Mluvme s dětmi citlivě, ale otevřeně

Pracujete na pozici psychologa ve speciálně pedagogickém centru pro děti a žáky se sluchovým postižením. Čím vás tato profese zaujala?

Zní to jako klišé, ale velmi ráda pracuji s dětmi. Když jsem získala příležitost pracovat jako psycholog v SPC pro děti se sluchovým postižením, líbila se mi celková atmosféra v SPC, to, s jakým nasazením se budoucí kolegyně starají o to, aby děti ve vzdělávání mohly mít ty nejlepší podmínky. Moje/naše práce s dětmi a jejich rodinami mi dává smysl.

Pracujete pouze s dětmi, či také s jejich rodiči, sourozenci, celou rodinou?

Samozřejmě poskytuji péči dle možností i rodině, je ovšem skutečností, že mnoho času zaberou psychologická vyšetření, která jsou nezbytná ke stanovení podpůrných opatření ve vzdělávání a následná administrativa, která je s nimi spojená.

Je něco, s čím se při své práci potýkáte?

S množstvím nutné administrativy, které se za poslední roky extrémně navýšilo. Trochu mi také chybí užší kontakt s kolegy psychology, v našem SPC jsem jediný psycholog a například možnost intervizí (sdílení případu, zkušeností mezi kolegy – pozn. redakce) je tak málo reálná.

Ukázka práce s klientem ve specialně pedagogickém centru

Pro každého člověka je náročné smířit se s nepříjemnou situací či změnou. Ztráta sluchu je takovým případem. Čím si dítě, u něhož se sluchová ztráta objevila později, prochází?

Předpokládám, že se bavíme o vlivu, který má diagnóza na psychiku dítěte. Může dojít k tomu, že dítě se bude cítit méněcenné ve srovnání s vrstevníky. Mohou se objevit úzkosti a strachy. Je důležité si uvědomit, že i přes kvalitní kompenzaci dítě často neslyší tak dobře jako dříve, může se proto přeslýchat zejména v hlučnějším prostředí a v důsledku toho může dojít k nedorozuměním a následně například i ke zhoršení prospěchu, případně k sociální izolaci.

Může rovněž dojít ke zhoršení vztahu s vrstevníky. Velmi rizikové je období adolescence, které samo o sobě nese vývojově vyšší potřebu zapadat mezi vrstevníky, neodlišovat se. Pokud je sluchová vada získána v adolescentním věku, je to velká výzva jak pro samotné dítě, tak i pro jeho okolí. Dítě může popírat skutečnost, že sluchovým postižením trpí, může odmítat nosit kompenzační pomůcku, přestože mu reálně pomáhá, může se stát terčem šikany.

Takže dítě prožívá beznaděj a pocit samoty. V tu chvíli jsou mu jistě velkou oporou jeho blízcí, zejména rodiče. Jak mohou svému synovi či dceři pomoci, když se sami s novou skutečností teprve srovnávají?

V první řadě rodič sám musí pracovat na tom, aby se se situací vyrovnal. Velmi důležitá pro dítě i rodiče je odborná podpora a kontaktování dětí s podobnými potížemi. Je důležité, aby rodič věnoval pozornost i svým pocitům a myšlenkám, nepopíral je, ale – klidně i s pomocí odborníka – na nich pracoval. Jen pak bude moci být oporou pro svoje dítě. Sluchové postižení a emoce, které se k diagnóze váží, by neměly být tabu.

Jak můžeme pomoci dětem se získanou vadou sluchu pochopit, co se děje a společně opět nalézt pevnou půdu pod nohama?

Je důležité s dítětem o vadě citlivě, ale otevřeně hovořit. Nevyhýbat se žádnému tématu a nevyhýbat se ani již zmíněným emocím, které přijetí sluchové vady mohou doprovázet. Dítě by nemělo být jen odbyto tím, že od teď musí nosit sluchadla. Rodič by měl dítěti s ohledem na jeho věk podat informace, umožnit mu ptát se, vyjadřovat emoce, podporovat ho v kontaktování dětí s podobným problémem, podporovat ho v kontaktování odborníků, kteří mu se situací mohou pomoct. Důležité je ujistit dítě, že sluchová vada není jeho vina ani žádný trest. Jde o to, vytvořit dítěti bezpečný a respektující prostor, ve kterém se bude moci s novou situací vyrovnat.

Pochopit sluchové postižení totiž může být pro děti obtížné. Závisí to na mnoha parametrech – například jaký stupeň a typ sluchové vady dítě má, v jakém věku ji získalo, zda se jedná o vadu progredující, čím je kompenzována. Proto je podstatné vždy dítěti vysvětlit, co se s ním děje zdravotně a jak mu kompenzace sluchové vady prospívá. Rodič sám by měl být trpělivý a velmi podpůrný. Každé dítě potřebuje jiný čas k tomu, aby se s novou situací vyrovnalo. Někdy se zdá, že dítě je již se svou vadou vyrovnané a pak přijde puberta, nebo jiné náročnější období, a otázky a negativní emoce se mohou vynořit znovu. Je velmi důležité nebrat pocity dítěte na lehkou váhu.

