dalších dovedností, jako je motorika. Děti s nedostatečným vnímáním vlastního těla mají následně potíže s motorikou a mohou se projevovat i nepřiměřeným chováním (stereotypní chování, nepřiměřená úroveň aktivity). Činnosti s podněty vázanými na tělo také pomáhají regulovat úroveň aktivity. Děti s poruchami senzorického zpracování častokrát samy svými aktivitami či chováním dávají najevo, které podněty potřebují (vyhledávají je ve zvýšené míře), a kterým se chtějí vyhnout. Rodič i poradce by tedy měl být vůči dítěti a jeho chování vnímavý, neboť ho může upozornit na senzorické potřeby, které má. Na ně bychom měli reagovat a navázat při jeho podpoře.

 

Použitá literatura:

  1. KRANOWITZ, C. S., The Out-of-Sync Child Has Fun: Activities for Kids with Sensory Processing Disorder. Tarcher Perigee, 2006.
  2. AYRES, A. J., Sensory integration and the child. Understanding hidden sensory challanges. 25th Anniversary Edition. Los Angeles, California: Western Psychological Services, 2005.
  3. BIEL, L., PESKE, N., Raising a Sensory Smart Child: The Definitive Handbook for Helping Your Child with Sensory Processing Issues. Penguin Books, 2009.
PaedDr. Jana Hrčová, Ph.D., působí na Katedře pedagogiky a speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberoku a na Spojené škole v Ružomberoku. Věnuje se problematice vzdělávání osob s autismem, mentálním a kombinovaným postižením a možnostem využití snoezelenu a senzorické integrace u různých cílových skupin. do medailonu

 

Připravila: PaedDr. Jana Hrčová, Ph.D., speciální pedagog, SI pedagog GSID ®

Fotografie: Shutterstock, archiv autorky a Lucie Křesťanová

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Partner Partner Partner Partner Partner