Psycholog

Seriál o duši a uších (3. část)

2. ledna 2025

Z psychologické poradny Centra pro dětský sluch Tamtam

Období hledání vlastní identity přichází u dítěte někdy mnohem dříve, než by rodiče očekávali. Chlapec přijde ze školky domů a ptá se například: „Mami, jsem divný, protože nosím kochlík? Proč ho ve školce nikdo jiný nemá?“ Je mu teprve pět let, a tak může být pro maminku těžké na tuto otázku odpovědět tak, aby to synek pochopil. Jak mluvil s dětmi o jejich jinakosti? „Identitě“?

Otázka hledání vlastní identity je velice komplexní a nemůžeme ji vztahovat pouze na období puberty či dospívání, kde se to tak přímo nabízí. Jako úkol toho vývojového období. Hledání a budování naší identity probíhá celý život a dospívání (cca 12–20 let) je citlivým obdobím, kdy toto hledání vrcholí. Pod slovem identita si můžeme představit následující: znát sám sebe, rozumět svým emocím, vědět, kam patřím, kam směřuji, čemu věřím a snad i co je smyslem mého života. Můžeme sem zařadit i pocit jistoty se sebou samým, vnímání zodpovědnosti za své činy, znalost svých možností i mezí, pocit pevného zakotvení a chuť se aktivně podílet na budoucnosti. Také pocit, že znám své místo a svou jedinečnost, nenahraditelnost.

Ale vraťme se nejprve o pár let zpět, právě do období, kdy jsou děti ještě ve věku předškolním nebo školním. Pokud do hledání identity zahrneme i přijetí a smíření se s tím, že je s námi něco „jinak“ než s většinovou společností (hůř slyšíme, nosíme sluchadla, máme kochleární implantát, hůř mluvíme, jinak intonujeme, jinak vypadáme, cítíme se jinak, pocházíme z jiné země…), je opravdu důležité začít tyto otázky s dětmi probírat v mladším věku, spíše než je odkrývat až ve výše popsaném bouřlivějším pubertálním období, které je pro dospívající náročnou dobou plnou velkých změn: psychických, fyzických i hormonálních.

Při formulování odpovědi na výše položené otázky mi přišla na mysl citlivá práce jedné klientky – maminky se synem školního věku, který jí nyní začal pokládat (i záludné) otázky týkající se jeho odlišností. Mnoho otázek. Často v silných emocích, kdy se mu kvůli jeho potížím něco nedařilo. Maminka přiměřeně jeho věku i citlivé povaze chlapce jeho otázky přijala a pokusila se mu jednoduše i za pomocí dětských výrazů, ale jasně a srozumitelně odpovídat. Například na otázku, proč se mu to stalo, kdy se mu to stalo. Jak to tehdy všechno bylo. Nebo jestli to bude lepší. Vyprávěla mu to jako součást jeho příběhu. Co řekl pan doktor, něco málo o operaci, o naději do budoucna, o jejich společné snaze a vytrvalosti. Toto upřímné povídání, přijetí a pojmenování pocitů, které dítě vyjadřuje, staví pevný základ pro to, jak dítě samo se sebou bude mluvit a pracovat v citlivém věku dospívání. Jak bude své odlišnosti rozumět. Dítě by mělo najít v rodičích oporu. Pokud rodič dokáže dítěti srozumitelně vysvětlit, co ho zajímá, a zároveň mu dá jasně najevo, že je milované a přijímané přesně takové, jaké je – je to to nejcennější, čím ho může vybavit do náročného budoucího období hledání sebe sama.

Podpořte dítě a nebojte se jeho otázek

Pokud vnímáte, že o tom dítě potřebuje mluvit, samo přináší témata nebo otázky, nebojte se o nich přiměřeně jeho věku mluvit, a hlavně dítě podpořit. Opakovat, ujišťovat, vysvětlovat – ale především také přijímat. Prakticky dětem tomuto přijetí sama sebe pomáhají pozitivní zkušenosti. Ty mohou děti zažívat tím, že prožívají bezpečné a láskyplné vztahy a také tím, že dostávají příležitosti k úspěšnému zvládání úkolů, které jsou pro ně důležité.

Úplně od narození dítě získává signály tím, že je o něj pečováno a na nevědomé úrovni získává prvotní pocit základní důvěry. S tím souvisí úplně nejzákladnější pocit sebepřijetí („starají se o mě, naplňují moje potřeby, tedy jim asi za to stojím“). Pro malé děti jsou pak důležité doteky, hlazení, chování v náručí, chování láskyplné a respektující. Dítě pak může vidět sebe sama jako někoho, kdo je pro druhé důležitý. Poté děti potřebují, aby byly postupně zapojovány do smysluplných úkolů a dostávalo se jim časté pozitivní zpětné vazby a ocenění.

Váš vztah (budovaný od nejranějšího dětství), je tím nejdůležitějším, co může zafungovat a pomoci v období puberty, kdy se dospívající hledají, vymezují, méně komunikují, nekomunikují, nespolupracují… Toto vše je (sice velice náročné, ale) důležité pro to, aby dospívající našli sami sebe a vnímali sebe, svůj názor odděleně od názoru druhých nebo pečujících osob, aby se vymezili a sami sobě rozuměli. Bez tohoto bouřlivějšího období by nemohlo proběhnout následné osamostatnění, převzetí zodpovědnosti za svůj život a je důležité jej s dítětem ustát s hlavním poselstvím: že doma má vždy bezpečné a přijímající místo, však s pevně vymezenými hranicemi, které děti i v dospívání velmi potřebují.

Dotazy do psychologické poradny můžete posílat i vy na e-mail 3hyIR.icW7c--ZclWfkmb. V případě zájmu lze domluvit termín osobní návštěvy.

Mgr. Marie Holyanska je psycholožka, která se specializuje na práci s nedoslýchavými a neslyšícími dětmi a dětmi s narušenou komunikační schopností. Ovládá český jazyk, ruský jazyk a základy českého znakového jazyka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a od roku 2022 je zařazena v 5,5letém psychoterapeutickém výcviku v logoterapii a existenciální analýze. Vzdělává se také v Sandtray – terapii hrou v písku. V Psychologické poradně Centra pro dětský sluch Tamtam pracuje především formou individuálních konzultací – s dětmi terapií hrou, s dospívajícími nebo dospělými formou psychoterapie. Poskytuje i poradenství rodičům z klientských rodin.