Obecně je vhodné zajistit co nejdříve co nejkvalitnější kompenzaci sluchové vady a také to, aby okolí dítěte bylo informováno o povaze sluchové vady a o tom, jaké dopady na dítě má.

Jsou nějaké nevhodné způsoby chování, kterým je lépe se vyhnout?

Neodbývejte dítě tím, že je ještě malé a situaci nerozumí. Vhodné není ani přehnané opečovávání, izolace nebo zákazy toho či onoho, protože má sluchové postižení. Důležité je také dítě nevyčleňovat z rozhovorů jen proto, že je pro nás komplikovanější mu věci vysvětlit. Nechceme v něm přeci vyvolat dojem, že je pro nás obtížné a nepříjemné s ním komunikovat.

Naopak hledejte způsoby, jak umožnit dítěti žít kvalitní život. Inkludujte jej ve všech směrech. Dávejte mu zažívat pocity úspěchu a kontroly nad situací. To je cestou k přijetí sebe sama.

Mnohdy v rodinách není pouze jedno dítě, ale hned několik. Sourozenci změnu rovněž vnímají. Jak pracovat s nimi a předcházet narušení sourozeneckých vztahů?

Zase záleží, v jakém věku sourozenci jsou a jaká byla vztahová situace v rodině ještě před tím, než se sluchová vada objevila. Často se stává, že v rodině už je osoba se sluchovým postižením a celá situace proto nemusí být úplně nová. Pro sourozence však platí veškeré informace, které jsem uvedla výše pro dítě samotné.

Hodně důležité je vysvětlit, že bráška či sestřička mohou být po určitou dobu přehnaně citliví a také na některé věci mohou reagovat jinak než dosud. Sourozenci by měli být poučeni o povaze sluchové vady přiměřeně jejich věku a ideálně by měli být, stejně jako rodiče, určitou oporou. O tom, že by neměly být používány nálepky nebo posměšky ani není třeba hovořit.

Pozor je potřeba dávat i na nezáměrné dlouhodobé upřednostňování jednoho z dětí před dalším jen proto, že má sluchovou vadu, nebo na nakládání nepřiměřeně těžkého břímě na sourozence jako trvalého „průvodce“ dítěte se sluchovým postižením. Je podstatné dovolit mu prožívat jeho vlastní život.

Je to podobné i s kamarády?

Ano, případně i s rodinami těchto kamarádů, zejména pokud se intenzivněji stýkají. Přátelé dítěte se sluchovým postižením také mohou být z nové situace zmatení a nejistí a mohou potřebovat kromě informací i ujištění.

Vždy záleží na věku dětí, na míře kontaktů, na tom, jak to cítí samo dítě se sluchovým postižením. Neberte mu kompetence v tom, když chce situaci sdělit samo, ale zároveň buďte připraveni být nápomocní. Zkuste pozorovat i to, jestli dochází ke změně jeho kontaktu s vrstevníky a zajímejte se. Vždy můžeme říci: „Všimla jsem si, že už tolik nechodíš ven, možná máš z něčeho obavy, můžu ti s tím nějak pomoci? Chtěl(a) by sis o tom promluvit?“

Nejen dítě, ale i rodiče a rodinu mohou provázet odborníci. V čem jejich podpora spočívá?

Odborníci, jako speciální pedagogové, psychologové, pracovníci SAS (sociálně aktivizačních služeb – pozn. redakce) a rané péče, odborní lékaři a další, mohou pracovat s dítětem i celou rodinou nejen zpočátku na přijetí nové situace. Provázení mohou poskytnout i v průběhu dalšího života dítěte a jeho rodiny. Mohou pomoci s řadou otázek, které vyvstanou a s kontaktováním dalších rodin, které mají situaci podobnou. Toto může být velmi hojivé.

Dále mohou pomoci s informovaností rodiny, školy a dalších prostředí, ve kterých se dítě pohybuje, a mohou být podporou i pro ostatní osoby, které se s dítětem setkávají. Informovanost a otevřenost považuji za zásadní, protože umožňují osvobodit se od strachu a stranění se. Díky informacím se například paní učitelka „nebojí“ s dítětem promluvit a udělá si představu o tom, co její žák zvládne a co je potřeba s ohledem na sluchové postižení dělat jinak. A to nejen během vyučovacích hodin, ale i při kontaktu se spolužáky, o přestávkách, v družině, nebo při školních a mimoškolních akcích.

Existují materiály, které by dítě a jeho rodiče mohli v této situaci využít? Odborné publikace obvykle mohou využít rodiče. Co děti?

Je pravda, že materiálů pro děti není takové množství. Z hlediska podpory dítěte je však možné obrátit se na Centrum pro dětský sluch Tamtam – například na ranou péči nebo sociálně aktivizační služby, dále také na Tichý svět či vyhledat informační portál idětskýsluch.cz nebo WEBlík. Informace a další kontakty poskytují i speciálně pedagogická centra pro děti se sluchovým postižením napříč republikou.

Připravila: Mgr. Veronika Kovalová, pracovnice Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Centra pro dětský sluch Tamtam, o. p. s., v Ostravě

Fotografie: archiv Šárky Doležalové, Shutterstock.com